Home office se může stát novým normálem, říká HR ředitel se zodpovědností za 38 tisíc lidí

 FOTO: Schneider Electric

Vojtěch Kristen

28. 09. 2020 • 07:00
Zatímco dříve byla možnost práce z domova ve firmách vyhrazena spíše pro užší skupinu zaměstnanců, epidemie koronaviru tento pohled změnila. „Je dost možné, že v budoucnu už bude takový způsob práce novým normálem,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Manuel Sanchez, personální ředitel společnosti Schneider Electric pro Evropu, který zodpovídá za 38 tisíc zaměstnanců na 36 světových trzích. 

Jak moc se lze z křesla personálního ředitele, který má zodpovědnost za 38 tisíc zaměstnanců, připravit na černou labuť, jakou je pandemie covid?

Abych řekl pravdu, na něco takového se připravit nemůžete. To přijde zcela nečekaně.

Takže úspěšné zvládnutí je především o co nejrychlejší reakci?

Ano. A v tom je naše výhoda – my jsme skutečně globální společnost, která má pobočky po celé planetě, včetně Číny. Proto jsme poměrně brzy zaznamenali, že se tam děje něco zvláštního, byť jsme na to v ten moment ještě globálně nereagovali. Skutečně ostražití a reaktivní jsme začali být až ve chvíli, kdy se první případy objevily v Evropě, tedy na konci ledna.

Jak jste reagovali? Často se zmiňuje, že skutečně velké korporace nedokáží reagovat dostatečně flexibilně.

U nás to tak není, spíše mi přišlo, že veřejnost si v tu chvíli stále ještě myslela, že se jedná jen o asijskou epizodu, která na Evropu nebude mít žádný dopad. Že se sem dostane jen pár případů, které budou poměrně rychle podchycené. Až nyní vidíme, jak optimistické takové úvahy byly. U nás se ale už s prvními nakaženými v Evropě rozezněl alarm. Byli jsme po zkušenostech z Číny poměrně připravení a především nám bylo jasné, že taková epidemie může přinést skutečně velké komplikace pro provoz firmy.

To se nakonec potvrdilo, byť jsme rizika co nejvíce minimalizovali. Aktivovali jsme zdravotní týmy, zavedli jsme zvýšená hygienická a bezpečnostní opatření. Nastolili jsme skutečně velmi efektivní opatření, což nám potvrdily i inspekce v našich hlavních evropských provozech. Nicméně zcela vyloučit riziko přenosu infekce pochopitelně nelze, ať se snažíte sebevíc.

Některé společnosti zavedly proticovidová opatření rychleji než suverénní státy. Čím to podle vás bylo?

Jak jsem zmiňoval, naše společnost o možném rozsahu a dopadu epidemie věděla z našich čínských provozů, a proto jsme mohli vycházet z těchto zkušeností. Ale nechci působit tak, že jsme nyní dosáhli perfektního stavu, který nelze dál vylepšit. O řadě opatření se stále vede diskuse – například o tom, do jaké míry roušky skutečně fungují a zda a na jakých pracovištích je jejich používání nezbytné.

Tato diskuse se odvíjí i od typu práce. Když spolu nyní hovoříme, respektujeme sociální distancing a riziko nákazy není tak velké. Během výroby je ale situace pochopitelně komplikovanější. Proto jsme vynaložili mnoho energie například na nastavení systému, aby se během směny mezi sebou prolínalo co nejméně zaměstnanců a v případě pozitivního jedince jsme tak co nejméně omezili přenos viru na další zaměstnance a vliv na provoz firmy.

Jak bylo řečeno, vaše společnost je skutečně globální, zaměstnáváte asi 140 tisíc lidí. Jak centralizovaná byla vaše reakce na koronavirus napříč jednotlivými trhy?

Způsob, jakým jsme reagovali, vychází z toho, kdo jsme. Kdybych to zjednodušil, naše společnost chce být nejlokálnější z globálních společností. A jediná cesta, jak toho dosáhnout, je dát týmům v jednotlivých zemích pravomoci k tomu, aby přijímaly odpovědná lokální rozhodnutí. Ale k vaší otázce. Vždy jsme primárně vycházeli z místních zákonů a nařízení, ale i z lokálního stavu rizik a společenského sentimentu. Ten se liší stát od státu, například ve Švédsku mají k rouškám jiný vztah než třeba v Německu. Chtěli jsme tak najít – a nemám důvod věřit, že se nám to nepodařilo – perfektní rovnováhu v systému, který vždy bude klást důraz na lokální legislativu, místní společenské podmínky a který zajistí, že v klíčových oblastech zcela eliminujeme jakákoliv rizika.

Legislativní podmínky a vyhlášky se však v jednotlivých zemích často měnily velmi dynamicky. Často doslova přes noc.

Ano, to máte pravdu. Ale ta rychlost procesu na nás dopadala úplně stejně, jako na ostatní podniky. Každý den jsme čekali na nová vládní nařízení, abychom je druhý den mohli uvést do provozu. Občas jsme dokonce museli zastavit naše zaměstnance a poslat je domů, protože nebylo jasné, jak máme reagovat, co přesně se po nás chce. Až poté, co se podmínky vyjasnily, jsme najeli zpět do provozu.

Jak moc se jako výrobní firma můžete spoléhat na home office?

Částečně. U nás povaha práce zaměstnanců dovolila, aby jich asi 40 tisíc ze 140 tisíc pracovalo z domova, zbytek pak fungoval standardně z pracoviště. Home office ale přinesl nové výzvy právě v souvislosti s prací na dálku. Například jsme museli ztrojnásobit naše IT týmy, abychom zabezpečili nutnou infrastrukturu.

Z mého pohledu je pozitivní, že jsme nejen jako firma, ale i jako společnost ukázali, že máme o dost větší kapacity k adaptaci, než jsme si původně mysleli. A také, že jsme vstříc covidové epidemii o dost odolnější, než by možná kdekdo čekal. S tím, jak jsme se adaptovali na nové podmínky, jak jsme začali pracovat z domova, jsme se vyrovnali velmi dobře. A to nebylo nic jednoduchého, během té doby jsme museli přehodnotit mnoho našich návyků.

Předpokládáte, že se některá opatření, na která si během epidemie zvykáme, uchytí v praxi nastálo?

Právě to ve firmě řešíme. Náš imperativ je být společností otevřenou vůči lidem, a proto se naše zaměstnance snažíme podpořit, jak jen můžeme. Po první vlně jsme tak například udělali mezi zaměstnanci průzkum, jaký byl jejich pohled na přijatá opatření, na práci z domova. Podle odpovědí 85 procent našich zaměstnanců preferuje kombinovanou práci z domova a z pracoviště a my uděláme vše proto, abychom jim to dopřáli. To je velká změna. Je to evoluční princip způsobu práce, který tu podle mě už zůstane nastálo. Pro nás jsou situace, kdy zaměstnanec pracuje třeba dva dny v týdnu z domova naprosto v pořádku, ale musí jít o rozhodnutí zaměstnance.

Je vlastně home office v nabídkách zaměstnavatelů ještě benefitem?

V minulosti to jistě bylo vnímané jako benefit, jako něco nadstandardního, co neposkytuje každý zaměstnavatel. Já jsem tento benefit vždy vnímal tak, že nás to pomáhalo odlišovat od ostatních zaměstnavatelů. Co bude dál, nikdo neví. Práci z domova nyní zavádí stále více firem a je možné, že se brzy stane novým normálem. To je život. Já jsem především rád, že společnost se vyvíjí tak, že pořád více zaměstnanců má stále lépe nastavený work-life balance.

Ve své práci hodně cestujete, můžete srovnávat. Které země se podle vás s epidemií covidu vyrovnaly nejlépe?

To je těžké říct. Pokud byste udělal průzkum v zasažených zemích, nejspíš by vám lidé v každé z nich řekli, že vláda podle nich přijala opatření příliš pozdě, případně že byla příliš slabá. Přesto jsou tu tři případy, které si myslím zaslouží pozornost: Dánsko, Německo a Švýcarsko. Ve všech těchto zemích byla sice zavedena karanténa, byť obecně tamní opatření nebyla tak přísná jako v jižních evropských zemích. Lidé si tak mohli jít ven zaběhat, zacvičit. Jít na vycházky, což bylo například v mém rodném Španělsku problém. Nejsem odborník a nechci příliš spekulovat, ale je možné, že rychlost šíření infekce byla v těchto zemích nižší i kvůli tomu.

Epidemie přinesla i trend deglobalizace, akcentování lokálních zdrojů. Jak jej jako firma vnímáte?

Věřím, že jsme součástí tohoto trendu. Jsme společnost, která má ambici být globálním hráčem, ale zároveň chceme být co nejvíce lokální. Abych to uvedl na příkladu, v jednotlivých regionech je naprostá většina zboží, které potřebujeme, dodávána lokálními výrobci. Někteří globální hráči, kteří přesunuli svou téměř kompletní výrobu na asijské trhy, budou muset tuto produkci v příštích letech o něco více geograficky vyvážit, naštěstí to není náš případ.

Jak výrazné problémy přinesl koronavirus na pracovní trh? Vidíte nějaké vzory napříč evropským pracovním trhem?

Hlavní problém, který epidemie pro zaměstnance přináší, je nejistota. Lidé se bojí o svá pracovní místa, a to je univerzální problém napříč jednotlivými trhy. I přesto je však reakce trhu velmi lokální, nemyslím si, že bychom pozorovali nějakou jednotnou evropskou reakci. Pokud se podíváte do Itálie či do Španělska, do zemí, kde je podíl turismu na HDP extrémně vysoký, tamní trh práce je v troskách. V jednotlivých regionech je až 40procentní nezaměstnanost. Naopak například zde v Česku je míra nezaměstnanosti stále relativně nízká.

Druhým bodem k tomuto tématu je fakt, že nevidím příliš velké změny vyhledávaných pracovních pozic. Alespoň z pohledu naší firmy. Není to tedy o tom, že by se nějak razantně proměnily poptávané profese – my máme stále dvě hlavní oblasti, kde přijímáme zaměstnance: energetika a digitální kompetence, zejména datová analytika a AI.

Jaká má vaše společnost očekávání od regionu V4?

My oblast střední a východní Evropy dělíme do clusteru zemí Česka, Slovenska, Polska a Ukrajiny, takže budu hovořit o těchto zemích. A z našeho pohledu je tento region motorem růstu. Vidíme tu velký potenciál v několika oblastech. Na tomto trhu je apetit po chytrých budovách, je zde velký a rozvinutý automotive sektor i obecně silně zastoupená průmyslová výroba. To všechno znamená slibné vyhlídky do budoucna. Lze očekávat, že zde bude sílit poptávka po automatizaci provozu, která bude do budoucna klíčová. Navíc, pokud se podíváme na poslední roky, je zřejmé, že růst je v tomto regionu stabilní – což je z pohledu velké firmy vždycky dobře.

Jste, co se týče výhledu těchto zemí v kontextu epidemie, spíše optimista nebo pesimista?

Záleží na sektoru, ve kterém pracujete. My se pohybujeme v odvětví, které je poměrně odolné. Elektřina je pro společnost zásadní, nejde přestat tato elektrická zařízení jen tak vyrábět. Na druhé straně, jiné sektory jsou zasažené poměrně silně. Když jsem přilétal do Prahy, v letadle bylo 80 procent míst prázdných, na letišti byly otevřené asi jen tři obchody. Ta samá situace panovala ve Švýcarsku, Německu, Dánsku, Itálii… I přesto chci být optimista, Evropská unie se poprvé rozhodla, že zaujme celoevropskou odpověď a jsem zvědavý, jaká bude její reálná implementace.

SDÍLET