Volby 2018: Zoufalec týdne: Volič prezidenta. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

Zoufalec týdne: Volič prezidenta. Komentář Petra Holce

Historie se znovu opakuje. Před pěti lety jsem v první „lidové“ prezidentské volbě nevolil, protože jsem prostě nemohl: Miloš Zeman mě děsí od doby, co vyvedl na veřejnost svou vládu, jejíž kádry nás mentálně i esteticky vrátily do normalizace. Podobně na mě ale byl moc i falešný knížecí punk Karla Schwarzenberga a za ním sešikované umělecké fronty „dobra“. Signatáři Anticharty mě fakt nemusí kvůli volbě prezidenta strašit dalším Únorem 1948. 

A vidíte, máme to tu znovu, i když jako obvykle trochu jinak. Znovu kandiduje starý (nebo ještě starší) dobrý Zeman, který po hodinové TV debatě sotva vstane z křesla, jak je plný mládí, zdraví a sil, abych vykradl jeho moudrý bonmot. Sice s ním tentokrát nesoupeří spící kníže, jemuž rozumíte každé šesté slovo, jenže i on byl silnější a taky prověřenější protikandidát než Jiří Drahoš. Tím samozřejmě nemyslím prověřenější BIS nebo ruskou rozvědkou, ale politikou. Každý prostě věděl, že kníže stojí někde mezi zelenými a TOP 09.

Konečné výsledky voleb

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 66.60%
Miloš Zeman
Miloš
Zeman
Jiří
Drahoš
Jiří Drahoš

50 %
51,36 %
2 853 390 hlasů
48,63 %
2 701 206 hlasů

Nepochybuju, že je bývalý šéf Akademie věd inteligentní a v mezích lidských možností nejspíš i slušný člověk, jen kvůli tomu ale prezidenta nevolím. Inteligentní a slušný je i můj soused. Prezident je u nás ústavně a tudíž i politicky nejvyšší funkce, byť hlavně posledních pět let připomíná díky Zemanovu stylu spíš funkci nejnižší. Řekněme něco na způsob kotelníka, co všem zle zatápí.

Přesto si myslím, že i náš prezident má být politik a nikoli „apolitický svorník“, jak v rámci kreativity Drahošovi napsal nějaký kreativec. Nic takového v praxi neexistuje ani nefunguje. Apolitický svorník patří na kancelářský fascikl, ne na Hrad. Ano, kdysi hlásal „nepolitickou politiku“ i Václav Havel, jenže to bylo v krátké nepolitické době těsně po pádu komunismu, kdy byla politická i délka vlasů. 

A i Havel záhy na Hradě přešel do politického módu, když se politika zase proměnila v politiku, jak to má i být. Nebo byste snad chtěli, aby vám operoval břicho lékař, který se vám před řezem pochlubí tím, že není lékař? Vsadím se, že ne! Když už si velkoryse platíme vcelku zbytečného prezidenta, jehož pravomoci bychom mohli klidně rozpustit mezi premiéra a parlament a z Hradu udělat výnosný rusko-čínský hotel, chtějme po něm aspoň to, aby byl politik.

Drahoš ale politik není. A nejen proto, že nemá žádnou politickou minulost – všichni jednou začínáme. Svým založením se hodí do veřejně nekonfliktní vědy, naše politika mu prostě nejde a nesvědčí. Ostatně politika z něj neudělala ani jeho vlastní několikaměsíční kampaň, pořád se bojí jasného názoru jako na začátku, kdy jen opatrně testoval své šance. Sice se naučil na veřejnosti vítězoslavně na pódiu zdvihat palce rukou, i při tom se ale očividně trápí.

Politika je klec pro narcistní exhibicionisty, často navíc postižené psychickými i fyzickými šrámy. Drahoš takový není, jak v přímém přenosu ukázala i debata na Primě. Ne, nejsem samozřejmě idiot, abych volil podle strašidelných TV reality show, co i z prezidentských kandidátů dělá VyVolené. Podle mě by měly být zakázané, protože politiku jen deformují a destruují. Drahošův přímý duel se Zemanem mi ale jen připomněl, že stále nechápu, proč vlastně kandiduje na prezidenta.

Jestli jen proto, že není Zeman, tak je to málo i vzhledem k Zemanovu pětiletému odkazu. A ani ten vlastně není jen negativní. Jen díky Zemanovi jsme například objevili nový bavičský talent jménem Jiří Ovčáček, který bez ostychu navázal na tradici České sody. Jeho éra by s Drahošem skončila. Drahoš říká, že on je prý program. Fakt? A jaký, když ho v podstatě neznáme? Do programu by se mohl ztělesnit Zeman, jehož naopak známe – i když radši ne.

Zažíváme proto už druhou deficitní prezidentskou volbu s výraznou negativní motivací, kdy nemálo lidi nevolí někoho, ale proti někomu. Slyšel jsem i ne úplně kacířskou myšlenku: když vyhraje Zeman, bude to jen na rok nebo dva. Pak skončí, těžký naftalínový mrak nad Hradem se rozplyne a volba prezidenta se tím konečně odšpuntuje pro skutečné kandidáty.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Žižka na 900 stran. Petr Čornej vydává knihu, která tu 90 let nebyla

Přední odborník na středověké dějiny profesor Petr Čornej vydá v příštích dnech bez nadsázky své životní dílo. Na 900 stranách představí osudy husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, nabídne ale rovněž jejich pozdější interpretaci, ovlivněnou například národoveckými či komunistickými zkresleními. Přesně 600 let po začátku husitské revoluce tak o tehdejší dějiny výrazně ožívá zájem. Ten vyvrcholí v příštím roce chystaným velkofilmem Petra Jákla Jan Žižka.

Čornejovu knihu Jan Žižka s podtitulem Život a doba husitského válečníka vydává nakladatelství Paseka. Podle autorových slov na literárním festivalu Tabook by měla být k dostání od 6. listopadu.

Ač se to zdá skoro nemožné, Čornejovo vědecké dílo a Jáklův téměř až hollywoodský spektákl mohou mít ledacos společného. Středověkého vojevůdce vykreslí podobnými barvami. Oba se totiž zaměří na jeho charisma, víru i vojenský talent.

Link

„Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století,“ dočteme se v edičním plánu nakladatelství. „Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává,“ uvádí rovněž Paseka.

Petr Čornej má za sebou mimořádně plodné období. Na zmíněném literárním festivalu představil začátkem října také novou sbírku studií Husité a husitství, v níž se zabývá „dlouhým husitstvím“, tedy nejen souvisejícími válkami, ale rovněž jejich následky, vedoucími například až ke vzniku Jednoty bratrské.

„Kniha přináší 16 dříve publikovaných studií, které byly pro tento soubor doplněny a rozšířeny o nové poznatky tak, aby odrážely momentální stav vědeckého bádání. Věnuje se problematice široce chápané husitské epochy, kterou autor vymezuje léty 1402 – 1485, avšak přihlíží i k aktualizaci husitských idejí v předbělohorském období. V několika tematických blocích přibližuje působení Jana Husa, situaci v husitské Praze, osobnost českého krále Jiřího z Poděbrad, dějepisectví 15. a 16. století i reflexi husitství v moderní české společnosti,“ představuje publikaci nakladatelství Karolinum, které ji vydalo.

Link

Čornej se pravidelně účastní různých debat, pořádá přednášky pro veřejnost. Chystanou knihu o Žižkovi chce přestavit také přímo v Táboře, a to 3. prosince v tamním Husitském muzeu. Na všech těchto aktivitách je cenné, že Čornej nezůstává jen ve středověku, ale klíčovou epochu našich dějin zvládá interpretovat až do současnosti, a tak ji také aktualizovat.

43302