Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman vynechá 17. listopad a bude doma. Na Albertov, kde schytal vejce a zpíval s rasisty, nejde

Zeman vynechá 17. listopad a bude doma. Na Albertov, kde schytal vejce a zpíval s rasisty, nejde

Památku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva 17. listopadu připomenou pietní i kulturní akce. Státního svátku využijí i některá sdružení k demonstracím za své názory. Stejně jako loni i letos se prezident Miloš Zeman na žádnou z oficiálních oslav či piet nechystá. Podle jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka věnuje 17. listopadu 1989 tichou vzpomínku. V posledních týdnech se intenzivně diskutuje o Zemanově kondici. Při veřejných vystoupeních se opakovaně opíral o řečnický pultík a kvůli potížím s dolními končetinami chodí dlouhodobě o holi.

"Pan prezident žádnou akci neplánuje. Věnuje jako aktivní účastník 17. listopadu 1989 tichou vzpomínku a bude rád, že díky němu po letech opět ožil Albertov," uvedl Ovčáček. Na Albertově, odkud 17. listopadu 1989 vyšel průvod studentů, se Zeman před třemi lety střetl se svými odpůrci, kteří ho vypískali či po něm házeli vejce. V následujícím roce si Albertov na 17. listopad zamluvili pořadatelé protiislámské demonstrace, na které prezident také vystoupil. Kvůli akci nebyli tehdy k památníku vpuštěni studenti. Loni si proto Albertov pro sebe zamluvili studentské organizace.

Těm bude Albertov patřit i letos. Na vzpomínkovém aktu Uctění památky 17. listopadu vystoupí osobnosti akademického a veřejného života.

Sametovou revoluci připomene v Praze festival svobody. Promluví na něm například Petr Pithart a zahrají Jiří Schmitzer, Laco Déczi nebo kapela Zrní. Pražský program festivalu se bude odehrávat na několika místech. Třeba na Národní třídě nabídne pouliční slavnost Korzo Národní, organizovanou spolkem "Díky, že můžem", koncerty či divadelní představení.

Profily prezidentských kandidátů si můžete přečíst zde.

Ulicemi také projde satirický karnevalový průvod Sametové posvícení, tentokrát pod heslem Toto není kachna. Další průvod pod názvem Pravda nemá alternativu, který chce upozornit na šíření dezinformací, vyrazí od památníku na počest obětí komunistického režimu na Újezdě k Václavskému náměstí.

Pietní akce se bude tradičně konat u Hlávkovy koleje a v Žitné ulici, kde si lidé připomenou památku padlých studentů z roku 1939. Večer udělí v Národním divadle společnost Post Bellum Ceny Paměti národa osobnostem, které se zachovaly statečně při konfliktu s totalitní mocí.

Vyvrcholením pražských akcí bude odpoledne a večer Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí, který pořádá nezisková organizace Nerudný fest.cz. Na Hudební a taneční fakultě AMU se bude také konat Koncert proti totalitě.

Památku 17. listopadu 1939 i 1989 si připomene na několika místech i Brno, konat se bude třeba průvod na náměstí Míru. Hudební vystoupení či satirická představení jsou naplánována i do Jihlavy.

Vše o prezidentských volbách najdete zde

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Belgičané otevírají migrantům své domovy. „Starají se o mě jako o vlastního,“ říká jeden z nich

Během migrační krize, která dosáhla svého vrcholu v roce 2015, se do Evropy dostaly stovky tisíc lidí toužících po novém životě v Evropě. Přestože se počty nově příchozích vrací na hodnoty před propuknutím krize, strach z migrantů – především mladých mužů – dodnes u velké části Evropanů stále převládá. To však neplatí pro dobrovolníky z Belgie, kteří se rozhodli migrantům podat pomocnou ruku a poskytnout jim přístřeší. Jejich příběhy přinesl americký deník The New York Times.

Roxane Hauzeurová pracuje jako módní návrhářka, rozhodnutí, které učinila před rokem, jí však změnilo život. „Proběhlo to mým životem jako tsunami,“ vzpomíná pro list NY Times. „Setkáte se s těmito lidmi a uvědomíte si, že jsou stejní jako vy,“ popisuje Roxane okamžik, kdy se rozhodla pomáhat migrantům pobývajícím v Belgii.

Link

Většina z nich pochází z Afriky a Belgii vidí jako ideální přestupní stanici na cestě do Velké Británie. Jejich šance na to dostat se přes Lamanšský průliv jsou ale mizivé. Podle současných pravidel Evropské unie se migranti musí registrovat v první zemi vstupu na evropskou pevninu, která má pak proces žádosti o azyl na starost. V naději že se dostanou do Británie, proto registraci odmítají, někteří z nich jsou navíc už v Itálii, Řecku nebo Španělsku registrováni, mají proto strach, že budou vráceni zpět.

V Belgii tak migranti vlastně jen přežívají. Pomocnou ruku se jim rozhodla podat Občanská platforma pro pomoc uprchlíkům, kterou založil 35letý Belgičan marockého původu Mehdi Kassou. Ten podpoře migrantů našel nový smysl života a rozhodl se kvůli tomu opustit i práci v místní korejské firmě. Dodnes se k němu připojilo asi 7000 dobrovolníků.

Jednou z nich je i Roxane. Protiimigrační nálady, které zachvátily evropskou společnost po propuknutí uprchlické krize, nechápe. „Stydím se za svou zemi,“ přiznává pro americký list. „Slyšela jsem tolikrát, že Evropa je místo lidských práv, ale není to pravda,“ dodává Roxane, která migrantům nejprve pomáhala tím, že jim přinášela jídlo.

Link

Časem se však odhodlala několika migrantům poskytnout přístřeší v jejím malém bruselském bytě. Není ale jediná – kvůli nedostatku místa si je začali brát domů i další dobrovolníci. „V současnosti poskytujeme přes noc přístřeší asi 650 lidem,“ říká Kassou. Přibližně tři stovky z nich nocují v budově, kterou skupina dostala do pronájmu v prosinci minulého roku. O zbytek se starají dobrovolníci.  

Podle belgických úřadů se v Belgii v současnosti nachází několik tisíců nelegálních migrantů, oficiální počet žadatelů o azyl se však loni vyšplhal téměř k 20 tisícům, což je ale v porovnání se 45 tisíci z roku 2015 už výrazně méně. Azyl je přitom udělen méně než polovině žadatelů – především lidem ze Sýrie, Eritrei a dalších zemí zmítaných válkou. Ostatní většinou končí v detenčních zařízeních, která jsou ale stále přeplněná.

5140040:article:true:true:true

Nocleh migrantům poskytuje i 45letá Anne-Catherine de Neveová s manželem, kteří spolu vychovávají tři děti. Většinou u nich během jedné noci přespí čtyři až pět běženců. „Chci bojovat proti všemu tomu fašismu, který vidíme,“ říká dobrovolnice, která se rozhodla pomáhat migrantům asi před rokem.

K tomuto kroku se prý rozhodla i z výchovných účelů svých dětí. Její 16letý syn zprvu o ubytovávání migrantů nejprve nechtěl ani slyšet, jednoho dne se to ale zlomilo – sám matce zavolal, aby se jí zeptal, kolik postelí má na noc pro migranty připravit. Nervózní byl zpočátku i její manžel.

„Měl jsem strach o své děti a schovával jsem i laptop,“ vzpomíná. Dnes už prý žádné obavy nemá. „Jsou to dobří lidé,“ říká s tím, že jediné, co se mu za poslední rok ztratilo, bylo 20 eur a sluchátka. Peníze však dobrovolníci shánějí jen těžko a kvůli pomoci migrantům mají finanční potíže i Neveovi. „Jsme úplně bez peněz,“ říká Anne-Catherine se smíchem.

Link

Jedním z těch, které rodina ubytovala, je 18letý Saíd z Dárfúru, který se nejprve dostal do Itálie – tehdy ještě nevěděl, kde Belgie leží, dnes ale doufá, že zde bude moct zůstat. To by si přál i Omar, kterému Neveovi také pomohli. Omar teprve před nedávnem dosáhl plnoletosti, zkušenosti z boje má už od 11 let, kdy se angažoval ve válce proti režimu Muammara Kaddáfího. „Dnes už tam není vůbec bezpečno. Jsou tam milice i Islámský stát,“ říká o situaci v zemi, ze které utekl.

Omar prý strávil na moři tři dny – než se dostal na italskou pevninu, byl na smrt vyděšený. V Itálii pak byl registrován, vydal se ale do Paříže a poté do Německa. Tam mu úřady nařídily, aby se vrátil do Francie, když ho ale policie přišla zatknout, utekl oknem a dostal se do Belgie. Doufal, že bude mít příležitost odejít do Británie, teď ale říká, že by rád zůstal.

Otevřená náruč, kterou mu dobrovolníci poskytli, ho zaskočila. „Starají se o mě jako o vlastního,“ říká v arabštině mladík, jehož šance na získání azylu jsou však minimální. „Je neuvěřitelné, že někdo otevře svůj domov někomu, koho vůbec nezná,“ dodává vděčně pro list NY Times.  

-1