Články odjinud

V minulých volbách agentury předvídaly vítězství Fischera, Schwarzenberg byl podle nich bez šance

V minulých volbách agentury předvídaly vítězství Fischera, Schwarzenberg byl podle nich bez šance

Preference kandidátů a politických stran patří dlouhodobě k nejvyhledávanějším tématům před jakýmikoli volbami. Lidé cíleně pátrají po tom, jakou šanci mají jejich favorité na výhru, nerozhodnutí navíc dle vývoje průzkumů mohou teprve přemýšlet, koho podpoří. Volební průzkumy vytváří několik agentur, předpovědi se navíc mohou výrazně lišit nejen mezi sebou, ale i od následných skutečných volebních výsledků. Přesně to se stalo i u minulých prezidentských voleb v lednu 2013, kdy agentury dlouhodobě favorizovaly Jana Fischera, který se následně ani nedostal do druhého kola. Karlu Schwarzenbergovi naopak přisuzovaly až o 15 % nižší podporu, než nakonec získal.

Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM) dle dat sebraných v listopadu a prosinci 2012 tipovalo vítězství Jana Fischera. Měsíc před volbami se předpokládalo, že jej podpoří 22,5 % oslovených. Druhou nejsilnější podporu měl dle CVVM Miloš Zeman, kterému mělo dát hlas 19,5 % lidí. Karel Schwarzenberg, který se nakonec dostal do druhého kola, měl získat podle předpokladů 7 % hlasů, což by mu zajistilo celkové čtvrté místo ještě za Jiřím Dienstbierem.

Agentura PPM Factum také dlouhodobě tipovala na vítěze prvního kola nezávislého kandidáta Jana Fischera. Od ledna do listopadu 2012 mu dle průzkumů přisoudila agentura nejvyšší podporu, která měla v říjnu dosahovat až 30 %. V prosinci ale dle názorů respondentů PPM Factum Fischera předstihl Zeman. Dle posledního zveřejněného výzkumu společnosti, který se odehrál týden před volbami, měl Zeman získat 25 % hlasů a Fischer měl mít 20% podporu. Schwarzenbergovi věštila agentura 11% úspěch, předstihnout ho měl i Vladimír Franz, který se ale ve volbách umístil až na pátém místě.

Ani dlouhodobé průzkumy Medianu se nelišily od předpovědí jiných agentur. Od března do října 2012 měl dle sebraných dat zvítězit Jan Fischer, kterému Median přisuzoval až 36% podporu. V listopadu pak Fischera vystřídal Zeman, který měl podle modelu získat 26,5 % hlasů a Fischera by tak překonal o půl procenta. Schwarzenberg měl se ziskem 9,5 % obsadit třetí příčku.

Internetový kvótní průzkum Sanepu nepředpokládal ve druhém kole jinou dvojici než Miloš Zeman a Jan Fischer. Dle lednového průzkumu by Zeman získal 23,6 % hlasů a Fischer 16,2 %. Karel Schwarzenberg by dle předpokladu skončil až čtvrtý za Jiřím Dienstbierem.

Výsledky prvního kola pak překvapily všechny, kteří průzkumům uvěřili. Boj o první místo byl těsný. Miloš Zeman zvítězil se ziskem 24,21 % hlasů. Druhý Karel Schwarzenberg měl o osm desetin procenta neboli o necelých 42 tisíc hlasů méně. Třetí Jan Fischer nakonec oslovil 16,35 % lidí. Schwarzenberga, který se umístil těsně druhý, žádná z agentur na tak dobré umístění za celou dobu trvání výzkumů netipovala. Ačkoli ho podpořilo 23,4 % voličů, dle průzkumů měl obdržet průměrně 10 % hlasů a žádný průzkum jeho postup do druhého kola neodhadoval.

Dle zákona o volbě prezidenta republiky se tři dny před volbou hlavy státu už nesmí zveřejňovat výsledky předvolebních průzkumů. Důvodem je možné ovlivnění voličů. Podle sociologa Jana Hartla k výsledkům průzkumů přihlíží asi 40 % obyvatel. Minimálně mohou být určitým vodítkem pro nerozhodnuté voliče, kterých je nyní údajně až 20 %. To je množství, které by mohlo konečnými výsledky značně zahýbat.

Ohledně zveřejňování dat z předvolebních průzkumů existuje dlouhodobá neshoda právě proto, že ačkoli nemusí odpovídat skutečnosti, jak potvrdily loňské volby, mohou ovlivnit velkou část voličů. Touto myšlenkou se zabývala například německá socioložka Elisabeth Noelle-Neumannová, která představila koncept takzvané spirály mlčení. Podle této teorie se většina lidí obává sociální izolace, do které by je mohl dovést názor odlišný od většinové společnosti. Z toho důvodu tato skupina lidí při volbách vybírá právě takové strany a kandidáty, kteří mají dle dostupných informací největší šanci na vítězství a odhlíží tak od vlastních preferncí. Dle většinového názoru (nebo přeneseně dle výsledků průzkumů) jsou tak postupně ostatní názory umlčovány a odsouvány čím dál více do pozadí bez ohledu na to, kolik by jinak měly reálných příznivců.

Při volbách v roce 2013 dosahovala volební účast v prvním kole 61,3 %, ve druhém kole přišlo 59,1 % oprávněných voličů. Současné průzkumy odhadují, že letos by měl hlasovat zhruba stejný počet lidí, případně o něco nižší. To znamená, že 40 % lidí své právo volit pravděpodobně nevyužije.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Dostál: Babiš mluví pořád dokola, o ničem a pro všechny. A především proti ODS

Úvodní projev premiéra předsedy hnutí ANO Andreje Babiše na nedělním sněmu připomínal ze všeho nejvíc zacyklenou gramofonovou desku. Projev adresoval tradičně celému národu, a útočil takřka na každého, hlavně ale na ODS. Nic překvapivého, natož podnětného přesto nepadlo. Mluvit mohl klidně ještě třeba čtyři hodiny. A nic by se nestalo. Spolu nesouvisející témata jako ODS, daně, vědci, hokej, živnostníci, byty, dálnice, a zase ODS, lze přece volit donekonečna. Nakonec to utnul po šestačtyřiceti minutách. Jeho projev neměl strukturu ani gradaci. Uspával, což delegáti ohodnotili velice vlažným potleskem.

Jediné, k čemu se Babiš každých asi deset minut vracel, byla právě ODS. Lze z toho usuzovat, koho aktuálně považuje za hlavního konkurenta. Kritizoval budování kapitalismu, tedy divoká 90. léta, privatizaci, tunelování, klientelismus a korupci. Je v tom paradox, neboť by bez klientelismu byl jen stěží tam, kde je. Právě tehdejší poměry mu přece umožnily nastartovat dráhu velkopodnikatele. Babiš kritizuje systém, díky kterému zbohatnul, a kterému vděčí za to, že patří mezi nejmocnější oligarchy v zemi. Logiku to přesto má: hnutí ANO svůj vznik a existenci legitimizuje selháním polistopadových politických elit. Jde o moment, kterému musí jeho voliči rozumět.

Link

Ve všem ostatním si protiřečil, byl nekonzistentní, bez vize a ideového ukotvení. Plácal páté přes deváté. Mluvil o všem i o ničem, bez ladu a skladu vedle sebe kladl témata, jejichž souvislost je nulová. Jistě, Babiš se touto metodou pokouší opakovaně promlouvat k celému národu. Ke všem jeho společenským složkám. Ke zdravotním sestrám, učitelům, penzistům, živnostníkům, anebo třeba k hokejovým fanouškům: „Dávno jsme nic nevyhráli. Je to náš národní sport. Jsou to emoce, je to Nagano, jsou to zápasy proti Rusákům po roce 1968. My potřebujeme, aby se tento náš národní sport dal do pořádku.“

Jindy se navezl do všech, kdo s ním v něčem nesouhlasí. Babiš je megaloman, který nesnese oponenturu. Nelíbí se mu kritičtí novináři, které označil za aktivisty, postěžoval si na veřejnoprávní média, odmítl podporu obnovitelných zdrojů nebo každého, kdo si utahuje z ministra dopravy Dana Ťoka. Zdůraznil také, že hnutí ANO na rozdíl od občanských a sociálních demokratů ve vládě nepožaduje za státní zakázky skryté peníze, prý šel totiž do politiky proto, aby podobný klientelismus napravil. Že je přitom ztělesněním kolosálního střetu zájmů a systémové korupce, si Babiš odmítá byť na jedinou chvilku připustit.

Link

Opět se také vrátil také k pravolevému politickému střetu, který dlouhodobě odmítá. I dneska zopakoval, že jsou schopni obhospodařovat zájmy všech společenských segmentů, co na tom, že jsou mnohdy protichůdné. Obhajoval navyšování penzí, i úsporný stát a nízké daně. Prý vlastně stačí šetřit a pracovat, a zlepšení politiky přijde tak nějak samo. A navzdory tomu, že je Babiš členem již druhé vlády, nikoho opět nenechal na pochybách, že se politikem ještě pořád být necítí. „Svět politiky je absurdní, nikdy si na něj nezvyknu. S čímkoli přijdeme, za všechno jsme kritizování,“ řekl. Ostatní totiž, a budiž mu přiznáno, že i v tom přece jen kus pravdy jeho projev měl, nemají v programu nic jiného, než antiBabiš.

40414