Články odjinud

Za Babiše se nestydím a ve střetu zájmů nejsem, podívejte se na Beka, říká Ostrý

Za Babiše se nestydím a ve střetu zájmů nejsem, podívejte se na Beka, říká Ostrý

Dnes již bývalý ředitel brněnského Českého rozhlasu a kandidát hnutí ANO do Senátu Jaromír Ostrý se v rozsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ zastává Andreje Babiše. A to nejen v aktuální kauze týkající se případného přijetí padesáti syrských sirotků. „Náš premiér zastává možná tvrdou pozici, avšak drží postoj ve prospěch této země,“ je přesvědčený Ostrý. Odmítá nejen svůj střet zájmů, ale také ten Babišův. Naopak kritizuje svého protikandidáta Mikuláše Beka, jehož se měl zastat šéfredaktor Respektu. „Erik Tabery je členem Správní rady Masarykovy univerzity. No, nezlobte se na mě, kdo mi tady ale vyčítá střet zájmů?,“ táže se. A jaká je jeho ambice, pokud uspěje ve volbách? „Nejnebezpečnější věc, které tato společnost aktuálně čelí, je rozeštvávání lidí. A tomu chci zabránit.“

Nemohu začít jinak: nestydíte se za premiéra a předsedu strany, za kterou kandidujete do Senátu poté, co řekl na adresu případného přijetí padesáti syrských sirotků?

Nestydím. Myslím si, že je to velmi složitá a citlivá záležitost.

Právě proto se vás na to ptám.

V tomto příběhu mají pravdu vlastně úplně všichni. Když o tom přemýšlím, tak si říkám, co bych asi udělal, anebo co byste udělal vy, kdyby vám někdo o půlnoci zazvonil na dveře od bytu s tím, že chce k vám dovnitř. A vy byste ho neznal.

Ale to není ta situace…

No. Částečně to ta situace je. Na celém příběhu mi zejména vadí, že si nikdo nedal tu práci a nezpracoval analýzu, jaké jsou příčiny imigrace. Bývalý britský premiér Tony Blair se přece veřejně omluvil, že neměli vstupovat do Iráku, neboť neměli správné informace. To je sice pěkná věc, ale tam zahynulo 300 tisíc lidí. Toni Blair se omluvil, ale 300 tisíc lidí zemřelo. Řešíme teď něco, co nemá dobré řešení.


My to ale přece naopak vůbec neřešíme. Dáváme od toho ruce pryč…

No, mluvíme o tom. Pokud vezmeme padesát dospívajících dětí, víme, co s nimi budeme dělat v budoucnu? Jak s nimi naložíme? Nedávno jsem četl text vídeňské učitelky, která je denně konfrontována muslimskými žáky, a sama říká, to je zcela jiný svět. Učitelky se bojí jít do třídy, učitelky si musí hrát na vdané ženy, protože jinak čelí útokům svých studentů.

Dobře. Rozumím svědectví těchto lidí. Zcela jistě ale existují také jiná. Přece si tady nebudeme účelově citovat, co kdo zažil. Jde mi o něco jiného: nejsme přece jen součástí širšího společenství, za které neseme spoluodpovědnost? A není to spíše tak, že se této spoluodpovědnosti zříkáme?

Ano, to je jedna verze. A já znovu opakuji, že to není jednoduché. Zároveň si ale myslím, že náš premiér zastává možná tvrdou pozici, avšak drží postoj ve prospěch této země. Pokud sem pustíme těch padesát dětí, kdo zaručí, že pak nepřijmeme sto jiných, například dospělých? Třeba se zjistí, že ty děti nejsou sirotci, a najednou tady budeme mít jejich rodiče. I tajné služby Německa tvrdí, že v tuto chvíli nevědí, kdo všechno se pohybuje na jejich území a připouští, že v tom jejich několika set tisícovém davu uprchlíků může být několik set radikálů…

My ale nejsme v situaci Německa, přijali jsme asi dvanáct uprchlíků.

A my chceme být v situaci Německa?

A to nám hrozí?

Pokud otevřeme hranice, tak nám to hrozí. Ale znovu říkám, je to složitá věc. Do jisté míry ale rozumím našemu premiérovi, který říká, že je to symbol.

Přesně tak.

My řešíme problém za země, které otevřely náruč, aniž by věděly, co bude následovat. Zasadily se o pád režimů, které nebyly demokratické. O tom nikdo nepochybuje. Avšak nespočítaly si, jak postupovat po jejich rozvratu. A to už vůbec nemluvím o tom, že jde často o bývalé koloniální země. Třeba taková Francie je v tomto ohledu ve zcela jiné pozici než Česká republika. Navíc my se nevyhýbáme migrantům, máme tady třeba lidi z Ukrajiny. Každý ale přece musí uznat, že výchova muslimů u nás by byla velice složitá, pokud by vůbec byla možná…

Pojďme jinam. Kandidujete do Senátu, přitom jste ředitel brněnského Českého rozhlasu a někdy na konci července jste prohlásil, že pokud ve volbách neuspějete, do čela té instituce se vrátíte…

Ano, to bych rád vysvětlil. Předně chci říct, že jsem svůj postup konzultoval se dvěma vysoce postavenými lidmi české justice. Konzultoval jsem to v přátelském rozhovoru a bylo mi jasně řečeno, že mi z právního hlediska nic nebrání, abych kandidoval ve volbách. Dokonce mi řekli, že pokud bych se zbavil svých pořadů, které by mě zvýhodňovaly ve volbách, mohl bych dělat obojí zároveň.

O tom jsem ale nikdy neuvažoval. A já jim ještě položil otázku, zda se mohu vrátit v případě, že ve volbách neuspěji. Oba mi řekli, že se samozřejmě vrátit mohu. To jsem také řekl na té tiskové konferenci. Neřekl jsem, že se vrátím. Po tiskovce jsem si vzal dovolenou a pak dva měsíce neplaceného volna. Kdo z mých protikandidátů to udělal? Nedávno jsem viděl rektora Masarykovy univerzity, pana Beka, jak dopoledne – nejspíš tedy v pracovní době – rozdával předvolební letáky

Docela by mě zajímalo, zda si vzal dovolenou. Možná ano. Chci tím říct, že mám absolutně čisté svědomí. Pochopitelně jsem to projednával také s vedením Českého rozhlasu. Ostatně nejsem tak naivní, abych si neuvědomoval, že tam může být jistý konflikt zájmů, pokud jde o Kodex Českého rozhlasu. Já jsem ale už v červenci zrušil všechny své pořady. Do Českého rozhlasu od té doby nechodím.

Říkáte, že jste svůj postup konzultoval s generálním ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem. Co vám na to řekl?

Bylo to na setkání se zaměstnanci brněnského rozhlasu. A oznámil mi, že se mnou počítá v pozici ředitele do roku 2022. Odvětil jsem, že zvažuju kandidaturu do Senátu, na což reagoval, že si musí nechat vypracovat právní analýzu. A podle toho, co já vím, tady neřešíme právní problém. Což neznamená, že ho podceňuji. (Ve středu 19. září Jaromír Ostrý na tiskové konferenci oznámil, že se do čela brněnského Českého rozhlasu nevrátí bez ohledu na výsledek voleb, pozn. redakce.) Na druhou stranu, a to si neodpustím, ve chvíli, kdy jsem se rozhodl kandidovat, jsem si vzal předsevzetí, že nebudu na nikoho útočit.

Ale pokud 27. července oznámím, že kandiduji do Senátu, a ještě v ten stejný den se na internetu objeví text, který to zpochybňuje, načež si kliknu na autora textu a zjistím, že jde o člověka, který je součástí týmu jednoho z mých soupeřů, tak se musím pousmát. K tomu všemu se tři dny na to k mé kandidatuře v Respektu vyjádří jeho šéfredaktor Erik Tabery, který taktéž mou kandidaturu zpochybňuje a navíc veřejně vyzývá vedení Českého rozhlasu, aby s tím něco udělalo. No, a já se následně proklikám k tomu, že je Tabery členem Správní rady Masarykovy univerzity. No, nezlobte se na mě, kdo mi tady ale vyčítá střet zájmů? Toto je přece střet zájmů obřích rozměrů…

Na druhou stranu, asi jste nepočítal s tím, že s vámi vaši konkurenti budou zacházet v rukavičkách. Předseda strany, za kterou kandidujete, de facto vlastní dva deníky.

Podívejte se, v rozhlase jsem pracoval 45 let. Profesí jsem herec a režisér. A pokud sleduji mediální pokrytí mé kandidatury, nejsem si vůbec jistý, že mám nějaké výhody. Naopak se cítím lehce poškozený. O všech kandidátech se vždy všude píše několik vět, o mně jenom, že existuji. Osobně bych se spíše bál novin, u kterých nevíme, kdo za nimi stojí.

O víkendu jsme zveřejnili rozhovor s bývalým dlouholetým redaktorem brněnského rozhlasu Jiřím Plockem, který mimo jiné kritizoval trend vývoje regionálních studií s důrazem na to brněnské. Pokud jste rozhovor četl, jak byste na něj reagoval?

Četl jsem ho. Předně musím říct, že jsme s Jiřím Plockem měli dlouhá léta, vlastně až do jeho odchodu, dobré vztahy. Ten jeho pocit, že se Český rozhlas ubírá špatným směrem, je dlouhodobý. A samozřejmě je to pozice, která obsahuje cosi podstatného. Jenomže časy ze 70. a 80. let, kdy v Brně bylo, a to má Jiří pravdu, 300 zaměstnanců a třeba také dva orchestry, se nevrátí. Navíc, není to moje dílo. Třeba ty orchestry byly zrušené už v roce 1992.

Český rozhlas byl obrovský výrobce slovesných a hudebních projektů, ty časy jsou ale pryč a už se nevrátí. Je potřeba si uvědomit, že po revoluci vznikly desítky, možná i stovky, studií, kam mnohdy odešli špičkoví zvukaři a další lidé, kteří předtím byli v rozhlase. Absolutní dominance rozhlasu na trhu se začala postupně rozpouštět. A pokud jde o ten orchestr, pochopte, i on se musel chovat jako každý jiný zaměstnanec. Ti lidé museli chodit do práce, a každý den něco nahrát. Každý den tudíž musel někdo napsat skladbu, 260 dnů v roce. Je naprosto logické, že v takovém režimu nemohla vznikat výhradně špičková díla. Vznikaly také věci průměrné a podprůměrné.

A pak je tu ten Plockem kritizovaný projekt Regiony 2013, nikoli Regiony 2014, já říkám. Tento projekt vznikl v dubnu a květnu roku 2013, já jsem byl tehdy šéfredaktorem Dvojky Českého rozhlasu a pracoval jsem už čtyři roky v Praze. A pokud měl Jiří Plocek s tímto projektem problém, měl bušit na dveře právě v tom dubnu a květnu 2013. Když jsem se vrátil do Brna, bylo už po boji, bylo rozhodnuto. Připomenout ale musím, že jsem se zasadil o to, že se z Brna v letech 2007 až 2012 vysílalo kompletní noční vysílání.

Tudíž není pravda, že bylo Brno utlačováno. Naopak, od nějaké deváté večerní hodiny řídilo kompletní program regionálního vysílání. Pak o to sice v roce 2013 přišlo, Ostrý tady ale tou dobou nebyl. A poslední věc řeknu, a nechci být zlý, Jiřího Plocka si vážím. Ale bohužel je pravdou, že za dobu, kdy pracoval v brněnském rozhlasu v oblasti folklórní hudby, nevymyslel nic nového. Pouze přejal pořady po svém předchůdci.

Když jste zvažoval kandidaturu do Senátu, jaká pro a proti jste zvažoval a s čím do těch voleb jdete?

Pokud mě něco těšilo na práci v rozhlase, bylo to především setkávání s lidmi. Pořádali jsme různé výjezdy a besedy. Nesetkával jsem se pouze s těmi, kteří mají věhlas, objížděli jsme také venkov a potkávali neznámé, prosté lidi. A mně v jistý moment došlo, jak strašnou chybou je, že za těmi lidmi nikdo z politiků nejezdí. Jak se ti lidé poté, co jsou zvoleni a přesunou se do Prahy, od těch dědin odstřihnou.

Už v rozhlase jsem vždycky razil zásadu, že musíme být lidem co nejblíže. A myslím si, že v politice by to mělo být totéž. A Senát je pro tuto ambici možná ideální instituce. Nedávno se mě kdosi ptal, čím chci pozvednout důvěryhodnost horní komory. No, já si myslím, že právě tím, že zůstanu lidem nablízku. Jestli chci něco dělat, je spojovat lidi. Neutápět se v kabinetní politice kdesi u kávy. Nejnebezpečnější věc, které tato společnost aktuálně čelí, je rozeštvávání lidí. A tomu chci zabránit.


A není tato vaše ambice přece jen v rozporu s tím, že kandidujete za hnutí ANO? Není to přece jen do značné míry jeho předseda, který kumuluje v doposud nevídané míře politickou, ekonomickou a mediální moc, kdo tu společnost rozděluje jako málokdo před ním?

Podívejte se, já se ho nebudu zastávat, mám ale rád lidi, kterým se podařilo uskutečnit svůj sen. A můžeme si o něm myslet, co chceme, avšak pravdou prostě je, že on svůj sen uskutečnil. Andrej Babiš má českou firmu, platí daně v Česku a lidi ho volí. Ano, jistě, ty kontroverze také vnímám, ale řekněte mi, který další český politik je pod podobným drobnohledem? A pro mě je právě důležité, že je pod veřejnou kontrolou. Základem našeho právního řádu je navíc presumpce neviny. Dokud tudíž není odsouzený, je na něj třeba nahlížet jako na nevinného. A nakonec, před volbami všichni věděli, koho volí. A pokud ho vidím, jak jedná za Českou republiku v zahraničí, myslím, že došlo k výrazně pozitivnímu posunu.

Součástí politiky, která má mnoho rovin, je ale přece také něco, čemu se říká etika. Ve sportu zase férovost, fair play. Jak jste jako dlouholetý novinář a rozhlasák hodnotil nahrávky, na kterých Babiš domlouval se svým novinářem z Mf Dnes strategii proti své politické konkurenci?

Něco vám povím. V rozhlase jsem pracoval 45 let. Od roku 1998 v manažerských pozicích. Nikdy v životě se mi nestalo, že by mě nějaký politik ovlivňoval. Ani jednou. A pokud jde o ty nahrávky, samozřejmě vyvolávají nejrůznější otázky. Třeba kdo a s jakou motivací to natočil…

To mi ale utíkáte z otázky…

Neutíkám. Teď jsem dokonce někde četl, že je otázka, zda v tom neměla prsty rozvědka. Je zatím prostě spousta otázek. A ještě něco: já bych chtěl vidět štáby ostatních stran, když promýšlejí svou politickou strategii.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek