V přemíře regulací vzešlých po finanční krizi z roku 2008 je až podivuhodné, jak dokázaly takzvané Family Offices, společnosti spravující jmění ultra-bohatých rodin, zůstat tak dlouho mimo radar regulátorů. Dost možná to bylo kvůli převažujícímu názoru, že pokud jde o peníze jednotlivců či rodin, není přísných pravidel zapotřebí. Současný pád Family Office Archegos, kvůli kterému světové banky odepsaly miliardy dolarů, však jasně ukazuje, o jak naivní představu tehdy šlo.
Archegos je název velké americké rodinné kanceláře, která v posledních týdnech zažila nečekaný, ovšem o to tvrdší pád. Název pochází z řečtiny, znamená „toho, jenž ukazuje cestu“. Vzhledem k událostem posledních dní by ale pro příště klidně mohlo označovat i „toho, kdo dokáže během deseti dní přijít o osm miliard dolarů“.
Fénix vzešlý z krize
Když v roce 2008 zasáhla Spojené státy a poté i celý svět finanční krize, regulátoři na obou stranách Atlantiku byli pevně rozhodnuti podobnou divočinu už nikdy znovu nepřipustit. Už nikdy neměla nenasytnost investičních bankéřů, selektivní slepota ratingových organizací či účelově komplikovaná sekuritizace toxických hypoték v „tříáčkové“ finanční instrumenty prodávané „hejlům“ zasáhnout svět tak tvrdě jako toho roku. Bylo třeba vytvořit nové, „lepší“ regulace, takové, které by podobnou katastrofu nepřipustily.
A tak se také stalo. Ve Spojených státech byla v roce 2010 přijata legislativa Dodd-Frank Act a i v Evropě podléhaly finanční instituce ve druhé dekádě rigidnějšímu dohledu. Podle řady bankéřů tím regulátoři sice vytvořili opačný extrém – totiž že namísto regulace nedostatečné a neefektivní systém přeregulovali, což v konečném součtu brání rozvoji odvětví, dusí jej pod lejstry dokumentů, které je třeba podepsat, orazítkovat a uložit do šanonu.
Ovšem ani při vší této horlivosti se regulátorům nepodařilo důkladně uvázat všechny „volné konce“ finančního systému, ostatně to snad u tak komplexního odvětví ani není možné. Jedním z těchto konců, jak se nyní ukazuje, je regulatorní shovívavost vůči takzvaným Family Offices – v otrockém překladu rodinným kancelářím, tedy vůči společnostem, které se starají o majetek ultrabohatých (HNWI) rodin. (Uvádí se, že aby provoz Family Office měl ekonomický smysl, měl by majetek rodiny dosahovat 100 milionů dolarů, respektive v českém prostředí 250 milionů korun).
Co to přesně v praxi znamená? Běžně tyto Family Offices řeší, kam investovat volné finanční prostředky, jak zaplatit co nejméně na daních, na jakou charitu přispět nebo zajišťují nejvýhodnější koupi či pronájem soukromého letadla či jachty. V řadě případů je v kompetenci Family Office i předání majetku rodiny z generace na generaci. Podstatné však je, že Family Office se stará o majetek pouze jedné (v některých případech i více) takových rodin a externí peníze investorů či veřejnosti jsou jí zapovězené.
Nástup rodinných kanceláří
Jak uvádí loňská zpráva banky UBS, velký nástup rodinné kanceláře zažily zejména po přelomu milénia – a především po roce 2010. Jejich růst přitom stále akceleruje. Podle další studie, nyní od společnosti Insead, se počet rodinných kanceláří mezi lety 2017 a 2019 ve světě zvýšil téměř o dvě pětiny z 5300 na 7300. Největší nárůst, o 50 procent, studie popisuje v Severní Americe, kde stále více bohatým rodinám přestal stačit jejich privátní bankéř či wealth manažer.
To však nebyl jediný důvod expanze tohoto typu společností. V některých případech – a tím už se dostáváme k případu Family Office Archegos – hrály roli právě slabší regulace, kterým byly rodinné kanceláře vystaveny. Oproti například hedgeovým fondům nemusejí psát pravidelné čtvrtletní zprávy pro regulátora, zveřejňovat složení svého portfolia, majetkovou strukturu, oznamovat změny… Řada dalších úliteb z finančních pravidel přitom byla přijata až v posledních letech.
„Protože Family Offices nepracují s externími penězi, jsou vyňaty z CFTC regulací, které se vztahují k ochraně investorů. Bohužel podobný princip CFTC byl vůči miliardářským rodinným kancelářím aplikován i v případech, které se vztahují k ochraně a integritě trhu,“ uvedl před pár dny Dan Berkovitz, komisař americké Komise pro obchodování s komoditami (CFTC). „Přitom, jak jsme právě viděli, pád velké Family Office může způsobit finančním trhům pořádný zásah.“
Berkovitz zároveň nastínil několik příkladů z posledních let, kdy komoditní komise vůči rodinným kancelářím okleštila vlastní pravidla. „Například v červenci 2020 udělila CFTC výjimku všem zaměstnancům rodinných kanceláří, díky čemuž se ‚bad actors‘ mohou dostat do vedení těchto firem. Co to znamená? Usvědčení zločinci, manipulátoři s trhem a další podvodníci mohou pracovat v rodinných kancelářích a CFTC o tom vůbec nebude vědět.“
Případ Archegos
Berkovitz mířil do černého. Oním podvodníkem a manipulátorem je totiž i investor Bill Hwang – pozoruhodná osobnost světa velkých investorských peněz. Kvůli němu se na moment vrátíme do roku 2012, kdy Hwang opouští vlastní hedgeový fond Tiger Asia Management. Jeho odchod není nijak slavný, předcházelo mu totiž vyšetřování od americké Komise pro cenné papíry (SEC), která zjistila, že Hwang tehdy obchodoval na základě neveřejných informací (tzv. insider trading) a zároveň se nedovoleným způsobem pokoušel ovlivňovat cenu některých akcií čínských bank. Hwang se nakonec vyvinil zaplacením pokuty 44 milionů dolarů, ale nesl si dál velký reputační škraloup.
O rok později, v roce 2013, Hwang – v té době ještě velmi bohatý muž – zakládá vlastní Family Office – Archegos Capital Management s počátečním vkladem „skromných“ 200 milionů dolarů. Tato rodinná kancelář se chce specializovat „na investice do veřejně obchodovaných akcií, zejména ve Spojených státech, Číně, Japonsku či Koreji“. Firmě se daří a její majetek i vzhledem k býčímu trhu, který následoval po konci ekonomické krize, výrazně roste. Mohou za to zejména Hwangovy sázky na ty nejlepší možné koně – na technologické akcie LinkedIn, Netflix či Amazon, které v té době nakoupil... a podržel.
Už tehdy přitom Hwang obchodoval pomocí páky – byť tehdy to bylo v mírnějších intencích než to, čeho jsme byli svědky minulý týden. Pákový efekt je přitom dobrý sluha, ale zlý pán. V době, kdy se daří, dokáže přinést značné zisky – stejnou mírou ovšem pochopitelně multiplikuje i případnou ztrátu ve chvíli, kdy akcie klesají. Hwangovi však jeho sázky na technologické hráče na americkém i čínském akciovém trhu vycházely a postupně bohatnul. Ke konci loňského roku měl mít Archegos pod správou aktiva za 10 miliard dolarů, v úvodních letošních měsících to mohl být i dvojnásobek. A bylo to právě i díky silným obchodním výsledkům, proč se Archegos stal znovu zajímavým klientem řady investičních bank, které najednou opět selektivně oslepnuly vůči Hwangově problematické minulosti.
Každá velká jízda ale dříve či později skončí a nejinak tomu je i u Hwangova Archegosu. Osudné se mu staly příliš koncentrované sázky na několik akciových titulů – ViacomCBS, Discovery, Baidu či Tencent –, které navíc silně, údajně až desetinásobně, pákoval, a to u několika různých brokerů. Bylo to paradoxní, navíc u tak zkušeného manažera, že by udělal několik školáckých chyb. Magazín Slate vyhlásil tuto kauzu za „nejstupidnější finanční událost letošního roku“ – a to Hwangův příběh soutěžil s iracionálním růstem akcií společnosti Gamestop, absurdní cenou NFT „umění“ či náhlým zájmem o sázky na prázdné schránky SPAC. Ale zpět k Hwangovi – u něj stačila na konci března jediná negativní zpráva ohledně společnosti ViacomCBS, která poslala cenu jejích akcií o 50 procent směrem na jih. Archegos byl vzápětí vystavený takzvanému margin callu – výzvě, aby dorovnal prostředky na svém obchodním účtu a zajistil tak krytí vůči poskytnuté desetinásobné páce. Protože však neměl z čeho, banky začaly jeho pozice likvidovat, aby se ztráty neprohloubily ještě více.
Ne všechny to stihly. Japonská Nomura ohlásila ztrátu ve spojení s Archegosem ve výši dvě miliardy dolarů, švýcarský Credit Suisse odepsal skoro pět miliard a dva vrcholové manažery k tomu. Mnohem závažnější než ztracené peníze je však systémový pohled. Totiž fakt, že pod radarem regulátorů opět dochází v poměrně velkém segmentu finančních trhů (rodinné kanceláře spravují majetek za asi šest bilionů dolarů, cca dvojnásobek oproti všem hedgeovým fondům) k velmi riskantním sázkám, které mohou potenciálně destabilizovat celý trh. A skutečná otázka, kterou si v těchto chvílích regulátoři kladou, tak zní: „Kolik podobných Archegosů v hávu rodinných kanceláří na trhu nyní funguje?“
