Články odjinud

Zeman hulvátstvím a omluvami extremismu bojuje o voliče. Nemá na tom poli soupeře, říká politolog

Zeman hulvátstvím a omluvami extremismu bojuje o voliče. Nemá na tom poli soupeře, říká politolog

Česko má za sebou týden, ve kterém se Pražan afrického původu stal obětí drsného rasistického útoku a kdy vyšlo najevo, že přímo na půdě sněmovny pronášel tajemník jedné z nejsilnějších parlamentních stran –SPD – skandální rasistické výroky. K překvapení mnohých prezident Miloš Zeman při komentování těchto incidentů kličkoval a zlehčoval je. Politolog Josef Mlejnek k tomu pro INFO.CZ uvádí, že Zeman chce hulvátstvím a omlouváním extrémně pravicových postojů získat voliče do nadcházející prezidentské volby.

„Miloš Zeman pokračuje v linii, kterou si nastavil již před dlouhou dobou – vzpomeňme například, jak se postavil na pódium vedle šéfa protiislámského bloku Martina Konvičky, který chtěl namlít muslimy do masokostní moučky. Prezident tímto chováním sází na to, že si získá hlasy skupiny lidí sympatizující s takovýmto jednáním pro prezidentské volby, doufá, že tuto část elektorátu jeho rétorika zaujme,“ říká politolog Josef Mlejnek.

Zeman v rozhovoru pro web Parlamentní listy zlehčoval rasistické napadení muže tmavé pleti v pražské tramvaji dvacetihlavým davem, ke kterému došlo tento týden. „K obdobným útokům čas od času dochází bez ohledu na barvu pleti, protože fotbaloví fanoušci jsou lidé, kteří se nekontrolují,“ řekl Zeman. Tím srazil celou událost na obyčejnou fotbalovou šarvátku a naopak fanoušky paušálně „povýšil“ na zběsilé rasisty.

Fištejn: Bojím se Zemanova vítězství. Po volbách udělá cokoliv

Podle politologa se mu však, bráno čistě pragmaticky, může takový postoj vyplatit. „Zeman zde v tomto ohledu nemá protikandidáta, který by cílil na tu samou část elektorátu – tedy na ty voliče, kteří takovéto konfliktní a vyhrocené jednání schvalují. A tato část lidí bude v prezidentských volbách hlasovat pro Zemana. Ještě ovšem počkejme, jak se vybarví ve své rétorice Mirek Topolánek, který, se mi zdá, v poslední době silně akcentuje velkou nedůvěru k Evropské unii,“ dodává politolog.

Zeman se rovněž v rozhovoru vyjádřil ke stavu hnutí SPD Tomia Okamury, zejména k incidentu, kdy tajemník hnutí v jedné ze sněmovních restaurací podle svědků posílal „Židy, homosexuály a cikány do plynu“.

Profily prezidentských kandidátů si můžete přečíst zde.

„Je možné, že fašistické výroky mohou pronášet jednotliví poslanci tohoto hnutí. Totéž se ostatně stalo i jiným poslancům nebo kandidátům jiných politických stran. Jeden náměstek z ČSSD zase před časem použil srovnání s medúzami. Také ale neoznačíme celou sociální demokracii za fašistickou,“ uvedla namísto jednoznačného odsouzení česká hlava státu.

Babiš a Zeman nejsou Hitler a Gottwald. Politici jsou přecitlivělí, říká Tomáš Sokol

„To, že Zeman svým politickým vystupováním srazil politickou kulturu velmi nízko je mu jedno, on si potřebuje udržet a zajistit tu specifickou část voličů. Tím, jak prohlásil, že nebude dělat kampaň a neúčastnit se politických diskusí – což je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nejspíše moudré rozhodnutí – jsou pro něj tito voliči zásadní,“ dodal Mlejnek.

Nejspíše i proto se Zeman čílil, když Česká televize neodvysílala tiskovou konferenci z jeho předvolební návštěvy po Olomouckém kraji. Hodlá to osobně řešit se šéfem veřejnoprávního média Petrem Dvořákem, ačkoli ten žádal o setkání se Zemanem ze zcela jiných důvodů – mimo jiné, aby probrali jeho účast v předvolebních debatách.

„Generální ředitel ČT sám požádal o setkání se mnou. Jsem člověk velkorysý a po mém návratu z Ruské federace ho zřejmě přijmu, abych mu řekl, že podle mého názoru není mužem na svém místě a jako jeden z argumentů uvedu právě tento neodvysílaný přímý přenos," uvedl na toto téma Zeman. Postavil se tak do čela fronty kritiků České televize a Českého rozhlasu, která s úspěchem Andreje Babiše a Tomia Okamury ve sněmovních volbách dostala nový impulz.

Všechny tři muže spojuje jedno: veřejnoprávní média jsou k nim na rozdíl od Parlamentních listů či vlastních novin (v případě Babiše) kritická a důsledně kontrolují například jejich svévolné nakládání s fakty.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

Zeman je nemocný stařec a kolaborant. Měli by ho soudit za velezradu, říká Štětina

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Gerloch ústavním soudcem nebude. Podpořilo ho jen 19 senátorů

ANALÝZA JANA JANUŠE | Prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch ústavním soudcem nebude. Nominant prezidenta Miloše Zemana získal dnes v Senátu podporu pouhých 19 zákonodárců ze 64, kteří odevzdali v tajné volbě hlas. Podpora hnutí ANO a ČSSD Gerlochovi nestačila, výhrady k němu měli především zástupci lidovců, Starostů, TOP 09 a uskupení Senátor 21. Volba byla jednou z těch vyhrocenějších, jakou Česká republika v posledních letech zažila, přesto – nebo právě proto – s sebou nese zajímavé momenty.

Miloš Zeman postupně vyměnil celý Ústavní soud, respektive některým soudcům prodloužil mandáty. Výrazněji narazil jen při nominaci bývalého předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka a opětovné nominaci dvou tehdy končících ústavních soudců Miloslava Výborného a Jiřího Nykodýma.

U obou šlo v Senátu dost možná o pomstu za jejich předchozí rozhodování. Veřejným prostorem se nesly zvěsti o tom, že soudcům v horní komoře Parlamentu neprošlo, jak hlasovali ohledně církevních restitucí. Ani jeden z nich ale nebyl, na rozdíl od Jana Sváčka, přímo skandalizován.

Link

Současný místopředseda Vrchního soudu v Praze totiž čelil přímo antikampani. Do médií se proti němu vyjadřovala tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, velmi aktivní byla třeba i advokátka a aktivistka Hana Marvanová. Proti Sváčkovi přicházely otevřené dopisy, líčil se jako muž s podivnými kontakty. Sváček samozřejmě všechna vcelku absurdní nařčení odmítal, nebylo mu to ale nic moc platné. Ústavním soudcem se nestal ani po návrhu Miloše Zemana. Zrovna do karet mu nehrálo ani to, že už jej na tutéž pozici jednou navrhl předchozí prezident Václav Klaus a že se ústavnímu právu nikdo moc nevěnoval. Naopak se nechtěl otevřeně přihlásit k tomu, že i Ústavní soud potřebuje pohled zkušeného justičního manažera s dokonalým přehledem o fungování českého soudnictví, kterým bezesporu je.

Neměli bychom pak zapomínat ani na to, že u Ústavního soudu působí také Radovan Suchánek, dřívější klíčový právník ČSSD, který za tuto stranu v minulosti zastával rovněž důležité politické posty. S jeho nominací ale nebyl žádný problém, stejně jako s dalšími kandidáty, jejichž tehdejší odborný profil se z dnešního pohledu nemusí jevit jako zcela dostačující.

Tento historický úvod není zbytečný. Současná kandidatura Aleše Gerlocha na ústavního soudce totiž tyto situace výrazně oživila a v mnohém připomněla. Gerloch čelil v posledních týdnech možná ještě větší dehonestaci než Sváček a i jemu se někteří politici jistě mstí za jeho předchozí právní praxi. Ať už se týkala posudků pro Miloše Zemana nebo nejnověji jeho práce pro Andreje Babiše, kterou tento týden vytáhly Hospodářské noviny. Shazovat Gerlochův odborný profil vypadá minimálně zvláštně. Tyto pochybnosti nicméně přišly i od Gerlochových kolegů.

Nebezpečná nominace podle Přibáně

Gerlochova kandidatura výrazně probrala také akademické prostředí. Profesor Jiří Přibáň, který z pražské právnické fakulty odešel na přelomu století do Cardiffu, napsal do sobotních Lidových novin komentář nazvaný „Nebezpečná nominace“.

Link

Naznačuje v něm, že se Gerloch – pokud by uspěl – mohl stát v dohledné době předsedou Ústavního soudu, což by podle něj mohlo „zničit vše, co se v této zemi podařilo vybudovat v ústavním soudnictví v posledním čtvrtstoletí“. Přibáň připomíná dřívější výrazné ústavní soudce a to, že nám ústavní jurisprudenci „závidí v ostatních postkomunistických zemích“.

Profesor svou apokalyptickou vizi ještě stupňuje: „To ale neznamená, že by z titulu průměrného znalce právní teorie a schopného advokáta Gerloch naopak nedokázal z významné pozice na Ústavním soudu celou jeho tradici a doktrínu ústavně demokratického státu pohřbít. Stačí, aby někdo s takovým zadáním přišel!“ Gerlocha totiž vykresluje jako někoho, kdo „je kandidát každé moci a bude loajální ke komukoli, kdo mu zajistí ten či onen post“.

Rovněž vzhledem k tomu, že Přibáň píše o Gerlochovi také jako o normalizačním kádrovi „se silnými vazbami na StB“, je jeho text, minimálně, silně na hraně. Bývalý děkan pražské právnické fakulty všechna tato nařčení odmítá, obsáhle na ně reagoval zejména v rozhovoru pro INFO.CZ. 

Link

Jak to ale tak v poslední době bývá, Přibáňův apel si našel mnoho příznivců na sociálních sítích. Patrně nejpřekvapivější bylo zapojení profesorky Ireny Pelikánové, soudkyně evropského Tribunálu: „Blahopřeji k odvaze tak neobvyklé v českých zemích napsat tento článek! I já pociťuji veliké nebezpečí z uvedené kandidatury dobře vědouc, že každé slovo v článku je pravdivé. Moje životní zkušenost to potvrzuje. Je testem demokracie, zda se najde u nás síla, která takové nominaci zabrání.“

Úplně normální nominace podle Wintra

Tuto situaci ale nenechala jen tak ani druhá strana, totiž Gerlochovi zastánci. V Právu tak komentářem „Úplně normální nominace“ kontroval docent Jan Wintr: „Profesora Gerlocha si vážím jako klidného, věcného, vstřícného a inspirativního učitele a diskutéra, s nímž bylo a je potěšením polemizovat jak v roli žáka, tak v roli univerzitního kolegy o mnohých právněteoretických, ústavněprávních či obecně politických otázkách. Tato jeho schopnost je vedle výborného přehledu v právním řádu a nadání srozumitelně vysvětlovat složité právní problémy důležitým základem jeho pedagogického úspěchu“.

Wintr je pak „dalek toho myslet si, že jmenování Aleše Gerlocha náš Ústavní soud nebezpečně vychýlí či dokonce ohrozí“.

„Honza Wintr velmi pěkně popsal, proč je profesor Aleš Gerloch úplně normálním kandidátem na Ústavní soud, a dokonce v čem je velmi dobrým kandidátem. Nemám k tomu co dodat, mohu to jen podepsat. Já osobně bych jen ocenil, kdyby ti, kdo v době normalizace na Právnické fakultě studovali a/nebo učili, podali případně konkrétní osobní svědectví proti. Ta současná kampaň mě svojí formou neustále udivuje. V každém případě je ale poučná,“ napsal pak na Facebook další ústavní odborník Jan Kudrna.

To všechno se stalo poté, co Gerlocha jako nového ústavního soudce doporučil Ústavně-právní výbor Senátu, naopak výbor pro lidská práva jej těsně neschválil. Gerlochova slyšení na těchto výborech jasně dokázala, o jak zpolitizovanou volbu šlo. Nikdo totiž nezpochybnil jeho odbornost, neřešila se ani profesorova předlistopadová minulost. Senátorům, kteří byli proti Gerlochově nominaci, totiž patrně mnohdy vadilo spíše to, že jej nominoval Miloš Zeman.

Role Baxova svědectví

Doznívá tak i kauza údajného ovlivňování justice, jehož se měl, zejména podle svědectví bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, právě Zeman se svým okolím dopouštět. Ke Gerlochovu bojkotu tak v této souvislosti vyzval již v lednu na facebooku dřívější justiční novinář Tomáš Němeček, následně jej opravdu ohlásily některé senátní kluby, například KDU-ČSL či TOP 09.

Link

Gerlochova kandidatura a všechno, co se kolem ní dělo, jsou poučné. Ilustrují, jak se radikalizují názorové tábory. Nyní se ale tento posun promítá i do poměrně odborných témat a zpochybňuje se to, co se nikdy dříve nezpochybňovalo.

40946