Články odjinud

Zeman má důvod k obavám. Průzkum ukázal, jak moc by ve volbách prohrál s Drahošem

Zeman má důvod k obavám. Průzkum ukázal, jak moc by ve volbách prohrál s Drahošem

Bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš má mezi ohlášenými prezidentskými kandidáty největší podporu, zjistil průzkum agentury Median z přelomu května a června. V případném druhém kole volby by Drahoš podle volebního modelu Medianu získal 53,5 procenta hlasů, prezident Miloš Zeman 46,5 procenta. Průzkum také ukázal, že roste skupina lidí, pro které je Zeman jako prezident nepřijatelný. Uvedl to web Seznam Zprávy.

Volební model srovnával šance možných dvojic soupeřů ve druhém kole prezidentské volby. Zeman by podle něj prohrál jen s Drahošem. Proti textaři a podnikateli Michalu Horáčkovi by Zeman získal 56 procent, proti europoslanci za TOP 09 Jiřímu Pospíšilovi 57 procent a proti ministru obrany Martinu Stropnickému (ANO) by Zeman mandát obhájil se 60 procenty. Horáček kandidaturu ohlásil, o Pospíšilovi a Stropnickém se jako o možných kandidátech mluví. V případném druhém kole bez současného prezidenta by podle volebního modelu získal Drahoš 63 procent a Horáček 37 procent.

Profil Jiřího Drahoše si můžete přečíst zde.

Větší šance na zvolení Drahoše než Zemana ukázala také otázka na první kolo voleb. Drahoše by vážně zvažovala pětina dotázaných a přijatelný by byl pro dalších 30 procent, nepřijatelný je pro 30 procent a pětina uvedla, že Drahoše nezná. Zemana vážně zvažuje 28 procent lidí a přijatelný je pro 17 procent, nepřijatelný pro 55 procent. Horáček je nepřijatelný pro 57 procent účastníků průzkumu.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Zeman má zhruba 30 procent přesvědčených voličů, Drahoš jen pětinu. Narůstá ale počet lidí, pro které je nepřijatelný Zeman. Loni v září bylo takových lidí 48 procent, letos v dubnu 51 procent a v posledním průzkumu Medianu už zmíněných 55 procent.

Median se v průzkumu mezi 24. květnem a 25. červnem dotazoval 903 lidí starších 18 let. Vybraná skupina dotázaných byla podle autorů průzkumu reprezentativní podle kraje, věku, pohlaví, vzdělání i velikosti obce.

Vše o prezidentských volbách čtěte zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Články odjinud

Co je za expanzí Pirátů? Přinesli autenticitu, teď je čeká první vážný test, říká expert

Na čem stojí růst podpory Pirátů? Příčin to má několik. Podle politologa Daniela Kunštáta mezi ně patří také velmi specifická stranická organizace a vnitrostranický život. Právě to podle něj přitahuje mladé lidi včetně těch, které by tradičnější model politického života nejspíš nikdy nezlákal. „Dělání politiky na pirátský způsob,“ vysvětluje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ, „je neskonale bližší naturelu svobodomyslně uvažující mladší generace, pro kterou veřejné aktivity v rigidních, konzervativně strukturovaných partajích opravdu nejsou moc sexy.“

Čemu přičítáte kontinuální nárůst podpory Pirátů? Připomínám, že poprvé kandidovali ve sněmovních volbách 2010, tehdy je volilo 42 323 voličů (0,80 %), v roce 2017 to už bylo téměř 550 tisíc voličů, což pro ně znamenalo zisk 10,79 procent hlasů…

Piráti se takříkajíc ocitli ve správný čas na správném místě. Postupná eroze důvěry v politické strany jako takové vyvolala poptávku po čerstvém větru, nových tvářích a neortodoxních politických formacích. Příhodnou půdu pro vzestup Pirátů přitom připravily zejména dvě tendence v české politice.

Link

Na jedné straně úpadek stran, které dlouho alespoň částečně reprezentovaly liberální politické přístupy jak zleva, tak zprava. A na straně druhé – a skutečně jde o rub téže mince – postupující politická (a voličská) dominance neliberálních, autoritářsky orientovaných politických proudů, zosobněných takovými jmény jako Zeman, Babiš, Okamura či Filip.

Oba tyto trendy vyústily v jakousi kontrarevoluci podstatné části mladšího městského elektorátu, který odmítl jedny i druhé, a svoji důvěru investoval právě do Pirátů. A až budoucnost ukáže, jak je či bude tato důvěra stabilní.

Jak hodnotíte jejich růst, co se týče programu? Byli stranou dvou, možná tří témat, postupně si ale začínají osvojovat body týkající se prakticky všech resortů…

V evropském kontextu jde o typický a naprosto přirozený vývoj tzv. monotematických stran. Strany tohoto typu se v politice v první fázi uchytí na základě jednoho silně exponovaného tématu. Například environmentální problematiky, antiimigračního étosu nebo třeba – jako právě v případě pirátských stran – svobody virtuálního prostoru.

Link

V okamžiku, kdy takové strany začnou mít ctižádost silněji ovlivňovat celostátní politiku, jsou chtě nechtě donuceny nějakým způsobem reflektovat komplexní katalog témat, která jsou součástí politické agendy na vrcholné úrovni.

Jinak řečeno: každá úspěšná monotematická strana – nebo přinejmenším ta, která má tuto ambici – se dříve či později stane v tomto smyslu standardní stranou s univerzalistickým politickým programem. Na programovém vývoji českých Pirátů v posledních letech lze tento posun dobře ilustrovat.

Nabízí se, že Piráti za svou expanzi vděčí z velké části talentů svých lídrů. Co soudíte o jejich schopnostech?

Relativně dost pirátských osobností se evidentně dokázalo velmi rychle adaptovat na logiku politického a mediálního provozu. Přinesli autenticitu, věrohodnost, neokoukanost. Vizuálně, rétoricky i schopností komunikovat „normálním“ jazykem, jednoduše svojí veřejnou prezentací, jsou zkrátka „jiní“.

Jiní v dobrém smyslu, protože právě tato neškrobená jinakost v porovnání se starými politickými matadory je to, na co čeští voliči – a zdaleka nejen čeští – stále více „slyší“. Piráti totiž nebodují ani tak obsahem, originálními politickými akcenty, které byly v té či oné míře v české politice přítomny a svého času reprezentovány třeba Unií svobody, TOP 09, Zelenými nebo i Věcmi veřejnými, ale spíše formou.

Link

Mládí, energie, dynamika a v neposlední řadě jakási politická neposkvrněnost – to jsou podle mého klíčové motivy úspěchu Pirátů u voličů. Nejvýraznější pirátské osobnosti mají určité společné typologické rysy. Aniž by to snad mělo vyznít nekorektně, například ve vztahu k docela výrazné poslankyni Olze Richterové, vesměs jde o solidní, vzdělané, dobře vystupující – a koneckonců i dobře vypadající – mladé muže.

Takové, o nichž by obrazně řečeno nejedna matka uvažovala jako o dobré partii pro svou dcerku. Tento pomyslný model ideálního skautského vedoucího je – byť to třeba na první pohled může znít vcelku banálně – docela dobrý bonus k potenciálu oslovit různé a vzhledem k předpokládanému profilu klasického voliče Pirátů třeba i nezvyklé skupiny voličů a voliček – nezvyklé z hlediska věku, vzdělání, místa bydliště, ale i reálného ideového profilu.

Další věc, která souvisí s expanzí Pirátů, je fakt, že jde o jedinou novou stranu u nás budovanou zdola, na principu hnutí…

Piráti jsou svého druhu odpovědí i na určitou uzavřenost, zapouzdřenost a statičnost zavedených stran. Velmi specifická stranická organizace i vnitrostranický život přitahují mladé lidi včetně těch, kteří by se v jiném, tradičnějším typu politické organizace patrně nikdy neangažovali.

Link

„Dělání politiky“ na pirátský způsob je neskonale bližší naturelu svobodomyslně uvažující mladší generace, pro kterou veřejné aktivity v rigidních, konzervativně strukturovaných partajích opravdu nejsou moc sexy.

Za vzestupem Pirátů nakonec nejsou pouze příčiny vnitřní, ale také ty vnější, systémové: jednak těží z diskreditace všech tradičních stran, zároveň se situace jeví tak, že těží z úpadku Zelených a příklonu parlamentní levice ke konzervativnějšímu programu. Piráti oslovují také liberální voliče pravice. Zkrátka a dobře se jim daří oslovovat ty segmenty, které bychom mohli označit za pravé i levé městské liberály. A nejspíš nejen ty…

To je myslím docela přesná analýza. Personálně i programově přišli Piráti s nabídkou, která dokázala vyplnit pomyslné bílé místo v české politické krajině a reagovat na aspirace a poptávku někdy i dost odlišných voličských sektorů. Piráti zjevně umí čerpat podporu mezi mladšími liberálně orientovanými voliči, a to jak těmi, kteří mají spíše pravicové hodnotové zázemí, tak i těmi, kteří by za jiných okolností inklinovali k progresivní levici.

Kulturní liberalismus, otevřenost, tolerance, určitý nadnárodní, globální přesah, sociální solidarismus, prozápadní směřování země, důraz na tzv. postmateriální hodnoty, respekt k principům demokracie a právního státu. To jsou přibližné společné jmenovatele identity pirátských voličů. Ti se přitom rekrutují jak z řad někdejších příznivců „staré“ pravice, tak i těch, kteří raději podporovali demokratickou levici včetně Zelených.

Link

K těmto dvěma velmi zhruba načrtnutým voličským skupinám ovšem nesmíme zapomenout připočíst ještě jeden velmi důležitý segment: zdrojem současného úspěchu Pirátů jsou vedle prvovoličů i notoričtí mladší nevoliči či ti, kteří ve volební účasti dosud nevykazovali nijak zázračnou disciplínu a které až pirátský apel dokázal přitáhnout k volebním urnám.

Po loňských komunálních volbách se Piráti začínají prosazovat do exekutivy nejen malých, ale také velkých měst (Praha, Brno, Ostrava). V Praze mají dokonce primátora. Co to udělá s jejich popularitou, obzvlášť pokud mohli dříve oslovovat také protestní voliče?

To, jakým způsobem se Piráti zhostí faktické výkonné odpovědnosti, byť i na místní úrovni, bude vlastně prvním vážným testem jejich politické kompetence. Pro určitou část jejich voličů, na prvním místě pro ty, jejichž jedinou odhalitelnou motivací volby Pirátů byl právě vcelku neuchopitelný protest, bude ale velmi důležité hlavně to, zda si v jejich očích zachovají auru, že „nejsou jako oni“ (rozuměj někdejší političtí bardi).

Tento typ voličů jim jistě odpustí například různé drobné přešlapy, které plynou z toho, že se Piráti učí politickému řemeslu za pochodu (kdy těží bitcoiny v poslanecké ubytovně nebo se obtížně propracovávají k poznání, že není Sýs jako Sís). Zkrátka, pomyslný průměrný volič Pirátů se od této strany odkloní ne proto, že se nevyvarují chyb nebo že budou prosazovat dílčí nepopulární opatření, ale až ve chvíli, kdy by získal pocit, že reprezentanti strany v exekutivních funkcích převzali způsoby politické praxe a politické komunikace tzv. tradičních stran.

V tu chvíli by pirátská věrchuška ztratila ústřední prvek legitimity, který byl původním a nejsilnějším motivem protestní volby ve prospěch Pirátů.

Co to může znamenat pro jejich budoucnost? Kde vidíte možnosti a limity jejich směřování?

Za prvé, velkou neznámou je, jak se Piráti - do nedávna dlící v pohodlné kritické opozici jak ve velkých městech, tak nadále i v celostátní politice - osvědčí při reálném výkonu moci. V okamžiku, kde je strana u vesla, nejen že musí prokázat organizační schopnosti, ale s nabytou mocí přichází i zodpovědnost, se zodpovědností ruku v ruce občas i nutné nepopulární kroky, ba i nejrůznější omyly a chyby.

Link

Výsledkem tohoto řetězce může být nejen pošramocení lukrativní etikety „nového koštěte“, ale především možná ztráta iluzí některých sympatizantů. Za druhé, mladí lidé, kteří tvoří jádro pirátských voličů, jsou nejméně stálou voličskou klientelou. Nejsou pevně ideologicky ukotveni a tím pádem „netrpí“ nějakou přehnanou loajalitou k aktuálně preferované straně. V zásadě jsou ochotni poměrně rychle měnit sympatie k různým stranickým praporům.

Pro perspektivy Pirátů proto bude klíčové, zda si budou umět najít cestu minimálně k věkově pestřejším voličským skupinám. A konečně za třetí, minulost nás učí, že celá řada původně ambiciózních politických projektů nakonec zkrachovala mimo jiné na neschopnosti vytvořit funkční místní a regionální struktury, které jsou klíčovým podhoubím živoucího vnitrostranického života, zárukou přirozené rekrutace a obnovování stranického personálu a především nejdůležitějším předpokladem dlouhodobějšího fungování každé strany.

Zkrátka a dobře, strana, která neumí postavit a udržovat členskou základnu a rozvětvené institucionální zázemí, a která tudíž nemůže pomýšlet na významnější etablování na úrovni obecní či krajské politiky, prakticky nemá žádnou budoucnost.

39704