Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Jiří Drahoš. Komentář Petra Holce

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš neměl dobrý týden. Nejdřív z něj jeho největší soupeř v prezidentské volbě Michal Horáček v duelu Seznamu udělal malého kluka, co poslouchá tátu, když mu vnutil celý obsah i tón jejich rozhovoru bez moderátora. Načež se mu za to Drahoš pomstil tím, že z jeho facebooku na svůj vlastní doslova opsal názory na prezidentskou amnestii, což samozřejmě hned ruplo. Další voňavá bublina splaskla.

To ale ještě není finální tečka. Tu sám sobě Drahoš vrazil trapnou omluvou za opisování z Horáčkova facebooku, když nechal svou mluvčí, aby vše hodila na „kreativitu našeho externího kreativce“. Drahoš se tak odvážně schoval za mluvčí, snad aby neušpinil svou líbivou image vždy slušného profesora, co radši mlčí. Navíc ale všem voličům ještě řekl: celý můj facebook, který měsíce sledujete, je jeden velký podvod, protože není můj, ale mého externího kreativce. A to tam má tolik hezkých fotek a vzkazů!

Ano, něco takového dnes samozřejmě málokoho překvapí. Právě ze sociálních sítí, kde nejen politici předstírají spontánnost a osobitost, se stala profesionálně kontrolovaná stoka narcisismu a mediální falše, od níž se radši vyplatí držet dál. Když už vás ale proboha chytí, jak na svém facebooku bezostyšně opisujete z facebooku svého hlavního volebního soupeře, což je něco jako podvod na druhou, hoďte to aspoň na sebe. Lidi pak třeba uvěří, že přece jen máte nějaké koule, jak by lyricky řekl Mirek Topolánek.

PREZIDENTSKÉ VOLBY NA INFO.CZ: KOMPLETNÍ PROFIL JIŘÍHO DRAHOŠE ČTĚTE ZDE >>>

A zvlášť, když je právě to vás největší problém. Bývalý šéf Akademie věd je totiž kandidát, z nějž favorit voleb tak nějak prostě vyplynul, podobně jako před časem tak nějak vyplynul Tomio Okamura. Zaprvé proto, že se Miloš Zeman na Hradě chová stále obludněji a stále více rozděluje lidi. Takže hledáme jen někoho slušnějšího, komu už bylo čtyřicet, a to bývají právě vědci. Někdy sice za naše peníze bádají a celý život nic nevybádají, i tak ale vždy dělají něco pozitivního. Máme je proto a priori rádi podobně jako třeba lékaře, kteří nám podnapilí občas z těla vyndají zdravý orgán.

Máme proto a priori rádi i Drahoše, i když vlastně nevíme proč. Při vyhlášení kandidatury řekl, že chce být „apolitický svorník“, což je snad to nejhorší, co mohl říct. Skoro čekám, kdy i tohle Drahošova mluvčí hodí na nějakého „externího kreativce“. Historie totiž ukazuje, že Češi odjakživa naopak chtějí überpolitické prezidenty: Masaryk, Beneš, Havel, Klaus i Zeman, to vše byli nebo ještě jsou überpolitičtí prezidenti, kteří často zastínili i premiéry. Občas i stařeckou holí.

Možná je to nás podvědomý reflex, takže o tom radši nemluvíme v průzkumech veřejného mínění, tak to ale prostě je. Nikdo nechce na Hradě „apolitický svorník“, stejně jako v nemocnici nikdo nechce lékaře, co vás radši nechá umřít, protože se do vás bojí říznout. „Apolitický svorník“ jako prezidenta možná umějí politicky korektní Němci, my jsme ale Češi. I proto děláme škodovky a ne BMW.

A jak moc se Drahoš bojí do problému říznout a cokoli říct, to se naposled ukázalo právě ve zmíněném rozhovoru s Horáčkem. Z něj se sice poslední dobou stal akční oportunista, jehož společnost lehce straší, Drahoše si ale povodil fakt zle. Skoro jsem se začal bát, že v případě zvolení bez své mluvčí nebo „externího kreativce“ ani netrefí na Hrad. A to mu Horáček, jenž o sobě sám stvořil jeden z nejlíbivějších mýtů, nesolil žádné extra podpásovky a sám několikrát nastrčil hlavu na smeč. To by ale proti němu nesměl sedět Drahoš.

„Kdo je Vasil Bobela a Uwe Pauli?“ zeptal se Horáček Drahoše na jeho velké sponzory. Ano, jistě nejde o nejšťastnější jména, obě trochu připomínají Lajose Bácse a Radjiva M. Sinhu, kteří kdysi (ne)sponzorovali ODS. Když mu však Horáček vmetl – samozřejmě bez důkazů – spojení Bobely s MUS, nezmohl se jeho soupeř na nic lepšího než se podobně jako s vykradeným facebookem schovat za někoho jiného, tentokrát pro změnu za svou anonymní „etickou komisi“. „Nevím, že by pan Bobela byl spojen s Mosteckou uhelnou,“ reagoval Drahoš. Co je to proboha za odpověď?

Zhruba stejná, jako když Drahoš říká, že od lidí slyší, že on je program, takže žádný jiný program vlastně nepotřebuje. Svým způsobem má i pravdu: podle ústavy má program vláda a prezidentovi svěřuje spíš pár pravomocí, pokud si jich nepřisvojí víc. Jakmile se prezidentský kandidát začne ohánět programem, zjevně si spletl volby.

To ale taky neznamená, že by prezidentští kandidáti neměli mít ani žádné názory, protože občas je od nich vyžadují právě jejich pravomoci. A nejčastěji po volbách, které u nás posledních dvacet let zpravidla končí různými paty. Právě to se ale přihodilo Drahošovi: ke každému názoru má hned i protinázor, aby ho nikdo nemohl obvinit z názoru. I měsíc před volbami zůstává mužem bez názoru i bez vlastností, který se nám prostě přihodil kvůli Zemanovi.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz