Články odjinud

Prchala před válkou, zachránila popálenou Natálku. Chci pomáhat i jinak, říká Crkvenjaš

Prchala před válkou, zachránila popálenou Natálku. Chci pomáhat i jinak, říká Crkvenjaš

Ostravské volby do Senátu patří letos mezi ty nejsledovanější. Avšak zatímco se většina médií věnuje peripetiím expředsedy sociálních demokratů Jiřího Paroubka s několika ztracenými miliony korun, politický reportér INFO.CZ Vratislav Dostál mluvil s jednou z jeho protikandidátek. Zdenka Němečková Crkvenjaš má za sebou poutavý životní příběh: zažila válečný konflikt v bývalé Jugoslávii, ví tedy, jaké je to opustit kvůli válce domov. Vedla také tým lékařů, který v roce 2009 zachránil popálenou Natálku z Vítkova. Dodnes je přednostka ostravského popáleninového centra. „Chodí za mnou sice lidé se svými zdravotními problémy, svěřují se mi ale také s tím, čemu všemu v životě čelí. Hovoří o problémech, které tady většinou nikdo neřeší. Rozhodla jsem se tedy pomoct i v této oblasti,“ odpovídá na otázku, proč se rozhodla kandidovat do Senátu.

Kdy a proč jste se rozhodla pro politické angažmá? Co vás k tomu vedlo?

Angažovala jsem se již v komunální politice, v letech 2010 až 2014 jsem byla v ostravském zastupitelstvu. Úplným politickým nováčkem tedy nejsem. Pokud jde o mou kandidaturu do Senátu, je to prosté. Chodí za mnou sice lidé se svými zdravotními problémy, svěřují se mi ale také s tím, čemu všemu v životě čelí. Hovoří o problémech, které tady většinou nikdo neřeší. Rozhodla jsem se tedy pomoct i v této oblasti.

Ostravsko je bezesporu v mnoha ohledech specifický region. Jaká je vaše ambice, pokud jde o prosazování témat a opatření, která tady mohou situaci zlepšit?

Určitě to není tak, že pokud uspěji, zmizím do Prahy a šest let o mně v Ostravě nikdo neuslyší.

A co tedy podle vás Ostravsko nejvíce trápí?

Těch témat je několik. Patří mezi ně například ubytovny a byznys s chudobou. Prakticky nejsou nikým regulované, ti lidé tam žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách, navíc jde mnohdy o problémové lidi, a protože se sdružují na jednom místě, vznikají nám tady ghetta. Zásadní věcí je také samozřejmě znečištěné ovzduší. A pokud bych měla mluvit jako žena a matka, zmínila bych rovněž nedostatek hřišť a celkově míst, kde mohou děti nějak smysluplně trávit svůj volný čas.

Obecně bychom se měli podstatně více zaměřit na podporu mladých rodin, v ordinaci často slýchám, že si nemohou dovolit další dítě. Stát sice deklaruje politiku, jejímž cílem má být zvyšující se porodnost, reálně to ale nefunguje. A to mluvím o lidech z nižší střední třídy, kteří se prostě obávají, že by se v momentě, kdy by měli další dítě, sociálně propadli dolů. Jde o skupinu, která na tom je svým způsobem nejhůř. Na jednu stranu nedosáhnou na příspěvky od státu, zároveň ale nemají tak vysoké příjmy, aby si mohli bez větších obav další dítě dovolit.

Vše, co zmiňujete, jsou de facto sociální, případně ekologická témata. Nedá mi to se nezeptat: jak to že kandidujete za ODS a TOP 09?

Nekandiduji za žádnou stranu. Kandiduji jako nezávislá s jejich podporou. Navíc jsem už opakovaně deklarovala, že nemám ráda dělení na pravici a levici, řídím se zdravým selským rozumem. Ostatně jsem lékařka, pracuji každý den s lidmi, sociální cítění mám. A s ohledem na to, co vše jsem ve svém životě zažila, jsem přesvědčená, že bychom problémy měli řešit tak, abychom tady mohli žít všichni společně a důstojně. Našim úkolem je společnost nerozdělovat, ale naopak stmelovat.

Několik posledních let ve veřejné debatě dominuje téma uprchlíků, přitom tady de facto žádné nemáme. Zmínila jste svůj osud, jehož součástí je, že vaše rodina prchala v 90. letech z válkou zmítané bývalé Jugoslávie. Jak tu současnou debatu tedy hodnotíte?

Nejdřív se musím vrátit obecněji k tomu rozdělování společnosti. Příčina je v selhání „tradičních“ pravicových i levicových stran v porevoluční době. Je to jejich vina, že tady lidé přestali důvěřovat politikům. Nebýt jejich selhání, nové strany by to měly podstatně složitější. Takhle někteří začali vyhledávat jiná řešení. Nahrálo to populistům i extremistům. Také proto dnes lidé slyší na sliby, které jim ale nikdo nesplní.

Další věc, která s jejich selháním souvisí, je nechuť angažovat se v politice. Vždyť i ty velké strany jako ODS a ČSSD mají tak malou členskou základnu, že to umožňovalo, aby byly tunelovány různými pochybnými existencemi. Svého času se jim říkalo kmotrové. Naštěstí se někteří z daného vývoje poučili a prošli transformací. Třeba zrovna ODS pod současným vedením opět získává důvěru voličů.

Do svých patnácti let jste žila v Sarajevu. Pak jste i s rodiči prchala před válkou. Jak s touto zkušeností tedy hodnotíte samotnou debatu o uprchlících?

Ráda bych ještě předeslala, že jsem rodilá Ostravačka. V mých patnácti jsme se do Ostravy vrátili, bylo to během války, nikdy jsme ale neměli statut uprchlíků.

Musíte ale znát ten pocit, kdy se člověk rozhodne – a určitě to není snadné rozhodnutí – opustit domov, protože se bojí války, protože se tam prostě nedá žít…

Samozřejmě. Není to vůbec jednoduché rozhodnutí. A právě proto si myslím, že by se lidem, kteří opravdu odcházejí z válečných zón, mělo pomoci. Přitom musíme pečlivě rozlišovat, zda se jedná o lidi, kteří prchají před reálným konfliktem, anebo o ekonomické migranty, kteří se nemají ve své zemi úplně dobře. Určitě nemůžeme zachránit všechny lidi z Afriky, musíme jim pomáhat na místě. Těm prvním, těm kterým jde o život, by se ale mělo zcela jistě pomoci. A myslím si, že většina z nich by tady nezůstala, jsem přesvědčená, že by se naopak toužili vrátit domů. U mě to není úplně totéž, narodila jsem se tady a mám tu část rodiny, také jsem ale dlouho žila s tím, že se do Sarajeva vrátím.

Paměť je selektivní, přesto: s čím jste se tehdy setkávala, s jakými reakcemi, jak jste tady byli přijati? A jak byste tehdejší atmosféru srovnala s tou současnou?

Bylo to jiné, lidé se nám snažili pomoci. Obecně musím říct, že Češi jsou národ, který lidem v nouzi pomáhá. Pokud jde o současnou náladu, zase tak moc se jí ale člověk s ohledem na to, co se děje v sousedních zemích, nemůže divit. Pokud jakákoli společnost čelí teroristickým útokům, je pochopitelné, že se atmosféra mění. Lidé se zkrátka bojí. Na druhou stranu ale nelze v každém vidět teroristu.

Jak hodnotíte předvolební kampaň hnutí Ostravak?

