Články odjinud

Manažerské pojetí politice škodí. Chci hájit jiný pohled než ANO, KSČM a SPD, říká rektor Bek

Manažerské pojetí politice škodí. Chci hájit jiný pohled než ANO, KSČM a SPD, říká rektor Bek

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek se dle svých slov rozhodl pro politické angažmá po loňských sněmovních volbách, ve kterých obdržela většinu hlasů nepsaná aliance hnutí ANO, KSČM a SPD. „Chci hájit jiný pohled na politiku a společnost, než tyto tři subjekty,“ říká před nadcházejícími senátními volbami v rozhovoru pro INFO.CZ. Andrej Babiš podle něj zapomíná, že v demokracii má většina dbát práv menšin, tudíž bychom podle Beka neměli preferovat systém, kde vítěz bere všechno. „Babišův model vládnutí zkrátka klade příliš velký důraz na manažerské pojetí, které si přinesl z byznysu, politice ale škodí. Jsem přesvědčený o tom, že se prostě veřejná sféra nedá řídit jako firma,“ vysvětluje.

Minulý týden jsem hovořil s vašim protikandidátem Jaromírem Ostrým, který se o hlasy voličů uchází na kandidátce hnutí ANO. Mimo jiné spekuloval, zda na kampaň čerpáte dovolenou. Tudíž se na úvod ptám, zda čerpáte dovolenou?

Ano, čerpám dovolenou. Do práce jsem chodil po čas dovolené i celé léto, věděl jsem samozřejmě, že na podzim si kampaň vyžádá hodně času. Navíc nejsem opravdu tak hloupý, abych dělal kampaň v pracovní době. Je to spíše naopak. I teď, když čerpám dovolenou, tak se musím prakticky každý den věnovat i práci a řešit věci, ve kterých jsem nezastupitelný.

A co jste říkal na Ostrého kritiku novináře Erika Taberyho, který se vás měl údajně v Respektu zastat. Ostrý poukazoval, že je členem Správní rady Masarykovy univerzity, podle něj se tudíž v daný moment octl ve střetu zájmů…

V tomto případě je důležité vědět, že šéfredaktor Erik Tabery je jedním z členů naší Správní rady, což je orgán, který jmenuje ministr školství a jehož členové za svou práci nejsou honorováni. A my jsme se ve shodě s ministerstvem školství vždy snažili o to, aby Správní rada zachovávala politickou neutralitu tím, že v ní budou zastoupeny všechny relevantní politické a názorové proudy. Tudíž tam není jen Erik Tabery, který v ní reprezentuje novinářskou obec a jakousi liberální perspektivu.

Členem je na můj návrh také například bývalý hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek z ČSSD, který je mi názorově vzdálený, avšak považuji za korektní, aby tam někdo podobný proud zastupoval. Ve Správní radě je i primátor města Brna Petr Vokřál z hnutí ANO, anebo bývalý jihomoravský hejtman za lidovce Stanislav Juránek. Myslím si, že kompozice té Rady je vyrovnaná. Říct musím také to, že její členové mi nejsou nijak zavázáni. Ostatně já je nemohu nijak odměnit.

Jaké jsou vlastně její kompetence?

Správní rada na veřejnoprávní univerzitě dozoruje především nad správou majetku univerzity. Pokud tedy například kupujeme pozemek, musí nám to schválit Správní rada. Od novely vysokoškolského zákona v roce 2016 schvaluje také rozpočet univerzity, ale až poté, co ho schválí Akademický senát, přičemž ten může následně Správní radu přehlasovat. Její role v tomto tudíž není příliš silná.

Jak byste čelil námitce, že vaše funkční období v pozici rektora končí příští rok v září a pokud budete zvolen do Senátu, ohrozí to politickou neutralitu univerzity?

Univerzita má samozřejmě zachovávat politickou neutralitu. Což je podle mého soudu garantováno například právě tím, jak má složenou Správní radu. Zároveň to ale samozřejmě neznamená, že by se lidé, kteří disponují univerzitními funkcemi, nemohli politicky angažovat. Máme tady za sebou nedávnou zkušenost: děkan fakulty informatiky Jiří Zlatuška byl čtyři roky poslancem za hnutí ANO a předsedou školského výboru. Na univerzitě to nezpůsobilo žádné vzrušené diskuse a Jiří Zlatuška vždycky dokázal korektně oddělit politickou agendu ve sněmovně od univerzitního působení. Rozhodně tady nevzniklo podezření, že by chtěl politicky ovlivňovat například studenty.

V mém případě půjde fakticky o půlroční překryv, možná sedmi měsíční. A vzhledem k tomu, že jsem pod neustálou kontrolu celé akademické obce a jí voleným Akademickým senátem i zmiňovanou Správní radou, si musím dávat velký pozor, abych své politické angažmá nepromítal směrem ke studentům. Což věřím, že dokážu. I teď během kampaně před studenty nedocházím a nepochybuji, že se mi podaří odlišit politické působení od své výuky. Pokud tedy uspěji, myslím si, že to univerzitu nemůže nijak poškodit. Ostatně, na univerzitě působili kromě Zlatušky i jiní poslanci za různé politické strany.

S jakou motivací jste se rozhodl přijmout politické angažmá?

Každý rektor se de facto pohybuje jednou nohou v politice. Obzvlášť v případě velkých univerzit platí, že jste téměř v každodenním styku s politiky. Přitom hájíte zájmy univerzity vůči vnějšímu prostředí. Potkáváte se s ministry, s poslanci, občas s premiéry. Ta funkce je ale nejen krokem do politiky navenek, politická je také dovnitř. A to proto, že rektor je volený Akademickým senátem, kterému se také odpovídá. Roli rektora bych přirovnal k roli primátora relativně velkého města. Třeba Brno má roční rozpočet čtrnáct miliard korun, Masarykova univerzita sedm.

Dovnitř univerzity přitom rektor nemá příliš exekutivních pravomocí, nemá například téměř žádné pravomoci v oblasti personální, nerozhoduje o platech. Je to věcí děkanů. Rektor tudíž musí hodně vyjednávat, neustále hledá nějaký konsensus, aby bylo možné prosadit klíčová strategická rozhodnutí. Takže musí být zdatný v tom, co je podstatou politiky.

Svou roli při rozhodování, zda aktivně vstoupit do politiky, sehrálo i to, že jsem se razantně zastával autonomie univerzit, například v otázce jmenování profesorů prezidentem Zemanem. Od té doby jsem byl totiž stále častěji vnímán akademickou veřejnosti jako ten, kdo hájí její zájmy.

Postupem času mě oslovovali rozliční lidé s tím, že bych neměl ve veřejném prostoru působit pouze jako člověk hájící zájmy univerzity, ale také nějaké obecnější. Posledním impulsem pro to, abych do toho šel, byly výsledky loňských sněmovních voleb, ve kterých obdržela většinu hlasů aliance hnutí ANO, KSČM a SPD. Chci hájit jiný pohled na politiku a společnost, než tyto tři subjekty.

Když už o tom tedy mluvíte, jaké je vaše základní hodnocení Andreje Babiše a jeho počínání v politice?

Pečlivě jsem si přečetl tu jeho předvolební knihu. A považuji za správné, že tímto způsobem svou vizi a program nabídnul veřejnosti. Ale zároveň musím říct, že mi je tato jeho vize strašně vzdálená. V základních politických otázkách, zejména pokud jde o ústavní systém, se s premiérem neshodnu. Mimo jiné navrhuje zrušení Senátu nebo aby měla sněmovna jen 101 členů a byla volena většinovým systémem.

To vše a mnohá další navrhovaná opatření by byla ohrožením kvality naší demokracie. Andrej Babiš zapomíná, že v demokracii má většina dbát práv menšin, tudíž bychom neměli preferovat systém, kde vítěz bere všechno. Babišův model vládnutí zkrátka klade příliš velký důraz na manažerské pojetí, které si přinesl z byznysu, politice ale škodí. Jsem přesvědčený o tom, že se prostě veřejná sféra nedá řídit jako firma.  

Jednou věcí je důraz na ústavní pořádek, druhou pak způsob, jak oslovit konkrétní voliče v konkrétním senátním obvodě. Ostatně je otázkou, kolik lidí chodí k volbám s motivací zachránit ústavní systém…

To je jasné. Ve skutečnosti je to ale tak, že má každý senátor ve své agendě také ty obecné celostátní záležitosti. Zároveň platí, že může být vyjednavačem v celé řadě lokálních zájmů. Díky rektorskému působení v tom mám ostatně celkem bohatou zkušenost. V Brně a na jižní Moravě už roky funguje neformální sdružení, jemuž se říká jihomoravské společenství. Setkávají se v něm politici, podnikatelé, rektoři vysokých škol a debatují záležitosti společného zájmu. A přestože nemáme na řadu věcí shodné názory, potkáváme se každý měsíc a hledáme v nich konsensus. A musím říct, že je to hodně pozitivní zkušenost.

Jde o formu komunikace, kterou nám jiné regiony mohou závidět a která v posledních letech přispěla k rozvoji Brna. K tomu, jak Brno zvládlo proměnu od struktury těžkého průmyslu, strojírenství a textilu k IT technologiím nebo inovačním firmám. Mimo jiné je to důsledek dobré koordinace na úrovni politiků, podnikatelů, rektorů a dalších aktérů. A v tom bych chtěl jako senátor pokračovat. A kdybych měl zmínit jednu věc, která rozvoji Brna v tuto chvíli chybí, je to špatné napojení města na evropskou dopravní síť.

Jaký je vlastně váš postoj, pokud jde o přesun nádraží?

No, mám za sebou velkou koalici stran, které mě podporují. Patří mezi ně kromě Starostů také Zelení a občanští demokraté. Tedy strany, které zastávají – pokud jde o přesun nádraží – zcela protichůdné pozice (přehled stanovisek stran v anketě INFO.CZ zde). Já ale po celou dobu konzistentně tvrdím, že je pro mě vedlejší, kde bude nádraží stát. Pro mě je důležitý čas, ve kterém to lze zvládnout. A bojím se, že jsme ten pravý čas z hlediska financování už propásli.

Proč?

Protože jsme nestihli využít relativně příznivých možností evropských strukturálních fondů minulého období. A ať už bude stát nádraží kdekoli, obávám se, že nyní budeme prostředky na realizaci kteréhokoliv řešení hledat těžko. A upozorňuji, že tady nehovořím o Brnu, ale o českém státu. To on musí učinit to definitivní rozhodnutí. Potřeba řešit brněnského nádraží se totiž posouvá do fáze ekonomického poklesu, která se blíží, a také do doby, která bude spadat do nového financování z evropských peněz.

A už dnes je jasné, že těch peněz bude pro Českou republiku kvůli brexitu o něco méně, zároveň je pravděpodobné, že budou cílit jinam. Umím si představit, že se bude daleko více řešit například migrace. Proto bude někdy v roce 2025, kdy by se mohlo realisticky začít stavět nebo rekonstruovat, složité ty peníze na celou akci najít.

Sám jste na to narazil. Jste jeden z mála kandidátů, kterému se podařilo za sebou skloubit tak širokou alianci stran. Mluvím o tom proto, že tu nejpozději od roku 2010 především střed a pravý střed trpí tříštěním sil…

Byla to jedna z mých podmínek, abych do toho vůbec šel. Také díky tomu, že se dlouhodobě pohybuji mezi politiky různých stran, jsem disponoval kapitálem, který jsem pak mohl využít k tomu, abych podobně širokou podporu vyjednal. Jsem hluboce přesvědčený, že by strany jak TOP 09, STAN a KDU-ČSL, přestože lidovce nakonec za sebou nemám, měly spolupracovat mnohem těsněji než dosud. Dokonce si myslím, že by byla užitečná jejich spolupráce také s ODS.

Byť vím, že mezi nimi názorově třeba v pohledu na Evropskou unii panují rozdíly. Větší míra integrace těchto stran ale nutně neznamená nějaké jejich splývání nebo sjednocování. Měly by ale nepochybně koordinovat svůj postup při tvorbě nejen senátních nebo komunálních kandidátek, ale i těch evropských. A určitě by české politice prospělo, pokud by šly i do příštích sněmovních voleb více koordinovaně. Chci se tomu, pokud uspěji ve volbách, také věnovat.

Tak mi povězte, máte za sebou tuto zkušenost, vyjednávání podpory s několika stranami. Jaká ta zkušenost je? Jak silně si tento moment tyto strany uvědomují?  

Uvědomují si to. Jasno v tom mají minimálně ti, kteří nesou odpovědnost za volební výsledky. Tedy vedení těch stran. Složitější je to ale na místní úrovni, neboť tam existují historicky poškozené vztahy. Typicky mezi zástupci TOP 09 a KDU-ČSL. Místní organizace se v minulosti štěpily, což logicky zanechalo šrámy. Má zkušenost je tedy taková, že se bude muset ještě hodně pracovat na debatě především na té místní úrovni. Teprve pak bude možné dosáhnout vzniku koalic, které budou mít slušnou šanci na úspěch. Faktem ale na druhou stranu je, že zrovna v senátních volbách se ty koalice v rozličných variacích, sice ne všude, ale tvoří. Vůle spolupracovat je tedy evidentně vyšší než v minulých letech.


Kromě středových a pravicových stran vás podpořili také Zelení…

Ano. Já si ale myslím, že Strana zelených získala v posledních letech kvůli Matěji Stropnickému výrazně levicovější image, než ve skutečnosti je. Se Zelenými mám poměrně rozsáhlou zkušenost na brněnské úrovni, kde jsou trvalou součástí zastupitelstva. Jsou také v krajském zastupitelstvu. A řekl bych, že tady jsou mnohem víc stranou středovou. Takže na té alianci stran, které mě podpořily, zase nic až tak zvláštního nespatřuji. Tu optiku pouze trochu změnila epizoda, kdy se stal Matěj Stropnický předsedou Zelených a dal jí výrazněji levicový akcent. Dlouhodobě je to ale myslím tak, že součástí zelených jsou oba proudy, tedy ten levicovější i ten pravicovější.  

Jak byste charakterizoval obvod, ve kterém kandidujete?

Sociálně je značně heterogenní. Pokud se ale člověk podívá, jak zde dopadly prezidentské volby, zjistí, že kromě Starého lískovce zvítězil všude Jiří Drahoš. Dalo by se z toho usuzovat, že jde o obvod poměrně liberálně orientovaný, byť jsem si velice dobře vědom toho, že celá řada lidí v tomto obvodě čelí sociálně-ekonomickým problémům, které zakládají slušnou šanci na úspěch zcela jiných politických proudů.

Současně si ale myslím, že dneska nemusejí rozhodovat pouze čistě ekonomická témata, důraz je třeba klást spíše na fenomény, jako je stárnutí populace, péče o seniory, životní prostředí ve městě. Jsou to témata, která nemusejí obsahovat silnou pravo-levou polarizaci, jako třeba přerozdělování daní. Voličům je tak možno nabídnout celou řadu spíše integrujících témat namísto těch, která společnost rozdělují.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek