Na první pohled se volební výsledek strany Svoboda a přímá demokracie může jevit jako triumfální vítězství. Na druhý pohled tomu tak být nemusí. Konečných 10,64 procenta není nijak překvapivých a v podstatě se shoduje s předvolebními odhady. Během volebního večera se zdálo, že by hnutí ANO mohlo s SPD postavit vládu, překročení pětiprocentní hranice v podání TOP 09 ovšem tuto situaci zásadně změnilo. Okamura tak momentálně nemá vyjednávací sílu, kterou by chtěl. A Babiš zase nemůže SPD použít jako hrozbu při vyjednávání s demokratickými stranami.
Koaliční potenciál SPD je čistá nula. Okamura to samozřejmě moc dobře ví, politiku chápe pouze jako podnikatelský plán. Ukázalo se to mimo jiné při jeho odchodu z Úsvitu, který prakticky vytuneloval. Tehdy se také ukázalo, že Okamura není na rozdíl od Babiše zcela schopen kontrolovat všechny své poslance. A nebude toho schopen ani nyní. Zatímco Babiš peníze skutečně má a stranu si víceméně staví jen s nejbližšími spolupracovníky, Okamura musí během kampaní hledat sponzory, jejichž jména neznáme, ale víme, že to nedělají z nějakého humanitárního pohnutí mysli.
