Čína skrze hospodářskou iniciativu Pásmo a stezka vynaložila bilion dolarů na rozšíření svého vlivu v Asii, Africe a Latinské Americe. Podle lidí, kteří se podílejí na tvorbě čínské politiky, ale nyní Peking pracuje na revizi této problematické iniciativy.
Zpomalující globální ekonomika spolu s rostoucími úrokovými sazbami a vyšší inflací způsobily, že země mají problémy se splácením svých dluhů vůči Číně. Půjčky v hodnotě desítek miliard dolarů zkrachovaly a řada rozvojových projektů se zastavila. Západní představitelé kritizují čínské úvěrové praktiky, které někteří označují za „diplomacii dluhových pastí“. Mnoho ekonomů a investorů uvedlo, že úvěrové praktiky Číny přispěly k dluhové krizi v zemích jako Srí Lanka a Zambie.
Po téměř deseti letech nátlaku na čínské banky, aby byly štědré při poskytování půjček, diskutují čínští politici o konzervativnějším programu (v interních diskusích nazvaným Pásmo a stezka 2.0), který by přísněji posuzoval nové projekty pro financování. Jsou také ochotni akceptovat určité ztráty z úvěrů a znovu projednat dluhy, což dříve odmítali.
Čínský prezident Si Ťin-pching kdysi nazval iniciativu „projektem století“, ale ukazuje se, že jeho vize přetvoření globálního řádu má limity. Na listopadovém setkání s vysokými úředníky Si poznamenal, že mezinárodní situace se stává pro iniciativu Pásmo a stezka „stále složitější“, a zdůraznil potřebu posílit kontrolu rizik a rozšířit spolupráci, jak informovala státní média.
Čínské banky již výrazně omezily poskytování úvěrů na nové projekty v rozvojových zemích a soustředí se na vyčištění svých stávajících úvěrových portfolií.
Podle ekonomů Sebastiana Horna, Carmen Reinhartové a Christopha Trebesche připadá nyní téměř 60 % čínských zahraničních úvěrů na země, které jsou ve finanční tísni, zatímco v roce 2010 to bylo 5 %.
