Donna Homannová pracuje jako kadeřnice. Některé své klienty a klientky stříhá již od roku 1970, kdy si účtovala za střih pouhý jeden dolar. V lednu Homannová udělala něco, co neudělala už čtyři roky – zvýšila ceny ve svém kadeřnictví Side Door Beauty Salon z 18 na 20 dolarů za mytí a pánský střih vlasů a ze 14 na 16 dolarů za styling, který zahrnuje fénování a rovnání vlasů žehličkou. Její životní náklady rostou, stejně jako náklady na podnikání, proto se podle ní musí zvednout i cena jejích služeb.
Ekonomické trendy pozorovatelné i uvnitř kadeřnického salonu uprostřed amerického státu Illinois jsou špatnou zprávou pro každého, kdo hledá úlevu od rostoucí inflace. Stříhání je služba, kterou si žádný americký spotřebitel nemůže obstarat levněji ze zámoří. Když ceny kadeřnických služeb stoupají, je to podle ekonomů známka toho, že inflace se v domácí ekonomice hluboce usazuje.
Podle Úřadu pro statistiku práce (Bureau of Labor Statistics) vzrostly v květnu ceny stříhání vlasů oproti předchozímu roku o 6,2 %, což je největší meziroční nárůst od roku 1982.
Donna Homannová říká, že ceny zvyšovala nerada. „Ale práci nedělám jako koníček,“ vysvětluje. Mezi tlaky, kterým čelí, patří vyšší náklady na osobu, která v salonu brousí nůžky, zvýšené výdaje na břity – z 25 na 30 dolarů za kus, rostoucí účty za vodu, vyšší ceny paruk a příčesků, ale například i laků na vlasy, stejně jako náklady na dopravu šamponů a stylingových přípravků, které se podle Homannové za krátkou dobu téměř ztrojnásobily.
