Oběžné dráhy Země se zaplňují satelity, zbytky kosmických lodí, drobnými troskami a odpadem. Některé společnosti doufají, že na úklidu vydělají, ale nejdřív potřebují získat lepší představu o tom, jak se věci skutečně mají. Úklid by se pro ně měl stát prioritou, pokud chtějí nahoře dělat i další byznys – jen kdyby věděly, kde se trosky nacházejí...
Vesmírné závody s sebou nesou problém s odpadky. Američtí představitelé očekávají, že počet satelitů se do roku 2030 zvýší téměř desetinásobně na zhruba 58 000. Životnost mnoha z nich nebude o mnoho delší než pět let.
Vesmírný odpad by mohl vyvolat ničivé řetězové reakce a představovat významnou hrozbu pro vesmírnou ekonomiku, která by podle prognózy společnosti Morgan Stanley měla do roku 2040 vygenerovat příjmy ve výši jednoho bilionu dolarů.
Doposud došlo pouze ke třem velkým srážkám, ale případy, kdy se tělesa vyhnou kolizi jen „o chlup“, jsou stále častější. Loni v listopadu se astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici museli nouzově uchýlit do svých modulů poté, co test ruské protisatelitní rakety vytvořil mračno úlomků trosek.
V září americká Federální komise pro komunikace rozhodla, že provozovatelé družic na nízké oběžné dráze Země – v prostoru do zhruba 2000 kilometrů nad povrchem – budou už za dva roky mít novou povinnost odstranit zbytky svých zařízení „co nejdříve, nejpozději do pěti let po ukončení mise“.
NASA požadovala, aby byl vesmírný odpad zlikvidován do 25 let, ale jednalo se o dobrovolný závazek. V loňské zprávě uvedla, že v uplynulém desetiletí bylo jeho dodržování v průměru nižší než 30 %. Aby se tempo hromadění odpadu z družic a satelitů alespoň zpomalilo, bylo by nutné tento závazek dodržovat v 90 % případů.
Možná nám nezbude nic jiného než začít s velkým úklidem. Otázkami ale zůstává, kdo ho provede a jak odpad nalézt.
