Články odjinud

Zeman vs. Drahoš. Kdo jsou muži, kteří se utkají ve druhém kole prezidentské volby

Zeman vs. Drahoš. Kdo jsou muži, kteří se utkají ve druhém kole prezidentské volby

První kolo přímé volby prezidenta České republiky o tom, kdo bude dalších pět let hlavou státu nerozhodlo. Do druhého kola, které se uskuteční za dva týdny, postoupil současný prezident Miloš Zeman a bývalý prezident Akademie věd Jiří Drahoš. INFO.CZ přináší srovnání dvou uchazečů o prezidentský úřad.

Silnější výchozí pozici pro druhé kolo prezidentské volby má bezesporu Miloš Zeman. Nahrává mu fakt, že jako prezident měl k dispozici daleko víc prostoru než všichni ostatní kandidáti. Ačkoliv prohlásil, že nepovede kampaň, využíval tento prostor v maximální míře. Měl k dispozici nelimitovaný prostor ve spřízněné TV Barrandov, po České republice je množství jeho billboardů, které za nejasných podmínek zaplatili jeho podporovatelé.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Chřadnoucí pragmatik

Miloš Zeman se narodil se 28. září 1944 v Kolíně, vyrůstal bez otce, pouze s matkou a babičkou. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, byl dvakrát ženatý, z každého manželství má jedno dítě. V období Pražského jara vstoupil do KSČ, vyloučen ze strany byl v roce 1970. Byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, v roce 1992 vstoupil do ČSSD, krátce po vstupu do strany, v únoru 1993, byl v Hradci Králové zvolen předsedou sociálních demokratů. V letech 1996 až 1998 byl předsedou Poslanecké sněmovny, od roku 1998 do roku 2002 předsedou jednobarevné vlády ČSSD. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na Hrad, prezidentem byl zvolen o deset let později, v její historicky první přímé volbě.

Na Pražském hradě čelil množství skandálů, ty se na jeho podpoře mezi voliči ale nijak výrazně nepodepsaly. Jeho politická orientace je založená na příklonu k Rusku a Číně. Podpořil by uspořádání referenda o setrvání České republiky v Evropské unii a NATO. Byl by pro podstatné rozšíření prezidentských pravomocí.

Zemana podle všeho limituje jeho zdravotní stav. Kvůli onemocnění je jen částečně mobilní, špatně slyší, trpí také cukrovkou a opakovaně se objevují spekulace o jeho onemocnění rakovinou.

Akademik bez názorů

Jiří Drahoš se narodil ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Po absolvování oboru fyzikální chemie na VŠCHT v Praze v roce 1972 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Po listopadu 1989 působil na několika manažerských pozicích, mimo jiné jako předseda ústavních odborů, zástupce ředitele a posléze ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Je spoluautorem řady patentů, mimo jiné na recyklaci odpadního plastu nebo vysoušení papírového materiálu. S manželkou Evou má dvě dcery.

Racionalita, klid, trpělivost. To jsou atributy, které se k Drahošovi váží především. Politika a předvolební kampaně zvlášť jsou ale často spíše než o rozumu o emocích. A to by pro vědce Jiřího Drahoše nemusel být správný ring.

Drahoše předvolební průzkumy dlouhodobě představovaly jako nejvážnějšího konkurenta Miloše Zemana. Jako takový se stal cílem hned několika dezinformačních kampaní. Ty ho spojovaly například se spoluprací s komunistickou tajnou bezpečností StB. Drahoš všechna obvinění přesvědčivě vyvrátil. Bývá kritizován za nejasnost a nepevnost názorů.

Jeho politická orientace je pevně spojená s příslušností České republiky do Evropské unie a NATO. Jako prezident chce úřadu vrátit důstojnost a přestat rozdělovat společnost.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Britská nevěsta džihádistů se nestačí divit. EU nechce zpět teroristy a dělá z nich bezdomovce

Teroristické útoky páchané radikálními islamisty v Evropě mají na svědomí často lidé s dvojím občanstvím. Některé evropské státy už v rámci boje s terorismem přistoupily k tomu, že jim ho začaly odebírat. Jak aktuálně oznámilo britské ministerstvo vnitra, uchýlilo se k tomu i v případě 19leté matky Shamimy Begumové, která v roce 2015 odešla do Sýrie a připojila se k teroristickému hnutí Islámský stát. Odebírání občanství ale není zcela jednoduché a má svá omezení daná mezinárodním právem.

V Evropě sahá k odebírání občanství nejčastěji Velká Británie. O časté uplatňování tohoto kontroverzního kroku se zasadila především konzervativní vláda Theresy Mayové. Ministr vnitra Sajid Javid v souvislosti s čerstvým případem Shamimy Begumové řekl, že do Sýrie a Iráku odjelo z ostrovů na devět stovek lidí.

„Ať už měli v takzvaném chalífátu jakoukoliv roli, všichni podporovali teroristickou organizaci, čímž ukázali nenávist k naší zemi a hodnotám,“ prohlásil ministr s tím, že občanství už bylo odebráno více než stovce Britů.

Figurují mezi nimi i velice známá jména, ať už jde o radikálního imáma z Finsbury Abú Hamzu nebo o členy teroristické buňky přezdívané Beatles, jejíž členové odjeli bojovat do Sýrie.

Citat

V případě Begumové se Britové odvolali na bangladéšský původ jejích rodičů, který by ji měl opravňovat k získání tamního občanství. Obhájce mladé ženy tvrdí, že jeho klientka nemá pas a že jí Bangladéš občanství poskytnout nemusí. Proti rozhodnutí Britů se hodlá bránit. Bangladéš s jejím případem nechce mít nic společného, jak informuje BBC. Dívka tam podle tamního ministerstva o občanství nikdy nepožádala.

Sama Begumová neskrývá údiv a nechala se slyšet, že je rozhodnutím Britů „poněkud šokována“, cítí frustraci a dvojím občanstvím prý nedisponuje. „Mám pocit, jako že je to trochu nespravedlivé vůči mně a mému synovi,“ řekla v rozhovoru pro ITV News. „V Bangladéši jsem se nenarodila, nikdy jsem tam nebyla a ani nemluvím dobře bengálsky, tak jak mohou tvrdit, že mám bangladéšské občanství?“ uvedla pak pro BBC. Svůj názor na IS prý změnila poté, co začal mučit jejího manžela z Nizozemska, který se k organizaci připojil.

Link

Ústavní právník Jan Kudrna se domnívá, že Londýn může mít v tomto případě na odejmutí občanství právo. „Mezinárodní právo vnímá bezdomovectví, tedy stav, kdy osoba nemá žádné státní občanství, jako nežádoucí. Proto OSN v roce 1961 přijala Úmluvu o omezování případů bezdomovectví. Omezení dané úmluvou se ale netýká případů, kdy by daná osoba poškozovala životně důležité zájmy státu, jehož občanství má. V takovém případě se připouští, aby členské státy občanství odebraly,“ vysvětlil Kudrna na dotaz INFO.CZ s tím, že by se tato výjimka mohla vztahovat i na případ 19leté Britky. Británie si navíc při podpisu úmluvy vymohla výhradu, aby mohla výše zmíněnou výjimku uplatňovat.

Francouzi se neshodli

Ve Francii se otázka odebírání občanství objevuje prakticky po každém teroristickém útoku. Tři dny po masakru v pařížském klubu Bataclan o něm mluvil i tehdejší socialistický prezident Francois Hollande.

Následovala několikaměsíční debata o změně ústavy v parlamentu, během níž rezignovala ministryně spravedlnosti Christiane Taubiraová. Zatímco Národní shromáždění se shodlo na možnosti odebírat občanství všem – tedy jak lidem s občanstvím pouze francouzským, tak i těm, kteří mají občanství dvě – Senát prosazoval odebírání občanství pouze lidem s dvěma pasy. To ale poslanci považovali za diskriminační.

Link

O ústavní změně se navíc jednalo v době, kdy byl zatčen Salah Abdeslam, jediný přeživší člen teroristického komanda, které vraždilo 13. listopadu v Paříži. Pokud by tedy prošla senátní verze zákona, Abdeslama by se opatření teoreticky netýkalo, protože má pas pouze francouzský.

„Salah Abdeslam nemůže být zbaven občanství, protože je jen Francouzem? Kdyby měl marocké rodiče, zbaven by být mohl? To je naprosto směšné,“ kritizoval tehdy senátní návrh poslanec středové strany UDI Jean-Christophe Lagarde.

Opačný názor měl bývalý prezident Nicolas Sarkozy, který svého nástupce Hollanda varoval před tím, aby odebráním občanství nevytvářel z teroristů „bezdomovce“. Hollande nakonec změnu ústavy v březnu 2016 odmítl a debatu na toto téma uzavřel.

V loňském roce se ale otázka odnětí občanství objevila znovu, kdy ji ve své zprávě navrhli jako jedno z možných protiteroristických opatření senátoři Bernard Cazeau (za vládní hnutí Republika vpřed!) a Sylvie Goyová-Chaventová (Unie demokratů a nezávislých). Premiér Édouard Philippe to ale odmítl: „Tato otázka byla, jestli si dobře vzpomínám, nadnesena už v minulosti. Všiml jsem si, že se jí moc nedařilo,“ citoval jeho ironickou odpověď týdeník Le Nouvel Observateur.

Link

Autoři zprávy nicméně upozornili na to, že v letech 2014 až 2015 Francie občanství šesti lidem přece jen odňala podle článku 25 občanského zákoníku, který toto opatření umožňuje v případech, kdy dotyční spáchali teroristický čin nebo „čin poškozující základní zájmy národa“. Senátoři volali po tom, aby toto opatření francouzská vláda používala pravidelně.

Odpůrci, především z řad levice a lidskoprávních organizací, na druhou stranu tvrdí, že teroristé mají být přivezeni domů a tam souzeni za své skutky. Problém ale spočívá v tom, že džihádisté vracející se z irácko-syrské válečné zóny na domácím území obvykle žádný závažný zločin nespáchali a soudit je v Evropě za skutky spáchané v zahraničí beze svědků a patřičných důkazů je složité.

Občanství odebírají i další státy

Podobně jako Britové se k problému staví i Austrálie. Tamní vláda premiéra Scotta Morrisona vloni na podzim představila návrh zákona, podle něhož bude moci odebrat občanství lidem odsouzeným nejméně k šestiletému vězení za terorismus. I zde je však jedna podmínka: musí se jednat o osoby s dvojím občanstvím. Už vloni v prosinci takto Australané odňali občanství melbournskému rodákovi Neilu Prakashovi, který působil jako jeden z hlavních náborářů Islámského státu.

Link

Výjimečně se odebírání občanství praktikuje například také v Belgii. Loni k němu vláda přistoupila v případě Fouada Belkacema, šéfa teroristické skupiny Sharia4Belgium. V listopadu 2017 pak stejný osud potkal Malika al-Arouda a Bilala Soughira, klíčové postavy belgické džihádistické scény.

O odnímání občanství džihádistům mluvil v rozhovoru pro deník Bild i Thomas Strobl, ministr vnitra německé spolkové země Bádensko-Wurtembersko. Občanství podle něj ztratí ti, kteří bojují v zahraničí.

V Česku zakazuje odnětí občanství ústava

V Česku by podle právníka Kudrny byla podobná výhrada k Úmluvě o omezování případů bezdomovectví, jakou měla Británie, bezpředmětná. „Přímo ústava, článek 12, odstavec 2 zakazuje zbavit občana občanství proti jeho vůli,“ říká. Stát tak reagoval na praxi minulého režimu, který zbavoval občanství a nutil k emigraci některé disidenty.

Otázkou také je, jak může odebírání občanství v některých případech skončit. Zatímco u Britky Begumové, jež není na britském území, jí zabrání v návratu, jindy může jít spíše o symbolické gesto. „Stát může vyrobit bezdomovce, musí mít ale příležitost ho někam deportovat,“ upozorňuje Kudrna na fakt, že závazky Rady Evropy zapovídají deportace do států, kde jednotlivci hrozí mučení, trest smrti nebo jiné nelidské zacházení.

40476