Kerles: Útok na Stracheho byl útokem na pravicové radikály v celé EU | info.cz

Články odjinud

Kerles: Útok na Stracheho byl útokem na pravicové radikály v celé EU

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Ať už stojí za kompromitujícím videem na rakouského vicepremiéra Heinze Christiana Stracheho kdokoliv, nejedná se zdaleka jen o útok na rakouskou krajně pravicovou stranu Svobodných. Autor videa chtěl před volbami do evropského parlamentu odhalit praktiky i jiných protiimigračních stran v EU. 

Ono je to totiž, jak naznačuje video, v podstatě jednoduché. Stačí se v rozjitřené atmosféře migrační krize svézt na vlně všeobecného odporu proti migraci, přidat pár frází ve smyslu „naše země, naše pravidla“, nadávat na zneužívání sociálních dávek (v českém případě na Romy) a pak už se z vaší strany může stát docela dobrý penězovod pro pár vyvolených. Alespoň přesně tak představil praktiky své mateřské strany předseda rakouských Svobodných a zároveň dosavadní vicepremiér Rakouska Heinz Christian Strache.

Ve videu, natočeném ve vile na Ibize před rakouskými parlamentními volbami v roce 2017, tvrdí před domnělou neteří ruského oligarchy, že když oligarcha podpoří stranu ve volbách svými „černými penězi“, strana se mu odvděčí přístupem ke státní zakázkám v Rakousku. Navíc odhaluje systém, kterým lze podle něj napumpovat zahraniční peníze do stranické pokladny, aniž by takový příspěvek nutně musel procházet oficiálním účetnictvím. A je úplně jedno, zda ty peníze budou pocházet z Ruska nebo třeba z Libye. 

Jak se později ukázalo, Strache i jeho stranický přítel Gudenus jen nalétli provokaci, domnělá neteř ruského oligarchy byla jen nastrčenou loutkou. O identitě toho, kdo si video objednal, se zatím jen spekuluje, hovoří se například o německém satirikovi Böhmermannovi. Pouze jedna věc je jistá. Kdyby někdo chtěl Stracheho a jeho FPÖ poškodit, mohl to udělat už dávno. Jenže neudělal. Nechal Svobodné uspět ve volbách a uzavřít vládní koalici s lidovci, a video pak zveřejnil až těsně před volbami do Evropského parlamentu. Proč?

Nenabízí se jiné vysvětlení, než takové, že video nemělo jen zkompromitovat rakouské Svobodné, ale všechny jim podobné pravicové populisty v celé EU. Volič musí totiž nutně získat dojem, že FPÖ a dalším, takzvaně protiimigračním stranám, je přes veškeré proklamace o „obraně národních hodnot“ blaho národa vlastně úplně ukradené. Jde o jedno. O prachy. A když to bude nutné, tak třeba i o prachy z Ruska výměnou za prosazování ruských zájmů.

O tom, že útok měl opravdu poškodit celou „ultrapravicovou scénu“ Evropě svědčí i první reakce ze zahraničí, zejména z Německa. Německá ministryně spravedlnosti za sociální demokracii Katarina Barleyová (SPD) vyzvala rakouského lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze (ÖVP), aby ukončil koalici s FPÖ. „Skandál Svobodných a rezignace Stracheho ukázaly, jaký druh lidí může získat moc přes pravicový populismus,“ řekla Barleyová deníku Handelsblatt. Pro všechny ostatní strany je to podle ní varování, že s těmito stranami nemají spolupracovat. Také předseda německé FDP Christian Lindner zobecnil aféru v Rakousku na celou pravicovou scénu v EU. „Aféra odhaluje myšlení pravicových populistů. Politiku vnímají jen jako obchodní model. V zákulisí dělají přesný opak toho, co slibují voličům,“ uvedl Lindner. Stran jako FPÖ přitom v EU existují desítky. Předseda sociální demokracie v rakouském Štýrsku Michael Schickhofer řekl, že Stracheho aféra je „symbolická pro politiku všech ultrapravičáků v Evropě a představuje jen špičku ledovce."

Zda ale kompromitující video poškodí před evropskými volbami všechny podobné strany od českých „okamurovců“ (blízkých spojenců FPÖ) až k německé AfD, zůstává otázkou. Právě Rakousko totiž může být tím nejlepším příkladem toho, že voliči ultrapravice dokáží rychle odpouštět. Někdejší předchůdce Stracheho v čele Svobodných, korutantský hejtman Jörg Haider také dovedl v roce 2000 Svobodné do vlády. Pak ale začala jeho politická hvězda rychle pohasínat.

Když v roce 2008 podlehl zraněním z autonehody, začaly ze skříní vylézat kostlivci, kteří straší Rakousko dodnes. Především se ukázalo, že Haider a jeho blízcí „vytunelovali“ zemskou banku Hypo Alpe Adria v Korutanech, která za jeho éry nejen rozpůjčovala peníze na neprůhledné projekty na Balkáně, ale pravděpodobně přes nastrčené figury financovala i samotného Haidera a jeho politické aktivity.

Když banka zkrachovala, vyšlo na povrch, že spolková země Korutany dluží na zárukách za její nesplacené závazky kolem 11 miliard eur (297 miliard korun), tedy takřka desetkrát větší částku, než představuje její roční rozpočet. A není tedy schopná vlastními silami dluhy splatit. Korutany musely zmrazit platy úředníků, zavřít některé školy a zdravotnická zařízení, ani to však nestačilo. Aby této spolkové zemi nehrozil jako prvnímu středoevropskému regionu bankrot, musela velkou část závazků převzít rakouská vláda. A dědictví po Haiderovi tedy splácí každý rakouský daňový poplatník.

Přesto Rakušané na Svobodné s novým vedením nezanevřeli. A strana se znovu znovu dostala na výsluní, zejména kvůli migrační krizi a její antimigrační politice. Pokud se ale potvrdí podezření z kompromitujícího videa, přístup Svobodných k penězům a plnění „vlastních kapes“ se od Haiderových časů příliš nezměnil.

Až do současné Stracheho aféry se o krachu Hypo Alpe Adria mluvilo jako o největším skandálu Rakouské druhé republiky, nynější skandál by ho měl ale údajně odsunout až na druhé místo. V obou případech přitom figurují Svobodní. Určitě se ale najde stále dost Rakušanů, kteří budou podobně jako voliči jiných pravicových populistů v EU přesvědčeni o tom, že za vším je jen spiknutí těch, kteří chtějí zničit Evropu a udělat z ní muslimskou enklávu. Strache sice odstoupil ze svých stranických i vládních funkcí, celý skandál ovšem označil za „politický atentát a dílo tajných služeb“, jehož cílem byl pád rakouské vlády. To se také skutečně stalo. Kancléř Kurz už dnes večer oznámil konec vládní koalice. O tom, že by skandál poškodil pravicové populisty v celé EU, se dá s úspěchem pochybovat. Možná to nakonec může být úplně naopak. Jak ukazuje právě příklad Rakouska, jsou prakticky nezničitelní.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud