Nejdelší americká válka skončila potupou. Jak Tálibán přelstil a přečkal USA

Delegáti Tálibánu a zástupci Afghánské republiky podporované Spojenými státy se v prosinci 2012 sešli na tajném zasedání na zámku Chantilly severně od Paříže. Vzbudili naději, že mírová dohoda ukončí dlouhou nesmiřitelnou válku. Tálibové tehdy povečeřeli s afghánskými vojevůdci, aktivisty či zákonodárci francouzskou kuchyni bez vepřového masa a předali poselství jménem zakladatele jejich hnutí, jednookého duchovního mully Umara.

Dokument ujišťoval, že Tálibán už nebude usilovat o to, aby sám vládl Afghánistánu, a nová ústava „připraví půdu pro rozdělení moci v příští vládě“. Když se delegáti Afghánské republiky vrátili do Kábulu, mnozí z nich si s nadšením pochvalovali, jak moc se Tálibán vyvinul oproti nelítostnému režimu, jakým byl v 90. letech minulého století.

Následujících devět let Tálibán ukolébával svět smířlivými zprávami, zatímco doma vedl krvavou válku souběžně s diplomatickým úsilím o zajištění svého největšího cíle - stažení americké armády.

Mírová jednání a pád Afghánistánu

• Během roky trvajících mírových rozhovorů s Američany a Kábulem slibovali zástupci Tálibánu, že se vydají cestou umírněnosti a sdílení moci.

• Když Afghánistán padl, chopily se moci zastánci tvrdé linie.

• Nejdelší Americká válka skončila potupou a dvacetileté úsilí o vybudování demokratické země s náznaky západních hodnot vzalo za své.

• The Wall Street Journal v rozsáhlém textu mapuje vývoj vyjednávání, jeho krach a pád země.

„Monopol moci je příběhem neúspěchu. Proto chceme být se všemi domluveni a být s nimi na jedné lodi,“ řekl Suhail Šahín, nyní velvyslanec Tálibánu při OSN, v rozhovoru pro The Wall Street Journal šest týdnů předtím, než se hnutí v létě roku 2021 zmocnilo Kábulu, svrhlo Afghánskou republiku a připsalo si veškerou moc. „Zkušenosti z minulosti ukázaly, že nakonec selžete a trvalý mír nezajistíte.“

Afghánistán v průběhu své historie vzdoroval mnoha zahraničním pokusům o přetvoření země, od britského impéria v 19. století přes sovětskou okupaci v 80. letech až po neúspěšný americký experiment s budováním státu. Zkoumání důvodů, proč se mírové úsilí USA tak spektakulárně zhroutilo, což zpochybnilo Bidenovo prezidentství i postavení Ameriky ve světě, odhaluje, že Tálibán dlouhodobě ovládá umění diplomacie.

Tempo rozhovorů určovala rostoucí netrpělivost Ameriky s její nejdelší zámořskou válkou a Tálibán tak ztrácel jednu motivaci ke kompromisu za druhou. Pro prezidenta Bidena stejně jako pro prezidenta Trumpa bylo „prioritou dostat se ven, nikoli urovnání situace v Afghánistánu“, řekl Zalmaj Chalizád, který působil jako hlavní americký vyjednavač za obou administrativ. „Dali to jasně najevo, a to Táliby posílilo.“

Při snaze o odchod považovali američtí představitelé za vhodné vykreslit chování Tálibánu v co nejlepším světle a zároveň zveličovat sílu Afghánské republiky, kterou uvedli v život. Když si vedení Tálibánu tuto realitu uvědomilo, naučilo se zamlžovat své skutečné záměry opatrným jazykem, který se líbil zahraničním diplomatům a vyjednavačům.

Zůstává otázkou, zda se západní mocnosti dokázaly poučit z minulých neúspěchů, když se dnes snaží islamistické hnutí přimět k přijetí umírněnější politiky. Zkušenosti naznačují, že Tálibán nebude ochoten jen tak vyměnit dlouholeté tradice za západní peníze a nové místo ve světovém společenství.

Někteří američtí a bývalí afghánští představitelé se nadále domnívají, že relativně pragmatický Tálibán, s nímž jednali, byl upřímný a že vyjednané řešení by mohlo zachovat alespoň některé úspěchy získané během dvacetiletého mezinárodního úsilí v Afghánistánu. Neústupnost prezidenta Ašrafa Ghaního podle nich toto úsilí zmařila a posílila tvrdší proudy v řadách Tálibánu.

Ghaní na billboardu krátce před pádem Kábulu

Afghánské ozbrojené síly se v srpnu, jakmile zmizela americká podpora, rozpadly a nebyly schopny bojovat, což Tálibánu umožnilo zmocnit se téměř všech provinčních měst a během pouhého týdne dosáhnout i předměstí Kábulu. Zhroucení zbývajících státních struktur poté, co Ghaní 15. srpna uprchl ze země, učinilo jakékoli rozhovory o mírovém přechodu bezpředmětnými.

Nová afghánská vláda ustavená v září je složena téměř výhradně z duchovních Tálibánu, kteří se významně podíleli na povstání. Nový režim se sice zatím zdržel otevřené podpory teroristických skupin nebo páchání zvěrstev, za něž byl v minulosti celosvětově odsuzován, ale ihned výrazně omezil práva žen, ve většině provincií zakázal vzdělávání dívek po šesté třídě a utlačuje etnické komunity, které nejsou součástí paštunské mocenské základny.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • O tom, jak se vyvíjela mírová jednání během let
  • O tom, jak Tálibán vysílal nejasné signály a všechny strany se utápěly ve vzájemné nedůvěře
  • O tom, co udělal Trump a jak se k věci postavila Bidenova administrativa
sinfin.digital