Volby 2018: Zemanova partie proti Babišovi odstartovala naplno: Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD | info.cz

Články odjinud

Zemanova partie proti Babišovi odstartovala naplno: Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD

Úřadující předseda ČSSD Milan Chovanec ohlásil kandidaturu na předsedu strany. Dnes přijal nominaci spolustraníků z domácího Plzeňského kraje. Podporu má i v řadě dalších regionů. Jeho soupeřem bude například šéf sněmovny Jan Hamáček, kandidaturu rovněž zvažuje exhejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Stranu na sjezdu čeká klíčové rozhodnut, které definuje její budoucí směřování a vztahy s prezidentem Zemanem.

Momentálně nejmocnější muž ČSSD rozehrál svoji partii naplno. Po taktickém manévrování posledních měsíců naplno odkryl karty při sobotním druhém kole voleb prezidenta republiky. Chovanec se objevil ve štábu Miloše Zemana, kde s ním sledoval výsledky. Prezidenta pozval na sjezd strany a hlava státu přijala.

Jak INFO.CZ již včera naznačovalo, krátce po volbách se tak začíná naplňovat scénář, ve kterém hraje hlavní roli znovuzvolený prezident Miloš Zeman, který s volebním úspěchem získal na síle a má jedinečnou možnost ovlivňovat domácí politiku výhradně ke svému obrazu. Chovanec, stejně jako Tomio Okamura, který rovněž byl včera v Zemanově volebním štábu, to vědí a vidí rovněž jedinečnou příležitost se na Zemanově úspěchu přiživit.

Konečné výsledky voleb

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 66.60%
Miloš Zeman
Miloš
Zeman
Jiří
Drahoš
Jiří Drahoš

50 %
51,36 %
2 853 390 hlasů
48,63 %
2 701 206 hlasů

Milan Chovanec
Chovanec chce uspět a nabídnout členům strany program, který bude řešit budoucí směřování ČSSD. Chce se věnovat vnitrostranické diskuzi i komunikaci s veřejností a rovněž debatě o tom, jestli má ČSSD jít do vlády. Strana se musí podle Chovance vrátit do levé části politického spektra. "My jsme se vydali, ne úplně šťastně, do středu toho politického spektra. A kdokoliv se tam v minulosti vydal, tak tam prostě pohořel," poznamenal.

ČSSD čeká na sjezdu v Hradci Králové rozřešení klíčového sporu o její budoucnost. „Vyloučit nelze, že se strana vypraví na cestu směrem k národovecky orientovanému a konzervativnímu socialismu. Kromě toho nelze vyloučit, že nevleze do chomoutu Andreji Babišovi a nevytvoří s ním dvojblok, který budou na vládní úrovni podporovat buď komunisté, případně SPD,“ psal v sobotním komentáři politický analytik INFO.CZ Vratislav Dostál.

Část ČSSD je přesvědčená, že proměna v zemanovskou konzervativnější stranu je alespoň nějaký posun oproti současné situaci a hluboké krizi, ve které je strana po volbách. Konkrétně Chovanec slibuje, že stranu sjednotí a najde pro ni nový směr ukotvený zřetelně v levé části politického spektra. „Moje osobní ambice jsou velmi stranou,“ ujišťuje.

Zemanova přítomnost na sjezdu bude zřejmě klíčová a dodá na váze a na kuráži křídlu sociálních demokratů, které je Zemanovi blízké. Jinými slovy: rozhodne se, zda si Zeman svoji někdejší partaj znovu „ochočí“. „Divil bych se, kdyby se nepokusil ovlivnit únorový sjezd jednak ve prospěch svých stoupenců, a také ve prospěch koalice hnutí ANO s ČSSD,“ řekl k tomu dříve pro INFO.CZ politolog Lukáš Jelínek.

To, že sjezd ČSSD bude spíše o Zemanovi, než o straně samotné, naznačuje i politolog Michal Klíma z Metropolitní univerzity v Praze. „Bude snaha vše vrátit a restaurovat tzv. lánský puč. Pan prezident přijde na sjezd ČSSD a bude obrovský potlesk a povede ho pan Chovanec a pravděpodobně tam dojde k větším změnám,“ řekl v Otázkách Václava Moravce na ČT.

Klíma si rovněž všímá přítomnosti Okamury a Chovance v Zemanově volebním štábu. „Prezident trpěl tím, že měl za sebou velmi slabou stranu SPO - Stranu práv občanů. Ti nedostali ani 1,5 %. Teď sešikoval za sebou Okamuru, který má 22 mandátů, komunisté mají 15 mandátů, a určitě se bude snažit získat mandáty v rámci sociální demokracie,“ říká Klíma. Dá se podle něj očekávat, že Zeman takto za sebou postaví sílu složenou z uvedených „prezidentských stran“ a využije je proti Andreji Babišovi.

Klíma upozorňuje i na další postavy sedící v sobotu ve štábu za Zemanem a označuje je za vzkaz Babišovi: Přítomnost majitele pro-prezidentské TV Barrandov jako odpověď na skutečnost, že Babiš skrze svěřenský fond vlastní vydavatelství MAFRA, přítomnost šéfa ČEZ Daniela Beneše zase jako odpověď na Babišovo vlastnictví Agrofertu. A spříznění politici navrch. To vše jako odveta za Babišovo vystoupení po prvním kole, kdy Zemanovi doporučil deklarovat, že není orientovaný na východ, a zbavit se nejbližších spolupracovníků.

Chovanec si je dobře vědom své pozice a hodlá ji využít. Stranická opozice je slabá a exministr vnitra začal naplno dělat vše pro to, aby se znovu zbavil nálepky spojence Zemanem nenáviděného Bohuslava Sobotky a vrátil se do tábora lánských pučistů, kteří se Zemanem v minulosti neúspěšně pracovali na Sobotkově pádu. Přese všechnu zátěž z minulosti má Chovanec nakročeno k úspěchu u delegátů sjezdu. Už jen kvůli tomu, že prakticky nemá vyzyvatele. Jan Hamáček, který dosud jako jediný ohlásil kandidaturu, pro něj za dva týdny nemusí představovat problém.

Nové vedení si bude ČSSD vybírat po volebním debaklu ve sněmovních volbách, které se konaly loni na podzim. Dříve nejsilnější sněmovní strana v nich získala jen 15 poslanců a zaznamenala nejhorší výsledek v novodobé historii. Navzdory kampani, kterou měla nejdražší ze všech sněmovních stran.

Zeman byl bezchybný a Drahoš bídný. Teď rozhodne prezidentova mentální sešlost, říká Holec autor: INFO.CZ

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Zabil tisíce Čechů, německá justice ho neodsoudila. Nacistu zachránila tichá povaha

Ernst Gerke byl tichý a odtažitý muž, který se nerad fotografoval. Zároveň byl vedoucím pražského gestapa, který nařídil popravy tisíců lidí. Včetně 262 českých vlastenců, kteří pomáhali parašutistům útočícím na Reinharda Heydricha. Během dvou a půl roku, co Gerke v Praze působil, začali nacisté také vraždit hrdiny zdejšího odboje gilotinou v Pankrácké sekyrárně. Při dunivých dopadech ostré čepele tu prý vlastenci v celách zpívali českou hymnu... Právě Gerkeho uzavřenost a neochota ukazovat se na veřejnosti mu ale po válce zachránila život. A umožnila mu útěk z obklíčené Prahy.

„Gerke byl povahou introvert, citově chladný a odtažitý. Na první pohled tak vytvářel dojem, že je i zdrženlivý a ovlivnitelný. On byl ale naopak velmi iniciativní. Rozhodoval o tom, co se stane se zadrženými vězni. A na něm záleželo, zda dotyčný bude předán k soudu, do koncentračního tábora nebo propuštěn. Gerke nebyl žádným pasivním příjemcem rozkazů. Byl to iniciátor a organizátor zvýšeného teroru, který bezohledně jednal i se svými podřízenými. Byl to absolutní nacistický fanatik,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Velitel pražského gestapa patřil k zasloužilým členům nacistické strany a pro české vlastence žádal iniciativně ty nejtvrdší tresty, které dopadaly i na jejich příbuzné.

Link

V Polsku se podílel na likvidaci elity. Za deportace Židů dostal povýšení

Ernst Gerke se narodil 16. května 1909 ve Štětíně jako syn pozdějšího vysokého státního úředníka, takže pocházel z dobře situované rodiny. Po maturitě vystudoval práva v Göttingenu i Kielu. V roce 1930 složil úspěšně první právnickou zkoušku, o čtyři roky později pak druhou. Od roku 1930 až do podzimu 1935 postupně pracoval jako soudní asistent u vrchního zemského soudu v Kielu, na úřadě landráta v Beckumu a jako policejní referent u vládního prezidenta. V říjnu 1935 byl jmenován vedoucím gestapa v Hildesheimu.

„Gerke, stejně jako jeho předchůdce na pozici vedoucího pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke, vstoupil do NSDAP ještě před uchopením moci nacisty, takže se počítal k takzvaným Starým bojovníkům. Na ty bylo pohlíženo jako na spolehlivou elitu uvnitř NSDAP - na rozdíl od oportunistů, kteří do strany vstoupili až po lednu 1933. Tito Staří bojovníci nosili na pravém rukávu označení V, aby bylo jejich postavení hned zřejmé. Členství v tomto prestižním klubu přinášelo řadu výhod. Projevovalo se to například při povyšování, kdy se k této skutečnosti značně přihlíželo,“ popisuje Zumr.

Od roku 1933 do listopadu 1934 byl Gerke členem SA, poté ale vzhledem k úpadku vlivu této organizace přešel do SS. V březnu 1936 se přesunul na gestapo do Elbingu ve východním Prusku a po dvou a půl letech do Chemnitzu. Osobně se účastnil invaze do Polska, kde se jako člen Operační skupiny IV podílel na likvidaci polské inteligence. „Sám tvrdil, že se tehdy vražd neúčastnil a pouze informoval skupinu o postupu fronty. Nemáme důkazy, že by se osobně podílel na zabíjení, ale vyloučit se to nedá,“ dodává historik.

V Polsku pobýval Gerke od září do listopadu 1939 a než se dostal do Prahy, stal se ještě vedoucím gestapa ve Vratislavi. „Osvědčil se tam jako velmi schopný pracovník. Podílel se značnou měrou na deportaci tamních Židů do vyhlazovacích táborů,“ vysvětluje historik. Však byl také zde za své dovednosti a vstřícný přístup k násilí povýšen na vrchního vládního radu a na SS-Obersturmbannführera. A ve schopnosti chladně odstraňovat nepřátele říše se ještě zdokonalil při své službě v protektorátu…

Link

Po předchůdci v protektorátu převzal místo i vilu

 „V srpnu 1942 bylo rozhodnuto, že Hans-Ulrich Geschke bude uvolněn z pozice vedoucího pražského gestapa a nahradit ho měl právě Gerke. Dorazil do Prahy pravděpodobně na počátku září 1942 a v polovině měsíce se ujal funkce. Pár týdnů společně s ním pracoval ještě i Geschke, který ho seznamoval s poměry v protektorátu,“ popisuje Zumr.

Geschke byl oblíbencem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, díky čemuž jeho kariéra rychle stoupala vzhůru. Zdařený útok na kata českého národa Heydricha, který uskutečnili čeští parašutisté, ale zbavil Geschkeho jeho vlastního protektora. V Čechách byl navíc už tři roky, což byla neobvykle dlouhá doba, a proto ho měl nahradit právě Gerke, který ihned začal gestapo v protektorátu měnit dle svých představ.

5762180:article:true:true:true

„Když Gerke přišel do Prahy, nebyl spokojen s organizační strukturou pražského gestapa, personální politikou ani způsobem jeho práce. Provedl proto rozsáhlou reorganizaci, kterou využil i k velkým personálním rošádám uvnitř protektorátu. Některé pražské úředníky odvelel na venkovní služebny a naopak gestapáky, kteří tam sloužili, povolal do Prahy,“ popisuje Zumr.

Ne všechny změny šly ale tak hladce a rychle, jak by Gerke chtěl. Gestapo se potýkalo celou dobu působnosti v protektorátu s nedostatkem zaměstnanců. Například šéfa gestapa v Kladně Haralda Wiesmanna, který měl prý nežádoucí blízké kontakty s místními lidmi, různé disciplinární prohřešky a rozkrádal zabavený majetek, se Gerkemu podařilo vyměnit až po více než roce.

Do Čech se Gerke přistěhoval se svoji rodinou - manželkou, synem a třemi dcerami. A také domov převzal po odcházejícím Geschkeovi, když se nastěhoval do jeho původní vily v ulici Na Zátorce 2, tedy v takzvané policejní čtvrti v Bubenči.

Link

Čechům odepřel jakoukoli milost a nechtěl vydávat příbuzným těla zavražděných odbojářů

Gerke byl odměřený introvert. Mohl tak vytvářet dojem, že sám nemá žádný názor a je lehce ovlivnitelný, vše ale bylo jinak. Proti jakémukoli odporu se nebál tvrdě vystoupit a neznal slitování.

„Neváhal se obracet na své nadřízené. A pokud měl pocit, že jsou jejich nařízení v rozporu s jeho pojetím protektorátní politiky, nebál se proti tomu ohradit. Pokud byl nějaký český vlastenec odsouzen v Berlíně k trestu smrti, sám Gerke psal soudcům, že v případě těchto odsouzenců neexistuje žádná polehčující okolnost. A že se jim rozhodně nemá udělovat milost. Dokonce šel tak daleko, že ještě předtím, než byla osoba popravena, informoval své kolegy, že je proti, aby po popravě byla těla zemřelých vydána zpět do protektorátu,“ vysvětluje odborník. V době Gerkeho působení navíc začali nacisté odbojáře popravovat také v Praze.

5762205:article:true:true:true

„Čeští vlastenci odsouzení k trestu smrti německými soudy byli v prvních válečných letech popravováni gilotinou v Drážďanech, Berlíně a Vratislavi. Vzhledem k neustálému růstu počtu odsouzených ale transporty vězňů do výše uvedených měst ´zdržovaly a prodražovaly´. Proto bylo rozhodnuto zřídit zvláštní soud (Sondergericht) a popraviště přímo v Praze, v areálu policejní věznice gestapa na Pankráci. První popravy gilotinou, kterou Gerke dobře znal ze svého působení ve Vratislavi, byly vykonány 5. dubna 1943. Poslední exekuce proběhly dokonce ještě 26. dubna 1945. Během uvedeného období bylo na Pankráci sťato nejméně 1075 osob,“ tvrdí Zumr.

Link

O tom, kdo zemře, mohl navíc rozhodovat sám Gerke, který se stal doslova pánem Prahy. „Od září 1943 začal ve velké míře využívat takzvané zvláštní zacházení (poznámka: Sonderbehandlung), tedy mimosoudní popravy na základě rozhodnutí policie. Návrh na takové popravy musel z titulu své funkce schválit ještě vyšší velitel SS a policie v protektorátu Karl Hermann Frank, respektive říšský vůdce SS a náčelník německé policie Heinrich Himmler. Ten ovšem Frankovi rovněž v září 1943 udělil pravomoc podepisovat rozsudky i bez jeho souhlasu a Frank sám se návrhům Gerkeho na likvidaci českých vlastenců nijak nevzpouzel. Z Gerkeho se tak stal doslova žalobce, soudce i kat. Zvláštní zacházení se až na několik výjimek provádělo v Malé pevnosti Terezín. Po válce se československým úřadům podařilo prokazatelně doložit 274 vražd, ačkoliv skutečný počet zabitých a umučených v obvodu pražské řídící úřadovny Gestapa byl mnohonásobně větší,“ popisuje historik.

Gerke navíc nese přímou zodpovědnost za vraždu 262 českých vlastenců, kteří zemřeli v Mauthausenu během října 1942. Zaplatili tak za svoji pomoc parašutistům, kteří uskutečnili útok na Reinharda Heydricha. Mezi popravenými byly často celé rodiny včetně potomků.

Link

Před koncem války nechal narychlo zavraždit vězně, kteří by pro něj mohli být nebezpeční

S blížícím se koncem zjevně prohrané války začali nacisté tušit, že o jejich zvěrstvech a praktikách by mohli detailně promluvit někteří vězni i konfidenti, kteří už nebyli v jejich službách. „Z centrály RSHA (Poznámka: Hlavní říšský bezpečnostní úřad) přišel příkaz, aby pražské gestapo vytipovalo obzvlášť nebezpečné vězně, kteří byli pro nacisty z různých důvodů nepohodlní a u nichž se předpokládalo, že budou tak jako tak odsouzeni k trestu smrti. Tito vězni, kteří byli označeni písmeny XYZ, měli být v případě vypuknutí povstání, nebo přiblížení fronty okamžitě likvidováni,“ vysvětluje Zumr.

Dne 2. května 1945 tímto způsobem nacisté v Terezíně zabili 50 vězňů, kteří mohli o válečných útrapách přinést důležitá svědectví. Na seznamu lidí určených k popravě bylo přitom 70 lidí, ale někteří vězni se při čtení svého jména prý prozřetelně nepřihlásili. A tím se zachránili. „Mezi popravenými byl i Jaroslav Fiala, největší konfidentské eso pražského gestapa, který byl zlikvidován, protože toho na své pány věděl příliš mnoho,“ dodává historik. Ještě v den vypuknutí pražského povstání chtěl Gerke odstranit nepohodlné vězně i na Pankráci.

„Gerke nelenil a okamžitě poslal asi desetičlenné po zuby ozbrojené komando do pankrácké věznice s úkolem vězně označené písmeny XYZ okamžitě odstranit. Tyto vraždy se ale naštěstí již neuskutečnily. Komando při cestě do věznice přepadli povstalci a několik jeho členů zabili a zranili. Ti nakonec s ředitelem věznice Paulem Soppou uzavřeli dohodu, že nechají dozorce v klidu odjet, pokud vězňům nijak neublíží,“ potvrzuje historik.

Link

Lidé ho neznali, proto se mu podařilo uniknout

Kromě snahy na poslední chvíli odstranit nepohodlné ale Gerke muset také rychle přemýšlet, jak naopak zachránit vlastní život, protože až do konce války zůstal v Praze.

„Po vypuknutí povstání Gerke odjel z Petschkova paláce, kde sídlilo gestapo, ke svému nadřízenému veliteli bezpečnostní policie a SD v protektorátu Ernstu Weinmannovi do Bubenče. Po kapitulaci německé posádky v Praze se mu pak na rozdíl od Weinmanna podařilo z města vyklouznout. Měl přitom neuvěřitelné štěstí. Při pokusu o útěk byl raněn a skončil v českém lazaretu. Jelikož se ale Gerke během svého působení v Praze prozíravě vůbec neobjevoval na veřejnosti, tak jej nikdo nebyl schopen identifikovat. Z lazaretu uprchl a vydal se pěšky do Německa. Po válce sám tvrdil, že jej cestou několikrát zastavila rudá armáda. I rudoarmějcům se ho ale nepodařilo identifikovat, a tak jej propustili dál,“ vysvětluje Zumr.

5762179:article:true:true:true

Gerke se tímto způsobem dostal až na sever Německa, kde se usadil. Zprvu žil pod falešným jménem, ale když měl dojem, že mu již nehrozí nebezpečí, začal v 50. letech opět používat vlastní příjmení. A přestal se skrývat. Západoněmecké úřady ho pak opakovaně vyšetřovaly kvůli jeho podílu na zvěrstvech v protektorátu, Vratislavi i na začátku války v Polsku, ale všechna řízení byla zastavena.

Link

„Československá vláda vyvinula velké úsilí, aby do západního Německa dodala o Gerkeho vině dostatek usvědčujících materiálů. Celkem šlo o 36 svazků, které měly mnoho tisíc stran. Byly to oficiální dokumenty, které jej usvědčovaly ze zločinů, mezi nimi i výslechy přeživších vězňů a zadržených gestapáků. Nicméně, ani tak nebyla západoněmecká justice schopná Gerkeho usvědčit a odsoudit. Gerke samozřejmě svoji vinu popíral a při vyšetřování jeho zločinů v Praze dokonce odmítl vypovídat. Je očividné, že i přes usvědčující materiál zřejmě nebylo v zájmu německé justice, aby byl odsouzen,“ domnívá se Zumr.

Fanatický nacista přitom opět využil ve svůj prospěch tichou a uzavřenou povahu. „V Gerkeho prospěch navíc vypovídalo několik podřízených. Ti v zásadě zdůrazňovali jeho charakterové vlastnosti – připomínali, že byl tichý, nepřístupný introvert – aby hájili jeho obraz pouhého vykonavatele rozkazů, kterého výrazně ovlivňovalo i jeho okolí a podřízení. Ti, kteří ho měli údajně ovlivňovat, už ale v době vyšetřování Gerkeho nebyli naživu, takže nemohli nařčení popřít. Gerkeho se tak podařilo vylíčit jako neiniciativního člověka, který jen plnil rozkazy nadřízených a kterého ovlivňovali jeho podřízení, ačkoli byl pravdou úplný opak,“ vysvětluje historik.

Gerke byl chladnokrevný člověk bez morálních zábran, který má na svědomí tisíce životů. „Za jeho působení pražské gestapo zatýkalo zhruba tisíc lidí měsíčně. Dokončeno bylo ´řešení´ židovské otázky. Stovky lidí byly zavražděny na základě ´zvláštního zacházení´. Další tisíce byly zavražděny po vynesení rozsudků německými soudy, sadistickými dozorci v koncentračních táborech, policejních věznicích a v terezínském ghettu,“ potvrzuje Zumr.

I přes svoji vinu Ernst Gerke dožil v klidu a na svobodě. Zemřel 7. listopadu 1982 v 73 letech.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara.

41954