Desítky politiků budou ve volbách kandidovat za cizí zemi. Jsou to maskoti, tvrdí expert | info.cz

Články odjinud

Desítky politiků budou ve volbách kandidovat za cizí zemi. Jsou to maskoti, tvrdí expert

V porovnání s národními volbami doprovází ty do Evropského parlamentu řada zvláštností. Jednou z nich je možnost kandidovat v jiné členské zemi EU, než ze které politik pochází. Už v minulých eurovolbách byli tímto způsobem zvoleni čtyři europoslanci, letos jich však může být ještě víc. Jedním z těch, kteří sázejí na podporu voličů z jiné země, je například bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis. Ten se paradoxně rozhodl kandidovat v Německu, které během řecké dluhové krize ostře kritizoval. Není ale sám, kdo bude usilovat o přízeň voličů v jiné členské zemi. Kdo je další?

Na volby do Evropského parlamentu, které se odehrají během 23. až 26. května, se připravuje celá unie – a to včetně Spojeného království, se kterým se kvůli brexitu ve volbách už nepočítalo. Protože se ale britská politická scéna stále nemůže dohodnout na podobě a podmínkách odchodu z evropského bloku, půjdou k volebním urnám s největší pravděpodobností i britští voliči.

Už za pět týdnů se tak rozhodne, jak bude vypadat nová sestava evropských poslanců. Do Evropského parlamentu přitom kandiduje i řada politiků, kteří budou namísto své domovské země sbírat hlasy voličů v jednom z ostatních členských států. Musí přitom splnit podmínky pro kandidaturu platné v zemi, kde se chtějí o voličskou podporu ucházet, a musí kandidovat vždy jen v jednom státě.

Podle bruselského serveru Politico je už dnes jasné, že takových kandidátů bude v eurovolbách nejméně dvacet. Po uzavření kandidátních listin v celé Evropě jich však může být ještě víc. „Ve srovnání s předchozími volbami je kandidátů více, ale pořád je to jen kapka v moři,“ říká pro INFO.CZ vedoucí Mezinárodního politologického ústavu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Vít Hloušek a dodává, že jen v Česku je celkem 844 kandidátů, z toho 843 českých a jeden slovenský občan.

„Většina známějších tváří, které takto kandidují, jsou spíše jacísi maskoti, kteří mají přivést pozornost. Někteří jsou docela solidně umístěni, a tak se do Evropského parlamentu dostat mohou. Ale obecným důvodem, proč je jich tak málo, je fakt, že v případě voleb do Evropského parlamentu se strany i voliči dosti často stejně rozhodují podle národní politiky a evropskou dimenzi vnímají jako sekundární, méně významnou,“ dodává odborník na EU.

Jací politici tedy využili možnosti kandidovat do europarlamentu v jiné členské zemi? Nejzvučnějším jménem na seznamu těchto kandidátů je bývalý šéf řecké státní kasy Janis Varufakis, kterého si Evropa pamatuje především z dob dluhové krize, kdy vyzýval k odchodu Řecka z eurozóny. Během řešení krize bylo pro Řecko klíčové hlavně Německo, které Athénám poskytlo velkou část finanční pomoci, zároveň je ale tlačilo do úsporných opatření – a to byl také důvod, proč Varufakis proti Berlínu velmi ostře vystupoval.

Právě Německo je přitom země, ve které se Varufakis rozhodl v květnových eurovolbách kandidovat. Jak vysvětlil pro Politico, svým rozhodnutím chce ukázat, že neexistuje spor mezi severem a jihem, nebo řeckým a německým obyvatelstvem, ale mezi progresivní a autoritářskou politikou.

„Volby do Evropského parlamentu jsou jedinečnou příležitostí pro to vést kampaň v celé Evropě s jedním manifestem pro Evropu, jakou bychom si přáli… Žádné jiné volby nám nedávají příležitost vést nadnárodní politiku, která je dnes tak moc důležitá,“ vysvětluje Varufakis. Do voleb jde se svým hnutím Demokracie v Evropě 2025 (DiEm25), které založil v roce 2016. Předvolební průzkumy mu ale větší šance na úspěch nedávají, do europarlamentu se tak Varufakis zřejmě nedostane.

Na rozdíl od bývalého řeckého ministra financí by se do Evropského parlamentu mohla dostat Neelie Kroesová – bývalá eurokomisařka, která působila v obou Barrosových komisích, kde měla nejprve na starost hospodářskou soutěž a následně digitální agendu. Přestože pochází z Nizozemska, bude kandidovat v Belgii. Její vlastní strana VVD nizozemského premiéra Marka Rutteho jí totiž místo na kandidátce nenabídla, to naopak udělal europoslanec a bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.

Kroesová tak bude kandidovat za jeho stranu Otevření vlámští liberálové a demokraté. Na kandidátce belgické strany má Kroesová plnit funkci takzvaného list-pushera, který má straně přitáhnout pozornost a dodat důvěryhodnost stranické kampani, podotýká Politico. Podobně jako ona v Belgii kandiduje také Francouz Nicolas Barnier – syn unijního vyjednavače pro brexit Michela Barniera.

Ve Francii se zase o přízeň voličů popere bývalý italský viceministr pro evropské záležitosti Sandro Gozi, který figuruje na kandidátce hnutí Republika v pohybu (LREM) prezidenta Emmanuela Macrona. „Nikdy nebudeme mít skutečnou evropskou demokracii, pokud nebudeme mít nadnárodní hnutí, pokud nebudeme překonávat hranice,“ vysvětluje Gozi důvody, proč se uchází o hlasy voličů ve Francii.

„Velkou šanci má podle mého soudu ze známějších tváří snad jen Neelie Kroesová v Belgii, a to zejména z důvodů propojenosti politických scén zemí Beneluxu. Gozi by se také mohl dostat, je na 22. místě a LREM by mohl dostat o jedno či dvě křesla více. Je však nutno dodat, že všechny předvolební průzkumy do Evropského parlamentu jsou méně přesné, než třeba u národních voleb. Symptomatická je pak mizivá podpora Varufakise v Německu,“ popisuje Vít Hloušek šance některých kandidátů, kteří se rozhodli kandidovat za hranicemi.

Zvláštním případem je pak kandidatura bývalého premiéra Moldavska, které není členem EU. Kandidát do Evropského parlamentu Iurie Leanca má ale rumunské občanství, což mu umožňuje se do voleb přihlásit. Kandiduje za stranu PRO Romania bývalého rumunského premiéra Viktora Ponty, se kterým se dobře zná. Na jeho nabídku proto podle svých slov kývnul téměř okamžitě.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud