Články odjinud

Zeman vede kampaň stejně jako ostatní kandidáti. Proč to nepřizná, stydí se? Komentář Jiřího Štefka

Zeman vede kampaň stejně jako ostatní kandidáti. Proč to nepřizná, stydí se? Komentář Jiřího Štefka

Českou republiku zaplavily billboardy s fotografií prezidenta Miloše Zemana a heslem „Zeman znovu 2018“. Už před časem se na mnoha veřejných prostranstvích objevily i jiné velké poutače, tentokráte na jeho knihu rozhovorů. Zeman sice při oznamování své kandidatury uvedl, že žádnou kampaň nepovede, přesto tak činí jako další kandidáti. A je úplně jedno, že billboardy objednávají a platí jeho fanoušci či přátelé.

Pro úplnost dodejme, že podle zjištění serveru iHned.cz stojí za nejnovějšími billboardy na podporu hlavy státu spolek Přátelé Miloše Zemana, který vede hradní kancléř Vratislav Mynář společně s předsedou Jazzové sekce Karlem Srpem. Přestože v prvotní konfrontaci s tímto zjištěním Srp nechtěl říci novinářům toho média nic konkrétního (otázky si vyžádal písemně) a kancléř nebral telefon, hradní mluvčí Jiří Ovčáček hned přispěchal s prohlášením, že všechny náklady za tyto billboardy budou započteny do nákladů.

Na tom, že jsou po České republice billboardy s Milošem Zemanem, nevidím nic choulostivého či snad dokonce špatného. Uchází se přece o post hlavy státu a má právo se na veřejnosti v této věci prezentovat. Pokud bude dodržovat všechny podmínky stanovené zákonem a nepřekročí finanční limit kampaně, je vše v naprostém pořádku. Postupují tak i jiní kandidáti, tak proč se nad tím pohoršovat?

Problémem, a to spíš v oblasti charakteru a osobnostní integrity, je fakt, že Miloš Zeman opakovaně prohlásil, že žádnou kampaň nepovede a nebude své kandidáty hodnotit, komentovat či napadat. Po určitou dobu se držel a jedovaté sliny místo něj plival jeho mluvčí Ovčáček. Nyní už tak Zeman činí i sám. Stejně problematické jsou i jeho spanilé jízdy po krajích, které si nechává kompletně zaplatit z krajských peněz a při nichž se setkává s lidmi na náměstích. Michal Horáček, Jiří Drahoš, Marek Hilšer a ostatní kandidáti se také setkávají s lidmi, ale veškeré náklady si platí ze svého transparentního účtu.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Michala Horáčka najdete zde>>>

A teď ty billboardy. Ovčáček může tisíckrát tvrdit, že s nimi nemá Zeman nic společného a že nikomu nelze bránit v podpoře Zemanovy kandidatury. To zcela jistě ne, ale takto alibistickému tvrzení nevěří snad nikdo. Toto je šikovně udělaná marketingová a PR kampaň, při které se velice chytře zkouší, kam až je možno zajít a kdy tato „nenápadná snaha“ narazí na svůj strop. Je evidentní, že vše se musí dít minimálně se Zemanovým vědomím. Nedovedu si představit, že by Zemanovi podřízení vše dělali v utajení a on o tom nevěděl. Protože pokud by to tak bylo, je v okolí Zemana hezký holubník, kde si každý dělá, co chce.

Vše spíš svědčí o tom, že si Zeman a jeho okolí uvědomují, že výjezdy do krajů nestačí a nějakou kampaň udělat musí. Lidsky se dá rozumět i tomu, že ani pro ego Zemana není zrovna příjemné připustit, že prezidentská kampaň je mu lhostejná, jak mnohde okázale prezentoval a prezentuje. Ostatně je to právě Zeman, který s oblibou cituje bonmot, podle kterého „jen idiot nemění své názory“. No tak ho změní i on a basta.

Problém s novými billboardy „Zemanova fanklubu“ však otevírají i další Pandořinu skříňku. Mohou totiž mít své následovníky. Jakýkoliv Zemanův „fanoušek“, ale i nejeden vlivný byznysmen (kterému Zeman ve světě svojí přímluvou pomohl) může v následujících týdnech kdykoliv objednat a zaplatit další billboardy, na kterých bude Zemana vynášet do nebes anebo hanit jeho konkurenty. Zeman si nad tím omyje ruce a řekne, že s tím nemá nic společného. Pravda to může klidně může být, ale také nemusí. Kdo to pak bude dokazovat? Skutečné náklady se pak budou zjišťovat až po volbách a to už bude pozdě. Podtrženo a sečteno, celá prezidentská kampaň se zahalila do hávu všelijakých teorií a nejasností. A to pro volbu nové hlavy státu není dobrá vizitka.

Jak jsem již uvedl, svými billboardy i knihou Zeman zahájil svoji volební kampaň. Měl by se k tomu otevřeně přihlásit a neschovávat to za jiné. Nebo se za to snad stydí? Vždyť není za co, kandiduje na prezidenta! A aby občané měli skutečně dostatečné množství informací a všichni kandidáti rovné podmínky (ale i povinnosti), měl by Zeman změnit svoje dřívější prohlášení a začít chodit i do televizních duelů se svými protikandidáty (a ne jen do své talk show v jedné menší televizní stanici) či poskytovat velké rozhovory novinářům. Je to čestné a chlapské. Voliči pak rozhodnou, koho na Hradě chtějí. A vyhraje-li opět Zeman, všichni se budou muset respektovat. Protože se tak stalo v demokratických a transparentních volbách a chtěla to tak většina voličů.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Markéta Všelichová píše z tureckého vězení: Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Už nebudu plakat

Tento dopis z tureckého vězení adresovala loni na podzim rodičům a přátelům Markéta Všelichová. Češka, kterou turecký soud poslal na více než šest roků do vězení za kontakt se syrskými milicemi YPG, byla tehdy z Vanu přemístěna do jiného vězení, které leží blíže Evropě. Už na novém místě strávila jistou dobu v nepříliš hygienickém prostředí, které popisuje zkraje textu. Podle dostupných zpráv už je ale i díky pomoci českých diplomatů opět na standardní cele. Text je zčásti editovaný a značně zkrácený. Podle Markétiných přátel ona sama s publikací svých poznatků souhlasí.

Jsem teď v malé, špinavé místnosti. Není tady žádné vybavení, jako třeba konvice. Víte, že část života jsem strávila ve squatech, takže pokud řeknu, že nějaké místo je špinavé, musí to být opravdu velmi špinavé. Vyskytuje se tady nějaký druh hmyzu; nevím, jak se jmenuje, nikdy jsem nic takového neviděla. Je to velké jako myš, ale má to „tykadla“… Nemám problémy s pavouky a brouky. Ale když jsem se setkala s jedním z těchto „exemplářů“ v koupelně a poté jsem ho našla v botě, musím Vám říct, že se necítím v této místnosti dobře.

Ano, samozřejmě, ráda bych tuto místnost vyčistila. I když si myslím, že to není v silách jediného člověka. Nemám na to ale žádné vybavení. Několikrát jsem žádala stráže, aby mi půjčili čistící přípravky, ale obvykle jsem nedostala odpověď. Ano, jednou jsem jí dostala. Zněla zhruba takto – tato špinavá místnost je pro mě dobrá, protože jsem špinavá teroristka.

Link

Někdy se cítím smutná, ale už nikdy víc nebudu plakat. Když pláču, smějí se mi. Doslova. Stejně jako v den, kdy mě dali do této místnosti. Ano, přiznávám, když jsem to viděla, byla jsem tak šokovaná, že jsem začala plakat. Všichni se smáli a volali i další stráže, aby se na mé neštěstí přišli podívat. Ale věřte mi, že na závěr jsem jim poděkovala. Takové chování mě posiluje. Dává mi sílu vyrovnat se všemi situacemi, které přede mne postaví. Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Je to asi přesně to, co někteří lidé chtějí.

Po prvním šoku jsem se opět vrátila ke své filosofii. Ta zní: Nedělej si starosti s tím, co aktuálně nemůžeš mít, ale podnikej to nejlepší, co je možné v daných podmínkách. Takže se i ve velmi malém prostoru snažím sportovat, i ve špinavé koupelně se studenou vodou se denně sprchuji, myji si vlasy, peru oblečení….

Moje kurdské přítelkyně

Doufám, že se moje aktuální situace vyřeší. A že se budu moci vrátit do standardního pokoje (stalo se tak – pozn. redakce). Neřekla jsem vám, že jsem první dva dny strávila v normální místnosti s dalšími „teroristkami“. Moc se mi tam (v novém vězení – pozn. redakce) líbilo: byl tam mnohem větší dvůr než ve Vanu, takže po delší době jsem se mohla opravdu proběhnout. Prostor byl velký, se dvěma patry, s deseti malými pokoji pro spaní pro 1 až 3 osoby. Obzvlášť tyto „ložnice“ jsem uvítala. Ve Vanu nás bylo asi 15 společně spících v jednom malém prostoru. Taková absence soukromí pro mě už začala být stresující.

Ihned jsem si také porozuměla s lidmi v pokoji. Většina z nich jsou Kurdky. Jsou tady z různých důvodů (bojovnice, aktivistky, politicky činné osoby), ale všechny jsou opravdu milé, laskavé a vzdělané.

Link

Místnost, kde jsem strávila úplně první dva dny (po přestěhování – pozn. redakce), byla čistá. A zařízená jako v nějakém bytě. Všude spousta dekorací. Je to oproti Vanu velký rozdíl: v této věznici jsou i vrazi, pašeráci, obchodníci s drogami, prostitutky. Většina z nich jsou špatní už na první pohled. I jejich pokoje jsou špinavé. Když ale vstoupíte do místnosti vězňů držených zde pro „teror“, je to úplně jiný svět. Některé z těchto žen a dívek, se kterými jsem strávila tyto první dva dny, jsou ve vězení už dlouho. I více než 20 let! Nikdo by to do nich neřekl. Všechny o sebe velmi dbají, vypadají mnohem lépe než řada žen venku. Sportují, čtou, dělají ruční práce…. Byla jsem ohromena, jak se s tím dokázaly vypořádat. Také jsem se trochu styděla, že si dělám starosti se svým v nejhorší variantě pětiletým pobytem ve vězení. Je tu přitom žena, která sedí ve vězení už 25 let. Je jí 52 roků, ale vypadá mnohem mladší, řekněme jako čtyřicátnice. Je ale trochu smutná, je jí to vidět v očích...

Krátce před mým přesunem mě kamarádka informovala, že některá média vydala příběh o íránské dívce Nazle (bylo mezi nimi také INFO.CZ: Nazle hrozilo vydání do Íránu, kde by byla pravděpodobně odsouzena k smrti – pozn. red.). Byla jsem tím potěšena a chci se s Vámi podělit o jednu zkušenost s ní. Vždycky, když jsem hovořila o kamarádkách, zmiňovala jsem jen pozitivní věci. Mám je ráda všechny: některé z nich zůstanou zapsané v mém srdci navždy. Ale samozřejmě, ne vždy je všechno ideální. I tady mají lidé negativní vlastnosti. Jako všude. I ve Vanu došlo ke konfliktům, jaké si můžete představit v kolektivu patnácti žen zavřených 24 hodin pohromadě v malé místnosti…

Link

Nazlu jsem nikdy neviděla mluvit o někom jiným za jeho zády. Nikdy jsem neviděla, že by byla naštvaná nebo uražená. Nikdy si na nic nestěžovala, vždycky přijímala věci tak, jak jsou. Vždycky o všem mluvila otevřeně. Ke všem se chovala s respektem. Byla vždy milá, nikdy ne vlezlá. Upřímná, čestná, opravdová. Byla to osoba, s jakou jsem ve svém životě dosud nesetkala.

Jednoho dne jsem ji viděla sedět na posteli a tiše plakat. Přišla jsem k ní a objala jsem ji. Požádala mě, abych se jí neptala, proč pláče. Řekla mi, že není schopná říct proč, prostě ty slzy přišly a ona je nedokáže zastavit. Řekla jsem jí, jak jí chápu, jak moc těžká je její situace. (Stále hledá možnosti, jak získat azyl v Turecku. Stále čeká na kontakt s rodinou a přítelem. Je bez peněz, má jen to, co jí dají ostatní.) Také jsem jí řekla, jak moc ji mám ráda, pro to všechno, co jsem popsala. Stále plakala a odpověděla: „Dayika mon ferbu, pis neki “. To znamená: „Matka mě naučila – nečiň špinavosti (špatnosti)“. Jednoduchá věta, z jejích úst to byly ale jedny z nejsilnějších slov, jaké jsem kdy slyšela. Řekla to tak přirozeně, jako by šlo o tu nejběžnější věta na světě. Ale v těch obyčejných slovech je všechno. Když všichni toto naučíme své děti, svět bude lepší.

5077161:article:true:true:true

Svět tam venku…

Přesun z Vanu sem. Bylo to – řekněme – zajímavé. Nevím, jak popsat své pocity. Vzali mě normálním letadlem Pegasus Airlines, cestovala jsem jako běžný pasažér. Jen se dvěma neozbrojenými policisty v civilu. Přestupovali jsme v Istanbulu. Bylo to jako vrátit se v čase o dva roky zpět. Jako by dva roky ve vězení byly smazány, jako by se to nestalo… Ale také jsem se cítila trochu jako ve vizi z minulého života. Něco, co znáte velmi, velmi dobře, ale ve skutečnosti, nemáte tušení, kam to zařadit. Jako bych už nebyla součástí světa venku. Bylo to jako sen, který skončil v okamžiku, kdy jsem dorazila do jiného vězení.

40921