Na bezmasé burgery už si pomalu začínáme zvykat, přestože jejich ceny vůbec nejsou nízké. Letos by do obchodů mělo zamířit i rostlinné kuřecí maso. „V následujících třiceti letech budeme muset vyprodukovat více jídla, než se vyprodukovalo v uplynulých osmi tisících letech. A to jen abychom všechny nakrmili,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Anna Klara Lindskog, která stojí v čele platformy Livekindly Collective, jež sdružuje značky, které se zabývají výrobou veganského jídla.
Dnes se budeme bavit o jídle! O kávě, o dětské výživě, zelenině, rostlinné stravě, o tom, jestli je cool být veganem, jak dobře vařit a co nakupovat. Budeme se bavit i o impossible burgerech a ostatních „impossible“ potravinách. Zároveň bude naším tématem udržitelnost – udržitelné farmářství, fair trade a život bez toho, aniž bychom ničili naši planetu. Tím pádem budeme řešit i politiku, protože všechno, co jsem teď vyjmenoval je velké politické téma.
Na to všechno tu máme skutečnou expertku: Annu Klaru Lindskog, původem ze Švédska, která v uplynulých dvaceti letech řídila marketing, nákup, prodej a strategii v oblasti potravin ve Skandinávii, Rumunsku, na Balkáně a nyní ve Švýcarsku s globálním přesahem. Pracovala pro Procter & Gamble, šéfovala Nestlé v jihovýchodní Evropě a nyní řídí extrémně rychle rostoucí platformu Livekindly, která se právě zaměřuje na rostlinnou stravu a na to, co bychom mohli nazvat „maso z trávy.“ Těším se proto na super debatu!
Děkuji za pozvání a moc milé představení.
Už teď, když jen pomyslím na to, co všechno jsi prodávala a prodáváš, mám hlad. Mimochodem, kde se vlastně vzala tvá vášeň pro jídlo a potravinářský průmysl?
Můj táta vždycky říkal, že jsou jen dvě odvětví, která nikdy nezaniknou a nebudou mít o zákazníky nouzi – pohřby a jídlo. A jelikož tátu respektuju, tak jsem považovala za rozumné si jedno z nich vybrat. A myslím, že je docela pochopitelné, proč jsem si vybrala zrovna potraviny (smích). Nadto si vezměme, jak vlastně velký je potravinářský průmysl – celosvětově se jen v mase protočí 4,3 bilionu dolarů, což je velká věc. Je to nejen obrovský finanční balík, ale zároveň prostor, který má naprosto zásadní vliv na naše životy a jejich kvalitu.
Bohužel dnešní potravinářský průmysl není příliš udržitelný. Už jen koronavirus nám ukázal nestabilitu celého dodavatelského řetězce, kdy se globální supply chain v podstatě rozpadl. A pak je tu i udržitelnost z hlediska naší planety, kdy dnešní potravinářství je pořád hlavně o masném průmyslu; do něj jde třetina všech peněz. Chovat zvířata a zpracovávat maso přitom není jen nesmírně nákladné, ale je i velmi zatěžující pro životní prostředí. Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství při OSN 14,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů je produkováno dobytkem chovaném v masném a mléčném průmyslu. Plus jsou tu obaly, kdy na světě je vyprodukováno 360 miliard tun plastového odpadu a jen v Evropě 16 % z nich jsou obaly na jídlo. A to podle mě představuje významný prostor pro zlepšení a změnu.
Pro mě osobně je jídlo ideální byznysové téma, a stejně tak i z hlediska přesahu. Vidím v něm nejen udržitelnost, ale i technologie, kdy v potravinářství nyní probíhá řada technologických změn, vznikají nové firmy a můžete lehce najít práci se startupovou mentalitou. Celý průmysl se v posledních letech opravdu proměňuje a změny budou pokračovat. Vlastně, když nad tím přemýšlím, tak rychlost, jakou k nim dochází, je pozoruhodná. Je to opravdové narušení toho, na co jsme byli dlouhou dobu zvyklí.
To zní zajímavě. Možná rozveď svůj osobní „potravinový“ příběh. Jaké byly tvé začátky? Vím, že jsi šla úplně od píky.
Moje kariéra začala během studia na univerzitě v Cambridge, kdy jsem pracovala v Tescu. Po nocích jsem doplňovala zboží do regálů. Po čase mě povýšili a obsluhovala jsem v kavárně. Nějakou dobu jsem dělala i pokladní, a nakonec jsem prodávala spotřební zboží. Při tom všem jsem se právě v Tescu naučila všechny základy práce v oboru. Po konci Cambridge jsem se přestěhovala do Francie, kde jsem pracovala pro Procter & Gamble v divizi globálního marketingu, což byla skvělá škola rychloobrátkového spotřebního zboží. Prodávala jsem vlasové produkty od Welly. Během toho mě oslovilo Nestlé, jestli bych nešla dělat marketing pro jejich dětskou výživu a být odpovědná za celou Skandinávii. Já jsem řekla ano, do dětského jídla se vyloženě zamilovala a zůstala u něj s přestávkami čtrnáct let. Řídila jsem marketing, prodej a potom celý byznys Nestlé v Rumunsku, Bulharsku a v jihovýchodní Evropě. Rok jsem v rámci Nestlé měla co dočinění i s kávou.
Pro mě Nescafé, a nejenom Nescafé, předvádí skutečné marketingové zázraky s tím, jak nás naučili používat kapsle. Koupíš si kávovar, následně tě to chytne a už jen kupuješ další a další kapsle. Je to skutečná závislost.
Co Nestlé udělalo výjimečně dobře, bylo pochopení, že zákazník si nemůže doma dopřát zážitek z kávy z kavárny. Takže tu byl velký potenciál nabídnout zákazníkům podobný zážitek, který si mohou dovolit doma díky levnému kávovaru s jednoduchou obsluhou a široké paletě kapslí. Je to hravé a reálně jde o poctivou řemeslnou kategorii.
Naprosto rozumím. Ale když podporuješ udržitelnost, je to vůbec ekologické? Když si představím to obrovské množství hliníkových kapslí…
Jasně, to je nesmírně důležitá otázka. Je rozumné pít kávu z hliníkových kapslí každý den a pak je vyhodit? Moc ne. Proto dodavatelé jako Nestlé musí převzít plnou odpovědnost za celý životní cyklus svých produktů a jejich dodavatelský řetězec. A myslím, že na poli recyklace odvedli skvělou práci, kdy do ní aplikují i principy gamifikace, aby sběr a recyklace kapslí jela na plno.
