Petr HolecAno, fakt se zelenými, kteří momentálně v podstatě neexistují. Jejich sněmovní intermezzo trvalo jediné volební období a skončilo zlou fraškou. Vloni na podzim strana vypadla nejen z pražského magistrátu, kde čtyři roky rozkládala vlastní koalici. V pár posledních letech vystřídala několik předsedů, zhruba stálé ale zůstávají aspoň její volební preference: třeba lednová čísla CVVM dala zeleným dalších 1,5 procenta, což je ještě velkorysé. V jiných průzkumech strana rovnou spadá do kategorie „ostatní“, tedy klubu zoufalců.
„Vzniká společný projekt proevropských stran, které se chtějí tak trochu porvat o evropského voliče,“ řekl k novému volebnímu spojení lídr STAN pro volby do Evropského parlamentu Stanislav Polčák. Ten se samozřejmě nadchl sám sebou, jak už se při podobných příležitostech stává. „Projekt stran“ je v tomto případě ovšem zbytečně velkorysý termín.
Ke STAN se kromě zmíněných zelených totiž připojily ještě další „strany“, vedle nichž jako strana – pravda - vypadají i zelení: třeba Jihočeši 2012, Karlovarská občanská iniciativa nebo Východočeši. Volební slogan „Evropa jsme my“ je tedy nadmíru výstižný. STAN byl dlouhou dobu přívěškem pravicové TOP 09 a i poté, co se v posledních sněmovních volbách těsně dostal do Sněmovny samostatně, zkusil ho nejen Gazdík prodávat jako pravicovou stranu.
A jako naději pravice, kde začaly vyklízet pole ODS s TOP 09, ho před časem viděli i někteří komentátoři, když se zahleděli dál, než měli. Takže teď jde tedy STAN do voleb s levicovými anarchisty, ekoteroristy a hrstkou pragmatiků, které vždy nejvíc sjednotí hádka. Něco o tom vím, účastnil jsem se několika sjezdů zelených. Horší klima nikde hned tak nenajdete.
Ano, Evropský parlament není úplně typický parlament. V politicky občas nelogicky zformovaných frakcích tu sedí až moc různých stran, jejichž poslanci často bývají pět let neviditelní. Přesto: odlišné party jako STAN a zelené od sebe radši drží i tady; zatímco europoslanci STAN sedí v pravicové frakci nazvané Evropská lidová strana a vyznávají liberální program, zelení sedí ve Skupině Zelených/Evropské svobodné alianci a nejvíc usilují o enviromentální spravedlnost. Co to znamená, to vědí jen oni.
Polčák si v eurovolbách věří na dvanáct procent a ve vzduchu visí ještě účast TOP 09 a taky LES, což je volební bumerang Martina Bursíka, mimochodem někdejšího šéfa zelených. I ideologicky opačné politické strany samozřejmě může v Bruselu občas spojit nějaké celoevropské téma, třeba euro a poslední dobou i migrace. Jenže široká kandidátka STAN a zelených chce prý uspět i v příštích „domácích“ volbách“, a to už je jiná liga.
Právě účast levicových zelených logicky kdysi rozkládala pravicovou vládu ODS a KDU-ČSL a podobně destruovala i pražskou Trojkoalici se STAN a KDU-ČSL. Historie se tedy nyní opakuje, jen jinak. Nic nikdy v politice samozřejmě nespojuje tak jako zoufalství, ani STAN není žádná politická kometa. Dalším spojením se zelenými se parta starostů každopádně z „žádané nevěsty“ definitivně proměnila v „prodejnou holku“. Moc stran, s nimiž by STAN nešel, totiž už moc nezbývá.
