Zjistit identitu dárců spermatu je postupem času stále snazší. Tato ztráta anonymity vyvolává mnohé komplikované otázky ohledně odpovědnosti, vztahů a hranic soukromí.
Dylan Stone-Miller letos v létě urazil skoro 15 tisíc kilometrů. Chtěl navštívit aspoň několik ze svých 96 dětí.
Pro 32letého Dylana, poněkud horlivého dárce spermatu, ale stejně tak pro jednotlivé děti a jejich rodiny, je to emočně i logisticky náročné. Celá výprava je navíc součástí složitější životní kapitoly – Dylan se snaží zjistit, jak zapadá do života desítek dětí, které byly zplozeny bez jeho přítomnosti.
Všechno začalo před třemi lety, když poprvé uviděl fotografii jednoho ze svých biologických dětí, batolete jménem Harper. Mělo Dylanovy modré oči a blonďaté kudrliny, jako má jeho sestra. Dylan vzpomíná, že se rozplakal a nečekaně silně pocítil příbuzenství.
„Považuju ji za své první dítě,“ říká. S Harper se seznámil, když jí byly tři roky, a tehdy se rozhodl, že chce navázat vztah s co největším počtem svých potomků. Vzdal se práce softwarového inženýra a vše si platí z úspor. Dosud se setkal s 25 svými biologickými potomky. Jelikož pátrání není vždy úplně spolehlivé, „nikdy nebudu s jistotou vědět, kolik přesně mám dětí,“ říká.
Dylanova mise je sama o sobě dílem náhody. Je výsledkem nebývalé souhry několika faktorů: umělého oplodnění, internetu a levného DNA testování. Pokroky v těchto různorodých oblastech dnes umožňují najít biologické otce, kteří v minulosti byli díky spermobankám do značné míry anonymní.
Několik měsíců poté, co se v roce 2020 rozvedl, Dylan obdržel zprávu od cizího pisatele. „Opravdu doufám, že vám tímto nenarušuji soukromí, ale dnes je Den díkuvzdání a já jsem vám chtěla říct, jak je vám moje rodina vděčná,“ napsala Alicia Bowesová, jedna z matek malé Harper. Dylana vypátrala pomocí sociálních sítí a indicií z jeho dárcovské složky, která obsahovala jeho křestní jméno a údaj o povolání jeho otce, který byl soudním psychologem.
On si zase našel Aliciu Bowesovou na Instagramu, kde uviděl fotku Harper. O několik dní později ji požádal, zda by se mohl připojit k facebookové skupině rodičů s názvem Xytex 5186 Offspring, pojmenované podle jeho identifikačního čísla ze spermobanky. Bowesová souhlasila a rozhodla se, že pro zájemce založí novou skupinu. Dylan následně vyjádřil přání se s dětmi seznámit a rodiče dvaceti z nich na jeho prosbu zareagovali. Většinu rodičů ve skupině tvoří ženské páry nebo svobodné ženy, což odráží trend.
Dylan se o této facebookové skupině dozvěděl v těžkém životním období. Jeho bývalá žena se s malým synem právě odstěhovala z jejich třípokojového domu ve východní Atlantě, který si společně pořídili. „Připadal jsem si jako naprostý ztroskotanec,“ svěřil se. O několik měsíců později, první den v nové práci, obdržel zprávu od Bowesové.
Skutečnost, že se zjištění totožnosti a adresy dárců stalo relativně snadné, přetváří tradiční představy o tom, co je to rodina. Podle některých rodičů může seznámení dětí s jejich biologickým otcem mít přínosy, ale zároveň je tu i riziko, že se nenaplní očekávání a někdo utrpí emoční újmu.
Dárcovství spermatu bylo dlouho něčím mimo zraky většinové společnosti, ale ještě než s ním Dylan začal, prošlo velkou proměnou. Dylan udělil spermobance svolení odhalit jeho totožnost všem biologickým potomkům, jakmile jim bude víc než osmnáct. Díky zmíněné facebookové skupině ale mohl jejich osudy pozorovat o mnoho let dříve. „Chtěl jsem sledovat, jak vyrůstají,“ vysvětluje.
Někteří z rodičů rozhodli, že s ním nechtějí mít nic společného. Ti, kteří ho do svých životů pustili, teď přemítají nad tím, jakou roli zastává – může být biologickým otcem, dárcem, pomyslným návštěvníkem nebo přítelem s určitými privilegii. Jak rodiče, tak on sám si nejsou jisti, kde stanovit hranici.
„Jsou chvíle, kdy mi připadá, že Dylanova přítomnost je trochu rušivá,“ přiznala Bowesová, která mu za poslední rok umožnila dvě návštěvy. „Musíme si ujasnit, jaké jsou hranice. A stejně tak i on sám si musí stanovit své vlastní meze.“
Dylanova matka Rebecca říká, že pro konání svého syna nemá jednoduché vysvětlení. Když ale vidí fotografie svých biologických vnoučat, které jí její syn posílá, je nadšená. „Téměř ve všech dětech vidím jeho rysy. Tolik jich je blonďatých a modrookých jako on. Vidím v nich tu jiskru, kterou odjakživa má,“ říká.
Dylan vysvětluje, že jako vysokoškolský student daroval sperma pro peníze. Za jednu návštěvu spermobanky vydělal 100 dolarů. Když se ale dnes ohlédně, připouští, že roli muselo sehrát i „něco většího“ než jen finance, co ho u dárcovství udrželo po dobu šesti let.
Už dvakrát navštívil Harper a její sestru Harlow – další z jeho biologických dětí. V červenci strávil devět dní v pronajatém pokoji poblíž jejich domu v kanadském Edmontonu, což byla nejdelší návštěva během jeho výpravy. Matky dívek si tehdy uvědomovaly složitost jejich vztahu a výzvy, pokud jde o jeho roli nebo o to, jak mu mají říkat.
„Nechci, aby Harper měla pocit, že mu může říkat jakkoli,“ uvedla Alicia Bowesová. „Dylan není její otec. Tečka. Kdyby to řekla před námi, řekli bysme jí na rovinu: Není to tvůj táta. Nikdy to nebude tvůj táta. Žádného tátu nemáš. Máš dárce.“
To se Dylanovi příliš nezamlouvalo. „Bylo těžké podívat se vlastní biologické dceři do očí a říct jí, že nejsem její táta,“ vzpomíná.
