Češi proti koronaviru: Tchaj-wan dává pokuty za porušení karantény, šplhají až k milionu

Michal Půr

27. 04. 2020 • 08:00

V seriálu INFO.CZ jsme pro vás na každý den připravili rozhovor s Čechy, kteří zůstali v zahraničí během pandemie koronaviru. Každému jsme položili stejné otázky. Lukáš Vaněk žije téměř deset let na Tchaj-wanu, kam se přestěhoval za manželkou. Jaká jsou tam opatření a proč má dojem, že Češi udělali úžasný kus práce?

Jak je země, v níž žijte, zasažená nákazou koronavirem?

Tady nechám mluvit hlavně čísla. Po třech měsících od prvního případu má Tchaj-wan k dnešnímu dni (23. dubna) 426 nakažených a 6 zemřelých. Z tohoto počtu se 343 lidí nakazilo v zahraničí a 55 přímo tady na Tchaj-wanu. Jen pro představu, Tchaj-wan má 23,7 milionu obyvatel a téměř dvojnásobnou hustotu obyvatelstva na km2 než Česká republika. Téměř 80 % obyvatel žije ve (často hustě obydlených) městech.

Jaká jsou v zemi opatření?

Ještě v době, kdy Světová zdravotnická organizace tvrdila, že nejsou důkazy o přenosu z osoby na osobu, Tchaj-wan začal kontrolovat zdravotní stav lidí, kteří přicestovali z čínského Wuchanu (epicentrum nákazy - pozn. redakce), a následně monitorovat ty, u nichž kontrola objevila zdravotní potíže. Následovala povinná domácí karanténa pro ty, kdo přijeli na Tchaj-wan (ne pro celou zemi).

Během této osobní karantény je člověku sledován signál mobilního telefonu. Dotyčnému místní úřad volá cca třikrát denně pro kontrolu zdravotního stavu a dodržování karantény. Navíc dochází k namátkovým kontrolám. Nedodržení osobní karantény je pokutováno až do výše 850 000 korun. Tato pokuta již byla uložena. Cizinci nebo lidé bez vlastního bydliště vhodného pro karanténu jsou ubytováni v hotelech, které vláda pro tento účel pronajala.

Poté, co se virus rozšířil do dalších zemí, Tchaj-wan zakázal vstup cizincům. Nadále se mohou ze zahraničí vrátit Tchaj-wanci a cizinci s platným dlouhodobým pobytem. V případě, že se objeví nový případ, místní úřady sestaví seznam míst, kde a kdy se nakažený pohyboval, a lidem v těch oblastech jsou poslány SMS s těmito údaji, instrukcemi, na co si dávat pozor a jak postupovat v případě přímého kontaktu nebo zdravotních komplikací. Kdokoliv, kdo by delší dobu v kontaktu s nakaženým, má nařízenou osobní karanténu. Nejbližším lidem se dělají tři testy na virus. V případě že je test pozitivní, karanténa a testování se rozšíří o nový okruh lidí.

Velké kulturní sportovní akce byly zrušeny, povolené jsou jen mešní akce s limitem obecenstva. V hledišti musí být rozestupy, lidé musí mít masky, při vchodu je všem měřena teplota. Každý musí napsat své jméno a telefonní číslo pro případ, že by bylo třeba dohledat, kdo by mohl přijít do styku s případným nakaženým.

Na pracovišti a ve školách se měří teplota dvakrát denně. Při vchodu se dezinfikují ruce alkoholem. Některé bytové domy mají další vlastní opatření jako třeba zákaz vodění větších návštěv nebo dovážky pouze na recepci, ne až ke dveřím bytu. Celkově má Tchaj-wan vypracovaný krizový plán se 124 opatřeními proti šířené virových onemocnění. Jak vláda, tak Tchaj-wanci tyto hrozby berou poměrně vážně a zodpovědně. Toto je pravděpodobně spojeno se zkušeností se SARS (2003) kdy na Tchaj-wanu zemřelo 73 a ukázaly se slabiny systému.

A jaká je zde atmosféra?

Ze začátku bylo trochu (odůvodněné) paniky. Lidi skoupili masky a dezinfekci a přestali navštěvovat restaurace nebo cestovat. Většina lidí udělala větší nákupy, ale nikdy nedošlo k tam masivnímu skupovaní potravin nebo toaletního papíru jako v Evropě. V současné době je většina lidí obezřetná, více dodržuje osobní hygienu, nosí masky. Místo restaurací více fungují dovážky. Cestování se trochu probudilo, ale s objemem před virem se to nedá srovnávat. Celkově jsou Tchaj-wanci celkem klidní, jen si dávají víc pozor.

Máte povinné nošení roušky? Případně - nosíte ji dobrovolně a jak v tom případě na vás reaguje okolí?

Nošení roušek tu bylo poměrně běžné i před virem. Je tu vyšší hustota obyvatelstva, a proto se považuje za slušnost a ohleduplnost si nasadit roušku, pokud je člověk nachlazený. Spousta lidí potom roušku nosí celoročně v dopravě a místech, kde je vice lidí, jako prevenci. Nyní jsou roušky povinné v hromadné dopravě a místech, kde není možné dodržovat dostatečný odstup. Od prvního případu jsou roušky na příděl v lékárnách, které jsou v systému všeobecného zdravotního pojištění. Zpočátku byl příděl tři roušky na dospělého a pět na dítě na týden. Nyní je to devět na dospělého a deset na dítě na 14 dní. Kromě lékáren je nově možné si je přes internet předobjednat k vyzvednutí v maloobchodní síti. Za celou dobu jsem nezaznamenal zprávy o tom, že by zdravotní personál neměl dostatek ochranných pomůcek nebo dezinfekce. Vláda zpočátku zakázala vývoz roušek. V té samé době spustila program spojující výrobce roušek a úřadů. Díky tomuto programu a investicím se podařilo během zhruba šesti týdnů zvýšit celkovou denní produkci ze 3,2 na 13 milionů roušek denně.

Když sledujete situaci v Česku, je na tom podle vás lépe než země, v níž se nacházíte?

Myslím že Češi po počáteční nezodpovědnosti některých jedinců/skupin udělali úžasný kus práce. To, jak si lidi začali pomáhat, šít masky, tisknout štíty, na to můžeme být skutečně hrdí. Tchaj-wan předčil nejen Českou republiku, ale většinu zemí světa. Nakažených a zemřelých je velice málo (kéž by nebyli žádní) a kromě zavření škol na dva týdny, nedošlo k žádné plošné karanténě. To nepíší jako výsměch, ale jako ukázku toho, že to je možné. 

Onemocněl někdo z vašich přátel nebo kolegů?

Naštěstí ne.

Co byste vzkázal lidem v Česku?

Vydržte. Tchaj-wan se poučil z úmrtí 73 lidí na SARS v 2003 a vytvořil pravidla a systémové kroky. Doufám, že dokážeme to samé.

SDÍLET