Vzdělaná Masaryková a odbojářka Háchová. 5 prezidentských dětí, které se zapsaly do historie | info.cz

Články odjinud

Vzdělaná Masaryková a odbojářka Háchová. 5 prezidentských dětí, které se zapsaly do historie

Pozice první dámy může být občas náročná. Partnerky českých hlav státu stojí po boku svých manželů už sto let. Komplikovaná může být situace ale také pro potomky prezidentů. Privilegovaná pozice může působit izolaci a být neustále objektem zájmu může být zvláště pro dospívající nepříjemné. Znáte některé méně známé osudy prezidentských potomků?

Alice Masaryková nahradila matku v pozici první dámy

Alice byla nejstarší dcerou prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Narodila se 3. května 1879. Vystudovala soukromou střední školu pro dívky Minerva a dále se věnovala studiu filosofie, sociologie a historie. Docházela také rok na přednášky na lékařskou fakultu. Koncem 19. století ale ještě nebylo ženám dovoleno studovat medicínu.

Po otcově odchodu do exilu po vypuknutí první světové války strávila mezi lety 1915 až 1916 několik měsíců ve vězení. Po skončení války založila Alice Československý červený kříž a dvacet let byla jeho předsedkyní. Její matka Charlotta se sice vzniku Československa dožila, byla už ale ve špatném fyzickém a psychickém stavu a v roce 1923 zemřela. Roli první dámy tak převzala právě Alice, která svého otce doprovázela při oficiálních akcích a setkáních.

Alice Masaryková se také výrazně zasloužila o vznik poboček britského hnutí křesťanské mládeže YMCA a dlouhodobě podporovala rozvoj vzdělávání ošetřovatelek, založila i Českou ošetřovatelskou školu. Nebyla vdaná a zůstala bezdětná.

Po komunistickém převratu v roce 1948 emigrovala do Spojených států. Zde také v roce 1966 v Chicagu zemřela. Její urna byla v roce 1994 převezena do Československa a je pohřbena v rodinném hrobě Masarykových v Lánech.

Jan Masaryk zemřel za nevyjasněných okolností

Jan se narodil jako třetí dítě manželů Masarykových 14. září 1886. Jeho starší bratr Herbert zemřel ale za první světové války na skvrnitý tyfus a Jan tak zůstal jediným mužským potomkem Masarykových.

Dle dochovaných vzpomínek Jan na rozdíl od své starší sestry ke vzdělávání příliš nepřilnul. V roce 1906 dokonce odcestoval před maturitou do Spojených států, kde se živil jako poslíček a slévač. Před vypuknutím války se v roce 1913 vrátil do Čech a jako voják bojoval v Uhrách a Itálii.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Po vzniku republiky se zaměřil na mezinárodní vztahy, působil jako tajemník ministra zahraničí Edvarda Beneše a pracoval na velvyslanectvích ve Washingtonu a Londýně. Právě zde se také v roce 1938 pokoušel zvrátit rozhodnutí Británie přistoupit na Mnichovskou dohodu. Neúspěšně. V exilové vládě se následně stal ministrem zahraničí a tuto funkci vykonával také po osvobození.

Ministrem zůstal až do své předčasné smrti. Když v únoru 1948 podali nekomunističtí ministři Gottwaldovy vlády demisi, odmítl se k nim připojit. 10. března 1948 byl nalezen mrtev pod oknem koupelny Černínského paláce. Příčina jeho smrti není ani po 70 letech jasná. Podle některých šlo o vraždu, spekuluje se také o sebevraždě, které ale odporují některé důkazy a poloha těla zemřelého. Je také možné, že Masaryk se snažil z nějakého důvodu ze svého bytu uprchnout po římse a spadl.

Háchova dcera pomáhala partyzánům

Protektorátní prezident Emil Hácha neměl první dámu, protože jeho manželka zemřela, než se stal prezidentem. Měl ale dceru Miladu, která matku při oficiálních záležitostech po boku prezidenta nahradila.

Milada se narodila 10. ledna 1903. Studovala na obchodní akademii a ve 20. letech pracovala jako bankovní úřednice. Provdala se, ale v roce 1938 se rozvedla. Údajně také proto, že její manželství zůstalo bezdětné.

Koncem roku 1938 se její otec stal prezidentem, a přestože Milada mu to opakovaně vymlouvala, zůstala po jeho boku, aby ho podporovala. Společně s otcem pak pobývali na Pražském hradě, ale převážně na zámku v Lánech. Milada se věnovala charitativní činnosti a údajně také podporovala odboj, kterému poskytovala informace i peníze.

Po skončení války byl její otec už ve špatném zdravotním stavu převezen do vězeňské nemocnice, kde 27. června 1945 zemřel. Milada musela narychlo opustit zámek a ocitla se bez prostředků. Tehdy ji pomohl její bývalý manžel, který se o ni v prvních dnech postaral. Po válce pracovala Milada jako švadlena a prodavačka. Zemřela 19. prosince 1989.

Marta Gottwaldová byla až do osmi let nemanželskou dcerou

Klement Gottwald měl se svojí ženou Martou jedinou dceru Martu, která se narodila 5. srpna 1920, když ještě její rodiče nebyli oddáni. Přestože Gottwald děvčátko uznal za svého potomka, její matku si vzal až v roce 1928, protože se nechtěl ženit.

Marta Gottwaldová mladší studovala v Moskvě historii a už koncem války působila jako redaktorka českého vysílání moskevského rozhlasu. Po válce se vdala za Alexeje Čepičku, který byl významným funkcionářem a postupně zastával post ministra vnitřního obchodu, ministra spravedlnosti a vedl také rezort národní obrany. Jeho moc upadla po smrti jeho tchána v roce 1956.

Také Marta po smrti svého otce musela opustit politicky významné funkce a pracovala v nakladatelství Orbis, kde se stala redaktorkou časopisu Československo v obrazech. Zemřela v roce 1998 na následky dopravní nehody.

Syn Ludvíka Svobody doplatil na svou činnost v odboji

Generál Ludvík Svoboda měl se svojí ženou Irenou dvě děti, Miroslava a Zoe. Syn se bohužel už ale nedožil chvíle, kdy se jeho otec stal v roce 1968 prezidentem, protože zemřel za dramatických okolností za druhé světové války.

Po okupaci odešel Ludvík Svoboda do exilu. Jeho manželka a obě děti zůstaly v Československu. Irena Svobodová se aktivně zapojila do odboje, ale byla odhalena. Společně s dcerou se stihla ukrýt u známých na Moravě. 17letý Miroslav ale neunikl.

Po odhalení ilegální činnosti jel Miroslav údajně varovat další odbojáře do Brna. Při zastávce v Nezamyslicích jej ale dopadlo gestapo a převezli ho do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 7. března 1942 zavražděn. Jeho matka i sestra se konce války dožily.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Svoboda: Proč Kreml tak moc trvá na konání vojenské přehlídky?

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Psát o tom, že je druhá světová válka pro současné Rusko předmětem zbožštění, by bylo nošením dříví do lesa. Článků o válce, o důvodech, proč se v Rusku mluví o období po červnu 1941, tedy o „velké vlastenecké válce“ bylo napsáno více než dost. Letošní rok je z tohoto úhlu pohledu zajímavý nejvíce tím, že koronakrize odložila konání přehlídky, respektive její pozemní části (letecká proběhla dle plánu 9. května i za cenu rozhánění mraků za 450 milionů rublů) na 24. června. Její konání může stále zhatit špatná epidemiologická situace. Zajímavou je ale otázka, proč vlastně Kreml na konání přehlídky tak moc trvá. A tyto důvody jsou ryze současné a pragmatické.

Člověk nemusí být přehnaně podezíravý, aby si uvědomil, že základem byla potřeba konat přehlídku brzy, přičemž otázka na počest čeho se řešila až následně. Jako zdůvodnění nového data bylo uvedeno výročí přehlídky na Rudém náměstí v roce 1945. Určitým způsobem nejde o nějakou novinku, ostatně 7. listopadu se koná přehlídka, která oficiálně připomíná nikoli bolševický převrat, ale přehlídku na Rudém náměstí 7. listopadu 1941. Odkaz na druhou světovou válku obrušuje hrany a snaží se překrýt komunistům jejich svátek něčím méně konfliktním.

Do podobné kategorie pak patří i tzv. Den národní jednoty stanovený na 4. listopadu. Ten byl zaveden v roce 2004 jako připomínka vyhnání Poláků z Moskvy v roce 1612. I u tohoto svátku bylo přitom více než zřejmé, že šlo spíše o potřebu nahradit sice zavedené, ale přeci jen společnost rozdělující výročí převzetí moci bolševiky. Jako jediná vhodná historická událost se jevil právě rok 1612. Jak škarohlídi tenkrát připomínali, na začátku listopadu bylo nutné něco slavit, tak se vymyslel tento svátek. Upřímně, pokud byste se zeptali na moskevských ulicích, na počest čeho se tento svátek slaví, respektive co to v nich vyvolává, v drtivé většině případů byste se dočkali překvapených obličejů. I když nekonfliktní z hlediska rozdělení ruské společnosti (Poláci k tomu přišli jako slepí k houslím), jde o událost až příliš vzdálenou, nevyvolávající žádné výrazné emoce. Účel splní, nikoho neurazí.

Link

Potřeba konat vojenskou přehlídku za každou cenu ukazuje na význam, jaký v současné době historická témata, respektive ta spojená s mýtem takzvané Velké vlastenecké války mají. Kreml klade velký důraz na svoji legitimitu coby pokračovatelky bojovníků proti nacismu a fašismu. Zároveň jde o moment, který v Rusech vzbuzuje pocit pýchy, už jen proto, že v zemi snad není rodiny, která by válkou nebyla zasažena. Oslavit výročí konce války, zvláště když veteránů rychle ubývá, je zdůvodnění, proti kterému se dá leccos namítnout. Nicméně reálným důvodem může být přeci jen něco jiného, jako již ve výše jmenovaných případech.

Okamžitě se přitom nabízí vztah mezi přehlídkou a tzv. všelidovým hlasováním o změnách v ústavě. Ze všech zvažovaných variant, kdy by se mohlo hlasování konat (ve hře byla podle zpráv data 1. a 8. července, jako i samotného 24. června nebo začátek září) bylo vybráno 1. července, tedy týden po přehlídce. Její mobilizující efekt bude tou dobou stále patrný, zvláště když se počítá se šesti dny předčasného hlasování v domácnostech. Přehlídka tak bude fungovat v podstatě jako slavnostní zahájení hlasování se silně pozitivním efektem.

Link

Všelidové hlasování o změnách ústavy má pro Kreml velký symbolický význam, protože mají stvrdit podporu obyvatelstva dalšímu setrvání Vladimira Putina v prezidentském úřadě. Formálně změny vstoupí v platnost teprve v okamžiku pozitivního výsledku. Zahrnutí sociálních otázek má zajistit dostatečnou podporu, zapomínat nelze ani na již tradiční kreativitu volebních komisí při přípravě a provádění voleb. Ostatně, prakticky nekontrolovatelné předčasné hlasování k tomu dává nespočet možností. Obava panuje spíše z toho, že takřka nikdo k hlasování jako už dávno rozhodnutému nedorazí. Slavnostní atmosféra se může hodit pro aktivizaci voličů, kteří už pod dojmem jiných událostí poněkud zapomněli, čeho se ústavní změny vlastně týkají. Patriotické vzepětí by mohlo pomoci zvýšit účast, aby případné prázdné sály tolik nekontrastovaly s vyhlášenými výsledky.  

Pochopitelně, do všeho může ještě vstoupit epidemie koronaviru. Ostatně, jak je tomu v současném ruském vedení zvykem, neexistuje nějaký rigidní plán, ale pečlivě se zvažují všechny varianty a v závislosti na vývoji se s nimi pracuje. Cílem je dostatečná podpora změn v ústavě, prostředkem je vojenská přehlídka, možností je její rámování buď jako odkazu boje proti fašismu, popřípadě jako svého druhu vítězství nad současnou epidemií. To jsou karty, se kterými nyní Kreml hraje.