Starostové a nezávislí chtějí být vyvažující silou české politiky, která do ní zároveň vnese dlouhodobou vizi. Taková je představa jejich lídra Jana Farského, se kterým jsme strávili jeden den na kampani. Vystupuje civilně a konsenzuálně. „Pro lidi, kteří chtějí politiku jako reality show, nejsme volba,“ je si vědom. Podle něj tu zase tolik lidí, kteří přistupují k politice jako k pokleslé televizní estrádě, není.
Jan Farský nešermuje ideologickými poučkami a není typem politika, který by kádroval své okolí. Snaží se být otevřený, v dialogu je zjevně zvyklý naslouchat argumentům a o politice uvažuje především prakticky. Tak jako asi všichni zástupci STAN, i on začínal v komunální politice, v průběhu dne se mi přizná, že prvotním impulsem pro politické angažmá v jeho rodných Semilech mu byla naštvanost. A taky všudypřítomná korupce. Zájem o věci veřejné v něm vypěstoval skautský oddíl.
Původní strategie Starostů – být společně s KDU-ČSL zastřešující formací pro rozličné regionální formace – vzala jak známo rychle za své, když lidovci z koalice vycouvali. Usoudili, že koalice nemá vstup do sněmovny jistý. Následná předvolební šetření naznačovala, že každý sám za sebe na tom obě uskupení nejsou o nic lépe. Odpověď, zda kroky, které STAN před volbami učinil, byly správné, je teď na spadnutí.
STAN se ve finiši kampaně spoléhal na intenzivní pomoc víc než tisícovky svých starostů v ulicích měst a obcí. Jediná jistota teď podle Farského je, že uskupení bude mít napříč regiony nevyváženou podporu. Nejsilnější by mělo být ve Středních Čechách, v Libereckém a ve Zlínském kraji. „A taky na Vysočině, v Plzeňském kraji a v Praze,“ doufá Farský.
Voličům jako základní devízu STAN nabízí zkušenost z komunální politiky. Podle Farského je kouzelně jednoduchá a účinná zároveň, Starostové by ji podle jeho slov rádi aplikovali také v centrální politice. Rozhovoří se o tom, kterak je potřeba mít konkrétní vizi rozvoje obce, plán, kterého se politici sice nemusí držet za každou cenu do detailu, který ale krůček po krůčku naplňují a hledají pro něj spojence – zkrátka přivádí jednotlivá opatření do praxe, mnohdy napříč několika volebními obdobími. „Tam, kde se k něčemu podobnému dopracovali, obce vzkvétají. Naopak tam, kde se politici pouze hašteří, je fyzicky cítit chátrání a úpadek.“
Farský je ve svém projevu civilní, klidný a vyrovnaný. Jakoby počítal, že to tady lidé navzdory agresivním kampaním dřív nebo později pochopí. Vlastně je dneska vzácný typ politika. Vyzařuje z něj zvláštní druh jistoty a rovnováhy, a také vědomí, že jsou důležitější věci v životě člověka, než politika. Což na druhou stranu neznamená, že by význam letošních voleb zlehčoval. Avšak pokud – tak jako Farský – za sebou máte hraniční zážitek, chtě nechtě vám to perspektivu promění.
Lídr Starostů měl v roce 2010 úraz na horách, zlomil si obě stehenní kosti a v jednom koleni měl přetrhané téměř všechny vazy. Hrozila mu amputace nohy. Nakonec to dopadlo dobře. Sice si nemůže dovolit sportovat jako předtím, avšak s ohledem na prognózu, které v těch nejhorších chvilkách čelil, je na tom přímo skvěle. „Krátce po úrazu mi doktor oznámil, že se mám připravit na amputaci celé nohy,“ vzpomíná v poslaneckém bufetu, kde si společně dáváme gulášovou polévku a dlouze hovoříme o všem možném. Hlavně ale o politice.
