Německo před dvaceti lety oživilo svou skomírající ekonomiku a v éře globalizace se stalo výrobní velmocí. Doba se ale změnila a Německo s ní nedokázalo udržet krok. A tak nyní musí největší evropská ekonomika hledat způsoby, jak své národní hospodářství přetvořit. Německá roztříštěná politická scéna však stěží nalézá řešení na závratnou kombinaci dlouhodobých problémů a krátkodobých krizí, což vede k rostoucímu pocitu zmaru.
Podle Mezinárodního měnového fondu bude Německo jedinou velkou světovou ekonomikou, která v roce 2023 spadne do recese. Hospodářsky růst by mělo dokonce i Rusko, na které byly uvaleny sankce.
Vzhledem k závislosti země na výrobě a světovém obchodu je Německo obzvláště zranitelné vůči nedávným globálním otřesům, jako je narušení dodavatelských řetězců během pandemie, prudký nárůst cen energií po ruské invazi na Ukrajinu a růst inflace a úrokových sazeb, který vedl ke zpomalení globálního hospodářského růstu.
Vrcholní manažeři největší německé automobilky Volkswagen se podle lidí obeznámených s touto událostí v červenci na interním konferenčním hovoru shodli na kritičnosti situace. Prudce rostoucí náklady, klesající poptávka a noví konkurenti, jako je Tesla a čínští výrobci elektromobilů, vytvářejí „dokonalou bouři“, řekl šéf divize svým kolegům a dodal: „Střecha je v plamenech.“
Tyto problémy nejsou žádnou novinkou. Německá průmyslová výroba a hrubý domácí produkt stagnují už od roku 2018, což nasvědčuje tomu, že dlouhodobě úspěšný model přestal fungovat.
Po řadu let byla hlavním hnacím motorem německého exportního boomu Čína, jako rychle se industrializující země totiž skoupila veškeré kapitálové zboží, které Německo dokázalo vyrobit. Čínský model růstu založený na rozsáhlém investování se však již několik let pohybuje na hranici svých limitů – růst a poptávka po dovozu slábnou.
Čínský průmysl už proto není nejlepším zákazníkem Německa, nýbrž jeho agresivní konkurencí. Začínající čínské automobilky konkurují etablovaným německým výrobcům, jako je Volkswagen, kteří v nové éře elektromobilů zaostávají.
Svět se obecně vzato stal méně nakloněný onomu otevřenému obchodu, z něhož Německo těžilo. Nejzřetelněji se tento odklon projevil ve chvíli, kdy tehdejší prezident Donald Trump uvalil cla nejen na dovoz z Číny, ale i na dovoz amerických spojenců v Evropě. Nepříznivou změnu prostředí pro velké vývozce signalizovalo také rozhodnutí Spojeného království z roku 2016 vystoupit z Evropské unie a ruská anexe Krymu v roce 2014, která vedla k sankcím ze strany Evropské unie.
Dlouhotrvající průmyslový boom Německo vedl k lhostejnosti k jeho slabinám, mezi nimiž najdeme stárnoucí pracovní sílu, zkostnatělé odvětví služeb i narůstající byrokracii. Země spíše podporovala stará průmyslová odvětví, jako jsou automobilový, strojírenský a chemický průmysl, než aby podporovala ta nová, jako jsou digitální technologie. SAP, jediná významná německá softwarová společnost, byla založena už v roce 1975.
Dlouholeté šetření na veřejných investicích vedlo ke zchátralé infrastruktuře, čím dál průměrnějšímu vzdělávacímu systému a ve srovnání s ostatními vyspělými ekonomikami ke špatné kvalitě vysokorychlostního internetu a mobilního připojení.
Kdysi efektivní německé vlaky jsou dnes synonymem pro zpoždění. Přetrvávající využívání faxů ve veřejné správě se stalo národním vtipem. Dokonce i fotbalová reprezentace dostává běžně na frak.
„Asi deset let zavíráme před problémy oči,“ řekl Moritz Schularick, prezident Institutu světové ekonomiky v Kielu.
