Zoufalec týdne: Volič prezidenta. Komentář Petra Holce

Historie se znovu opakuje. Před pěti lety jsem v první „lidové“ prezidentské volbě nevolil, protože jsem prostě nemohl: Miloš Zeman mě děsí od doby, co vyvedl na veřejnost svou vládu, jejíž kádry nás mentálně i esteticky vrátily do normalizace. Podobně na mě ale byl moc i falešný knížecí punk Karla Schwarzenberga a za ním sešikované umělecké fronty „dobra“. Signatáři Anticharty mě fakt nemusí kvůli volbě prezidenta strašit dalším Únorem 1948. 

A vidíte, máme to tu znovu, i když jako obvykle trochu jinak. Znovu kandiduje starý (nebo ještě starší) dobrý Zeman, který po hodinové TV debatě sotva vstane z křesla, jak je plný mládí, zdraví a sil, abych vykradl jeho moudrý bonmot. Sice s ním tentokrát nesoupeří spící kníže, jemuž rozumíte každé šesté slovo, jenže i on byl silnější a taky prověřenější protikandidát než Jiří Drahoš. Tím samozřejmě nemyslím prověřenější BIS nebo ruskou rozvědkou, ale politikou. Každý prostě věděl, že kníže stojí někde mezi zelenými a TOP 09.

Nepochybuju, že je bývalý šéf Akademie věd inteligentní a v mezích lidských možností nejspíš i slušný člověk, jen kvůli tomu ale prezidenta nevolím. Inteligentní a slušný je i můj soused. Prezident je u nás ústavně a tudíž i politicky nejvyšší funkce, byť hlavně posledních pět let připomíná díky Zemanovu stylu spíš funkci nejnižší. Řekněme něco na způsob kotelníka, co všem zle zatápí.

Přesto si myslím, že i náš prezident má být politik a nikoli „apolitický svorník“, jak v rámci kreativity Drahošovi napsal nějaký kreativec. Nic takového v praxi neexistuje ani nefunguje. Apolitický svorník patří na kancelářský fascikl, ne na Hrad. Ano, kdysi hlásal „nepolitickou politiku“ i Václav Havel, jenže to bylo v krátké nepolitické době těsně po pádu komunismu, kdy byla politická i délka vlasů. 

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital