Péče o člena rodiny jako placené zaměstnání? V USA se prosazuje model, který pomáhá všem zúčastněným

Zájem o poskytování finanční podpory pečovatelům z řad rodinných příslušníků roste v důsledku krize pracovních sil v pečovatelském odvětví. Rodinní pečovatelé, kteří již dlouho tvoří páteř systému dlouhodobé péče v USA, stále častěji využívají veřejné i soukromé zdroje, aby dostali za péči o své blízké zaplaceno.

Během pandemie nemohla 55letá Sheila D. Johnsonová z Richmondu ve Virginii sehnat kvalifikované zdravotní sestry, které by jí pomohly s péčí o ochrnutého bratra Kevina, který s ní žije. Musela proto dát výpověď v práci, aby se o něj mohla starat sama.

„Nadále jsem potřebovala mít příjem, tak jsem se rozhodla, že bych se mohla rovnou pokusit za to dostat nějakou odměnu,“ říká paní Johnsonová, která začala po takové možnosti pátrat a našla program v rámci vládního systému Medicaid, který by jí umožnil za poskytování domácí asistence získat určitý výdělek. 

Za 56 hodin péče týdně dostává od společnosti zajišťující program Medicaid 12,70 dolaru na hodinu, což je sice asi o 40 % méně, než si vydělávala v pekárně a správou sociálních sítí pro farmářský trh, ale pomáhá to. „Naše výdaje na elektřinu jsou opravdu vysoké,“ podotýká paní Johnsonová s tím, že její bratr je napojen na ventilátor a kyslíkový přístroj, který je v provozu 24 hodin denně.

„Myslím, že placení rodinní pečovatelé jsou cestou pro budoucnost,“ říká Denise Brownová, majitelka Caregiving Years Training Academy, která nabízí plánovací nástroj pro rodiny zkoumající potenciální možnosti finančních náhrad, mezi něž patří například Medicaid, pojištění dlouhodobé péče a program pro veterány, zajišťovaný Ministerstvem pro záležitosti veteránů USA, které umožňují oprávněným rodinným pečovatelům získat finanční náhradu.

Některé rodiny, které mají prostředky, využívají vlastní peníze k tomu, aby touto činností zaměstnaly děti, neteře, synovce a vnoučata. „Než aby se snažily najít přímo pečovatele, který může, ale také nemusí být dostupný nebo spolehlivý, si rodiny raději najmou rodinného příslušníka,“ říká paní Brownová, která těmto rodinám doporučuje, aby se poradily s právníky a finančními plánovači v oblasti práva seniorů.

Mnoho z těchto rodinných pečovatelů převzalo tuto roli během pandemie, protože soukromí pečovatelé náročnou a špatně placenou profesi opustili. Tito domácí pečovatelé – z nichž většinu tvoří ženy – museli často opustit vlastní zaměstnání, což na jejich rodinu klade nemalé finanční nároky.

Zájem o finanční podporu rodinných pečovatelů, včetně kompenzací, roste kvůli krizi na trhu práce, výskytu „dlouhého covidu“ a rostoucí propasti mezi počtem lidí, kteří potřebují péči, a těmi, kteří ji mohou poskytovat, říká Lance Robertson, ředitel ve zdravotnické poradenské společnosti Guidehouse a bývalý náměstek amerického vládního pověřence pro otázky stárnutí. „Rodinní příslušníci jsou ihned po ruce. Jsou vybavenií a schopní. Pokud o ně přijdeme, zhorší to krizi na trhu práce,“ upozorňuje.

Mnoho rodinných pečovatelů má nárok na hodinovou mzdu, nejčastěji prostřednictvím státních programů Medicaid, ale nevědí, že tato možnost existuje nebo jak se v často komplikovaném procesu orientovat. Pokrytí, způsobilost i dávky se totiž liší podle jednotlivých států a někdy také podle okresů. Některé státy vyžadují, aby rodinní příslušníci absolvovali vzdělávací kurzy, jiné zase nebudou platit manželovi/manželce, zákonnému zástupci nebo rodinnému příslušníkovi, který žije ve stejné domácnosti. Hodinová mzda se často odvíjí od průměrné místní mzdy pro pomocníka v domácí péči. Ta činí přibližně 14 dolarů za hodinu.

Protiruská ofenziva na jihu Ukrajiny postupuje, ale za cenu citelných ztrát. Takto ji popisují sami vojáci

„Zjistili jsme, že 80 % rodinných pečovatelů netuší, že za svou práci mohou dostat zaplaceno,“ říká Maggie Norrisová, zakladatelka nově založené společnosti Aidaly, která pomáhá rodinným pečovatelům získat přístup k odměnám z veřejných i soukromých zdrojů a vyřizovat formality. Aidaly má zaregistrováno asi 2 280 pečovatelů ve dvou oblastech, Miami-Dade (Florida) a Phoenix (Arizona), přičemž většina z nich jsou podle Norrisové dospělé dcery žijící v domácnosti se svými rodiči.

„Cítila jsem se hrozně, když jsem si brala ty peníze,“ říká 72letá Connie Hoytová. Pečuje o svou 29letou vnučku Airian, která trpí rozštěpem páteře, je ochrnutá od pasu dolů a žije s paní Hoytovou a jejím manželem Bobem v jejich dvoupatrovém domě na ranči v Clearfieldu ve městě Paris. Airianina maminka Bobbi Jo Jonesová, nejmladší ze čtyř Conniiných dcer, zemřela v dubnu letošního roku na infarkt.

Paní Hoytová nevěděla, že by mohla být placenou pečovatelkou o Airian, dokud jí někdo na klinice zabývající se léčbou rozštěpu páteře neřekl o programu Medicaid, který by Airian umožnil najmout si vlastní pečovatele, včetně členů rodiny.

„Nebudu tu napořád,“ ví paní Hoytová, která už dvakrát upadla a zlomila si nohu. Loni také prodělala infarkt a nedávno jí bylo diagnostikováno selhání ledvin. „Uvědomila jsem si, že to pro ni musím zařídit na dobu, kdy se o ni už nebudu moci starat,“ vysvětluje. Ostatní členové rodiny, kteří žijí poblíž, by za ni v případě potřeby mohli péči převzít a dostávat za to peníze.

Paní Hoytová, která si až do zlomeniny nohy přivydělávala nočním úklidem v místní nemocnici, dostává za 12 hodin péče denně hodinovou sazbu 11,20 dolarů, která jí pomáhá platit benzín na dopravu Airian na kliniku pro rozštěp páteře v Pittsburghu, což je pětihodinová cesta tam a zpět, na bowling a do kina s vnuččiným přítelem, který je také ochrnutý, a na soutěže speciálních olympiád. Airian si díky tomu doma na zdi může věšet zlaté medaile z plavání.

Barbara Corleyová ze Circleville v Ohiu dostává za péči o svou sestru, která je spastická kvadruplegička, tři dny v týdnu peníze v rámci programu Medicaid pro stát Ohio. Paní Corleyová, která během pandemie opustila práci na plný úvazek u výrobce protéz a stala se certifikovanou pečovatelkou, má také uzavřenou smlouvu se svým okresem.

„V našem okrese se skutečně snaží získat rodinné pečovatele, kdykoli je to možné,“ říká paní Corleyová. Důvodem je částečně to, že jednotlivé instituce nemohou najít dostatek zaměstnanců a rovněž se ví, že rodiny s tělesně postiženými příslušníky se potýkají s finančními problémy. Paní Corleyová pomáhá dalším podobným rodinám projít procesem certifikace pro udělení příspěvků z programu Medicaid a radí jim, kde získat školení první pomoci a potřebná oprávnění.

„To, že jste členem rodiny, neznamená, že vám vystaví bianko šek,“ říká paní Corleyová, která je nezávislým poskytovatelem zdravotní péče a dostává vyšší hodinovou sazbu – 21 až 22 dolarů před zdaněním – než členové rodiny, kteří pracují pro agenturu a dostávají jen 12,50 až 15 dolarů na hodinu před zdaněním.

Některé rodiny, které nemají nárok na veřejné programy nebo pojištění dlouhodobé péče, ale mají dostatek vlastních finančních prostředků, si na poskytování péče najímají rodinné příslušníky.

Konec jednoho snu? Čínská ekonomika možná nikdy nedokáže předstihnout americkou

Žena ve věku kolem 50 let, která si nepřála uvést své jméno, protože její rodiče neuplatňovali odpočet z daní, pro změnu opustila svou práci v denním stacionáři, neboť její rodiče potřebovali pomoc a ona nechtěla, aby se o ně starali cizí lidé.

„Mým rodičům prostě nebylo příjemné, aby jim někdo chodil do domu,“ říká žena, která žije v severním Illinois. Ona a její manžel se mezitím snaží udržet své tři děti na vysokých školách. „Měla jsem určitý plat, který jsem potřebovala zachovat, a rodiče řekli, že mi ho budou platit,“ říká. Její sourozenci tuto dohodu podpořili, což je podle odborníků na péči klíčové.

V srpnu jí zemřela maminka a ona s ní v posledních měsících jejího života mohla díky programu příspěvků na domácí péči trávit více času. Nyní se dál stará o svého otce. „Jsem nesmírně vděčná a mám štěstí,“ dodává.

Originál ZDE

Dolar posiluje a Američané se vrhli na nemovitosti v Evropě. V kurzu jsou luxusní byty v Londýně a Paříži i letoviska v Itálii

sinfin.digital