Nechce vidět lepenovce na prvním místě. Kdo je Macronova „paní Evropa“ a co od ní čekat? | info.cz

Články odjinud

Nechce vidět lepenovce na prvním místě. Kdo je Macronova „paní Evropa“ a co od ní čekat?

Zkušená diplomatka Nathalie Loiseauová vyznává spíše levicové názory, v diplomacii si ale budovala kariéru v pravicových kruzích. Teď chce získané zkušenosti zúročit v nové roli: Francouzské vládní hnutí Republika vpřed! povede do evropských voleb žena, kterou například britské noviny označily za „Macronovu tajnou zbraň v brexitových jednáních“.

Francouzský prezident Emmanuel Macron vnímá květnové eurovolby jako souboj progresivistů s nacionalisty. V úterý jeho vládní hnutí Republika vpřed! odhalilo, kdo ho do klání povede – místo původně zvažované ministryně zdravotnictví Agnes Buzynové je to nakonec jiná členka vlád: ministryně pro evropské záležitosti Nathalie Loiseauová.

Čtyřiapadesátiletá diplomatka překvapivě oznámila svůj záměr kandidovat během televizní debaty s vůdkyní krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penovou: „Říkám vám bravo, protože jste mě přinutila změnit názor. Jsem připravená kandidovat (v evropských volbách),“ prohlásila.

Cílem je porazit lepenovce

Právě lepenovci představují pro Macronovo hnutí hlavního soupeře, tradiční strany jako socialisté nebo Republikáni totiž v průzkumech hodně ztrácejí. „Porazit Národní sdružení by bylo vítězstvím. Nemůžu žít s tím, že by bylo první francouzskou stranou v Evropském parlamentu. Během pěti let nepřispěli k ničemu, v Bruselu a Štrasburku dělali opak toho, co tvrdili v Paříži. Sloužili sami sobě, ne Francouzům,“ vysvětlila Loiseauová motivy své kandidatury v rozhovoru pro list Le Figaro.

Politici vládní strany Loiseauovou v čele kandidátky uvítali. Mluvčí strany Jean-Baptiste Djebbari si v časopise Express pochvaloval její kompetentnost a angažovanost v evropských tématech. Poslankyně Anne-Laure Cattelotová věří, že bude v Bruselu patřit mezi hlavní postavy díky tomu, že zná soukolí Evropského parlamentu.

Zkušenosti s diplomacií Loiseauové skutečně nechybí, na francouzském ministerstvu zahraničí strávila dlouhých 26 let. Poté, co vystudovala čínštinu na Národním institutu orientálních jazyků a civilizací a uspěla v konkurzu, vystřídala i několik postů v zahraničí, například v Maroku, Senegalu, Indonésii nebo Spojených státech – tam sloužila v době irácké války, které se Paříž odmítla zúčastnit. Francouzi tehdy kvůli rozhodnutí prezidenta Jacquesa Chiraka v USA čelili značné nelibosti.

Jednala s Rudými Khméry i s Brity o brexitu

Těžkým úkolům se Loiseauová věnovala už na začátku kariéry, kdy na konci 80. let vyjednávala s kambodžskými Rudými Khméry, za klid a věcnost sklízela uznání i později v USA. V roce 2011 získala na ministerstvu post generální ředitelky, krátce poté ale odešla kvůli neshodám s tehdejším socialistickým ministrem Laurentem Fabiusem.

Z diplomacie se načas přesunula do oblasti školství, aby šéfovala slavné elitní škole pro úředníky ÉNA, kterou feminizovala a během svého mandátu zreformovala přijímací řízení i systém stipendií.

Když si ji v roce 2017 vybral prezident Macron na ministerstvo pro evropské záležitosti, věnovala se další složité agendě – brexitovým jednáním. Britský list The Times o ní psal jako o „tajné zbrani prezidenta Macrona“. V poslední době zaujala facebookovým postem o své kočce, které prý říká Brexit. Později přiznala, že šlo o vtip a že žádnou kočku nemá.

Zatímco v diplomacii se může Loiseauová opřít o nezpochybnitelné renomé, v politice je ideologicky poněkud těžko zařaditelná. „Celý její politický projev je levicový, její diplomatická kariéra je ale napravo. Je to bizarní,“ citoval deník Libération v roce 2012 jednoho z jejích přátel.

Jednička kandidátky macronovců se už v roce 1993 stala členkou kabinetu tehdejšího ministra zahraničí a pozdějšího premiéra Alaina Juppého, na francouzské ambasádě ve Washingtonu pak měla šéfa blízkého prezidentu Nicolasi Sarkozymu. Ona sama tvrdí, že není ani pravicová, ani levicová úřednice.

Feministka, která podporuje manželství pro všechny

Matka čtyř dětí a praktikující katolička, která se označuje za feministku, se s vedením církve často rozchází. Podpořila například zákon o manželství pro všechny (tedy i homosexuály), stejně jako náhradní mateřství nebo umělé oplodnění pro páry stejného pohlaví.

Ve své knize Vyberte si vše vysvětluje, proč nevnímá manželství pouze jako svazek ženy a muže – při svých pobytech v Africe se totiž často setkávala i s jinými, přesto ale fungujícími modely, kdy děti vychovávají například strýcové nebo tety.

Ve výše zmíněném rozhovoru pro Le Figaro se vyjádřila i k některým programovým otázkám. „Naši předchůdci nechali zmizet vnitřní hranice a o ty vnější se nezajímali. Takto nemůžeme pokračovat. Je třeba mít evropskou policii a silně střežené hranice. Frontex zaměstnává 600 mužů, to je nedostatečné. Potřebujeme jich 10 tisíc,“ vysvětlila s tím, že Evropa by měla své občany chránit.

Loiseauová sice souhlasí s tím, aby Německo dostalo své křeslo v Radě bezpečnosti OSN, zároveň ale odmítá, aby ho jakkoli sdílelo s Francií, která bude po brexitu jediným unijním státem s touto výsadou. Rezolutně také odmítla myšlenku na zrušení štrasburského sídla Evropského parlamentu, s níž přišla naposledy šéfka německé CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová.

Hlavním soupeřem v evropských volbách bude pro lídryni macronovců 23letý Jordan Bardella, produkt mládežnické líhně eurofobního Národního sdružení. „Je to technokratka, která už dlouho nepotkala voliče,“ prohlásil sebevědomě pro stanici Sud Radio.

Zda uspěje zkušená diplomatka, nebo mladík kritizující „nefunkční Evropu“, se ukáže na konci května. Dvojkou kandidátky bude Pascal Canfin, bývalý šéf francouzské pobočky Světového fondu na ochranu přírody.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud