Po osmi měsících války s Ruskem rozvíjí Ukrajina strategii, která kombinuje klasické vojenské operace s oportunismem na bojišti a využívá neschopnosti ruských sil – a která mění průběh konfliktu.
Ukrajinská velitelská struktura dává mladším důstojníkům prostor k přijímání vlastních rozhodnutí přímo na bojišti, což jim umožňuje využívat nastalých příležitostí a rychle těžit ze slabin nepřítele.
Rusy naopak brzdí rozhodovací struktura ze sovětské éry, v níž rozkazy proudí z Moskvy po velitelském řetězci a vojáci na frontových liniích projevují jen malou iniciativu.
Během několika týdnů Ukrajina vytlačila ruské jednotky z tisíců kilometrů čtverečních v Charkovské oblasti na severovýchodě země. Ukrajinci nyní postupují na jihu směrem k regionálnímu hlavnímu městu Cherson.
Namísto přímých střetů s dělostřelectvem a tankových bitev, které Rusko preferuje, se Ukrajina snaží obklíčit ruské síly a odříznout je od zásobovacích tras. Efektivně spojila dostupné vybavení ze sovětské éry se západním přesným dělostřelectvem a raketovými systémy dlouhého dosahu, aby nepřítele připravila o palivo, munici a další zásoby.
Ruskem postavený most na Krym, který má zásadní význam pro zásobování ruských sil na poloostrově, byl vážně poškozen při sobotním výbuchu, z něhož Moskva obvinila Ukrajinu. Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí prohlásil, že úder oplatí. Několik hodin poté jeho síly spustily raketovou palbu, která zasáhla civilisty i energetickou infrastrukturu v Kyjevě a dalších městech. Rusko nicméně popřelo, že by záměrně cílilo na civilisty a obytnou infrastrukturu.
Putin na neúspěchy na bojišti reagoval politicky riskantním odvodem statisíců civilistů do armády a zdá se, že se chystá na dlouhé válečné tažení.
Zatímco Moskva stále drží velkou část svých zisků z prvních dnů války a nikdo neví, jak konflikt skončí, západní vojenští historici tvrdí, že úspěchy Ukrajiny na bojišti vstoupí do učebnic válčení. A uvádějí paralely s klasickými vojenskými strategiemi používanými ve velkých konfliktech v minulém století.
Ukrajinský postup na východě a jihu země vypadal jako samostatné operace, ale při zpětném pohledu se jeví jako součást koordinovaného plánu. „Vidím je jako součást celku,“ říká Phillips O'Brien, profesor strategických studií na univerzitě v St Andrews ve Skotsku.
