Volby 2018: Zeman proti Drahošovi. Kdo jsou muži, kteří se utkají ve druhém kole prezidentské volby | info.cz

Články odjinud

Zeman vs. Drahoš. Kdo jsou muži, kteří se utkají ve druhém kole prezidentské volby

První kolo přímé volby prezidenta České republiky o tom, kdo bude dalších pět let hlavou státu nerozhodlo. Do druhého kola, které se uskuteční za dva týdny, postoupil současný prezident Miloš Zeman a bývalý prezident Akademie věd Jiří Drahoš. INFO.CZ přináší srovnání dvou uchazečů o prezidentský úřad.

Silnější výchozí pozici pro druhé kolo prezidentské volby má bezesporu Miloš Zeman. Nahrává mu fakt, že jako prezident měl k dispozici daleko víc prostoru než všichni ostatní kandidáti. Ačkoliv prohlásil, že nepovede kampaň, využíval tento prostor v maximální míře. Měl k dispozici nelimitovaný prostor ve spřízněné TV Barrandov, po České republice je množství jeho billboardů, které za nejasných podmínek zaplatili jeho podporovatelé.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Chřadnoucí pragmatik

Miloš Zeman se narodil se 28. září 1944 v Kolíně, vyrůstal bez otce, pouze s matkou a babičkou. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, byl dvakrát ženatý, z každého manželství má jedno dítě. V období Pražského jara vstoupil do KSČ, vyloučen ze strany byl v roce 1970. Byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, v roce 1992 vstoupil do ČSSD, krátce po vstupu do strany, v únoru 1993, byl v Hradci Králové zvolen předsedou sociálních demokratů. V letech 1996 až 1998 byl předsedou Poslanecké sněmovny, od roku 1998 do roku 2002 předsedou jednobarevné vlády ČSSD. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na Hrad, prezidentem byl zvolen o deset let později, v její historicky první přímé volbě.

Na Pražském hradě čelil množství skandálů, ty se na jeho podpoře mezi voliči ale nijak výrazně nepodepsaly. Jeho politická orientace je založená na příklonu k Rusku a Číně. Podpořil by uspořádání referenda o setrvání České republiky v Evropské unii a NATO. Byl by pro podstatné rozšíření prezidentských pravomocí.

Zemana podle všeho limituje jeho zdravotní stav. Kvůli onemocnění je jen částečně mobilní, špatně slyší, trpí také cukrovkou a opakovaně se objevují spekulace o jeho onemocnění rakovinou.

Akademik bez názorů

Jiří Drahoš se narodil ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Po absolvování oboru fyzikální chemie na VŠCHT v Praze v roce 1972 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Po listopadu 1989 působil na několika manažerských pozicích, mimo jiné jako předseda ústavních odborů, zástupce ředitele a posléze ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Je spoluautorem řady patentů, mimo jiné na recyklaci odpadního plastu nebo vysoušení papírového materiálu. S manželkou Evou má dvě dcery.

Racionalita, klid, trpělivost. To jsou atributy, které se k Drahošovi váží především. Politika a předvolební kampaně zvlášť jsou ale často spíše než o rozumu o emocích. A to by pro vědce Jiřího Drahoše nemusel být správný ring.

Drahoše předvolební průzkumy dlouhodobě představovaly jako nejvážnějšího konkurenta Miloše Zemana. Jako takový se stal cílem hned několika dezinformačních kampaní. Ty ho spojovaly například se spoluprací s komunistickou tajnou bezpečností StB. Drahoš všechna obvinění přesvědčivě vyvrátil. Bývá kritizován za nejasnost a nepevnost názorů.

Jeho politická orientace je pevně spojená s příslušností České republiky do Evropské unie a NATO. Jako prezident chce úřadu vrátit důstojnost a přestat rozdělovat společnost.

 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Šel po Gottwaldovi i nacistech. Po prozrazení dostal provaz, jeho tělo se nikdy nenašlo

3. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Československé dějiny se mohly ve druhé polovině 20. století ubírat úplně jiným směrem. To kdyby vyšel plán majora Květoslava Prokeše a právníků Jaroslava Borkovce a Rudolfa Hrbka na ozbrojenou změnu režimu: svržení komunistů a obnovení demokracie. Dodnes ale pokus o takzvaný Prokešův puč, nebo také Borkovcův převrat, obestírá řada tajemství. Celé snažení skončilo obřími politickými procesy se 170 lidmi, během nichž padlo šest trestů smrti.

Právě advokátní koncipient Jaroslav Borkovec, který rovněž skončil na popravišti, je dalším hrdinou projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem. 

Ke spuštění obří akce, která by v ideálním případě vedla ke zhroucení komunistického režimu, mělo podle původního plánu dojít v noci z 16. na 17. května roku 1949. „Cílem odbojářů bylo svrhnout panující totalitní režim a poté obnovit demokratický charakter státu. Vše mělo odstartovat ovládnutí klíčových bodů v Praze, tedy: ministerstev, budovy hlavního štábu, telefonní ústředny, hlavní pošty, některých kasáren včetně Krajského velitelství StB, sekretariátu KSČ a také Československého rozhlasu,“ popisuje pro INFO.CZ základní obrysy plánu historik Petr Mallota z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se celé akci i Borkovcovým osudům věnuje.

Link

„Zároveň měli být z věznic osvobozeni političtí vězni, kteří by se následně připojili k povstaleckým oddílům operujícím v ulicích. Na překvapivém eliminování mocenských složek režimu měly participovat i některé vojenské posádky. Klíčovým úkolem se stalo ovládnutí rozhlasu, jehož prostřednicím odbojáři hodlali mobilizovat demokraticky smýšlející obyvatelstvo,“ dodává.

Proč se akce prozradila?

Jak je ale dnes jasné, nejen že se převrat nepovedl, nedošlo vlastně ani ke spuštění celé akce. Věc stále zahalují mnohá tajemství. „Dodnes se například spekuluje, jestli vlastně nešlo jen o cynickou provokaci komunistických zpravodajských služeb. Podle této verze by StB či vojenské obranné zpravodajství nechalo dojít organizování převratu téměř až do finále a teprve pak by všechny zúčastněné pozatýkalo. Tento způsob práce byl v padesátých letech dosti rozšířený,“ říká Mallota.

Sám si ale na základě výzkumu něco takového nemyslí: „Podařilo se mi totiž odhalit některé zásadní důvody dekonspirace celé ilegální sítě, ke které došlo v podstatě v předvečer akce. Na druhou stranu je zapotřebí jasně říci, že celá věc, tedy Borkovcův převrat, v podstatě nepřekročila rané stadium příprav a rozhodně nebyla zralá na zahájení. A i kdyby tomu tak nebylo, naděje na úspěch by byla vzhledem k tehdejšímu rozložení sil mizivá. Prokeš i Borkovec patrně doufali, že by svým ozbrojeným vystoupením vyvolali jakousi spontánní řetězovou reakci odporu. Obávám se, že to byla velice naivní představa.“

Ochrnutá ruka z nacistického kriminálu

Zaměřme se v tomto dění zejména na roli právníka a advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce. V rámci této akce totiž znovu projevil neskutečnou odvahu, kterou už mnohokrát dokázal v předchozích letech, kdy působil jako pražský zastupitel v protinacistickém odboji. „V roce 1940 byl zatčen a za přípravu velezrady odsouzen na tři roky vězení. Ve vězení byl týrán tak, že se z něho stal invalida a až do smrti trpěl nebývalými bolestmi,“ říká hlavní autor celého projektu, advokát Petr Toman. Borkovec totiž absolvoval také množství devastujících výslechů gestapem. „Z nacistických žalářů se vrátil jako částečný invalida nervově i fyzicky vyčerpaný a s ochrnutou rukou,“ upozorňuje také Mallota.

Link

Ani to ale Borkovcovi nezabránilo v druhé polovině 40. let v boji s komunisty. S nimi měl ostatně problém už za první republiky. „Byl bezesporu vlastencem. Od mladých let se aktivně zajímal o politiku a posléze se s nasazením angažoval v rámci Kramářovy Národní demokracie, respektive Mladého Národního sjednocení. Jako jeho funkcionář patřil k frekventovaným řečníkům vystupujícím v mnoha českých a moravských městech. Borkovcovy tehdejší projevy a vystoupení rozhodně nepatřily k nudným. Za pobuřující výroky byl dokonce několikrát policejně vyšetřován, například když 28. září 1936 v Rychnově nad Kněžnou označil během svého emotivního referátu konkurenční socialistické strany za „socialistickou lůzu“, „socialistické lumpy“ a „pakáž bolševickou“,“ popisuje jeho politické „začátky“ Petr Mallota.

Politický poradce hlavního štábu

Borkovec měl ale rovněž řadu protikladných vlastností, upozorňuje Petr Toman: „Nebyl příliš snaživý student. Právnickou fakultu začal studovat v roce 1926 a dokončil ji až v roce 1945. To příliš nezazářil. Ovšem v době studia se stal pražským zastupitelem a strávil tři roky v nacistickém vězení. Jeho studium poznamenalo i uzavření vysokých škol po 17. 11. 1939. V roce 1945 se oženil, ale asi nebyl tím nejlepším manželem. I přesto jeho poslední slova na popravišti patřila manželce a poslední dopis napsaný v den popravy dceři Mahulence. A právě kombinace těchto rozporuplných vlastností a postojů z něj nakonec udělala hrdinu.“

V roce 1949 se tak logicky připojil k iniciátorům zmíněného pokusu o převrat. „Patřil mezi tři vedoucí představitele Prokešovy organizace, kteří tvořili jakýsi její štáb. Vedle Borkovce, který zde zastával funkci politického poradce, zde ještě figurovali major Květoslav Prokeš a kriminální rada ve výslužbě JUDr. Rudolf Hrbek. Do ilegální činnosti zasvětil Borkovce jako svého známého někdy v únoru 1949 sám Prokeš,“ vysvětluje Mallota.

Jejich akce ale nevyšla  a Borkovec i Prokeš skončili na šibenici. Ještě před tím je ale komunisti dokonale ponížili zinscenovaným soudem. „Jednalo se o politický monstrproces, který si kladl za cíl jednak zlikvidovat tzv. třídního nepřítele, jednak zastrašit všechny potenciální odpůrce režimu. Na základě těchto direktiv byl také režírován a soudci vynesli 30. července 1949 drakonické tresty,“ charakterizuje celou věc Petr Mallota.

Link

„Abychom ale byli přesní, v případu ‚květnového‘ pokusu o převrat bylo komunistickou prokuraturou žalováno celkem 170 osob, které byly rozděleny do 9 samostatných skupin. Konalo se tedy 9 politických procesů. Celková bilance byla děsivá, kromě stovek let žaláře tribunály vynesly šest trestů smrti. Ty byly vykonány brzy ráno 5. listopadu 1949 na dvou popravčích dvorcích věznice Praha-Pankrác. Na šibenici tehdy zemřeli: právník Jaroslav Borkovec, zaměstnanec Vojenského technického ústavu Emanuel Čančík, úředník Josef Charvát, štábní kapitán Vratislav Janda, uprchlý politický vězeň Vratislav Polesný a major Květoslav Prokeš,“ říká Mallota a upozorňuje, že u Borkovce „dodnes nevíme, kde jeho tělesné ostatky nakonec skončily“.

Jediný popravený zástupce advokátů

„Jaroslav Borkovec přinesl boji proti totalitě oběť nejvyšší. Je jediným zástupcem advokátního stavu, který byl v politických procesech minulého století komunisty popraven. I přesto je jeho jméno takřka neznámé. V jeho osobě advokáta proti totalitě pouze nepřipomínáme jako v jiných případech, ale doslova objevujeme. Sedmdesáté výročí od jeho popravy dne 5. listopadu 1949 je záměrně i dnem oficiálního zahájení našeho projektu,“ dodává pak Petr Toman, který pátral i v matrice České advokátní komory:

„Zjišťoval jsem, zda o něm má nějaké informace. Sdělili mi, že nikoliv, že se uchovávají pouze spisy advokátů, nikoliv koncipientů. A představte si, za několik dní mi telefonovali, že Borkovcův spis našli. To bylo neuvěřitelné. A nakonec se nám vcelku krkolomným způsobem podařilo nalézt i dceru Jaroslava Borkovce Mahulenu. A ta nám poskytla neskutečné dokumenty z tatínkovy pozůstalosti, včetně jeho pečlivě uchovaných dopisů z pankrácké věznice krátce před popravou. Čtení posledních slov psaných tužkou na zažloutlém papíře s datem 5. listopadu 1949, tedy několik hodin před smrtí, patří k nejemotivnějším okamžikům, které jsem při přípravě našeho projektu zažil.“

Link

A jak bude Jaroslav Borkovec prezentovaný v rámci chystané výstavy? „V letech 1948 až 1950 spadla česká justice na samé dno a ještě o hodně níže. Spravedlnost přestala existovat. V soudních síních se nekonala hlavní líčení, ale dobře secvičená divadelní představení, na jejichž konci nepadaly opony, ale hlavy 248 obětí této šílenosti. Jednou z nich byla i hlava advokátního koncipienta Jaroslava Borkovce, který se pokusil zachránit Československo před komunismem. Bohužel, ke škodě nás všech, mu to nevyšlo, ale alespoň se pokusil,“ popisuje Toman.

V seriálu INFO.CZ Advokáti proti totalitě již vyšlo:

Advokáti vystaví i skleněné oko K. H. Franka. Připomenou tak bojovníky proti totalitě

Advokáti museli slibovat věrnost Hitlerovi i pracujícímu lidu, říká historik Blažek

K. H. Frank nebyl za války příčetný, hájil ho advokát Kamill Resler. Sám byl v odboji

„Chtěl zničit vlast třetí světovou.“ Advokát Křížek pomáhal i Píkovi, komunisté s ním tvrdě zúčtovali

-1