Do zlevňování vodíku proudí peníze, výsledek je stále zahalen oblakem nejistoty. Společnosti investují obrovské sumy do myšlenky, že vodík může pomoci dekarbonizovat ekonomiku založenou na fosilních palivech. Nejprve však musí přijít na způsob, jak vodík vyrábět levněji.
Dnes se vodík používá hlavně při výrobě fosilních paliv a k výrobě čpavku, který je součástí mnoha hnojiv. Prosazuje se však také jako palivo pro vytápění nebo dopravu či jako energie pro průmyslové procesy.
Jednou z nevýhod vodíku jako formy zelené energie však je, že téměř veškerý vodík na světě se vyrábí procesem produkujícím velké množství skleníkových plynů: zahříváním zemního plynu párou za účelem jeho rozdělení na vodík a oxid uhličitý. Tento typ vodíku se nazývá šedý vodík nebo někdy také modrý vodík, pokud je továrna vybavena technologií zachycování uhlíku.
Hlavní nízkouhlíková alternativa výroby vodíku, označovaná jako zelený vodík, se vyrábí průchodem obnovitelné elektřiny vodou pomocí zařízení zvaného elektrolyzér, které ji štěpí na kyslík a vodík. Tento proces, který často probíhá na základě vlastního přístupu k větrné nebo solární elektrárně, sice neprodukuje emise, ale zato ve velkém spotřebovává elektřinu a vodu.
