Články odjinud

Z Bruselu pro voliče udělám víc než ministr. Šéfem lidovců nebudu, říká Zdechovský

Z Bruselu pro voliče udělám víc než ministr. Šéfem lidovců nebudu, říká Zdechovský

Lidovci v květnových evropských volbách zabojují o voliče v čele aliance menších konzervativních uskupení. „Naplňujeme ideál Josefa Luxe,“ říká k tomu v rozhovoru pro INFO.CZ europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Věří, že společně zosobňují lepší Evropskou unii, kterou chtějí reformovat a dále rozvíjet. Mnohdy kritizovaná EU podle Zdechovského učí nadhledu a souvislostem, zatímco Češi obyčejně vidí věci příliš černobíle. Co to znamená třeba v otázce výsostně lidoveckého tématu „tradiční rodiny“?

Součástí identity KDU-ČSL v jejích novodobých dějinách, tedy po roce 1989, vždy byly křesťansko-sociální, křesťansko-nacionální nebo konzervativně-liberální prvky. Přináší aliance, kterou jste pro volby do Evropského parlamentu složili většinou s menšími konzervativními formacemi, v tomto ohledu nějakou změnu?

Naopak. Ta aliance tuto skutečnost potvrzuje. Zrovna čtu knihu o Josefu Luxovi a já si myslím, že tímto manévrem naplňujeme jeho ideu spojovat konzervativní, křesťansko-sociální a křesťansko-demokratické proudy české politiky.

KDU-ČSL a evropské volby
Lidovecká značka by měla zastřešit předvolební spojení s pěti menšími stranami. Najdeme mezi nimi SNK-ED, Korunu Českou, Nestraníky nebo Konzervativní stranu. „Jsme jediná proevropská konzervativní kandidátka,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ končící šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Podporu spojené kandidátce přislíbilo dalších asi šedesát regionálních subjektů a hnutí.

Zároveň se jedná o strany proevropské, o subjekty, které se k Evropě hlásí a chtějí ji rozvíjet. Naším společným cílem je reforma Evropské unie. To je základ našeho spojenectví.

V čem má být podle vás společná Evropa jiná?

EU je momentálně v mnoha ohledech neflexibilní a ke spoustě věcí přistupuje hodně levicově, protože jejím hlavním nástrojem jsou různé regulace a kvóty. Evropská komise neumí adekvátně reagovat na nečekané události, o čemž svědčí třeba i reakce na brexit, kdy to nijak nevedlo k sebereflexi a reformě EU, jak jsem původně očekával. Chyba se hledá všude jinde, jen ne ve vlastních činech, komunikaci, přílišném tlaku na politickou korektnost apod.

Neochotou pojmenovat a řešit problémy s migranty jsme se pak obrovsky vzdálili nejen českému publiku a v tomto ohledu nezbývá než věřit, že další Evropský parlament a Komise budou víc konzervativní a pravicově zaměřeny. Musíme umět komunikovat otevřeně, stavět se k problémům čelem, spojovat se za jejich řešením a udělat důležité reformy, protože skutečná ekonomická krize může brzo přijít.

O jaké reformy jde?

Obecně bych chtěl institucionální i hodnotovou reformu a dotace jen na veřejné projekty, tedy například do budování infrastruktury, vědy a výzkumu, školství, elektronizace státní správy apod., ne tam, kde to křiví trh. Kdo navíc někdy podnikal, tak ví, že nejvíc pomůže, když se člověk vždy všude rychle a bez problémů dostane…

„Neochotou pojmenovat a řešit problémy s migranty jsme se obrovsky vzdálili nejen českému publiku a v tomto ohledu nezbývá než věřit, že další Evropský parlament a Komise budou víc konzervativní a pravicově zaměřeny.“

Pak bych chtěl, aby v EU bylo co nejméně zbytečné byrokracie. EU by měla být transparentní, flexibilnější, rychlejší a měla by řešit jen věci, které skutečně vyžadují společný evropský postup jako třeba spolupráce bezpečnostních složek, boj proti terorismu, ochrana životního prostředí apod., nebo které všem usnadní život v EU, do čehož řadím boj proti různým šmejdům a třeba i dotáhnutí zákazu dvojí kvality zboží (nejen potravin).

Boj o voliče z Čech

Pokud bych se ještě vrátil ke KDU-ČSL, vaše strana čelí dlouhodobě několika problémům a jedním z nich je nevyvážená podpora napříč republikou. Oproti západní částí republiky, kde se vám jen těžko daří oslovovat voliče, jste úspěšní především na Moravě. S tím souvisí fakt, že předsedou lidovců v minulosti nebyl pouze vámi zmiňovaný Josef Lux, ale také třeba na Zlínsku prakticky neporazitelný Jiří Čunek. Zajímá mě tedy, zda nejde o příklon ke KDU-ČSL, kterou ztělesňuje právě Jiří Čunek?

Jde o příklon ke středo-pravé pozici, příklon k tváři, kterou bych přirovnal k německé CSU nebo rakouské ÖVP, jejíž součástí jsou ale také liberální prvky, ostatně součástí volební aliance je také SNK-ED. Programově se dokážeme protnout například na oblastech ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje, vymahatelnosti práva. Odmítáme extrémy. Shodu máme i v pohledu na bezpečnost nebo imigraci a v mnoha dalších oblastech.

A pokud jde o regiony, kde nás lidé příliš nevolili – tak trochu bych je označil za misijní – tak si myslím, že právě tyto programové akcenty mohou nové voliče k naší straně přilákat. Už teď objíždíme obce, a tam, kde nás minule skoro nikdo nevolil, chodí na naše besedy desítky, někdy i stovky lidí. Navíc je potřeba říct, že například SNK-ED je silnější v Čechách, což se může dobře doplňovat s naším silnějším ukotvením na Moravě.

Zmínil jste migraci. Jaká je teď vaše pozice v této oblasti?

Klíčové je zajistit bezpečnost Evropy. Pokud sem chce někdo přijít, musíme vědět, o koho jde, odkud a proč sem přichází. A na nás je, abychom zvážili, zda skutečně potřebuje nějakou pomoc. A pokud ji nepotřebuje, může jako kdekoli jinde ve vyspělém světě požádat o pracovní nebo studijní víza. Případně, v sektorech, kde se nám nedaří obsazovat pracovní místa našimi lidmi, lze uvažovat o něčem na způsob zelených karet, kdy lidé dočasně přijdou a následně mohou odejít domů.

„Je třeba podporovat, co je časem prověřené, a instituce, které ve společnosti fungují.“

Máte i další priority…

Konzervativní politika je postavená na respektu k právu, rodině, tradicích a hodnotách. Nemůže dělat politiku ode zdi ke zdi, nelze jít cestou kotrmelců o 180 stupňů, jako to předvádí liberálové, socialisté nebo komunisté. Je třeba podporovat, co je časem prověřené, a instituce, které ve společnosti fungují. Uvedu příklad: být konzervativní například znamená, že nebudeme po automobilovém průmyslu požadovat naprosto nesmyslné omezení emisí ze dne na den. Nebudeme také tvrdit, že když vyřešíme v Evropě problém s emisemi, tak že vyřešíme také problém globálních změn klimatu. Ten je nutné řešit v USA, Indii, Rusku nebo Číně.

Pokud jde například o naši humanitární pomoc, musíme vycházet z toho, že se v mnoha oblastech lidem nedostává především potravin a léků. A na to je třeba se soustředit. Společně s rozvojem školství by to měly být tři základní pilíře našich humanitárních aktivit. Pokud nevyřešíme tyto tři oblasti, nevyřešíme ani nic dalšího.

Tradiční rodina versus experiment

Téma je jistě i institut manželství. Není v tradičním pojetí už přece jen trochu překonaný?

Myslím si, že jde o nějaký ideál. Víme přece, že se výchova a stabilita společnosti váže na stabilní vztahy dvou lidí. Pro vývoj společnosti je myslím nejlepší, pokud má tradiční rodinu jako základní pilíř.

A má ji?

Jistě, tradiční rodina se nějakým způsobem vyvíjí, posunuje. Lidé se rozvádí, hledají nové vztahy. My tady jako konzervativní strana ale nejsme od toho, abychom lidi soudili, ale abychom jim pomáhali vrátit se k něčemu trvalému, pevnému. Určitě je zároveň potřeba debatovat o tom, jak řešit rozvody, jak po rozchodu řešit výchovu dětí, majetková vyrovnání a podobně. Osobně proto dlouhodobě aktivně bojuji za zavedení tzv. Cochemského systému, kdy jsou rodiče vedeni ke společné rodičovské odpovědnosti a dohodám, ale to je na jinou debatu.

A není přece jen přirozené, a vlastně i pro vývoj většinové společnosti přínosné, když se tady jisté procento lidí – a neplatí to pouze o modelu rodiny, ale i o jiných oblastech života – pokouší hledat alternativy k převládajícím normám, že se na okrajích experimentuje? A nebylo by přirozené těmto experimentům nechat volnější průchod?

Jára Cimrman říkal, že byl expert na hledání cest, které nikam nevedou. Ale vážně: lidstvo vždycky experimentovalo.

Proto se na to ptám…

Jako člověk konzervativního založení vím, že je dobré projít v životě nějakým experimentem. Avšak za osvědčené a funkční lze považovat pouze to, co trvá. Co obstálo ve zkoušce času.

Pokud jde o předvolební alianci s malými konzervativními formacemi, týká se to pouze evropských voleb, anebo hodláte ve spolupráci pokračovat dlouhodobě?

Už nyní diskutujeme o postupu v doplňujících senátních volbách na Praze 9, kde rezignovala na svůj mandát Zuzana Baudyšová z hnutí ANO. S některými stranami jsme také už historicky spolupracovali například v krajských volbách. Pokud jde o vzdálenější budoucnost, uvidíme. Už teď jsem ale přesvědčený, že s některými hnutími máme celou řadu společných témat a byla by škoda tříštit síly. Je taky potřeba připomenout, že součástí aliance je už přes šedesát menších subjektů. Uvidíme, kam se to celé vyvine.

Ptám se mimo jiné proto, že i když se vám pod vedením Pavla Bělobrádka podařil návrat do sněmovny i do vlády, tak je přece jen evidentní, že vám dlouhodobě ubývají voliči. Je právě toto cesta, jak tento trend zvrátit?

Zcela jistě platí, že se musíme zamyslet, kam máme v budoucnu směřovat. Leccos napoví březnový sjezd a volba nového předsedy. Pokud jde o voliče a členy strany, je pravdou, že nám ubývá členská základna. Nejsem ale přesvědčený, že je model v masové členské základně, cesta je spíše v něčem na způsob hnutí, jehož součástí nejsou pouze straníci. A pokud jde o voliče, vidíme, že se k nám přiklání stále více ti, kteří nás v minulosti nevolili.

„Zvažovat budu maximálně kandidaturu na řadového místopředsedu.“

Zmínil jste sjezd: budete kandidovat do vedení strany?

Ta nabídka několikrát padla, stavím se k tomu ale spíše skepticky, protože je pro mě priorita současná pozice, díky níž mohu pomáhat konkrétním lidem. Zvažovat tak budu maximálně kandidaturu na řadového místopředsedu, a to ještě za předpokladu, že to nebude stranu žádným způsobem štěpit. Zároveň jsem toho názoru, že by si měl své spolupracovníky ve vedení vybrat nový předseda. A myslím, že bychom to měli všichni akceptovat, protože vedení strany je prostě týmová záležitost. Pro KDU-ČSL budu jednoduše dál pracovat, i když ve vedení nebudu. Jako tomu bylo doposud.

Černobílé vidění Čechů

Co vám vlastně dala pětiletá zkušenost poslance Evropského parlamentu?

Předně neposuzuji rozličné problémy pouze z České republiky, ale z nějakého širšího kontextu. Ta zkušenost mi také dala větší nadhled, vyzkoušel jsem si, že je potřeba se nebát a jít do některých věcí, na které bych si třeba dřív netroufl. Zrovna tak jsem si uvědomil, že máme v České republice tendenci k černobílému vidění, posuzujeme věci způsobem buď, anebo. Což je mimochodem okolnost, která přispívá k rozdělení české společnosti. Ta evropská zkušenost je taková, že je lidi potřeba posuzovat nikoli podle nálepek, ale podle toho, jak jsou schopni se do věci nasadit. Je nutné mít tah na bránu a nebát se věci prosazovat. A to už celkem umím.

Je europoslanec schopen dělat reálně něco pro konkrétní životy svých voličů?

Ano, a je toho mnohdy víc, než co může udělat ministr české vlády, nebo poslanci a senátoři. Vždy to jen záleží na každém konkrétním europoslanci a jeho týmu.

Nemůžu se nakonec nezeptat, jak to vidíte s případnou strategií a integračním procesem, pokud jde o malé strany situované ve středu a napravo od něj. Přece jen, hrozí tu tříštění hlasů, což může způsobit, že se některé strany octnou mimo…

Určitě je potřeba takové situaci předejít. Myslím si ale, že si budeme muset počkat na určitou generační obměnu politiků ve vedení těch stran. Taky bude asi potřeba, aby v tomto prostoru někdo prohrál, a někdo jiný vyhrál. Právě toto volební síto – tedy že se někdo nedostane do sněmovny – může nakopnout integrační proces.

Lidé se mě občas ptají, proč nejdeme do EU voleb se Starosty, jenže poté, co to minule zkrachovalo, si to lze jen těžko představit. Ta historická paměť je moc čerstvá. Ostatně pokud se rozvedete, tak se svou bývalou manželkou prostě za měsíc v posteli taky neskončíte. Musíme tomu zkrátka nechat nějaký čas.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud