Elektrošoky, vydírání a otrocká práce: Co se dělo v zajateckém táboře, který Rusové provozovali na Ukrajině

V zařízení ruské zpravodajské služby FSB ve Vovčansku si vězni mohli koupit svobodu. Z nemajetných studentů ze Srí Lanky si Rusové udělali otroky. 

Ruští dozorci zanechali v rozlehlém závodě na výrobu strojních součástek v tomto nedávno osvobozeném městě pár kilometrů od ruských hranic některé ze svých „pracovních nástrojů“.

V budově, která sloužila jako detenční tábor, po nich zůstaly dva gumové obušky, kterými je podle bývalých vězňů bili po zádech. Je zde i dřevěná tyč, kterou je mlátili po lýtkách. A také zařízení s vysokým napětím, zdobené znaky Z a V používané během ruské invaze, které zadrženým dávalo elektrické šoky. Nad ním stále visí repliky sovětských plakátů z doby druhé světové války.

„Mlátili nás, mučili nás, odváděli nás do lesa, aby nám stříleli nad hlavou. A každý den v 11 hodin dopoledne mě sem přiváděli na elektrošokové seance,“ vyprávěl šestadvacetiletý bývalý vězeň Dmytro Zlenko, když se tento týden znovu vrátil do tábora. „Když jsem tady byl, už jsem nechtěl žít.“

Dmytro Zlenko ve své někdejší cele

Zařízení ve Vovčansku je jednou z nejméně 18 takových mučíren, které ukrajinští představitelé podle svých slov objevili poté, co vytlačili ruské jednotky z třetiny Charkovské oblasti, kterou Moskva téměř sedm měsíců okupovala.

Všechny byly součástí represivní mašinérie, kterou Rusko vytvořilo, aby vymýtilo nesouhlas v okupovaných částech Ukrajiny, včetně těch, které se snaží anektovat. Podle ukrajinských policejních a bezpečnostních představitelů byl tábor ve Vovčansku řízen ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB). Ta na žádost deníku WSJ o komentář nereagovala. Ruské úřady popřely, že by se zadrženými špatně zacházely, a důkazy o hromadných hrobech nalezených v Buči, Izjumu a dalších osvobozených městech odmítly jako výmysly.

sinfin.digital