Nejdu Evropu rozbíjet, ale měnit k lepšímu, říká kandidátka ODS do europarlamentu Eva Decroix | info.cz

Články odjinud

Nejdu Evropu rozbíjet, ale měnit k lepšímu, říká kandidátka ODS do europarlamentu Eva Decroix

Advokátka Eva Decroix kandiduje v nadcházejících volbách do evropského parlamentu ze šestého místa na kandidátce ODS. Ačkoliv je v politice novou tváří, strhla na sebe díky svým názorům na Evropskou unii pozornost. V rozhovoru pro INFO.CZ pohovořila například o tom, jak by si představovala reformu EU či jak by chtěla přispět ke zlepšení obrazu EU v Česku.

Jako šestce kandidátky ODS se vám podařilo vyvolat větší rozruch, než většině kolegů na kandidátce před vámi. Zaznívají jak kritické hlasy, které vás označují za eurohujerku a prohlašují, že díky vám je pro ně strana nevolitelná, tak pochvalné hlasy, že právě váš přístup k EU je to, co v ODS chybělo. Jak se vnímáte v kontextu kandidátky občanských demokratů vy sama?

Hodnotit sama sebe je obtížné, o to více, když není pevné měřítko. V dané situaci si dokáži představit měřítka dvě. Na straně jedné program, na straně druhé vlastní názorovou integritu. A zde mám pocit, že obě jsou v souladu, jak vzájemně, tak se mnou samou. Jestli jsem vyvolala rozruch, to nedokážu posoudit, nebylo to nijak úmyslné. Do politiky jsem šla proto, abych říkala nahlas své názory, a proto jsem tak učinila a hodlám tak činit dál. Radši než rozruch bych vyvolávala názorovou diskuzi.

Je vám vytýkáno, že k Evropské unii nejste dostatečně kritická. Domníváte se, že váš spíše optimističtější přístup bude pro případnou reformu fungování EU konstruktivnější než jen pouhá kritika?  

Program ODS začíná větou: Evropská unie je šance, kterou je třeba lépe uchopit. Toto tvrzení obsahuje jak pozitivní sdělení o Evropské unii, tak výzvu ke zlepšení, tedy zprávu, že ne vše je dobře. Mohu psát články o tom, co všechno nefunguje, a proto je nutné to změnit, nebo se mohu postavit za projekt a říci, že tento je natolik důležitý, že stojí za to, abychom na něm pracovali a lépe jej uchopili. Nevím o ničem, co by bylo možné změnit k lepšímu negativistickým přístupem.

Lišíte se v tomto pohledu na věc s lídrem kandidátky ODS Janem Zahradilem, z jehož úst zaznívají slova kritiky směrem k EU a jejím vrcholným představitelům poměrně často?

Nemyslím si, že v tomto na věc nazíráme s Janem Zahradilem odlišně. On má ale letitou zkušenost z europarlamentu a jeho kritika má tak pádný podklad v každodenní práci, já do projektu vstupuji s vizí, která z principu nemůže být negativní, byť jistě v praxi dá taktéž podnět ke kritice.

Jan Zahradil je zároveň spitzenkandidátem europarlamentní frakce ECR. Dlouhodobě se netají tím, že by rád rozbil mocenský pakt evropských lidovců a socialistů. Koho vy vnímáte jako nejpřirozenějšího partnera pro frakci ECR a jakým politickým směrem by se podle vás měla EU vydat?

Směrem rozumné reformy a hledání svého WHY (proč, pozn. red). Nejdu do Evropy něco rozbíjet, ale měnit. Myslím, že vize Jana Zahradila je stejná, nejde o to něco rozbít, ale najít novou koalici. Změna koalice by pro Evropu mohla být po letech příjemným osvěžením, hledaným restartem. Domnívám se, že dosud není zcela zřejmý postup francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a nelze vyloučit založení nové samostatné frakce, která by mohla zásadně přeskupit rozdělení sil. ECR přitom nebude hledat jen politického partnera koaličního, ale také partnera pro podporu rozumné reformy EU, které se snaží ECR dosáhnout dlouhodobě.

Zmiňujete francouzského prezidenta Macrona, ten nedávno vydal prohlášení, v němž představil svou vizi Evropy, která je spíše centralizovaná a směřuje k federalizaci unie. Jak budoucnost EU vidíte vy?

Budoucí Evropu vidím fungující, rozhodnou, pomáhající a štíhlou. A dodala bych ještě uchopitelnou a pochopitelnou. Evropa zapomněla, že jakkoliv představuje sdružení států, musí s ní být srozuměni také občané těchto států. A to se jí moc nedaří, protože nenaslouchá. Macronův dopis je toho pro mě příkladem. V době, kdy napříč Evropou zaznívají obavy z toho, že Evropská unie je nějakým „diktátorem“ a vměšuje se i tam, kam nemá, tak bez ohledu na důvodnost těchto názorů, není řešením je přejít a navrhnout další oblasti, kterým se Evropa bude věnovat ještě lépe a hlouběji. Musíme vyvrátit tyto obavy, třeba i za cenu kroku zpátky.

Takže Macronovu vizi vnímáte spíše jako kontraproduktivní?

Dalším nátlakem dáváme jen živnou půdu euroskeptikům a dezinformacím. Solidarita, tak jak je hlásána Macronem, nemůže být nařízena ani vynucena, ale musí být nejdříve pociťována jako potřeba. Centralizace jen posílí pocit odtržení Evropské unie od států a posílí potřebu jejích občanů a politiků se vzepřít. A vysvětlení Macrona, že je to pro naše dobro a dobro všech v budoucnu, a protože to nechápeme, jsme nacionalisté, spíše naštve, než spojí.

Jaká se stavíte k momentálně sílícímu volání po rozpadu EU a k ryze skeptickým hlasům, které říkají, že v současné podobě je existence EU neudržitelná?

Já vám nevím, jestli ty hlasy, co volají po konci Evropy, se jej nesnaží spíše přivolat než předvídat. Připomíná mi to opakované konce světa. Držela bych se při zemi. I když nás může unie rozčilovat, projekt funguje a nebudeme-li o její zánik usilovat, není k němu žádný důvod.  

V jednom z příspěvků na vaší facebookové stránce píšete, že Evropa vám dala rozhled, vzdělání a pocit sounáležitosti. Když se na to podíváme z druhé strany, co bychom měli dávat Evropě my?

My už Evropě dáváme. A nejde jen o finanční stránku. Naše republika má v Evropě výbornou pověst a máme být na co hrdí. Mnoho Čechů pracuje či studuje napříč Evropou. Máme slavné vědce, lékaře, sportovce. Praha je úžasné centrum Evropy. Mám zde mnoho přátel, kteří jsou původem z jiných evropských zemí, a Čechy i naši společnost si zamilovali.

Jak vnímáte postavení Česka v rámci EU, kde bychom měli stát a čím bychom pro unii měli být? Měli bychom hledat v rámci jednotlivých členských států spojence v rámci např. V4, nebo být spíše součástí většího celku?

Nemyslím, že musíme něco zásadně měnit. Ani si definovat, kde přesně chceme stát či jací bychom měli být. Jen by bylo dobré vědět, co vůbec v unii chceme, protože stejně jako je pro nás nečitelná unie, mám pocit, že jsme stejně nečitelní i my pro některé členské státy. Částečně za to může pro mě nepěkná vizitka naší politické kultury, částečně naše váhání nad vším. Byla bych ráda, kdybychom vystupovali jako hrdý stát, co ví, že má co nabídnout a spojence bych hledala podle toho, kdo nám kdy může pomoci. Součástí většího celku jsme každopádně, pokud si nyní v oblasti například kultury najdeme bližší vazbu s některými státy a v oblasti obchodu s dalšími, nevidím to jako problém, ale právě naopak jako realizaci bohaté a rozmanité Evropy.

V Česku panuje silně euroskeptická nálada. Mnoho lidí by si přálo z EU vystoupit. Čím myslíte, že je to způsobeno?

Podle čeho soudíte, že v Česku panuje silná euroskeptická nálada? Když v noci hlasitě zpívají opilci po ulici, taky usoudíte, že jsme silně alkoholický a hudební národ, protože ostatní jsou potichu? Jsem přesvědčena, že euroskeptická nálada nepanuje. Jen euroskeptici, jako ostatně všichni kritici, rádi křičí hodně a nahlas. Ale ne vždy pádně a věcně. Podle průzkumů je většina populace proevropsky naladěná, což neznamená, že ji neštvou některé manýry EU.

Co by měla unie učinit, aby nevyvolávala v lidech takto negativní nálady? Jak byste ke zlepšení obrazu EU chtěla přispět vy?

Negativní a obecně „blbá nálada“ tady bude vládnout, jen pokud jí to dovolíme. Nevztahuje se to jen k Evropě. Nehodlám se v ní utápět. Jsem přesvědčena, že projekt Evropské unie je dobrý a životaschopný a nejlepší způsob, jak tomuto obrazu přispět a zlepšit ho, je pracovat na něm. Proto jsem kandidovala. Nemám zázračný recept, jak některé věci změnit. A ani jej nehledám. Je to o každodenní mravenčí práci a také komunikaci toho, co se děje a proč se to děje, o naslouchání a respektu k voličům, tedy k lidem.

Kandidujete jako advokátka. Chtěla byste se v případě zvolení věnovat právě právní a legislativní oblasti?

Právo není cíl sám o sobě, je to nástroj. Nástroj, který má pomáhat lidem. Jako europoslanec, stejně jako advokát či mediátor, bych se chtěla věnovat lidem. Unii můžeme vykreslovat v sebelepších barvách, ale pokud v každodenním životě bude lidi nesmyslně omezovat, je to práce marná. Cesta, jak to změnit, je samozřejmě jedině přes legislativu.

Jak by podle vás měla evropská legislativa vypadat?

Především by měla být srozumitelná a hlavně aplikovatelná v praxi. Systém vzájemně se překrývajících a odporujících si předpisů je neudržitelný a vytváří chaos a strach. Je nesmysl vytvářet povinnosti, které nelze splnit. Poté všichni prostě na plnění zákonných povinností rezignují a ztrácí důvěru. Jedna věc je teorie, druhá je praxe.

Máte nějaký konkrétní příklad?

V živé paměti mám jednání s úřady nebo kontrolory v rámci provozu naší restaurace. Byť jsem právník, dodnes si nejsem jistá, k čemu je dobré, že mám v příručce HACCP sepsaný výrobní proces burgundského šneka a kontrole stačí pouhý fakt, že tam ten obrázek je nakreslený. Nevím k čemu je dobré, že musím mít v restauraci několik oznamovacích tabulek v zákonem stanovené velikosti písma a fontu. Ne všechny tyto otázky a povinnosti jsou výlučnou doménou Evropské unie, ale systémy jsou propojené a pracovat se musí v tomto ohledu na obou. Je děsivé přiznat, že i jako advokát, tedy v oboru vzdělaný člověk, nemohu říci, že mám přehled o všech předpisech. A ještě děsivější je říci, že některým předpisům nelze rozumět ani po několikátém přečtení. I zde by mělo platit, že méně je někdy více, základem by měla být svoboda a volnost, a regulovat bychom měli rozumně jen nezbytné.

Mladá žena jako vy nebývá na konzervativní kandidátce příliš častým úkazem. Máte mezi konzervativními političkami nějaký vzor? Čím podle vás ženy mohou obohatit konzervativní a pravicový politický proud, kde stále ještě převládá mužský prvek?

Skončíme genderem, úsměvné. Inu, to, že jsem úkaz mimořádný, už tvrdil můj tatínek. Ten ale také vždy říkal, ať zůstanu sama sebou, ať dělám, co dělám. Takže na vzory, které bych se rozhodla následovat, si moc nepotrpím, s mým knihomolstvím se vzory mění podle obsahu šuplíku nočního stolku. Upřímně, nikdy jsem si nedělala analýzu, zda a kde převládá mužský prvek. V advokacii prý také vládnou muži, jak jsem se dočetla, ale nikdy jsem se tam necítila v menšině. S muži obecně nebojuji, neb je mám ráda a oni mě a jsou mi celoživotně velkou oporou a podporou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud