Voličský průkaz 2019 - Volby do Evropského parlamentu | info.cz

Články odjinud

Češi mohou do Evropského parlamentu volit, i když nebudou doma. V zahraničí to ale tentokrát nelze

V květnu čekají Čechy další volby. Tentokrát budou obyvatelé vybírat své zástupce do Evropského parlamentu. Ti, kteří nebudou v termínu voleb doma, by si měli včas zařídit voličský průkaz. Zařídit lze i v zahraničí, kvůli volbám ale musí zájemci následně do Česka, ze zahraničí volit nejde.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. A i tentokrát se mohou do hlasování zapojit i ti, kteří se v tomto termínu nebudou nacházet v místě svého trvalého bydliště. Musí ale včas zažádat o vydání voličského průkazu. O ten lze požádat od vyhlášení volby. Zájemci mají na výběr tři způsoby: osobně, dopisem i elektronicky.

O voličský průkaz lze zažádat osobně, písemně i skrze datovou schránku

Pokud chtějí voliči o průkaz žádat osobně, musí se dostavit na obecní úřad v místě svého trvalého bydliště. V tomto případě není nutné sepisovat papírovou žádost. Úředník si požadavek po prokázání totožnosti voliče zaznamená. Důležité je také domluvit se na způsobu předání průkazu.

Jestliže se volič nemůže na obecní úřad v místě svého bydliště zastavit osobně, může zažádat písemně. V tomto případě je ale nutné k žádosti připojit i úředně ověřený podpis voliče. Dokument nemá ustálenou formu, mělo by se v něm ale objevit jméno, datum narození, trvalé bydliště a případně telefonický nebo emailový kontakt. Volič by měl zároveň uvést, jak si vydaný průkaz vyzvedne. O vydání průkazu může člověk zažádat také v elektronické podobně prostřednictvím datové schránky.

Pokud si nejste jistí, u kterého úřadu žádat o voličský průkaz, můžete to zjistit zadáním vašeho trvalého bydliště zde>>>

Při osobní i písemné žádosti je důležité uvést, jak si volič průkaz vyzvedne. Buď si pro něj na úřad může přijít osobně, případně si jej může nechat zaslat na předem určenou adresu, nebo pověřit příbuzného či známého, aby průkaz vyzvedl. Pokud ale doklad vyzvedne někdo třetí, nestačí se na tom jen předem domluvit se zaměstnancem úřadu, ale je nutné, aby žádající volič sepsal plnou moc, na které bude jeho úředně ověřený podpis a kterou vybaví člověka, který mu doklad vyzvedává.

Voličský průkaz je zdarma, platit většinou nemusíte ani za ověření podpisu

K písemné žádosti o průkaz je nutné připojit úředně ověřený podpis. Pokud zájemce žádá o ověření podpisu krajský úřad, obecní úřad, úřady městských částí nebo obvodů statutárních měst může dle § 8 odst. 2 písm. f) zákona č. 634/2004 Sbírky požádat o osvobození od poplatků za ověření a nic tedy neplatí. Podpis mohou ověřit i držitelé poštovní licence, Hospodářská komora ČR nebo notáři. Ti ale mohou za úkon požadovat poplatek.

Jak volit v zahraničí

Voleb se mohou zúčastnit i lidé žijící v zahraničí. Nelze ale odvolit na zastupitelském úřadě, jako tomu bylo například při volbě prezidenta, nebo Poslanecké sněmovny, a je nutné na volby přijet do Česka. 

Voličský průkaz lidem žijícím v zahraničí může vydat obecní úřad v místě jejich trvalého bydliště. V tom případě může držitel tohoto průkazu hlasovat pouze ve svém volebním obvodu (ale například v jiném okrsku - volební místnosti).

Průkazy mohou vydávat také zastupitelské úřady těm, kteří jsou u něj zapsáni ve zvláštním seznamu voličů. Průkaz pak umožňuje volit v jakémkoli volebním okrsku na území České republiky spadajícím do volebního obvodu, kde jsou volby do 1/3 Senátu vyhlášeny.

Seznam zastupitelských úřadů naleznete zde (platí pouze pro velvyslanectví nebo generální konzuláty v seznamu).

Kde volit v zahraničí

Při volbách do Evropského parlamentu nelze odvolit v zahraničí, je nutné přijet do České republiky do volebního obvodu, kde se volby konají.

Jak volit na voličský průkaz

V den voleb může držitel průkazu přijít k urně do jakéhokoli volebního okrsku, kam se nemusí nijak předem nahlašovat. Zde komisi odevzdá voličský průkaz a prokáže svoji totožnost a české občanství pomocí pasu, nebo občanského průkazu. Samotný voličský průkaz bez osobních dokladů využít nelze. Voličský průkaz občan může, ale nemusí využít. Pokud si jej zařídí, ale nakonec se rozhodne volit v místě svého trvalého bydliště, po příchodu do volební místnosti odevzdá průkaz komisi a může hlasovat na svém původním místě.

Oblíbenost voličských průkazů stoupá. Při druhém kole prezidentské volby o něj požádalo podle webu Patria.cz dokonce skoro 10 procent voličů. Velký zájem byl o průkazy i při sněmovních volbách. Některým místnostem v Praze kvůli přívalu občanů využívajících průkaz už první den téměř došly volební lístky.

Jak a kde si zažádat o voličský průkaz pro volby do Evropského parlamentu 2019? Čtěte zde>>>

Jan Palach: Upálení, čtyři poslední dopisy a dva hroby. Podrobnosti o statečném činu, od kterého uplynulo 50 let, čtěte zde>>>

Jak volit na voličský průkaz: Kde a jak o něj požádat a kde s ním letos můžete jít k volbám>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Zabil tisíce Čechů, německá justice ho neodsoudila. Nacistu zachránila tichá povaha

Ernst Gerke byl tichý a odtažitý muž, který se nerad fotografoval. Zároveň byl vedoucím pražského gestapa, který nařídil popravy tisíců lidí. Včetně 262 českých vlastenců, kteří pomáhali parašutistům útočícím na Reinharda Heydricha. Během dvou a půl roku, co Gerke v Praze působil, začali nacisté také vraždit hrdiny zdejšího odboje gilotinou v Pankrácké sekyrárně. Při dunivých dopadech ostré čepele tu prý vlastenci v celách zpívali českou hymnu... Právě Gerkeho uzavřenost a neochota ukazovat se na veřejnosti mu ale po válce zachránila život. A umožnila mu útěk z obklíčené Prahy.

„Gerke byl povahou introvert, citově chladný a odtažitý. Na první pohled tak vytvářel dojem, že je i zdrženlivý a ovlivnitelný. On byl ale naopak velmi iniciativní. Rozhodoval o tom, co se stane se zadrženými vězni. A na něm záleželo, zda dotyčný bude předán k soudu, do koncentračního tábora nebo propuštěn. Gerke nebyl žádným pasivním příjemcem rozkazů. Byl to iniciátor a organizátor zvýšeného teroru, který bezohledně jednal i se svými podřízenými. Byl to absolutní nacistický fanatik,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Velitel pražského gestapa patřil k zasloužilým členům nacistické strany a pro české vlastence žádal iniciativně ty nejtvrdší tresty, které dopadaly i na jejich příbuzné.

Link

V Polsku se podílel na likvidaci elity. Za deportace Židů dostal povýšení

Ernst Gerke se narodil 16. května 1909 ve Štětíně jako syn pozdějšího vysokého státního úředníka, takže pocházel z dobře situované rodiny. Po maturitě vystudoval práva v Göttingenu i Kielu. V roce 1930 složil úspěšně první právnickou zkoušku, o čtyři roky později pak druhou. Od roku 1930 až do podzimu 1935 postupně pracoval jako soudní asistent u vrchního zemského soudu v Kielu, na úřadě landráta v Beckumu a jako policejní referent u vládního prezidenta. V říjnu 1935 byl jmenován vedoucím gestapa v Hildesheimu.

„Gerke, stejně jako jeho předchůdce na pozici vedoucího pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke, vstoupil do NSDAP ještě před uchopením moci nacisty, takže se počítal k takzvaným Starým bojovníkům. Na ty bylo pohlíženo jako na spolehlivou elitu uvnitř NSDAP - na rozdíl od oportunistů, kteří do strany vstoupili až po lednu 1933. Tito Staří bojovníci nosili na pravém rukávu označení V, aby bylo jejich postavení hned zřejmé. Členství v tomto prestižním klubu přinášelo řadu výhod. Projevovalo se to například při povyšování, kdy se k této skutečnosti značně přihlíželo,“ popisuje Zumr.

Od roku 1933 do listopadu 1934 byl Gerke členem SA, poté ale vzhledem k úpadku vlivu této organizace přešel do SS. V březnu 1936 se přesunul na gestapo do Elbingu ve východním Prusku a po dvou a půl letech do Chemnitzu. Osobně se účastnil invaze do Polska, kde se jako člen Operační skupiny IV podílel na likvidaci polské inteligence. „Sám tvrdil, že se tehdy vražd neúčastnil a pouze informoval skupinu o postupu fronty. Nemáme důkazy, že by se osobně podílel na zabíjení, ale vyloučit se to nedá,“ dodává historik.

V Polsku pobýval Gerke od září do listopadu 1939 a než se dostal do Prahy, stal se ještě vedoucím gestapa ve Vratislavi. „Osvědčil se tam jako velmi schopný pracovník. Podílel se značnou měrou na deportaci tamních Židů do vyhlazovacích táborů,“ vysvětluje historik. Však byl také zde za své dovednosti a vstřícný přístup k násilí povýšen na vrchního vládního radu a na SS-Obersturmbannführera. A ve schopnosti chladně odstraňovat nepřátele říše se ještě zdokonalil při své službě v protektorátu…

Link

Po předchůdci v protektorátu převzal místo i vilu

 „V srpnu 1942 bylo rozhodnuto, že Hans-Ulrich Geschke bude uvolněn z pozice vedoucího pražského gestapa a nahradit ho měl právě Gerke. Dorazil do Prahy pravděpodobně na počátku září 1942 a v polovině měsíce se ujal funkce. Pár týdnů společně s ním pracoval ještě i Geschke, který ho seznamoval s poměry v protektorátu,“ popisuje Zumr.

Geschke byl oblíbencem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, díky čemuž jeho kariéra rychle stoupala vzhůru. Zdařený útok na kata českého národa Heydricha, který uskutečnili čeští parašutisté, ale zbavil Geschkeho jeho vlastního protektora. V Čechách byl navíc už tři roky, což byla neobvykle dlouhá doba, a proto ho měl nahradit právě Gerke, který ihned začal gestapo v protektorátu měnit dle svých představ.

5762180:article:true:true:true

„Když Gerke přišel do Prahy, nebyl spokojen s organizační strukturou pražského gestapa, personální politikou ani způsobem jeho práce. Provedl proto rozsáhlou reorganizaci, kterou využil i k velkým personálním rošádám uvnitř protektorátu. Některé pražské úředníky odvelel na venkovní služebny a naopak gestapáky, kteří tam sloužili, povolal do Prahy,“ popisuje Zumr.

Ne všechny změny šly ale tak hladce a rychle, jak by Gerke chtěl. Gestapo se potýkalo celou dobu působnosti v protektorátu s nedostatkem zaměstnanců. Například šéfa gestapa v Kladně Haralda Wiesmanna, který měl prý nežádoucí blízké kontakty s místními lidmi, různé disciplinární prohřešky a rozkrádal zabavený majetek, se Gerkemu podařilo vyměnit až po více než roce.

Do Čech se Gerke přistěhoval se svoji rodinou - manželkou, synem a třemi dcerami. A také domov převzal po odcházejícím Geschkeovi, když se nastěhoval do jeho původní vily v ulici Na Zátorce 2, tedy v takzvané policejní čtvrti v Bubenči.

Link

Čechům odepřel jakoukoli milost a nechtěl vydávat příbuzným těla zavražděných odbojářů

Gerke byl odměřený introvert. Mohl tak vytvářet dojem, že sám nemá žádný názor a je lehce ovlivnitelný, vše ale bylo jinak. Proti jakémukoli odporu se nebál tvrdě vystoupit a neznal slitování.

„Neváhal se obracet na své nadřízené. A pokud měl pocit, že jsou jejich nařízení v rozporu s jeho pojetím protektorátní politiky, nebál se proti tomu ohradit. Pokud byl nějaký český vlastenec odsouzen v Berlíně k trestu smrti, sám Gerke psal soudcům, že v případě těchto odsouzenců neexistuje žádná polehčující okolnost. A že se jim rozhodně nemá udělovat milost. Dokonce šel tak daleko, že ještě předtím, než byla osoba popravena, informoval své kolegy, že je proti, aby po popravě byla těla zemřelých vydána zpět do protektorátu,“ vysvětluje odborník. V době Gerkeho působení navíc začali nacisté odbojáře popravovat také v Praze.

5762205:article:true:true:true

„Čeští vlastenci odsouzení k trestu smrti německými soudy byli v prvních válečných letech popravováni gilotinou v Drážďanech, Berlíně a Vratislavi. Vzhledem k neustálému růstu počtu odsouzených ale transporty vězňů do výše uvedených měst ´zdržovaly a prodražovaly´. Proto bylo rozhodnuto zřídit zvláštní soud (Sondergericht) a popraviště přímo v Praze, v areálu policejní věznice gestapa na Pankráci. První popravy gilotinou, kterou Gerke dobře znal ze svého působení ve Vratislavi, byly vykonány 5. dubna 1943. Poslední exekuce proběhly dokonce ještě 26. dubna 1945. Během uvedeného období bylo na Pankráci sťato nejméně 1075 osob,“ tvrdí Zumr.

Link

O tom, kdo zemře, mohl navíc rozhodovat sám Gerke, který se stal doslova pánem Prahy. „Od září 1943 začal ve velké míře využívat takzvané zvláštní zacházení (poznámka: Sonderbehandlung), tedy mimosoudní popravy na základě rozhodnutí policie. Návrh na takové popravy musel z titulu své funkce schválit ještě vyšší velitel SS a policie v protektorátu Karl Hermann Frank, respektive říšský vůdce SS a náčelník německé policie Heinrich Himmler. Ten ovšem Frankovi rovněž v září 1943 udělil pravomoc podepisovat rozsudky i bez jeho souhlasu a Frank sám se návrhům Gerkeho na likvidaci českých vlastenců nijak nevzpouzel. Z Gerkeho se tak stal doslova žalobce, soudce i kat. Zvláštní zacházení se až na několik výjimek provádělo v Malé pevnosti Terezín. Po válce se československým úřadům podařilo prokazatelně doložit 274 vražd, ačkoliv skutečný počet zabitých a umučených v obvodu pražské řídící úřadovny Gestapa byl mnohonásobně větší,“ popisuje historik.

Gerke navíc nese přímou zodpovědnost za vraždu 262 českých vlastenců, kteří zemřeli v Mauthausenu během října 1942. Zaplatili tak za svoji pomoc parašutistům, kteří uskutečnili útok na Reinharda Heydricha. Mezi popravenými byly často celé rodiny včetně potomků.

Link

Před koncem války nechal narychlo zavraždit vězně, kteří by pro něj mohli být nebezpeční

S blížícím se koncem zjevně prohrané války začali nacisté tušit, že o jejich zvěrstvech a praktikách by mohli detailně promluvit někteří vězni i konfidenti, kteří už nebyli v jejich službách. „Z centrály RSHA (Poznámka: Hlavní říšský bezpečnostní úřad) přišel příkaz, aby pražské gestapo vytipovalo obzvlášť nebezpečné vězně, kteří byli pro nacisty z různých důvodů nepohodlní a u nichž se předpokládalo, že budou tak jako tak odsouzeni k trestu smrti. Tito vězni, kteří byli označeni písmeny XYZ, měli být v případě vypuknutí povstání, nebo přiblížení fronty okamžitě likvidováni,“ vysvětluje Zumr.

Dne 2. května 1945 tímto způsobem nacisté v Terezíně zabili 50 vězňů, kteří mohli o válečných útrapách přinést důležitá svědectví. Na seznamu lidí určených k popravě bylo přitom 70 lidí, ale někteří vězni se při čtení svého jména prý prozřetelně nepřihlásili. A tím se zachránili. „Mezi popravenými byl i Jaroslav Fiala, největší konfidentské eso pražského gestapa, který byl zlikvidován, protože toho na své pány věděl příliš mnoho,“ dodává historik. Ještě v den vypuknutí pražského povstání chtěl Gerke odstranit nepohodlné vězně i na Pankráci.

„Gerke nelenil a okamžitě poslal asi desetičlenné po zuby ozbrojené komando do pankrácké věznice s úkolem vězně označené písmeny XYZ okamžitě odstranit. Tyto vraždy se ale naštěstí již neuskutečnily. Komando při cestě do věznice přepadli povstalci a několik jeho členů zabili a zranili. Ti nakonec s ředitelem věznice Paulem Soppou uzavřeli dohodu, že nechají dozorce v klidu odjet, pokud vězňům nijak neublíží,“ potvrzuje historik.

Link

Lidé ho neznali, proto se mu podařilo uniknout

Kromě snahy na poslední chvíli odstranit nepohodlné ale Gerke muset také rychle přemýšlet, jak naopak zachránit vlastní život, protože až do konce války zůstal v Praze.

„Po vypuknutí povstání Gerke odjel z Petschkova paláce, kde sídlilo gestapo, ke svému nadřízenému veliteli bezpečnostní policie a SD v protektorátu Ernstu Weinmannovi do Bubenče. Po kapitulaci německé posádky v Praze se mu pak na rozdíl od Weinmanna podařilo z města vyklouznout. Měl přitom neuvěřitelné štěstí. Při pokusu o útěk byl raněn a skončil v českém lazaretu. Jelikož se ale Gerke během svého působení v Praze prozíravě vůbec neobjevoval na veřejnosti, tak jej nikdo nebyl schopen identifikovat. Z lazaretu uprchl a vydal se pěšky do Německa. Po válce sám tvrdil, že jej cestou několikrát zastavila rudá armáda. I rudoarmějcům se ho ale nepodařilo identifikovat, a tak jej propustili dál,“ vysvětluje Zumr.

5762179:article:true:true:true

Gerke se tímto způsobem dostal až na sever Německa, kde se usadil. Zprvu žil pod falešným jménem, ale když měl dojem, že mu již nehrozí nebezpečí, začal v 50. letech opět používat vlastní příjmení. A přestal se skrývat. Západoněmecké úřady ho pak opakovaně vyšetřovaly kvůli jeho podílu na zvěrstvech v protektorátu, Vratislavi i na začátku války v Polsku, ale všechna řízení byla zastavena.

Link

„Československá vláda vyvinula velké úsilí, aby do západního Německa dodala o Gerkeho vině dostatek usvědčujících materiálů. Celkem šlo o 36 svazků, které měly mnoho tisíc stran. Byly to oficiální dokumenty, které jej usvědčovaly ze zločinů, mezi nimi i výslechy přeživších vězňů a zadržených gestapáků. Nicméně, ani tak nebyla západoněmecká justice schopná Gerkeho usvědčit a odsoudit. Gerke samozřejmě svoji vinu popíral a při vyšetřování jeho zločinů v Praze dokonce odmítl vypovídat. Je očividné, že i přes usvědčující materiál zřejmě nebylo v zájmu německé justice, aby byl odsouzen,“ domnívá se Zumr.

Fanatický nacista přitom opět využil ve svůj prospěch tichou a uzavřenou povahu. „V Gerkeho prospěch navíc vypovídalo několik podřízených. Ti v zásadě zdůrazňovali jeho charakterové vlastnosti – připomínali, že byl tichý, nepřístupný introvert – aby hájili jeho obraz pouhého vykonavatele rozkazů, kterého výrazně ovlivňovalo i jeho okolí a podřízení. Ti, kteří ho měli údajně ovlivňovat, už ale v době vyšetřování Gerkeho nebyli naživu, takže nemohli nařčení popřít. Gerkeho se tak podařilo vylíčit jako neiniciativního člověka, který jen plnil rozkazy nadřízených a kterého ovlivňovali jeho podřízení, ačkoli byl pravdou úplný opak,“ vysvětluje historik.

Gerke byl chladnokrevný člověk bez morálních zábran, který má na svědomí tisíce životů. „Za jeho působení pražské gestapo zatýkalo zhruba tisíc lidí měsíčně. Dokončeno bylo ´řešení´ židovské otázky. Stovky lidí byly zavražděny na základě ´zvláštního zacházení´. Další tisíce byly zavražděny po vynesení rozsudků německými soudy, sadistickými dozorci v koncentračních táborech, policejních věznicích a v terezínském ghettu,“ potvrzuje Zumr.

I přes svoji vinu Ernst Gerke dožil v klidu a na svobodě. Zemřel 7. listopadu 1982 v 73 letech.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara.

41954