Prezidentské volby 2018: Volby prezidenta v Česku nenechávají Brusel chladným, zajímají se o ně politici i média | info.cz

Články odjinud

Volby prezidenta v Česku nenechávají Brusel chladným, zajímají se o ně politici i média

Volby, ve kterých si Češi zvolí svého prezidenta na dalších pět let, nejsou hlavním tématem pouze tuzemských debat. Bez povšimnutí nezůstávají ani v Bruselu, kde se rozhoduje o důležitých zákonech s dopadem na celou Evropu. Zda v úřadu zůstane současná hlava státu Miloš Zeman, nebo jej vystřídá někdo z jeho protikandidátů, zajímá europoslance z jiných členských států EU, ale i zahraniční média. 

„V Evropském parlamentu se to rozhodně diskutuje,“ říká český lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. V bruselských institucích se o českých prezidentských volbách, jejichž první kolo odstartovalo dnes a potrvá do zítřka, mluví jako o jedněch z klíčových volebních klání letošního roku. „Zařadil je tam i šéf naší politické skupiny evropských lidovců Manfred Weber,“ vysvětluje Zdechovský. Kromě prezidentské volby v Česku proběhnou důležité volby také v Itálii nebo třeba Maďarsku.

Prezidentské volby 2018 jsou v plném proudu. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Zájem evropských poslanců z jiných členských států o politické dění v České republice potvrzuje také další členka Evropského parlamentu Martina Dlabajová. „Kolegové v Evropském parlamentu sledují dění v Evropě a vědí, že v Česku probíhají volby. Dnes mi přáli štěstí a říkali, že by byla dobrá změna,“ řekla v rozhovoru pro INFO.CZ. Zatímco český premiér a šéf hnutí, za které byla v roce 2014 zvolena do Evropského parlamentu, Andrej Babiš, ve volbě podpoří současného prezidenta Miloše Zemana, Dlabajová jej volit nebude. „Osobně si přeji prezidenta, který dokáže společnost skutečně spojovat, nikoli naopak, a na kterého budu moci být opět hrdá. V případě současného prezidenta tomu tak bohužel není,“ uvedla. S volbou Zemana nesouhlasí ani další europoslanci hnutí ANO.

Kromě evropských poslanců z jiných členských zemí evropské osmadvacítky se o české prezidentské volby živě zajímají také zahraničí média. Například bruselský server Politico dnes píše o šancích Jiřího Drahoše.

„Kontaktovalo mne několik novinářů například z tureckých, rakouských nebo britských novin,“ potvrzuje Zdechovský. Nejvíce dotazů český poslanec zaznamenal na názory a postoje Zemanových vyzyvatelů, kteří mají největší šance postoupit do druhého kola. To proběhne na konci ledna.

„Někteří zahraniční novináři se mne třeba ptali, jestli budoucí prezident bude mediátorem v jednání o přijetí eura v Česku a zda bude hrát roli v debatách o větším zapojení země do EU,“ vysvětluje Zdechovský. Zájem podle jeho slov vzbuzovala i zdravotní kondice současného prezidenta.

Zahraniční novináři se v posledních dnech obraceli také na dalšího českého europoslance Jana Zahradila (ODS). „Zajímali se především, co se stane, pokud zvítězí nějaký konkrétní kandidát,“ uvedl.

Martina Dlabajová odpovídala na dotazy několika italských médií. „Dostala jsem prostor v rámci hodinového pořadu o Evropě,“ řekla. Novináři chtěli slyšet především o budoucím směřování České republiky v EU a také roli českého prezidenta, kterou v tom může sehrát.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čínská hra svalů! Peking ukázal světu námořnictvo, které může brzy rozdrtit Američany

Čína se vrací jako námořní velmoc. Za posledních patnáct roků takřka zdvojnásobila počet svých vojenských plavidel a vyvinula vlastní letadlovou loď. Experti odhadují, že pokud jí nastoupené tempo vydrží, předstihne Čína během dekády v počtu lodí i dosud dominantní Spojené státy. Jakkoli Peking opakuje, že mu jde jen o obranu a mír vůbec, ostatní země regionu mají jistě důvod k obavám.

I když Čína zdůrazňovala opak, včerejší přehlídka připomínající 70 let existence čínského námořnictva je demonstrací síly. Peking v těchto dnech hostujícím námořníkům z třinácti zemí (kromě jiných z Austrálie, Japonska, Indie či Vietnamu) a tak vlastně celému světu dokazuje, jak mu na moři záleží. Během velkolepého show v přístavu Čching-tao ukázal nejen nukleární ponorky, ale i torpédoborce nové generace stejně jako bezmála čtyři desítky letadel.

Ukázku svalů si nenechal ujít čínský prezident Si Ťin-pching. Státní agentura Sin-chua dokonce považovala za vhodné v krátkém textu popsat slovní výměnu mezi ním a námořníky: „Zdravím Vás, soudruzi! – My Vás také zdravíme, předsedo! - Soudruzi, děkuji Vám za Vaši namáhavou práci! - Sloužíme lidu!“

Link

Krátký komunistický rituál nic nemění na tom, že čínské vojenské námořnictvo opravdu urazilo dlouhou cestu. Média připomínají, že ještě před dvaceti roky disponoval rudý gigant méně než deseti armádními plavidly. Loni jich měl k dispozici už tři stovky. Spojené státy v téže době vlastnily na 490 vojenských lodí, z toho ale bylo k boji připraveno méně než tři sta strojů. Pokud by Čína pokračovala v nastoupeném trendu, kolem roku 2030 bude světovým mořím dominovat, a to s poměrně jasnou převahou nad USA. Jde ovšem pouze o projekci, která předpokládá nejen neměnný strategický zájem Číny, ale i trvající úroveň její ekonomické prosperity.

A jde také o dosaženou efektivitu čínského námořnictva. „Kvantita není vše. Vybavení čínských plavidel se sice rychle modernizuje, je však stále méně efektivní než to americké. I námořníci, které čínské lodě obsluhují, jsou méně zkušení než jejich kolegové z USA,“ říká pro server abc.net.au Adam Ni, expert na čínskou obrannou politiku z Macquarijské university v Sydney.

Link

Jistě, prezident Si Ťin-pching před přehlídkou zopakoval, že „čínské ozbrojené síly mají za cíl posilovat ovzduší vzájemné důvěry i rovnosti všech partnerů“. Rostoucí čínská námořní (a obecně vojenská) síla však u ostatních asijských států budí oprávněně pozornost, ba strach. Co se námořních aliancí s USA týče, ty posiluje nejen Tchaj-wan, který pevninská Čína považuje za vzbouřeneckou provincii. Zájem o vojenskou spolupráci s Washingtonem tak stále mají i Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Singapur i Indie. Strategický zájem Pekingu se nyní soustřeďuje na oblast Jihočínského moře, nenasytná asijská ekonomika hltající suroviny ale už nyní kolonizuje Afriku. A proniká do okolních stejně jako evropských států prostřednictvím v zásadě neo-imperiální iniciativy Pás a stezka.

Čína se tak pomalu stává světovou mocností, která se chystá prosazovat své zájmy třeba i na Blízkém východě, ba dokonce Latinské Americe, jmenovitě ve Venezuele, která je bohatá na ropu.

Link

Klidu asijským státům jistě nepřidává ani fakt, že si stále dominantnější čínský prezident pod sebe stáhl kromě jiného i řízení ozbrojených sil. Neváhal z armády vyhodit 300 tisíc převážně administrativních pracovníků. A drsně odstranil dokonce i zkušené a mocné generály, pokud mu stáli v cestě. A kteří se jako za nejhorších časů maoismu veřejně doznávali ze svých domnělých (či skutečných) hříchů, nyní již před kamerami. Znalci prostředí sice tvrdí, že za vlády předchůdců nynější hlavy státu se armáda poněkud vymkla státní, respektive stranické kontrole. Tomu je ale konec. „Nyní už všechnu moc nad vojáky ve svých rukou soustředil Si Ťin-pching,“ konstatoval pro agenturu Reuters singapurský specialista Li Nan.

41445