Články odjinud

Trávníček: Česká europarlamentní bída. Strany vesměs sází na nudu a šeď

Volby do evropského parlamentu příliš netáhnou. K těm posledním přišlo jen 18,2 % voličů. Přesto pro politické strany představují vítanou příležitost zviditelnit se a představit voličům své představy o fungování nejen Evropy, ale i naší země. Horká volební kampaň je teprve na startu, ale už jména lídrů jednotlivých kandidátek dávají tušit, že většina parlamentních formací k vlastní škodě sází především na nevýrazné politiky. Takové, kteří jen těžko dokáží zvednout voliče ze židlí a motivovat je k tomu, aby šli odevzdat hlas. Přinášíme přehled bojiště před europarlamentní bitvou.

ANO – vytáhne králíka z klobouku?

Zatím to vypadá, že hnutí ANO povede do eurovoleb stávající europoslankyně Dita Charanzová. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Nezoufejte. Podle aktuálního průzkumu agentury STEM ji nezná 81 % respondentů. Hůř už na tom nikdo z českých europoslanců není, i když pozici Charanzové s 80 % atakuje její kolegyně a pravděpodobná dvojka kandidátky ANO Martina Dlabajová a se 79 % Petr Ježek, který následoval Pavla Teličku a loni v lednu ukončil s Babišovým hnutím spolupráci.

Charanzová se v evropském parlamentu zaměřuje na digitalizaci, což pro část voličů může být zcela abstraktní a vzdálená věc a pro jiné zase typické politické „netéma“ - protože kdo by digitalizovat a rozvíjet moderní technologie nechtěl? Uvidíme, jakou strategii nakonec hnutí ANO pro volby vybere, ale díky popularitě premiéra může Ditě Charanzové k úspěchu stačit, že si na billboardy napíše, že „má číslo na Andreje a řeší s ním Brusel přímo a hned“. A taky se může stát, že podobně jako v případě kandidáta na pražského primátora zašmátrá „Šéf“ na poslední chvíli ve svém kouzelném klobouku a vytáhne z něj nějakého králíka. V případě Petra Stuchlíka a komunálních voleb to sice v Praze nefungovalo, ale to neznamená, že to Babiš nezkusí znovu.

Největším rizikem pro ANO tedy je, že při aktuálně očekávané hladině volební podpory, kterou průzkumy uvádějí na úrovni okolo 30 %, bude jakýkoli horší výsledek, třeba vítězství s „pouhými“ 20 %, vypadat jako prohra.

Mírně zkomplikovat by to hnutí ANO mohl již zmiňovaný místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, který minulý týden pro INFO.CZ exkluzivně řekl, že zvažuje start vlastního politického projektu. Na porážku Babišova hnutí do jistě stačit nebude, ale nějaké to procento mu může odloudit. Mimochodem, právě Telička vyšel z průzkumu STEM ze všech poslanců nejlépe.

ČSSD – sázka na trojnásobně neúspěšnou strategii

Šedá myš povede do eurovoleb i sociální demokraty. Do čela kandidátky si strana schválila Pavla Poce, kterého po téměř deseti letech strávených v europarlamentu zná jen 30 % dotázaných. Zvídavější se pak mohou dopátrat na jeho webu, že europoslanec řeší problematiku pesticidů a považuje za svůj úspěch mimo jiné odmítnutí „Semínkového nařízení“, které údajně mohlo zakázat zahrádkářům vyměňovat si semínka. Čeští pěstitelé se mu kvůli tomu před kanceláři nejspíš nehoufují, ale i taková témata se v EP řeší.


>>> Znáte české europoslance? Tady jsou všichni na jednom místě <<<


Voliče obecně a voliče ČSSD speciálně asi příliš neosloví ani fakt, že Poc je zastáncem přijetí eura. ČSSD navíc z nějakého nepochopitelného důvodu pokračuje ve své taktice nasazovat do čela evropské kandidátky intelektuály. Nejprve to byl Libor Rouček, kterého však volebně zastínila dvojka kandidátky, někdejší odborářský boss Richard Falber. Pak to zkusili s ekonomem Jiřím Havlem a naposledy se sociologem Jan Kellerem. Ten sice ve své osobě snoubí intelektuála s lidovou bodrostí, ale klasickým vůdcem z lidu, který by dokázal mobilizovat sociálně demokratické voliče není. A všichni výše zmiňovaní jsou jimi ještě méně. Na nějaký zásadní úspěch, kterým by se ČSSD symbolicky odlepila od volebního dna, to v nadcházejících volbách nevypadá.

Volby do Evropského parlamentu

KSČM – pokus o spojení krajní levice

Nejkreativnější z vládnoucích stran jsou tak zatím komunisté. Do čela postavili ostřílenou Kateřinu Konečnou, která už v Evropském parlamentu sbírá zkušenosti a zastupuje mladší generaci, ale hned na třetím, a tedy relativně volitelném místě, kandiduje krajně levicový aktivista Arťom Korjagin, který v roce 2017 vyfasoval podmínku za házení lahví na policisty při zasedání summitu zemí G20 v Hamburku. Komunisté se tím zjevně chtějí zbavit nálepky strany normalizačních papalášů a začít vypadat více jako radikální levicová strana.

Zároveň s tím se komunisté pokouší integrovat krajně levicovou scénu. Do voleb tak jdou společně s iniciativou Ne základnám, Stranou demokratického socialismu a KSČ, což je stranička hlásící se otevřeně k odkazu předrevoluční komunistické strany.

ODS vs. Piráti – souboj o vedení opozice

Nejzajímavější souboj eurovoleb bude střet o pozici dvojky české politické scény mezi ODS a Piráty. V průzkumech veřejného mínění obě strany oscilují pravidelně okolo 13 % a jejich poslední klání dopadlo remízou. ODS dokázala zvítězit v senátních volbách a následně získat prestižní a viditelný post předsedy Senátu pro Jaroslava Kuberu. Piráti ale vrátili úder, když sice v Praze prohráli s občanskými demokraty, ale získali pro sebe neméně viditelnou a rovněž prestižní pozici pražského primátora.

Občanské demokraty vede do voleb již potřetí tandem členů nejužšího vedení strany Jan Zahradil – Evžen Tošenovský. Oba patří do zmíněné čtveřice nejznámějších a relativně oblíbených europoslanců. Zahradil je navíc kandidátem Aliance evropských konzervativců a reformistů na předsedu Evropské komise. Tím se patrně nestane, ale vyslouží mu to dodatečnou mediální pozornost, kterou bude moci přetavit ve vyšší volební zisk.

INFOGRAFIKA: Volba šéfa Evropské komise

Piráti si situaci možná zkomplikovali, když si o víkendu odsouhlasili, že je do voleb povede fakticky zcela neznámý Marcel Kolaja. Na druhou stranu, podpora Pirátů stojí spíše na jejich značce než na jednotlivých tvářích a v Praze dokázali uspět se Zdeňkem Hřibem, kterého předtím taky nikdo neznal. Třeba se nová tvář osmatřicetiletého Kolaji osvědčí a Pirátům pomůže k vysněnému 20procentnímu zisku.

Větší výzvou nakonec může být samotná mobilizace příznivců. Voličská základna Pirátů je mladší a volby druhého řádu lákají spíše starší voliče. Piráti jsou v tomto ohledu v souboji s občanskými demokraty v nevýhodě a budou se muset hodně snažit. Stále tu ale platí, že máme tu čest s novou politickou silou, která se zažitým pravidlům v některých ohledech vymyká a stále ještě může překvapit.

TOP 09, STAN a KDU-ČSL – Integrací k dezintegraci

Z integrace pravého středu se stává Yetti české politiky. Nikdo ho nikdy neviděl. Nikdo neví, jak to udělat. Ale to nebrání některým politikům a komentátorům snít sen, že se to jednou stane. V eurovolbách tak budeme moci pozorovat další manželskou etudu mezi TOP 09 a STAN. Začínali spolu. Starostové chtěli více prostoru a po čase si našli lidoveckou milenku. Románek však skončil a starostové se vrátili domů k manželce. A ta jim dokonce kývla na to, že by mohli zkusit život ve třech.

Lidovci se ale rozhodli zůstat sami. Do eurovoleb je povede europoslanec Pavel Svoboda a lze čekat, že díky disciplinovanému elektorátu si ve volbách odehrají svoje. Na překročení 5% klauzule by to mělo v klidu stačit a KDU-ČSL se tak může těšit na dva až tři mandáty.

TOP 09 ani STAN nemohou od eurovoleb čekat nějaký kolosální úspěch. Těsně druhé místo a čtyři mandáty, které vybojovaly posledně, to letos asi nebudou. V čele kandidátky by měli stanout Jiří Pospíšil a Stanislav Polčák. Tedy žádná sázka na neokoukané tváře, ale pokračování nastolených trendů. Pozoruhodné to bude především v případě Jiřího Pospíšila, který si vedle funkce v Evropském parlamentu střihl kapitolu v pražské politice a k tomu ještě kočíruje TOP 09 z pozice předsedy. Čísla STEMu ukazují, že je u voličů nadále populární, když patří ke čtyřem europoslancům, které lidi znají a mají na ně jakž takž pozitivní názor, ale jednoduché to ani tak mít nebude.

Volitelné místo kvůli výše zmíněnému výběru lídrů kandidátky nezbylo na Jaromíra Štětinu, který už ohlásil založení vlastní strany. Jako svou hlavní motivaci přitom udává fakt, že na Ukrajině pořád zuří válka. Což sice může být smutné, ale nemám pocit, že by zrovna situace na Ukrajině byla tématem, podle kterého by se (čeští) voliči rozhodovali. Štětinovy šance jsou minimální, ale „Spojené síly“ TOP 09 a STAN ale dost možná připraví o hlasy, které jim mohou kriticky chybět.

Okamura a ti ostatní – přežije ten nejsilnější

Podobnému problému bude muset čelit i Tomio Okamura. Příznivci SPD totiž taktéž patří k sociodemografickým skupinám (chudší, méně vzdělaní), které vykazují nižší ochotu volit ve volbách druhého řádu. Dalším ohrožením pro okamurovce je ohlášený vznik Listu Jaromíra Soukupa. Lze totiž očekávat, že právě elektorát SPD bude nejnáchylnější k podpoře mediálního magnáta, který to znovu zkouší v politice pod novou značkou.

Pro úplnost dodejme, že to letos nevypadá ani na nějaký překvapivý úspěch mimoparlamentních stran, jako se podařil před pěti lety Svobodným. Získali tehdy europoslanecké křeslo pro svého tehdejšího předsedu Petra Macha. Ten měl původně mandát obhajovat, ale po krachu plánované koalice s Realisty z kandidátky odstoupil.

Letošní volby tak budou patrně bez výrazného zastoupení euroskeptické pravice, což je další faktor, který hraje do karet občanským demokratům. Ti by se tak v případě výrazného úspěchu, kterým by mohlo být i druhé místo s co nejmenší ztrátou na vítězné ANO a co největším náskokem před třetími Piráty, mohli symbolicky stát lídrem opozice a získat dobrou výchozí pozici pro krajské a senátní volby v příštím roce.

Do evropských voleb však zbývají čtyři měsíce a v květnu může výsledek vypadat vlivem okolností, ale i výkonů jednotlivých politických stran, zcela jinak.


Autor je politolog a člen ODS

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud