Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman se podobá Gottwaldovi nebo Zápotockému. I oni chtěli být blízcí lidu, říká politolog

Zeman se podobá Gottwaldovi nebo Zápotockému. I oni chtěli být blízcí lidu, říká politolog

Politolog Lubomír Kopeček nepochybuje, že Zemanův lidový styl často doplněný hulvátským chováním není ojedinělým či náhodným výkyvem, nýbrž promyšlenou strategií. „Jednak to vyhovuje jeho naturelu, jednak je v tom vidět sázka na to, že to jeho příznivci ocení, což většinou vychází. Podstatnou součástí tohoto stylu je navíc konfrontační rétorika,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Kopeček, kterému loni na podzim vyšla biografie Miloše Zemana s podtitulem Příběh talentovaného pragmatika. Obecně politolog prvních pět let Zemana na Hradě charakterizuje jako velký pokus o průlom do parlamentního režimu.

Jak byste charakterizoval Zemanovu éru na Hradě? V čem se lišila ve srovnání s jeho předchůdci?

Výraz, který podle mne dobře charakterizuje prezidentství Miloše Zemana, zní průlom do tradice. Oba jeho předchůdci v éře samostatné České republiky, Václav Havel i Václav Klaus, byli samozřejmě v mnohém specifičtí a navzájem pochopitelně v lecčems odlišní.

Havel byl typ morálního lídra s výrazným étosem lídra disentu před rokem 1989 se skepsí k politickým stranám. Klaus zase vyhraněný monetaristický ekonom a euroskeptik, který naopak bral strany jako významný prvek politické soutěže. Podstatné ale je, že oba v zásadě respektovali hranice parlamentní demokracie, byť si je někdy vykládali hodně volně.

Zemanovo prezidentství uvedl v roce 2013 velký pokus o průlom do parlamentního režimu, když po pádu vláda Petra Nečase prosazoval svůj vlastní kabinet Jiřího Rusnoka. Průlom nakonec nevyšel, byl to ale patrně nejserióznější pokus proměnit politický režim od vzniku České republiky.

Je ještě něco, čím se Zeman odchýlil od tradice?

Určitě se dá zmínit lidový či zemitý prezidentský styl. Havel a Klaus přes vzájemné odlišnosti hodně dbali na udržování respektu k prezidentskému úřadu. Totéž mimochodem platilo už pro budovatele naší prezidentské tradice Masaryka. Samozřejmě se i Havlovi s Klausem občas „povedlo“ něco, co tím respektem k prezidentovi otřáslo.

Dobrým příkladem je slavné Klausovo „chilské pero“ neboli trapné „vypůjčení si“ protokolárního pera v přímém televizním přenosu. Klause to tehdy zesměšnilo. Podobně veřejnost nekvitovala nadšeně Havlovu novou svatbu brzy po úmrtí jeho první ženy. Prezident na to tehdy doplatil velkou veřejnou debatou a propadem obliby.

A pokud jde o Zemana?

U Zemana je podstatné, že jeho lidový styl často doplněný hulvátským chováním není ojedinělým či náhodným výkyvem, ale promyšlenou strategií. Jednak to vyhovuje jeho naturelu, jednak je v tom vidět sázka na to, že to jeho příznivci ocení, což většinou vychází. Podstatnou součástí tohoto stylu je navíc konfrontační rétorika.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde>>>

Nejlépe to asi odráží známý slogan o pražské kavárně. Konfrontace opět není něco, co by Havel a Klaus prosazovali jako důležitý rys svého prezidentství. Je dobré dodat, že Zeman to během svého prezidentství občas přehnal a pak se jeho politický styl obrátil proti němu. Asi nejlepším dokladem jsou vulgárnostmi přeplněné rozhlasové Hovory z Lán z podzimu 2014, po kterých přišel krátkodobý prudký propad důvěry v hlavu státu. 

Má ten lidový styl nějaké starší obdoby?

Trochu se to podobá vystupování některých komunistických prezidentů z padesátých a šedesátých let, jako byl Gottwald, Zápotocký či Novotný. I u nich byla tendence prezentovat se jako blízcí lidu, což doplňovala slova o „dělnickém původu“. Zeman ale svým hodně intenzivním objížděním i těch nejzapadlejších periferií Česka působí jako člověk s autentickým zájmem o problémy „malého českého člověka“. I proto má takovou podporu v průzkumech, jakou má.

Dají se najít nějaké další rozdíly v prezidentství Zemana a jeho předchůdců?

Určitě hodně podstatné je znejasnění českého směřování v oblasti zahraniční politiky. Dobře se to dá ukázat třeba na postoji k Evropské unii. Havel byl zapálený euroatlantický optimista, pro kterého byl vstup do Evropské unie jednou z klíčových priorit. Klaus byl euroskeptik, ale přes své výhrady k EU nikdy přímo nezpochybnil v prezidentském úřadu české členství. Navíc byl čitelný a všichni věděli, že preferuje proměnu EU v mnohem volnější svazek.

A Zeman?

Zeman hraje ve vztahu k evropské integraci zvláštní a na první pohled ne moc čitelnou hru. Na jedné straně se stále ještě označuje za eurofederalistu, na druhé straně prosazuje referendum o českém členství v EU. Současně tak oficiálně podporuje prohloubení integrace i zcela zpochybňuje české členství.

Logiku tato podivnost dává ve chvíli, kdy si připomeneme, že jeho prezidentský styl vyžaduje hlásání představ preferujících „vůli lidu“. Veřejná nálada je přitom vůči EU v posledních letech převážně kritická. Zeman, který je svou podstatou politicky talentovaný pragmatik, to velmi dobře vnímá.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz