Volby 2018: Zemanova partie proti Babišovi odstartovala naplno: Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD | info.cz

Články odjinud

Zemanova partie proti Babišovi odstartovala naplno: Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD

Úřadující předseda ČSSD Milan Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu strany. Dnes přijal nominaci spolustraníků z domácího Plzeňského kraje. Podporu má i v řadě dalších regionů. Jeho soupeřem bude například šéf sněmovny Jan Hamáček, kandidaturu rovněž zvažuje exhejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Stranu na sjezdu čeká klíčové rozhodnut, které definuje její budoucí směřování a vztahy s prezidentem Zemanem.

Momentálně nejmocnější muž ČSSD rozehrál svoji partii naplno. Po taktickém manévrování posledních měsíců naplno odkryl karty při sobotním druhém kole voleb prezidenta republiky. Chovanec se objevil ve štábu Miloše Zemana, kde s ním sledoval výsledky. Prezidenta pozval na sjezd strany a hlava státu přijala.

Jak INFO.CZ již včera naznačovalo, krátce po volbách se tak začíná naplňovat scénář, ve kterém hraje hlavní roli znovuzvolený prezident Miloš Zeman, který s volebním úspěchem získal na síle a má jedinečnou možnost ovlivňovat domácí politiku výhradně ke svému obrazu. Chovanec, stejně jako Tomio Okamura, který rovněž byl včera v Zemanově volebním štábu, to vědí a vidí rovněž jedinečnou příležitost se na Zemanově úspěchu přiživit.

Konečné výsledky voleb

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 66.60%
Miloš Zeman
Miloš
Zeman
Jiří
Drahoš
Jiří Drahoš

50 %
51,36 %
2 853 390 hlasů
48,63 %
2 701 206 hlasů

Milan Chovanec
Chovanec chce uspět a nabídnout členům strany program, který bude řešit budoucí směřování ČSSD. Chce se věnovat vnitrostranické diskuzi i komunikaci s veřejností a rovněž debatě o tom, jestli má ČSSD jít do vlády. Strana se musí podle Chovance vrátit do levé části politického spektra. "My jsme se vydali, ne úplně šťastně, do středu toho politického spektra. A kdokoliv se tam v minulosti vydal, tak tam prostě pohořel," poznamenal.

ČSSD čeká na sjezdu v Hradci Králové rozřešení klíčového sporu o její budoucnost. „Vyloučit nelze, že se strana vypraví na cestu směrem k národovecky orientovanému a konzervativnímu socialismu. Kromě toho nelze vyloučit, že nevleze do chomoutu Andreji Babišovi a nevytvoří s ním dvojblok, který budou na vládní úrovni podporovat buď komunisté, případně SPD,“ psal v sobotním komentáři politický analytik INFO.CZ Vratislav Dostál.

Část ČSSD je přesvědčená, že proměna v zemanovskou konzervativnější stranu je alespoň nějaký posun oproti současné situaci a hluboké krizi, ve které je strana po volbách. Konkrétně Chovanec slibuje, že stranu sjednotí a najde pro ni nový směr ukotvený zřetelně v levé části politického spektra. „Moje osobní ambice jsou velmi stranou,“ ujišťuje.

Zemanova přítomnost na sjezdu bude zřejmě klíčová a dodá na váze a na kuráži křídlu sociálních demokratů, které je Zemanovi blízké. Jinými slovy: rozhodne se, zda si Zeman svoji někdejší partaj znovu „ochočí“. „Divil bych se, kdyby se nepokusil ovlivnit únorový sjezd jednak ve prospěch svých stoupenců, a také ve prospěch koalice hnutí ANO s ČSSD,“ řekl k tomu dříve pro INFO.CZ politolog Lukáš Jelínek.

To, že sjezd ČSSD bude spíše o Zemanovi, než o straně samotné, naznačuje i politolog Michal Klíma z Metropolitní univerzity v Praze. „Bude snaha vše vrátit a restaurovat tzv. lánský puč. Pan prezident přijde na sjezd ČSSD a bude obrovský potlesk a povede ho pan Chovanec a pravděpodobně tam dojde k větším změnám,“ řekl v Otázkách Václava Moravce na ČT.

Klíma si rovněž všímá přítomnosti Okamury a Chovance v Zemanově volebním štábu. „Prezident trpěl tím, že měl za sebou velmi slabou stranu SPO - Stranu práv občanů. Ti nedostali ani 1,5 %. Teď sešikoval za sebou Okamuru, který má 22 mandátů, komunisté mají 15 mandátů, a určitě se bude snažit získat mandáty v rámci sociální demokracie,“ říká Klíma. Dá se podle něj očekávat, že Zeman takto za sebou postaví sílu složenou z uvedených „prezidentských stran“ a využije je proti Andreji Babišovi.

Klíma upozorňuje i na další postavy sedící v sobotu ve štábu za Zemanem a označuje je za vzkaz Babišovi: Přítomnost majitele pro-prezidentské TV Barrandov jako odpověď na skutečnost, že Babiš skrze svěřenský fond vlastní vydavatelství MAFRA, přítomnost šéfa ČEZ Daniela Beneše zase jako odpověď na Babišovo vlastnictví Agrofertu. A spříznění politici navrch. To vše jako odveta za Babišovo vystoupení po prvním kole, kdy Zemanovi doporučil deklarovat, že není orientovaný na východ, a zbavit se nejbližších spolupracovníků.

Chovanec si je dobře vědom své pozice a hodlá ji využít. Stranická opozice je slabá a exministr vnitra začal naplno dělat vše pro to, aby se znovu zbavil nálepky spojence Zemanem nenáviděného Bohuslava Sobotky a vrátil se do tábora lánských pučistů, kteří se Zemanem v minulosti neúspěšně pracovali na Sobotkově pádu. Přese všechnu zátěž z minulosti má Chovanec nakročeno k úspěchu u delegátů sjezdu. Už jen kvůli tomu, že prakticky nemá vyzyvatele. Jan Hamáček, který dosud jako jediný ohlásil kandidaturu, pro něj za dva týdny nemusí představovat problém.

Nové vedení si bude ČSSD vybírat po volebním debaklu ve sněmovních volbách, které se konaly loni na podzim. Dříve nejsilnější sněmovní strana v nich získala jen 15 poslanců a zaznamenala nejhorší výsledek v novodobé historii. Navzdory kampani, kterou měla nejdražší ze všech sněmovních stran.

Zeman byl bezchybný a Drahoš bídný. Teď rozhodne prezidentova mentální sešlost, říká Holec autor: INFO.CZ

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čeští odbojáři museli za vlastní popravu nacistům zaplatit. V Plötzensee hladem jedli větve

Před smrtí dostali cigarety a půl litru piva. Pak přešli několika kroky malý dvorek, kde na ně naposledy dopadly paprsky slunce, a vešli do budovy z červených cihel. Uprostřed stála gilotina a nad ní traverza s kovovými háky, na kterých mistr popravčí se svými pomocníky odsouzené věšel. Tak vypadala poslední cesta českých vlastenců, členů odboje, které nacisté popravovali v berlínské věznici Plötzensee. Daleko od domova, bez možnosti před smrtí vidět ještě své blízké. Přestože Čechoslováci byli ve zdejší věznici druhým nejčastěji popravovaným národem hned po Němcích, berlínská káznice stále zůstává poněkud ve stínu známější pražské Pankrácké sekyrárny, přestože zde padly stovky hrdinů československého hnutí protinacistického odporu.

V Berlíně zemřelo 667 statečných Čechoslováků

Berlínská věznice Plötzensee byla otevřena v roce 1879 a sloužila především jako káznice pro trestance, kteří byli odsouzeni k nižším trestům. Tato situace se ale výrazně změnila poté, co moc v Německu převzal Adolf Hitler, který z věznice udělal jedno z hlavních míst, kde na svůj osud čekali členové podzemních hnutí odporu. Po invazi do Československa v březnu 1939 zde pak byli vězněni i účastníci českého protinacistického odboje. Mnohé z nich tu nacisté také popravili.

Čechoslováci byli dokonce druhým nejčastěji popravovaným národem hned po Němcích. Nacisté zde v období války dle oficiální publikace Executions in Plötzensee prison zabili 2 883 lidí, z toho 667 bylo československé národnosti. Nejkrvavější byl rok 1943, kdy nacisté popravili skoro polovinu všech obětí za celou dobu války.

Link

Vězni museli spát s pouty na rukou. Byla taková zima, že na oknech vevnitř visely krápníky

Vzhledem k tomu, že personál věznice sestával většinově z Němců, nemohli uvěznění čeští vlastenci spoléhat na žádné úlevy. „Přikazují nám, abychom se do naha svlékli a všechno odložili. Venku je mínus 25 stupňů, na chodbách je mráz, dozorci v chodbě mají na sobě kožichy. Třeseme se zimou. Prohlížejí nám chodidla, hrabou mezi vlasy, strkají nám své nečisté pracky do úst, prohlížejí patra úst, rozkrok. (…) Dozorce je surový a hrubý, lomcuje námi a v každé větě připomíná, že jsme zde bez práv a za jediným účelem, abychom krmili matku gilotinu,“ popisuje v knize Dům mrtvých v Plötzensee vězněný odbojář Jaroslav Cebe-Haberský.

Spolu s dalšími vlastenci obýval ve věznici nechvalně známý „Haus III“, kde byly cely smrti. V těch byli trestanci nejdříve po jednom, ale kvůli přeplněnosti věznice, jak Cebe-Haberský také popisuje, následně jednu celu obývali dva lidé. To umožnilo vězňům krátit si čas alespoň společnými diskusemi. Komunikace pak probíhala i mezi celami, a to pomocí vyťukávání morseovky o sousedící stěny. „Okno bylo pokryto krápníky ledu, které kapaly až na podlahu. Stěny plné špíny, pavučin, nečistoty. Třásl jsem se zimou a hladem. Obojího jsme měli ještě zakusiti dost,“ popisuje svůj nástup do věznice Cebe-Haberský. Vězni navíc museli v noci spát s kovovými pouty na rukou, což jim stěžovalo možnost alespoň částečně pohodlného odpočinku.

5932758:article:true:true:true

K jídlu jen pár brambor. A o Vánocích jedlová větvička

Vězně trápil hlad, protože příděly byly malé a jak válka postupovala, ještě se tenčily. Uvěznění tak většinou začali rychle ztrácet na váze a už tak většinou velmi volné a děravé vězeňské mundůry na nich visely jako na dřevěných ramínkách.

„Strava je hrozná a nedostatečná. K snídani hnědá neslazená voda, které se říká pruská káva, krajíček chleba, k obědu tuřínová polévka, někdy 4 – 6 brambor a lžíce omáčky neb zelí, k večeři řídká moučná polévka neb lžíce tvarohu a poloviční krajíček chleba,“ vypočítává Cebe-Haberský.

Situace se nelepšila ani nárazově, například o velkých svátcích. Autor Domu mrtvých vzpomíná, jak na Štědrý den dostali do cel od dozorců malou jedlovou větvičku a k jídlu několik brambor a lžíci zelí. Zubožení vězni proto z hladu snědli i jedlovou snítku. Dozorci je ale po svátcích od vězňů chtěli vybrat zpět a kdo ji nemohl odevzdat, dostal za trest půst.

Link

Před popravou dostali pivo a cigarety. A psali domů poslední slova

Ačkoli vězni v celách budovy Haus III už věděli, že mají zemřít, o faktickém vykonání rozsudku je informovali vždy pouze několik hodin předem. Poslední čas, který jim zbýval, pak mohli věnovat i psaní dopisů na rozloučenou svým blízkým. Využil toho i František Pavelka, parašutista výsadku Percentage vyslaného z Velké Británie.

„Těžko bojovat proti osudu – snad to už muselo být. Stal jsem se vojákem, plnil jsem do posledního okamžiku povinnost a umírám pevně jako ti někde na frontě. (…) Obdržíte-li mé pozůstatky, pochovejte mne v rodné půdě, abych mohl jednou s Vámi společně spát v jediném hrobě. Stačí prostý kámen a až pokvetou pomněnky, ozdobte hrob malou kytičkou – jako v té mé písničce ,Nězabudka‘ (…)  Čas běží, stmívá se – vítězí nade mnou. Byl to těžký závod. Mamičko, tatínku, Toníčku, Vojtěško, ještě jednou odpusťte, slibte, že vytrváte, věřte, že odcházím se vzpomínkou na Vás a Vírou, že se Vám po překonání první bolesti a hořkosti zase dobře povede. Zůstaňte pevni jako já. Navždy Sbohem Matko, rodino, domovino – Váš nejvěrnější do skonání. František,“ byla poslední slova rodině, která Pavelka napsal a která v dosud nevydaném třetím svazku edice Atentát na Reinharda Heydricha publikuje archivář Vojtěch Šustek.

Vězni také několik hodin před smrtí dostali něco málo na přilepšenou. „Večer před popravou cítíme v celách kouř cigaret, které dostávají odsouzenci na poslední noc. Slyšíme klapání dveří, ztlumené hlasy ďáblů, otvírání a zavírání. Chodí kněz. Cinkají láhve od piva. Chlapci dostávají půl litru piva k večeři. Posloucháme dobře jako lišky, lahví je mnoho, mnoho bude mrtvých,“ popsal ve svých vzpomínkách Cebe-Haberský.

5932756:article:true:true:true

Pro odsouzené gilotina. Háky na oběšení vyzkoušela jako první Rudá kapela

V Plötzensee se popravovalo v malém domku z červených cihel uprostřed věznice. Přímo sousedil s blokem Haus III, takže odsouzení museli na poslední cestě překonat pouze několik metrů.

Od roku byla v místě na příkaz Adolfa Hitlera umístěna gilotina pro rychlejší popravy. Nacházela se uprostřed popravčí místnosti přímo nad odtokem. O rychlosti exekucí svědčí i dochovaný protokol z Pavelkovy popravy, který popisuje jeho poslední chvíle a Šustek ho ve třetím svazku své edice čtenářům také nabídne.

„Ve 20:18 hodin byl odsouzenec předveden dvěma úředníky z věznice s rukama spoutanýma za zády. (…) Po konstatování totožnosti předvedeného s odsouzeným nařídil vedoucí výkonu rozsudku popravčímu, aby vykonal rozsudek. Odsouzený byl klidný a vyrovnaný, bez odporu se nechal položit pod gilotinu, načež popravčí mistr provedl dekapitaci a následně ohlásil, že rozsudek byl vykonán. Vykonání rozsudku trvalo od předvedení až k podání hlášení o vykonání rozsudku 18 sekund,“ stojí ve zprávě z 11. ledna 1943.

Kromě gilotiny se v Plötzensee od konce roku 1942 zabíjelo také oběšením. Do popravčí komory byla instalována kovová traverza, ze které viselo pět kovových háků, na které popravčí umisťovali oprátky. Jako první zde byli tímto způsobem v prosinci 1942 popraveni členové protinacistické skupiny Rudá kapela. Háky sloužily k zabíjení především při hromadných popravách.

Link

Velitel pražského gestapa zakázal vydávat těla hrdinů příbuzným. Skončila v anonymním hrobě

Ačkoli parašutista Pavelka v dopise na rozloučenou vyjádřil přání, aby jeho ostatky pohřbili v rodné půdě, bylo to většinou výjimkou. Součástí trestu a bestiality nacistů byl i zákaz vydávat těla zabitých odbojářů zpět jejich rodinám.

„Pokud byl nějaký český vlastenec odsouzen v Berlíně k trestu smrti, sám Gerke (Ernst Gerke, velitel pražské úřadovny gestapa, poznámka autorky) psal soudcům, že v případě těchto odsouzenců neexistuje žádná polehčující okolnost. A že se jim rozhodně nemá udělovat milost. Dokonce šel tak daleko, že ještě předtím, než byla osoba popravena, informoval své kolegy, že je proti, aby po popravě byla těla zemřelých vydána zpět do protektorátu,“ vysvětlil již dříve v seriálu Zrůdy gestapa pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Jan Zumr.

Téměř všechna těla zabitých převezli nacisté do anatomického ústavu berlínské univerzity, kde je zdejší medici využili ke zkušebním pitvám. Ostatky byly následně spáleny a anonymně uloženy tak, aby příbuzní skutečně nemohli dostat zpět ani popel svých blízkých.

Link

Za popravu svých blízkých musela rodina zaplatit. Kati si vydělali statisíce korun

Drzost nacistů šla tak daleko, že rodinám zabitých po jejich smrti účtovali poplatky za jejich ubytování i následnou popravu. Za provedení exekuce svého milovaného museli příbuzní dle publikace Executions in Plötzensee prison zaplatit 300 říšských marek a 1,5 marky za každý den, který předtím v Plötzensee strávil. Za zaslání „faktury“ si nacisté účtovali 12 feniků.

Získané peníze se pak použily na plat pro kata a jeho pomocníky. Mistr popravčí dostával ročně 3 000 říšských marek a k tomu ještě 60 marek za každou vykonanou popravu. Pokud vykonal zhruba 150 poprav ročně, za 12 měsíců si v přepočtu na současnou měnu vydělal přes 1,2 milionu českých korun (jedna říšská marka by v současnosti odpovídala zhruba hodnotě 4,10 eura, pozn. aut.).

V Plötzensee umírali českoslovenští důstojníci i hrdinky domácího odboje

Mezi popravenými Čechoslováky tvořili velkou část odbojáři z organizace Obrana národa. V této protinacistické skupině byli především bývalí důstojníci prvorepublikové československé armády. S Obranou národa spolupracoval například i Zdeněk Schmoranz, šéf tiskového odboru předsednictva protektorátní vlády. Jeho odbojová skupina, která především sbírala tajné vojenské a ekonomické informace pro domácí i zahraniční odboj byla ale už v srpnu 1939 zlikvidována a Schmoranz byl v Plötzensee popraven v srpnu 1942.

Nacisté ale ve věznici nezabíjeli jen muže. Vyhasl tu také život Ireny Bernáškové, která vydávala ilegální časopis V boj, který odbojová skupina Mašín-Balabán-Morávek dokonce distribuovala k velké nelibosti nacistů tajně i do jejich pražské řídící úřadovny gestapa. Její život ukončilo ostří gilotiny 26. srpna 1942. Nacisté v berlínské věznici zabili během válečných let nejméně 25 žen.

Link

Od roku 1943 začali nacisté stínat hlavy i na Pankráci

V berlínské věznici nacisté popravovali odbojáře z toho důvodu, že na území protektorátu zpočátku rozsudky smrti nevykonávali. „Čeští vlastenci odsouzení k trestu smrti německými soudy byli v prvních válečných letech popravováni gilotinou v Drážďanech, Berlíně a Vratislavi. Vzhledem k neustálému růstu počtu odsouzených ale transporty vězňů do výše uvedených měst ‚zdržovaly a prodražovaly‘. Proto bylo rozhodnuto zřídit zvláštní soud (Sondergericht) a popraviště přímo v Praze, v areálu policejní věznice gestapa na Pankráci. První popravy gilotinou byly vykonány 5. dubna 1943,“ upřesnil Zumr.

Do té doby se tak prakticky velká část vězňů vyvážela za hranice, kde byli na základě rozsudků lidových soudů i zabíjeni. V Drážďanech bylo dle dostupných dat ÚSTR popraveno v době války nejméně 855 Čechoslováků, v Plötzensee 667 a v Pankrácké sekyrárně 1 075 lidí.

5932760:article:true:true:true

Památník je volně přístupný, informace o českých hrdinech ale většinou chybí

Věznici osvobodila 25. dubna 1945 rudá armáda. Popravčí místnost zůstala zcela zachována, včetně gilotiny a traverzy s kovovými háky. Už krátce po válce se v této místnosti také začala konat pietní shromáždění. Gilotinu ovšem odstranili a na její místo umístili kamenný podstavec, který měl označovat předchozí pozici vražedného stroje. V roce 1964 byla pietnímu místu navrácena původní podoba – podstavec byl odstraněn, ale gilotina se už nevrátila. Háky však zůstaly na svém místě, kde jsou dodnes.

V padesátých letech byla také poblíž popravčí místnosti instalována uzavřená kamenná urna, v níž je údajně zemina z několika koncentračních táborů a která připomíná další oběti nacistického řádění.

Památník včetně popravčí místnosti je celoročně volně a zdarma přístupný. V přilehlé expozici se nachází dokumenty a fotografie, které souvisí s vězněním a popravami v Plötzensee, včetně elektronického seznamu všech zde usmrcených. Je ale škoda, že u zhruba dvou třetin českých hrdinů chybí v seznamu jakékoli informace včetně fotografie.

43019