Češi mají velkou šanci při spolupráci s Asií na zelené energetice a elektromobilitě

ExportMag.cz

V kontaktech s asijskými obchodními mocnostmi Čínou, Jižní Koreou či Japonskem má Česká republika výraznější pozici, než by odpovídalo velikosti naší země, říká šéf poradenského desku Moore EU-Asia Desk Karel Kučera. Podle něj se vztahy s Dálnými východem mění v důsledku pandemie i války na Ukrajině.

Konflikt na Ukrajině v podstatě umrtvil obchodní vztahy Evropské unie s Ruskem. V jakých ohledech může Rusko coby obchodního partnera EU nahradit východoasijský region?

Rusko je klíčový dodavatel zejména energetických surovin, tedy ropy, ropných produktů a plynu nebo uhlí. Zde jej Asie nahradí obtížně, protože tyto komodity sami také potřebují. A v ostatních oblastech spíše dojde k exportu už zpracovaných produktů nebo komponent než surovin na jejich výrobu, protože je to ve výsledku jednodušší a levnější.

Ve východní Asii je nejdůležitějším obchodním partnerem evropských států Čína. Jak ovlivní kvalitu obchodních vztahů nejasný postoj Číny k válce?

Čína od začátku vystupuje jako neutrální strana, která se nechce jakkoli zapojit do konfliktu. A současnou eskalaci vztahů vnímá také jako čím dál větší problém. Pokud se podíváte na reálné obchodní kroky, tak čínské podniky jsou velice opatrné, aby nebyly potenciálně postiženy kvůli obcházení sankcí. Hlavní zákazníky a partnery totiž mají na západních trzích. Ale řada podniků, které zpracovávají suroviny pro lokální trh, této situace samozřejmě využije, například pro nákup levnější ropy. Určitě toho také využijí k posílení tam, kde Rusko doposud nemělo zájem o spolupráci, sdílení technologií nebo posílení geopolitického vlivu v některých oblastech. Mediální vystoupení jsou tak spíše vystoupeními proti USA a jejich některým spojencům.

Dalšími důležitými zeměmi jsou Japonsko a Jižní Korea. Jaké další země jsou pro Evropskou unii významné?

Největším partnerem je Čína. Pokud vyloučíme Rusko, tak velikostí po nich následuje Indie. Ale i další země jsou důležité, dohromady jsou stejně významné jako Japonsko, Korea a Indie.

Z Číny pochází 15 procent veškerého importu do Česka, na složení exportu se ovšem nepodílí ani dvěma procenty. Zápornou bilanci máme i s Japonskem a Jižní Koreou. Co může Česko podniknout, aby byla tato bilance vyrovnanější?

Naši západní partneři před námi mají na těchto trzích 40 let náskok. A pro české firmy je samozřejmě jednodušší zapojit se do dodávek evropských partnerů než samostatně budovat trh. Ideální by bylo více podpořit inovace a také podpořit vlastní uvádění produktů na trh. To, že máte geniální produkt, ještě neznamená, že jde jednoduše prodat. Muselo by se navíc jednat o dlouhodobější program, protože jen dlouhodobější investice v této oblasti povede k úspěchu.

Jak jsou na tom vztahy Česka s Dálným východem, když je porovnáme s ostatními evropskými státy?

Máme vztahy výrazně lepší, než co by odpovídalo velikosti naší země. Jde o kombinaci více faktorů, historicky máme o Asii a její kulturu zájem, nemáme s danými zeměmi klíčové třecí plochy a jsme vysoce průmyslová země s dobrou infrastrukturou a s bohatou historií v centru Evropské unie. To vše je pro partnery z Asie zajímavé.


Růžička & Codr v asijském speciálu Insider: Východ je na vzestupu. Svět se opět dělí na regiony, Evropa bude regulační lídr světa

Asijský fintech trh je stále středem pozornosti velkých investorů. Bez kvalitního produktu ale nejde prorazit, říká Jay Olos

V debatě (nejen) o potratech zaniká to podstatné. Amerika je „jiný svět“, hodnotit ji z evropského pohledu nemá a nedává žádný smysl

Martin Kovář

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ohledně zrušení federálního práva na potrat z minulého týdne „otřáslo“ nejen Spojenými státy americkými, ale, jakkoli je to poněkud komické, i českými sociálními sítěmi, na nichž ateistická, progresivistická levice zoufale kvílela o „návratu Ameriky do středověku“, zatímco křesťanská konzervativní pravice jásala, že za oceánem už nebude možné „zabíjet plody v třiadvacátém týdnu těhotenství jako dosud“. Třebaže to neplatí pro všechny texty, které jsem na toto téma četl, řada autorů je psala z „ideologického úhlu pohledu“, aniž vzala dostatečně v potaz, jak složitou a z Evropy těžko uchopitelnou zemí USA v historii byly a dodnes jsou, byť jsou jejich post-kolumbovské dějiny mnohem kratší než dějiny starého kontinentu. A právě z toho vycházelo tolik nepochopení, zkratkovitých úvah a závěrů.

Přečíst celý článek
sinfin.digital