Volby 2018: Zeman s Drahošem se přetahují o minimálně půl milionu lidí, kteří nejsou vyhranění, tvrdí expert | info.cz

Články odjinud

Zeman s Drahošem se přetahují o minimálně půl milionu lidí, kteří nejsou vyhranění, tvrdí expert

Politolog Michal Škop, který se zabývá hlasováním voličů, v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ před druhým kolem prezidentských voleb zdůrazňuje, že Miloš Zeman a Jiří Drahoš sice musí především mobilizovat své potenciální příznivce, avšak zároveň usilují o relativně vysoký počet voličů, kteří nejsou jednoznačně vyhranění, avšak deklarují, že přijdou volit. „Je to skupina minimálně půl milionu lidí. A jde o různé skupiny – voliči lidovců a Fischera na Moravě i v Praze, voliči Horáčka v Praze a okolí, voliči Hilšera rozprostřeni po celé České republice, atd.,“ říká Škop.

Miloš Zeman po celé předvolební období pracoval na tom, aby hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD nepostavily vlastního kandidáta a pokud možno ho zároveň podpořily. Tyto čtyři strany volilo ve sněmovních volbách přes 55 procent voličů. Přestože se Zemanovi plán de facto podařil, řada voličů těchto stran se k němu nakonec nepřiklonila. Čemu to přičítáte?

Těžko říct, nemáme k tomu příliš dat. Podle statistické analýzy to lze rozdělit na dvě skupiny: první jsou voliči KSČM a SPD, druhou voliči hnutí ANO a sociální demokracie. Zhruba jedna třetina voličů KSČM a SPD k volbám nepřišla, ale ti, co přišli, volili v naprosté většině Miloše Zemana.

Z voličů hnutí ANO přišli skoro všichni, nicméně jen asi šedesát procent volilo prezidenta Zemana, dalších dvacet procent pak Jiřího Drahoše a zbylých dvacet procent ostatní kandidáty, případně nepřišli. Podobně to bylo rozděleno u ČSSD, kde nějakých čtyřicet procent voličů hlasovalo pro Miloše Zemana, ale také pětadvacet procent voličů Drahoše a zbytek nevolil, nebo volil ostatní kandidáty.

Jistě, jde jenom o statistickou analýzu, ale je velmi pravděpodobné, že to zhruba takto bylo.

A může se to před druhým kolem změnit? Měl by se podle vás Zeman obracet primárně na voliče těchto čtyř stran, kteří ho v prvním kole buď nevolili, anebo k volbám vůbec nedorazili?

Potřebuje všechny, ostatně stejně je na tom Jiří Drahoš. Pokud vezmeme, že naprostá většina lidí, kteří v prvním kole volili postupujícího kandidáta, ho budou volit i ve druhém kole, tak Zeman potřebuje získat nějakých 500 až 550 tisíc nových hlasů.

Dle průzkumu STEM-MARK má od voličů ostatních kandidátů jistých (ve druhém kole budou volit „určitě Zemana“) nějakých 250 tisíc lidí. O ty se snažit prakticky nemusí. Dalších 100 tisíc lidí říká „spíše Zeman“ a zhruba 350 tisíc „spíše Drahoše“ – to je tedy jedna zásadní skupina, která rozhodne.

Voličů SPD a KSČM, kteří v prvním kole nevolili, je tak 250 000. A jen tak mimochodem, mohli jsme tento týden vidět ve sněmovně i SPD, jak hodiny tlačila téma migrace, zde je koordinace s kampaní Miloše Zemana pravděpodobná. Tohle je druhá zásadní skupina. Otázka je, zda se je kampaní Miloše Zemana podaří dotáhnout k volbám…

Velkou neznámou jsou pak lidé, kteří nevolili do sněmovny ani v prvním kole prezidentských voleb. Těch je opravdu hodně, přes dva a půl milionu, ale zároveň jsou asi nejtěžší na oslovení.

Má Zeman, pokud jde o mobilizaci voličů, prostor ještě někde jinde?

Může demobilizovat nevyhraněné voliče, kteří jsou spíše pro Jiřího Drahoše. Pokud takový volič změní názor, je to za dva hlasy: jeden ubere Drahošovi, druhý přidá Zemanovi. Ale i pokud nepřijde hlasovat, tak pořád to je jeden dobrý hlas.

Sám jste to už zmiňoval, pokud chce Zeman vyhrát druhé kolo, potřebuje svůj zisk z prvního kola navýšit asi o 600 tisíc hlasů. Je to realistické?

Je to naprosto reálné.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>



A jaká je základní výchozí pozice Jiřího Drahoše? Přece jenom, on musí na svou stranu dostat nepoměrně víc voličů než Zeman, nějakých milion dvě stě tisíc…

Musí si udržet vlastní voliče z prvního kola, nesmí si je nechat demobilizovat, že by nepřišli, natož si je nechat přebrat. A má zde i voliče ANO a ČSSD, kteří jsou pro něj nejspíš nejkritičtější. Dále musí získat velkou většinu voličů ostatních kandidátů, alespoň nějakých sedmdesát procent. Zde jsou kritické skupiny dle mého názoru voliči KDU-ČSL, kteří volili Pavla Fischera (přes sto tisíc lidí), otázkou jsou také třeba voliči ODS. Viz. prohlášení Václava Klause staršího i mladšího na podporu Miloše Zemana… To jsou klíčové skupiny pro Jiřího Drahoše.

Pokud sečteme hlasy, které v prvním kole posbírali Michal Horáček, Pavel Fischer a Marek Hilscher, dostaneme se téměř k jednomu a půl milionu voličů. A to nepočítám více než 220 tisíc hlasů pro Mirka Topolánka, který Drahoše také podpořil. Jaký je váš odhad, pokud jde o účast jejich voličů ve druhém kole?

K tomu jsou asi nejlepší zase data z průzkumu STEM-MARKu. Takže většina přijde volit (řekněme devadesát procent), většina bude volit Jiřího Drahoše a otázka za milion je, jak velká většina to bude.

Má podle vás Miloš Zeman šanci voliče zmíněných čtyř poražených kandidátů aspoň zčásti přetáhnout na svou stranu?

Bezpochyby. Dle toho průzkumu to je deset až dvacet procent. Ale to se může změnit a může to být klidně čtyřicet nebo padesát procent. Proč ne.

Ptám se proto, že by mě zajímalo, zda se vůbec Zeman s Drahošem přetahují o nějaké voliče, případně kolik takových voličů zhruba je? Anebo zda je to tak, že mají oba dva kandidáti poměrně pevně ohraničený svůj potenciální elektorát a hraje se pouze o to, kolik svých voličů dokážou zmobilizovat k účasti ve volbách…

Je tu skupina minimálně půl milionu lidí, kteří nejsou vyhranění, ale volit přijdou. A jde o různé skupiny – voliči lidovců a Fischera na Moravě i v Praze, voliči Horáčka v Praze a okolí, voliči Hilšera rozprostřeni po celé České republice, atd.

Pokud byste to měl shrnout, jaké budou tedy klíčové faktory, pokud jde o výsledek druhého kola?

Faktory můžou být velmi různé a křišťálovou kouli jsem si stále nepořídil – nevíme, co se stane „lithiem posledního týdne kampaně“, jak dopadnou debaty kandidátů, zda bude rozhodujícím faktorem zdraví kandidátů…

Z mého pohledu lze ale určit některé klíčové skupiny lidí: Nevyhranění voliči ostatních kandidátů, což je ale různorodá skupina lidí. Voliči SPD a KSČM, kteří nepřišli k prvnímu kolu. A Voliči Jiřího Drahoše z prvního kola.

Drahošova kampaň měla sice možná malý náskok v okamžiku prvního kola (více lidí v té chvíli preferovalo Drahoše oproti Zemanovi), ale musí posbírat velké množství různých skupin voličů. Zemanova kampaň to má trochu jednodušší, pokud jde o její zaměření.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Schmarcz: Muž, který nám může vzít svobodu, se bojí Babiše a nebojí se soudu. Zlá kombinace

Schmarcz: Muž, který nám může vzít svobodu, se bojí Babiše a nebojí se soudu. Zlá kombinace

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se na jedné straně nechá od premiéra peskovat jako malý kluk, na druhé straně si troufne postavit se soudu, který už jednou zrušil jeho „koronavirová“ nařízení coby neústavní. Submisivita spojená s arogancí je u ministra špatná kombinace.

Je utrpením sledovat, co všechno si Vojtěch nechá líbit, aniž by praštil pěstí do stolu. Neslavná scénka, kdy ho „vyšetřovatel“ Babiš vyslýchal v přímém přenosu a chtěl slyšet „jméno“, byla jen začátek. Jindy premiér napomínal ministra jako školáka při oznamování vládního usnesení na tiskovce. Na další se ho ptal, zda je vůbec členem ANO, jako by ho neznal. A vrcholem všeho bylo, když za jeho zády vyjednával o angažmá náměstka Prymuly.

Kdyby jakýkoli jiný podřízený bez vědomí ministra šel za předsedou vlády domlouvat si místo – teoreticky třeba i to Vojtěchovo – musel by letět na vteřinu. Takové porušení subordinace nelze tolerovat. Ministr se ale zmohl jen na to, že Prymulovi vyčetl, jak o něm nepěkně hovořil. To je irelevantní. Vyhazov si Prymula zasloužil už za to, co udělal, i kdyby pak mlčel. Teprve když bylo jasné, že Babiš náměstka zaměstná u sebe a neudělá z něj nového ministra zdravotnictví, Vojtěch „srdnatě“ prohlásil, že si jeho další působení na svém ministerstvu nedokáže představit.

Link

Jistě, Vojtěch není v okolí šéfa hnutí ANO zdaleka jediný masochista. Jiná povaha totiž v jeho blízkosti dlouho nevydrží, což dokládá velmi dlouhá řada osobností, které do toho s Babišem „šly“ v roce 2013 a postupně otočily. Jenomže Vojtěcha máme až příliš na očích, jeho ponížení je příliš hluboké a moc, kterou právě teď soustředí ve svých rukách, příliš obrovská – a může velkému množství lidí narušit život a byznys.

Ministr zdravotnictví dal najevo, že na rozdíl od Prymuly se s občany, firmami, a dokonce soudci nijak párat nehodlá. Jak devótně vystupuje vůči premiérovi, o to sebevědomější je, co se týká opatření, která zásadně nabourávají základní ústavní práva a svobody. Když mluví o tom, že nehodlá respektovat soudní rozhodnutí nezávislé justice – protože prý jde jen o názor jednoho soudce – je to úplně jiný Vojtěch. A nařízení, která mu soud jednou se zdrcujícím odůvodněním zrušil, protože k nim ministr nebyl oprávněn, vyhlásil po konci nouzového stavu klidně znovu.

Vojtěch si netroufne vyhodit svého podřízeného, protože je oblíbencem Andreje Babiše, ale troufne si vyhlašovat omezení našich svobod, aniž by k tomu byl delegován ústavním krizovým zákonem. O představitelích soudní moci se vyjadřuje způsobem, jako by šlo o subalterní vládní úředníky, jejichž názor není závazný. Máme tedy ministra zdravotnictví, který se bojí premiéra, ale nebojí se soudu. V demokratickém právním státě by to mělo být opačně.

Link

Může se zdát, že jsem ohledně mladého ministra příliš příkrý. Jenomže o Adama Vojtěcha tu vlastně nejde. Jde o to, aby se u nás nezabydlel model vládnutí, kdy despotický šéf všechno a všechny řídí s pomocí lidí, jimž nevadí, že ministry a poslance považuje asi tak za stejně důležité, jako poslíčky či řidiče, a dle toho s nimi zachází. Slovo „zastupitelská“ ve spojení s demokracií má zásadní význam. Delegujeme moc ve víře, že se dostane k moudrým silným lidem, jež nás zastoupí lépe, než my sami, ne k sadistům a masochistům.

Demokracie zkrátka není možná bez demokratů, tedy lidí, kteří se řídí heslem „před mocnějšími se nehrb a po slabších nešlapej“. Vojtěch a další, kteří se dnes pohybují v kuloárech moci, to mají obráceně. Kdo si bez odporu nechá vzít vlastní svobodu a důstojnost, ten je pak s nesnesitelnou lehkostí bere druhým.