Předseda největší švýcarské banky přijal minulý týden naléhavý telefonát. Na druhém konci byli tři vrcholní švýcarští úředníci, kteří mu dali ultimátum tvářící se jako nabídka. UBS měla zachránit svého upadajícího konkurenta, Credit Suisse.
Pro každou jinou zemi by to byla finanční krize. Pro Švýcarsko se jednalo o existenční problém. Jeho hospodářský model a národní identita, pěstované po staletí, byly vybudovány na ochraně světového bohatství. Nešlo jen o banku. Švýcarsko samo potřebovalo zachránit.
Byl čtvrtek, sotva 24 hodin po začátku eskalující bankovní krize a Credit Suisse přicházela o vklady. Zdálo se, že 167 let stará národní instituce je několik dní před bankrotem. Aby ji centrální banka udržela při životě aspoň do víkendu, chystala se čtyřnásobně navýšit úvěrovou linku na více než 50 miliard dolarů. Americké a britské regulační orgány volaly svým švýcarským kolegům, aby se ujistily, že nedovolí, aby s sebou Credit Suisse stáhla světové trhy.
Ministryně financí Karin Kellerová-Sutterová, šéf centrální banky Thomas Jordan a finanční regulátorka Marlene Amstadová vytočili číslo Colma Kellehera, předsedy představenstva UBS, aby mu prezentovali dvě možnosti – ve skutečnosti přicházela v úvahu jen jedna: koupit Credit Suisse, aniž by bylo možné plně prozkoumat její obrovskou a komplikovanou rozvahu, nebo ji nechat padnout v důsledku vleklého úpadku, který by podle obav vedení UBS mohl narušit důvěryhodnost Švýcarska jako světového bankovního centra.
Švýcarští diplomaté se přes WhatsApp nervózně ptali jeden druhého, zda by měli své vklady z Credit Suisse přesunout.
Po sérii zběsilých telefonátů a vládou organizovaných schůzek v Bernu souhlasila UBS, že Credit Suisse převezme za 3,2 miliardy dolarů. Vláda, která po krizi v roce 2008 slíbila, že už nikdy nepoužije veřejné peníze na záchranu banky, k tomu narychlo použila mimořádné zákony.
„Credit Suisse není jen švýcarská společnost. Je to součást švýcarské identity,“ říká Thierry Burkart, šéf pravicové strany Liberálové, třetí největší partaje v zemi. „Bankrot globální švýcarské banky by měl okamžitý dopad všude. Pro Švýcarsko by to znamenalo dlouhodobé a vážné poškození pověsti,“ dodává.
Rychlý zánik druhého největšího švýcarského bankovního ústavu otřásl finančními trhy a dodal globální rozměr bankovní krizi, která vypukla na západním pobřeží USA v důsledku krachu banky Silicon Valley.
Zatím není zdaleka jasné, zda Švýcaři dokázali škody plně zahladit. Existence dvou prvotřídních bank byla považována za pojistku, která má Švýcarsku udržet pozici na světových trzích. Vynucený sňatek mu zanechal jen jednu a otřásl obyčejnými Švýcary a jejich vírou v ekonomický a politický model země.
„Pokud švýcarské bankovnictví znamená jednu obrovskou banku, co když se s ní něco pokazí?“ říká Mark Pieth, bývalý vedoucí oddělení pro úplatkářství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, který nyní působí v Basilejském institutu pro správu věcí veřejných. „Pak je v sázce celá země a její finanční stabilita. To je velmi nešvýcarské.“
Centrální banka a ministerstvo financí, stejně jako Finma, švýcarský vrchní finanční regulátor, odmítly věc nad rámec svých předchozích veřejných prohlášení komentovat. Podrobnosti o záchranné akci poskytli deníku WSJ bankéři a švýcarští úředníci zapojení do jednání, stejně jako švýcarští a další západní diplomaté.
Tato alpská země se v Evropě považuje za ojedinělý úkaz: neutrálního zprostředkovatele a střízlivě řízenou demokracii, jejíž banky nabízejí diskrétní bezpečné útočiště investorům a světovým boháčům. Její bankovní systém je pětkrát větší než její hrubý domácí produkt a mnohonásobně větší než ve většině ostatních ekonomik. UBS spolu s Credit Suisse mají účetní bilanci dvakrát větší než švýcarská ekonomika.
