Drahá pasivita Ameriky vůči Číně a sporný odkaz celé generace amerických lídrů

KOMENTÁŘ WALTERA RUSSELLA MEADA | Návštěva předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu má reálně menší význam než uplynulé roky nejisté americké zahraniční politiky, během kterých se Peking stále více prosazoval.

„Naprosto bezohledná“ – tak se v jednom z komentářů píše o cestě Nancy Pelosiové na Tchaj-wan. Vzhledem k tomu, že Čína v pondělí oznámila, že její vojenská cvičení v okolí ostrova budou pokračovat, měla tato kritika od Thomase Friedmana širokou odezvu mezi lidmi z oblasti národní bezpečnosti. Obávají se nového asertivního vojenského postoje Pekingu.

Obraz, který máme před sebou, je ve skutečnosti nejednoznačný. Pelosiové návštěva měla značné pozitivní dopady doma i v zahraničí a její efekt na čínskou politiku byl méně dramatický, než tvrdí kritici.

Na americké půdě není nic důležitějšího než posílení konsensu, že je třeba agresivnímu postoji Číny v Tichomoří čelit. Pelosiová to prostřednictvím této cesty vystavila všem na očích: Obrana Tchaj-wanu je věc, kterou středolevicoví demokraté v USA nemohou ignorovat. Byl to důležitý signál a Pelosiová si za něj zaslouží pochvalu.

V regionálním ohledu vyvolala bojovná reakce Číny na návštěvu Pelosiové zděšení v Japonsku i Jižní Koreji. Čína se zdá být v perfektní pozici, aby si získala sousedy příslibem společné prosperity. Místo toho jim vyhrožuje, podporuje Severní Koreu, odpaluje balistické rakety do japonských vod a ohrožuje bezpečnost nejdůležitějších obchodních tras ve východní Asii.

Čína děsí své sousedy, což má za efekt upevnění spojenectví mezi nimi navzájem i s USA. Pelosiová za sebou zanechala silnější alianční síť.

sinfin.digital