Čeští poslanci nedávno schválili široce kritizovaný zákon, který by měl formou povinných kvót donutit velké obchody, aby prodávaly více tuzemských potravin. INFO.CZ ale zjistilo, že žádná oficiální statistika o podílu domácí potravinové produkce na celkové spotřebě v Česku na rozdíl třeba od Rakouska neexistuje. Poslanci tak chtějí na základě pouhých domněnek zákonem donutit obchodníky ke splnění konkrétních kvót na české potraviny, aniž by věděli, jaký je dnešní stav.
INFO.CZ se k této informaci dostalo tak, že se pokusilo porovnat podíl rakouských potravin v rakouských obchodech s tím, jaká je situace v Česku. Rakušané jsou totiž známí potravinoví patrioti. Jenže zatímco z rakouské strany přišly informace o podílu domácí produkce na celkové spotřebě takřka okamžitě (jsou veřejně dostupné), žádná z českých profesních organizací, natož ministerstvo zemědělství, údaje neposkytly. Důvod je jednoduchý. Žádná statistika tohoto druhu neexistuje.
„Myslím, že ji nemá vůbec nikdo. My máme pouze data z nějakých dílčích šetření na určité výrobky, rozhodně ne ale nějakou ucelenou statistiku, která by dokazovala, jaké procento z obratu z prodeje určitých potravin v českých obchodech tvořily české potraviny,“ řekl INFO.CZ Miroslav Koberna, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR.
Podle Koberny taková data v Česku zřejmě nikdo oficiálně neshromažďuje. To je rozdíl právě od Rakouska, kde se sběr těchto dat o podílu domácí produkce stará rakouská platební agentura AMA společně s profesními organizacemi obchodníků a zemědělců. Každý rok je tak k dispozici ucelená a věrohodná statistika, která slouží jak zemědělcům, potravinářům a politikům, tak k mezinárodnímu srovnání.
„V segmentu mléčných výrobků pochází 95 % vlastních značek na pultech obchodů z rakouské výroby, u pečiva je to 90 %, u masa 70 % procent,“ napsal INFO.CZ Gerard Kühberger, mluvčí rakouské obchodní organizace Handelsverband. U ovoce a zeleniny se podíl domácí výroby pohybuje v ročním průměru kolem 50 %, v letních měsících pak pocházejí z Rakouska tři čtvrtiny rakouské spotřeby.
Pro srovnání: zákon schválený českými poslanci počítá s tím, že by od příštího roku měly větší obchody prodat minimálně 55 % potravin z tuzemské produkce, do sedmi let by měl tento povinný podíl stoupnout až na 73 %. Jenže z jakého základu se bude zvyšovat? Je podíl české produkce na celkové spotřebě potravin v Česku skutečně tak nízký, abychom museli producentům „pomáhat“ povinnými kvótami a křivit tak trh, což se mimochodem v Evropské unii nesetká s pochopením? Opět stejný problém. Nikdo to neví.
„Agrární komora ČR nemá k dispozici konkrétní, resp. objektivně potvrzenou analýzu. Údaje se liší v čase a také, logicky, dle jednotlivých prodejců,“ řekl INFO.CZ mluvčí Agrární komory ČR Zdeněk Šesták. Ani tato komora, ani ministerstvo zemědělství, ani nikdo další tedy nedisponuje věrohodnou statistikou, která by jednoznačně dokládala potřebu zavádět v Česku potravinové kvóty, bránící české potravináře před „agresivními dovozci a obchodníky“.
Pokud by taková statistika existovala, měl by ji z logiky věci i Český statistický úřad. Ten by ale potřebná data musel stejně jako v Rakousku získat od profesních komor, případně státních organizací. Pokud ji nemají, nemůže jí mít ani statistický úřad. „Statistiku, která by dokládala přesný podíl českých potravin na pultech obchodů, k dispozici nemáme,“ potvrdila INFO.CZ Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.
Politici při obhajobě zákona na podporu českých potravin někdy argumentují potřebou zvýšení potravinové soběstačnosti, která ale s podílem tuzemských potravin ve spotřebním koši nemá nic společného. Udává totiž jen to, jakou část spotřeby jsou teoreticky schopní v danou chvíli pokrýt domácí producenti. Vzhledem k tomu, že potraviny proudí různě přes hranice, aby se zase vracely ve formě jiných výrobků do země původu, nelze z míry soběstačnosti rozhodně dovodit, jaké množství určité komodity spotřebovali tuzemští spotřebitelé.
V Česku například podle údajů ČSÚ chovatelé v roce 2019 „vyprodukovali“ 120 % domácí spotřeby hovězího masa. To ale neznamená, a ani nemůže znamenat, že české obchody prodávaly pouze české hovězí. Podobně nelze z toho, že Česko vyprodukovalo 80 % své spotřeby vajec, automaticky vyvodit, že se právě jedna pětina vajíček musela dovézt. Čistě teoreticky mohli čeští producenti polovinu své produkce ve formě vaječných výrobků exportovat a import byl tedy o to vyšší.
„Míra potravinové soběstačnosti rozhodně není a nemůže být přesným ukazatelem toho, jaký podíl mají domácí potraviny na celkové spotřebě ve státě,“ vysvětluje Renata Vodičková. Přesto mnozí politici argumentovali při schvalování povinných kvót právě snahou o vyšší potravinovou soběstačnost, nikoliv přesným podílem české produkce na tuzemské spotřebě.
„Chceme, abychom v základních a tradičních produktech byli soběstační jako republika a abychom podporovali tuhle soběstačnost v rámci regionů, obcí a domácností,“ řekl poslanec a místopředseda hnutí SPD Radim Fiala. Pro zákon hlasovalo 66 ze 103 přítomných poslanců, zástupci ANO, ČSSD, KSČM, SPD a tři nezařazení poslanci. U senátorů ale tato zákonná úprava pravděpodobně narazí a Poslanecká sněmovna ji bude muset projednávat znovu. Jedna jistota se ale nabízí už dnes: Pokud budou poslanci hlasovat o kvótách znovu, měli by si nejprve zjistit, o čem vlastně hlasují.
