Levicový přístup přicházející ze západních univerzit je pro ekonomiku nebezpečný, říká Eva Zamrazilová

Vojtěch Kristen

01. 11. 2020 • 06:00
Ustáli jsme už daleko horší krizi, než je ta související s koronavirovou pandemií, říká v rozhovoru pro říjnový Magazín I předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. Zároveň se ale podle ní pohybujeme na hraně nového normálu, kdy centrální banky natisknou peníze na cokoliv, co si jako civilizace zamaneme. Následuje ukázka z rozhovoru, rozšířená o další otázky a odpovědi. V běžném prodeji časopis nenajdete, předplatné si můžete zajistit prostřednictvím tohoto formuláře.

Co podle vás dokáže zbrzdit politiky před bezuzdným utrácením? Když jsme i zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti obešli? 

Myslím, že brzdu mohou dát jedině voliči. To oni musejí pochopit, že naše populace stárne a že změny v demografii mohou přinést velké problémy. Na to jsme nebyli připravení ani před koronavirem, ale nyní, pokud by se výdajové rámce do roku 2027 skutečně naplno realizovaly, půjde o skutečně velký problém. Tíhu pak ponesou 80. a 90. ročníky; dnes pracují tři lidi na jednoho starobního důchodce, za 10 let už budou jen dva. Zátěž na produktivní generace bude obrovská a veřejné finance by se na to měly připravovat. 

Obsah říjnového Magazínu I

Jinými slovy nutně potřebujeme důchodovou reformu. 

Ano, ideálně společně s daňovou reformou. A ani to nemusí být reformy, stačí úpravy. Adaptace systému na současnou realitu. Současné 70. ročníky jsou nyní na vrcholu kariéry, jsou zdraví, dobře vydělávají a do systému přinášejí dost peněz. Ale o to víc, co dnes vydělávají, později budou potřebovat. 

Už několik let se pohybujeme v éře nulových úrokových sazeb. Nyní se začínají přidávat poměrně vysoké rozpočtové deficity. Vzniká zde nový normál? 

Já se obávám, že tento levicový přístup přicházející ze západních univerzit je v tomto ohledu velmi nebezpečný. Ignoruje totiž roli finančních trhů a očekává, že tady nulové sazby budou navždy. Ale tak tomu být nemusí. I ony mají řadu nezamýšlených a negativních důsledků. Například penzijní plány, které tlačí klienty a fondy k tomu, aby šli do většího rizika, což pak přinese větší volatilitu finančních aktiv. 

Považujete to za riziko? 

Ano. Stejně tak možný scénář, že by centrální banky tiskly peníze podle taktovek ministerstev financí, pokud vlády potřebují, centrální banka natiskne. Na vyšší důchody, ekologii, sociální stát, kdovíjaké výdobytky. To je ten nový normál, o kterém hovoříme. Nechápejte mě špatně, v Česku tento přístup nemáme a naše bankovní rada by nic takového určitě neakceptovala. Ale svět se tomu přibližuje a centrální banky, které si v 70. letech těžko dobývaly svou nezávislost na vládách, ji nyní mohou opět velmi lehce ztratit. 

Celý rozhovor najdete v říjnovém čísle Magazínu I. To není v běžném prodeji, předplatné si můžete zajistit prostřednictvím tohoto formuláře.

SDÍLET