Česká města a obce jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo, tvrdí přelomová studie

Nová studie českého týmu archeologů a statistiků, zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Journal of Archaeological Science, může v některých ohledech změnit pohled na dějiny Česka. Její autoři totiž dospěli k závěru, že kulturní přeměna české krajiny ve středověku začala už o 200 let dříve, než uvádí většina písemných pramenů. To by znamenalo, že počátky kulturního osídlení současného území Česka jsou srovnatelné se západní Evropou. Hlavní autor studie Václav Fanta z České zemědělské univerzity spolu se spoluautorem, archeologem Jaromírem Benešem z Jihočeské univerzity, v rozhovoru s INFO.CZ vysvětlují, jak k tomuto poměrně přelomovému závěru dospěli.

Můžete, prosím, velmi jednoduše vysvětlit podstatu vaší studie?

Fanta: Když chceme zjistit stáří města nebo vesnice, máme ve střední Evropě v zásadě dvě možnosti – můžeme využít buď tzv. prvních zmínek o dané obci v písemných pramenech (kronikách, listinách, úředních záznamech apod.), nebo archeologických dat (výsledků archeologického výzkumu). Z různých jednotlivých případů je již dlouho známo, že datování pomocí písemných pramenů je značně nespolehlivé – od skutečného založení vesnice často uplynula dlouhá doba, než bylo sídlo prvně písemně zaznamenáno. Archeologická datace je spolehlivější (s jistou mírou opatrnosti můžeme tvrdit, že zachycuje dobu založení vesnice nebo města), ale tato data jsou pochopitelně dostupná jen pro omezený počet sídel (řádově vyšší stovky). Tohle všechno se již dlouho ví. Co ale doposud nikdo neudělal, bylo srovnání těchto dvou datačních metod na velkém vzorku. Nám se podařilo získat archeologická data o asi 530 městech a vesnicích, která jsme porovnali s datováním písemných pramenů a zkoumali jsme, nakolik se tyto dva časové údaje liší.

A k čemu jste tedy dospěli?

V průměru celých Čech (Moravy se výzkum netýkal – pozn. red.) se ukázalo, že u sídel, která máme archeologicky doložena již z raného středověku (10. století), mohlo trvat až 250 let, než byla zachycena písemnými prameny. S postupem času pak rozdíl mezi datem první písemné zmínky a skutečným kulturním osídlením pochopitelně klesá. U sídel, datovaných archeologicky do 16. století, je již pravděpodobnost „zpoždění“ datace písemnými prameny jen 25 %, a pokud se toto zpoždění vyskytuje, tak většinou nepřesahuje 50 až 100 let. Plně však můžeme důvěřovat písemným datacím asi až v období od 17. století, kdy např. vznikaly první centrální katastry.

Dějiny se opakují, dokládají egyptologové. Báli se jich už komunisti, kteří je skoro zakázali

sinfin.digital