Nejen hnutí Ostravak, máme tady i další subjekty, které se vezou na podobné vlně boje proti uprchlíkům. Namísto toho, abychom se zaměřili na reálné problémy, vytváříme jiné, které tady nejsou. Ale tyto politické strany a hnutí se snaží získávat laciné politické body také na jiné skupině obyvatel, tím myslím Romy. Nahrává jim skutečnost, že se mnozí Romové chovají nepřizpůsobivě a dlouhodobě zneužívají sociální systém. Tady je potřeba jasně dát najevo, že pro všechny platí stejná pravidla, která se musí dodržovat. Na druhou stranu, nejsou všichni stejní, stejně špatní. Mnozí posílají děti do škol, pracují, chovají se slušně. Pokud se ale jejich děti od malička setkávají s ústrky, je jen těžko představitelné, že budou jako dospělí hladce integrováni.

Mimochodem, máte zprávy o tom, jak se daří Natálce?

Mám zprávy. Pravidelně k nám chodí na kontroly. Je to už slečna, pravda, krapet plašší. Čemuž se ale vzhledem k tomu, co zažila, nelze divit.

Jak vlastně hodnotíte Andreje Babiše a jeho hnutí ANO? Ptám se proto, že Senát může být i po volbách jednou z posledních institucí, ve které nemá hlavní slovo…

Začala bych tím, že není zrovna prospěšné, pokud se v rukou jednoho člověka koncentruje tak velká politická, ekonomická a mediální moc. A to nemluvím konkrétně o Andreji Babišovi, platí to obecně. Nebýt jeho, nejspíš bychom čelili nástupu někoho podobného. Situace tomu nahrávala. Současně se divím, a to především lidem, kteří do toho jdou ještě pořád s ním. Navenek se to jeví tak, že jsou všichni jeho loutky. Uměla bych pochopit, že jsme to s ním zkusili jedno volební období. Ale po tom, co předvedl a předvádí? To mi už skoro hlava nebere…

Pokud jde o ten Senát, důležitý nesporně je a bude. Ostatně pan Babiš jeden čas hovořil o tom, že ho vlastně nepotřebujeme. Nejspíš mu jeho existence vadí, může totiž značným způsobem komplikovat jeho politické kroky. A pokud může sněmovna Senát ve většině případů přehlasovat, je to naopak horní komora, která může zabránit například změnám ústavních zákonů. Takže ano, pokud se nám tady vláda s účastí hnutí ANO nějakým způsobem zacyklí, Senát budeme zcela jistě potřebovat.

Co exekuce? V této zemi je exekucemi postižen jeden milion lidí. Co s tím?

Řešit musíme nejen důsledky, ale hlavně příčiny. Je třeba zabránit tomu, aby lidem, kteří zjevně nemají na splácení, někdo půjčoval. Navíc s úroky, které jsou lichvářské. Tam by se mělo začít. Což sice nevyřeší situaci lidí, kteří už v těch exekucích jsou, systém půjček, především těch nebankovních, je ale potřeba pokud možno co nejdřív změnit.

Mluvíme spolu Ostravě, kde kandidujete, nemůžu se vás tedy nezeptat na znečištěné ovzduší…

Jistě. Je to téma, kterému se věnuji dlouho. Řešila jsem ho již v čase, kdy jsem byla zastupitelkou. Mimo jiné jsem zjistila, že většina firem, pokud jde o míru znečištění ovzduší jejich provozem, už nemá moc co nabídnout. Pokud by byly nuceny investovat další peníze do čistších provozů, řada z nich by byla nucena je přesunout jinam. Pokud se člověk nevzdá, a zjišťuje, kde je hlavní problém, zjistí, že je na polské straně. Dneska se o tom již všeobecně ví, nikdo to ale neřeší. V Polsku jsou snad pětinásobně vyšší limity, je třeba to řešit na vládní úrovni. A já věřím, že by tomu mohl nějakou svou iniciativou napomoct i Senát.

Pokud jde o pomoc zdejším obyvatelům, ráda bych se zasadila o to, aby stát větší mírou přispěl na nějakou formu ozdravných pobytů dětí a seniorů u moře nebo na horách. Myslím, že by si to obě skupiny zasloužily. Vím, že to není ideální, myslím ale, že je tady odsud všechny neodstěhujeme. A lepší je pro ně udělat aspoň něco než vůbec nic.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek