Evropský superstát nechci! Nástupkyně Merkelové zostra zúčtovala s Macronovými sny | info.cz

Články odjinud

Evropský superstát nechci! Nástupkyně Merkelové zostra zúčtovala s Macronovými sny

Francouzský prezident Emmanuel Macron dlouho sázel na pevné spojenectví s kancléřkou Angelou Merkelovou. Německá politika se ale mění a pravděpodobná budoucí kancléřka Annegret Krampová-Karrenbauerová dala jasně najevo, že s řadou Macronových návrhů nesouhlasí. Neváhala rovnou píchnout do pomyslného vosího hnízda a navrhnout zrušení štrasburského sídla europarlamentu. Skrze její text zveřejněný v německých novinách se tak zároveň nabízí ucelený pohled na její myšlenky a priority.

Když francouzský prezident Emmanuel Macron v září 2017 přednesl svůj velký rojev o Evropě, musel na německou odpověď čekat kvůli tamním volbám několik měsíců. Tentokrát přišla reakce na jeho předvolební dopis voličům 28 evropských států už po pěti dnech, ale o dost jiná, než si asi představoval. 

Na Macronův dopis také neodpověděla kancléřka Angela Merkelová, ale její pravděpodobná nástupkyně a šéfka křesťanských demokratů Annegret Krampová-Karrenbauerová. Bývalá premiérka spolkové země Sársko, známá pod zkratkou AKK, sice s některými návrhy Paříže souhlasila, velkou část jich ale smetla ze stolu: „Evropský centralismus, evropský etatismus, sdílení dluhů, evropeizace sociálního systému a minimální mzda by byly špatnou cestou,“ napsala.

Stěhování europoslanců je anachronismus

Krampová-Karrenbauerová navíc oprášila častý požadavek části europoslanců na zrušení sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku. To Paříž dlouhodobě odmítá s argumentem, že Štrasburk je symbolem poválečného francouzsko-německého přátelství a že tato hodnota je důležitější než náklady spojené s přesuny europoslanců na tamní pravidelná zasedání. Německá politička to naopak pokládá za anachronismus.

Francie se přitom až dosud mohla v této otázce opřít právě o názor Německa. Nyní se zdá, že by se v rámci Evropské unie mohla dostat do izolace. Politolog Christian Lequesne z pařížské školy Science označil tuto část textu AKK za „jedinou opravdovou provokaci vůči Francii“.

AKK se přitom s Macronem ve svém základním cíli shodne – oba usilují o to, aby starý kontinent znovu získal vliv ve světě, kde je nucen čelit konkurenci, a navíc protekcionismu Číny a Spojených států.

„Evropa musí být silnější,“ tvrdí Krampová-Karrenbauerová v textu zveřejněném 10. března v listu Welt am Sonntag. Zjevně se ale se šéfem Elysejského paláce neshoduje v metodě, jak toho dosáhnout.

Národní státy jsou důležité

AKK se obrací na domácí pravicové publikum. Místo reformních myšlenek je podle ní potřeba se soustředit na vytváření bohatství a prosperity. „Musíme jednoznačně vsadit na systém subsidiarity a odpovědnosti jednotlivce,“ argumentuje a odmítá nápady, jako je zavedení jednotné minimální mzdy v EU.

Šéfka CDU ve svém textu zdůraznila důležitost národních států – ty podle ní poskytují demokratickou legitimitu a lidé se s nimi ztotožňují. Aby zůstala Evropa silná a jednotná, nemůže práce evropských institucí přisuzovat morální nadřazenost nad úsilím spolupracujících národních vlád“. AKK doslova odmítla "evropský superstát". 

„Německo se stalo stoupencem mezivládní politiky, mezivládních je ale i mnoho Macronových návrhů,“ řekl k tomu pro INFO.CZ politolog Christian Lequesne.

Oba státy – pokud tedy na chvíli považujeme AKK za osobu s větším mandátem, než je jen vedení vládní strany – se ale i v řadě věcí shodnou. Krampová-Karrenbauerová především souhlasí s úpravou schengenského systému, o němž mluví i Macron. AKK si přeje vytvoření elektronického systému, který by už před vstupem uprchlíků určil, zda mají právo na azyl. Trvá také na nutnosti ochrany vnějších hranic, které by v případě potřeby měli strážit i příslušníci agentury Frontex.

Solidaritu ano, ale ne nutně i uprchlíky

Souhlas panuje i v reformě azylové politiky, která by měla podle obou států vyžadovat solidaritu po každé členské zemi. Krampová-Karrenbauerová sice píše, že každý stát by měl přispět k ochraně hranic a přijímání uprchlíků, upřesňuje ale, že pokud některá země odvede více v jedné oblasti, nemusí být už tak aktivní v oblasti jiné. Jinými slovy – pokud například státy V4 budou nadále odmítat přijímat uprchlíky, mohou se „vykoupit“ větším příspěvkem na obranu společných hranic.

AKK se vyjádřila i k islámu, o němž se v souvislosti s migrací do Evropy často hovoří. Šéfka CDU navrhuje vytvoření evropských univerzit pro imámy, kde by se muslimští duchovní vzdělávali v tradicích evropské tolerance, protože „některé interpretace islámu neodpovídají našemu konceptu otevřené společnosti“.

V oblasti bezpečnosti se AKK vyslovila pro větší spolupráci, ráda by například pro posílení role EU ve světě viděla společnou „evropskou“ letadlovou loď, což následně podpořila i kancléřka Merkelová. Méně nadšení už ve Francii vyvolá její volání po unijním místě v Radě bezpečnosti OSN. Po brexitu totiž tuto výsadu budou mít z EU pouze Francouzi a těžko lze očekávat, že by se jí dobrovolně vzdali.

V oblasti boje s klimatickými změnami AKK s Macronem souhlasí v tom, že je třeba ho řešit na evropské úrovni, na rozdíl od Paříže ale odmítá vyčíslit limity a cíle v této oblasti. Připomíná, že je v této věci třeba brát v úvahu i sociální a ekonomické aspekty.

Není to jen boj s populisty 

AKK se tak vymezuje vůči zeleným i německým sociálním demokratům. V této souvislosti je třeba připomenout, že ve „svém“ Sársku vládla raději s pomocí liberální FDP než s výše zmíněnou levicí.

Jiný názor než Paříž má AKK i na volby do Evropského parlamentu. Macron je vnímá jako souboj proevropských a protievropských sil, AKK mluví spíše o potřebě nalézt strategii, která by propojila národní a evropský způsob řešení problémů. „V této optice je pro ni Macron spíše soupeřem než partnerem,“ píše francouzský týdeník Le Point.

„Nejdůležitější je, že se každý musí obracet na své domácí publikum. Doba, v níž německá kancléřka a francouzský prezident psali společný dopis vyjadřující kompromisní stanovisko k Evropě, už skončila. Hlasy pro populistické strany to už nedovolí,“ dodává pro INFO.CZ politolog Lequesne.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud