Voličský průkaz 2019 - Volby do Evropského parlamentu | info.cz

Články odjinud

Češi mohou do Evropského parlamentu volit, i když nebudou doma. V zahraničí to ale tentokrát nelze

V květnu čekají Čechy další volby. Tentokrát budou obyvatelé vybírat své zástupce do Evropského parlamentu. Ti, kteří nebudou v termínu voleb doma, by si měli včas zařídit voličský průkaz. Zařídit lze i v zahraničí, kvůli volbám ale musí zájemci následně do Česka, ze zahraničí volit nejde.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. A i tentokrát se mohou do hlasování zapojit i ti, kteří se v tomto termínu nebudou nacházet v místě svého trvalého bydliště. Musí ale včas zažádat o vydání voličského průkazu. O ten lze požádat od vyhlášení volby. Zájemci mají na výběr tři způsoby: osobně, dopisem i elektronicky.

O voličský průkaz lze zažádat osobně, písemně i skrze datovou schránku

Pokud chtějí voliči o průkaz žádat osobně, musí se dostavit na obecní úřad v místě svého trvalého bydliště. V tomto případě není nutné sepisovat papírovou žádost. Úředník si požadavek po prokázání totožnosti voliče zaznamená. Důležité je také domluvit se na způsobu předání průkazu.

Jestliže se volič nemůže na obecní úřad v místě svého bydliště zastavit osobně, může zažádat písemně. V tomto případě je ale nutné k žádosti připojit i úředně ověřený podpis voliče. Dokument nemá ustálenou formu, mělo by se v něm ale objevit jméno, datum narození, trvalé bydliště a případně telefonický nebo emailový kontakt. Volič by měl zároveň uvést, jak si vydaný průkaz vyzvedne. O vydání průkazu může člověk zažádat také v elektronické podobně prostřednictvím datové schránky.

Pokud si nejste jistí, u kterého úřadu žádat o voličský průkaz, můžete to zjistit zadáním vašeho trvalého bydliště zde>>>

Při osobní i písemné žádosti je důležité uvést, jak si volič průkaz vyzvedne. Buď si pro něj na úřad může přijít osobně, případně si jej může nechat zaslat na předem určenou adresu, nebo pověřit příbuzného či známého, aby průkaz vyzvedl. Pokud ale doklad vyzvedne někdo třetí, nestačí se na tom jen předem domluvit se zaměstnancem úřadu, ale je nutné, aby žádající volič sepsal plnou moc, na které bude jeho úředně ověřený podpis a kterou vybaví člověka, který mu doklad vyzvedává.

Voličský průkaz je zdarma, platit většinou nemusíte ani za ověření podpisu

K písemné žádosti o průkaz je nutné připojit úředně ověřený podpis. Pokud zájemce žádá o ověření podpisu krajský úřad, obecní úřad, úřady městských částí nebo obvodů statutárních měst může dle § 8 odst. 2 písm. f) zákona č. 634/2004 Sbírky požádat o osvobození od poplatků za ověření a nic tedy neplatí. Podpis mohou ověřit i držitelé poštovní licence, Hospodářská komora ČR nebo notáři. Ti ale mohou za úkon požadovat poplatek.

Jak volit v zahraničí

Voleb se mohou zúčastnit i lidé žijící v zahraničí. Nelze ale odvolit na zastupitelském úřadě, jako tomu bylo například při volbě prezidenta, nebo Poslanecké sněmovny, a je nutné na volby přijet do Česka. 

Voličský průkaz lidem žijícím v zahraničí může vydat obecní úřad v místě jejich trvalého bydliště. V tom případě může držitel tohoto průkazu hlasovat pouze ve svém volebním obvodu (ale například v jiném okrsku - volební místnosti).

Průkazy mohou vydávat také zastupitelské úřady těm, kteří jsou u něj zapsáni ve zvláštním seznamu voličů. Průkaz pak umožňuje volit v jakémkoli volebním okrsku na území České republiky spadajícím do volebního obvodu, kde jsou volby do 1/3 Senátu vyhlášeny.

Seznam zastupitelských úřadů naleznete zde (platí pouze pro velvyslanectví nebo generální konzuláty v seznamu).

Kde volit v zahraničí

Při volbách do Evropského parlamentu nelze odvolit v zahraničí, je nutné přijet do České republiky do volebního obvodu, kde se volby konají.

Jak volit na voličský průkaz

V den voleb může držitel průkazu přijít k urně do jakéhokoli volebního okrsku, kam se nemusí nijak předem nahlašovat. Zde komisi odevzdá voličský průkaz a prokáže svoji totožnost a české občanství pomocí pasu, nebo občanského průkazu. Samotný voličský průkaz bez osobních dokladů využít nelze. Voličský průkaz občan může, ale nemusí využít. Pokud si jej zařídí, ale nakonec se rozhodne volit v místě svého trvalého bydliště, po příchodu do volební místnosti odevzdá průkaz komisi a může hlasovat na svém původním místě.

Oblíbenost voličských průkazů stoupá. Při druhém kole prezidentské volby o něj požádalo podle webu Patria.cz dokonce skoro 10 procent voličů. Velký zájem byl o průkazy i při sněmovních volbách. Některým místnostem v Praze kvůli přívalu občanů využívajících průkaz už první den téměř došly volební lístky.

Jak a kde si zažádat o voličský průkaz pro volby do Evropského parlamentu 2019? Čtěte zde>>>

Jan Palach: Upálení, čtyři poslední dopisy a dva hroby. Podrobnosti o statečném činu, od kterého uplynulo 50 let, čtěte zde>>>

Jak volit na voličský průkaz: Kde a jak o něj požádat a kde s ním letos můžete jít k volbám>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Blíží se revoluce v bydlení? Rodinný domek se zahrádkou je přežitek, říkají urbanisté

Sen o rodinném domku uprostřed zeleně, který byl v posledních 50 letech jednou z hlavních hnacích sil evropské ekonomiky, se podle urbanistů stává pomalu, ale jistě minulostí. Pozemků, vhodných ke stavbě nových rodinných domků ve volné krajině kvapem ubývá a jejich případná výstavba naráží na řadu ekologických limitů. Vznikají tak nové koncepty bydlení, které mají lépe odrážet požadavky doby. Někteří urbanisté v této souvislosti mluví o „revoluci“. 

Samostatný rodinný domek v zeleni je poměrně novodobým vynálezem, datovaným až do doby po druhé světové válce. Dříve lidé bydleli v naprosté většině buď ve městech, nebo na vesnicích, tvořených ucelenou zástavbou kolem náměstí či návsi. Ta jim poskytovala ochranu i důležitý společenský kontakt s jinými lidmi. K tomu, aby se někdo stěhoval mimo sídla, musel mít opravdu pádný důvod. To se ale po druhé světové válce změnilo.

„Rodinný domek je jedna z největších chyb dvacátého století,“ řekl listu Der Standard známý rakouský architekt Fritz Matzinger, který se zabývá právě budoucností takzvané rodinné zástavby. Údajně se totiž ukazuje, že poválečná poptávka pro rodinných domcích ve volné krajině měla řadu negativních důsledků nejen pro krajinu, ale i pro člověka samotného. Především je ale dlouhodobě neudržitelná.

Link

Dříve bydleli mimo sídla dobrovolně zpravidla jen lidé s určitým povoláním (třeba hajní) nebo šlechta či jiní vlastníci půdy, spravující ze svého zámku (kláštera) rozsáhlý pozemkový majetek. Skutečnost, že se lidé začali dobrovolně stěhovat dál od sídel do „zeleně“, byla podle Matzingera způsobena zvýšením životní úrovně a pokrokem techniky. Lidé si chtěli připadat tak trochu jako šlechta. „Jen vysoké zámecké ploty a hradby vystřídaly túje,“ tvrdí rakouský architekt.

Další majitelé domů si prostřednictvím stavby vytvářeli a vytvářejí svou vlastní identitu. Představa domku, kde žena opečovává záhonek růží, děti se houpou na houpačce a muž seká trávník sekačkou, je nezbytnou součástí reklamy na různé druhy zboží, které pracují s motivem absolutního rodinného štěstí. Co víc si může člověk přát než domek se zahrádkou?

Link

Přežitá koncepce

Tato představa se musí podle některých urbanistů změnit. A to už jen z toho důvodu, že pro mnoho lidí přestává být reálná. „Fakt, že se ještě dnes staví rodinné domy, je absolutní nesmysl,“ míní další rakouská architektka Sabine Pollaková. Podle ní rozhodně není volba formy bydlení ryze privátní záležitostí. Zvláště za současných podmínek. Lidé, kteří se stěhují do nových rodinných domů a satelitů, nechtějí žít jako poustevníci, ale naopak mít stejný nebo ještě vyšší komfort než lidé ve městech. To vytváří tlak na výstavbu dalších sítí, komunikací a ničení půdy, přičemž náklady jsou z velké části hrazené z veřejných zdrojů. Proto Pollaková mimo jiné požaduje, aby nové rodinné domy mimo sídla už nedostávaly dotace na podporu bydlení, například formou daňových úlev.

I když ale takový požadavek může někomu zavánět komunismem, má také ryze praktický základ. Místa vhodného k další zástavbě totiž kvapem ubývá, sucho a nedostatek vody vyvolává potřebu zbývající volnou půdu chránit. Nejcennější zemědělská půda přitom podle odborníků leží u řek a v okolí velkých měst, tedy právě tam, kde byl a je dosud největší tlak na povolování satelitní zástavby.

„Už dnes developeři hledají nová zastavitelná území pro rodinné domy mimo města velmi obtížně. Doba, kde se někdy i za podivných okolností překotně stavělo na každé louce na předměstí, je dávno pryč. A jiné to do budoucna nebude,“ říká pro INFO.CZ budějovický architekt a urbanista Filip Dubský. S půdou a prostorem vůbec budou muset podle něj místní samosprávy v budoucnu hospodařit mnohem šetrněji, a to samé platí i o stavebnících. „Dnes se zdá některý lidem pozemek o velikosti 700 metrů čtverečních jako malý. Za pár let ale půjde o luxus, někdo bude mít na stavbu k dispozici polovinu,“ odhaduje Dubský.

Link

Někteří další odborníci přitom upozorňují na naivní představu některých lidí, stěhujících se do přírody kvůli tomu, aby takzvaně žili ekologickým způsobem a šetřili životní prostředí. „Někdo si zkrátka myslí, že zachrání svět tím, že se odstěhuje do přírody, bude tam hospodařit soběstačně na 10 hektarech s krávou a kozou a po nikom nebude nic chtít. Jenže to je velký omyl,“ upozorňuje krajinný ekolog Vladimír Kavka.

Půda podle něj musí uživit všechny, na každého člověka v národě (pokud by měl být potravinově soběstačný) připadá určitá rozloha. A jestliže si někdo pro sebe zabere větší plochu, aby na ní mohl hospodařit pouze pro svou potřebu (i když ekologicky), musí někdo jiný hladovět nebo „drancovat“ zbytek půdy s mnohem větší intenzitou. „Každopádně to s ekologií nemá vůbec nic společného,“ tvrdí Kavka.

Dejte nám váš trávník!

Tlak na hospodárnější a ekologičtější využívání půdy bude podle Kavky čím dál tím větší, což opět působí jako argument proti další výstavbě rodinných domů v zeleni, využívající okolní půdu pouze k rekreačním účelům. „V Evropě se opravdu jednou může stát, že u našeho domu zazvoní pět lidí s tím, ať jim poskytneme svůj golfový trávník, protože ten místo golfu uživí celou rodinu,“ míní Kavka.

Jedna věc je podle odborníků každopádně jistá. Doba, kdy se města a jiná lidská sídla rozrůstala do okolí prostřednictvím chaotické výstavby neustále nových rodinných domů „bez ladu a skladu“ a zabírala se nová a nová půda, skončila. A to nejen z ekologických, ale i ryze pragmatických důvodů. K nim se údajně přidává ještě jedna společenská příčina. Stále častěji se totiž ukazuje, že nahodilá zástavba, v níž chybí centrum i náves, přestává být atraktivní i pro generaci, která ji budovala. „Znám desítky případů, kdy šedesátníci chtějí prodat dům v satelitu, protože tam na stáří nemají co dělat a chybí jim společnost. A děti s nimi bydlet nechtějí, mají jiné priority,“ tvrdí architekt Dubský. Právě generace, která stojí za „boomem“ satelitů s rodinnými domky se zahrádkou, se tak paradoxně dnes hromadně snaží vrátit do měst.

Link

Pokud je ale sen o rodinném domku v zeleni skutečně minulostí, otázkou zůstává, co ho ve společenském žebříčku nahradí. Architekti vymýšlejí různé návrhy. Někteří z nich jsou například přesvědčeni o tom, že se do módy pragmaticky vrátí klasické vesnice se sousedskou zástavbou a návsí uprostřed. Především se ale bude muset stavět více do „výšky“ než do šířky a lidé se musí údajně smířit s tím, že místa bude méně.

Komunální domy

Bydlení v komunálních bytech či domech ale nakonec nemusí být údajně o nic horší než život v samostatných domcích se zahrádkou. Rakouská architektka Pollaková například navrhuje takový koncept nových bytových domů, v nichž lidé dostanou velký prostor k tomu, aby si byty sami dokončili (nebo navrhli) podle svých představ. Právě snaha o seberealizaci totiž byla údajně jedním z hlavních motivů pro „boom“ rodinné zástavby v zeleni.

V Rakousku také vznikají nové koncepty atriových domů, poskládaných těsně vedle sebe kolem společného dvora a dalšího společného zázemí. Komu by tento koncept připomínal „kolektivní domy“ z dob socialismu, jen v modernějším podání, nebyl by zřejmě daleko od pravdy. A přiznává to i architekt Matzinger. „Mnoho lidí si pořád myslí, že jsme s našimi návrhy zakuklení komunisté. Ale postupně se to lepší.“

Link

Se stárnutím společnosti se podle něj čím dál více ukazuje potřeba takového bydlení, kde mají lidé kontakt mezi sebou a nezůstávají sami mezi čtyřmi stěnami. „Rodinný dům je vlastně velmi asociální forma bydlení. Lidé potřebují společnost,“ tvrdí Matzinger. Také Filip Dubský se domnívá, že v oblasti bytové výstavby dojde k zásadní, možná až revoluční změně, vynucené okolnostmi. Takzvaná sídelní kaše, jak chaotické rozrůstání měst nazval ve stejnojmenné knize architekt Pavel Hnilička, už zřejmě narazila i v Česku na své limity. Co dál?

„Podle mého názoru teď přichází doba, kdy se zástavba bude místo rozšiřování do volné krajiny více zahušťovat a doplňovat a místo bourání začneme více rekonstruovat. Bude to doba rekonstrukční. Přestaneme se zbavovat sto let starých domů jen kvůli tomu, abychom místo nich postavili parkoviště, začneme si vážit každého metru prostoru,“ předpovídá Dubský.

44390