Lánští pučisté jsou mimo hru. „Sobotka je lišák,“ říká politolog

„To je nějaká fáma, která se šíří. Je to fáma. Je to fáma. Údajná schůzka se neuskutečnila, je to fáma.“ Tak nějak se vykrucoval tehdejší první místopředseda sociálních demokratů Michal Hašek ve známém Interview ČT jen tři dny po sněmovních volbách, když se ho Daniela Drtinová ptala na utajenou schůzku s prezidentem Milošem Zemanem. Během 150 vteřin o schůzce lhal jedenáctkrát. Podobně se v médiích – až na Milana Chovance - vyjadřovali také ostatní účastníci konspirační akce, pro kterou se v mezičase vžilo označení Lánský puč a jejímž cílem bylo odvolat předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku z čela strany. Celkem jich tehdy za Milošem Zemanem dorazilo pět. Kromě Haška a Chovance to byli Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach a Jiří Zimola. Přestože málokdo věřil, že by Sobotka mohl své vnitrostranické oponenty porazit, současný pád a odchod Jiřího Zimoly lze brát mimo jiné za symbolické završení příběhu, na jehož počátku byly mocenské ambice, podrazácké metody a opakované lhaní v přímém přenosu.

Milana Chovance ponechme pro tentokrát stranou. Možná postačí konstatování, jehož zdrojem jsou lidé, kteří se tehdy pohybovali v blízkosti premiéra. Nelze je věrohodně potvrdit, ale ve zkratce jde o toto: současný ministr vnitra a druhý muž sociální demokracie jel už do Lán jako Sobotkův spojenec.

I odtud pramení jeho od té doby silná pozice ve straně. Kromě Haškova lhaní a nešikovnosti ostatních aktérů komplotu to byl možná právě Chovancův manévr, který znamenal bod obratu: od té chvíle začali kumpáni Miloše Zemana v ČSSD tahat za kratší konec provazu. Každý z nich nakonec skončil, každý ale za jiných okolností: Hašek prohrál krajské volby, Škromach senátní a Tejc se rozhodl nekandidovat do sněmovny poté, co se na nedávném sjezdu neprosadil do vedení ČSSD.

Jasný jednotící motiv jejich politického konce sice viditelný není – možná je to snad jen fakt, že je dohnalo opakované kličkování – ale pointa je přesto jednoznačná: Sobotkovi se za necelé čtyři roky, které uplynuly od Lánského puče, podařilo jeho typicky nenápadným způsobem nevídané: zbavit své rivaly vlivu a stranu, která je na české poměry vybavená poměrně nebývalou pluralitou, sjednotit.

Klíčovou otázkou, na kterou budeme moct věrohodně odpovědět až po volbách, přitom je, do jaké míry to sociální demokracii s ohledem na setrvale klesající preference prospěje. Neboť výsledek Sobotkova tažení uvnitř ČSSD lze možná ještě výrazněji ilustrovat na skladbě kandidátek pro nadcházející podzimní volby. Už nyní můžeme směle předpovědět, že budoucí sněmovní klub bude složen téměř výhradně z „jeho“ lidí. A že řada dosud výrazných tváří najednou prostě zmizí.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital