Česko čekají v obranné a bezpečnostní politice nové časy. Alespoň soudě dle programového prohlášení vlády a podle dokumentu Desatero pro obranu, s nímž přišla ministryně obrany Jana Černochová (ODS). V následujícím textu analyzuji, jak se cíle vlády shodují s prioritami Francie, která se stala nejdůležitějším státem v oblasti obrany v Evropě. Hledání průsečíku zájmů je důležité zejména proto, že v polovině roku navazujeme na francouzské předsednictví EU.
Podle programového prohlášení chce vláda navrátit České republice reputaci spolehlivého partnera v rámci EU a NATO. To se může zdát jako samozřejmost, ale už jsem se několikrát setkal s otázkou – „co vlastně jako Česko chcete?“ Výroky prezidenta Miloše Zemana a bývalého premiéra Andreje Babiše, když už je tedy někdo vnímal a promýšlel, vyvolávaly u západních spojenců pochybnosti či zmatení. Je zcela namístě snažit se vrátit naší zahraniční politice určitou váhu a důvěryhodnost, na které můžeme dále stavět – například obrannou spolupráci.
Make Czechia great again
Ačkoliv vláda vidí členství v EU jako „klíčové a prospěšné“, v preambuli k obraně jasně říká, že ambice EU v oblasti obrany nesmějí konkurovat NATO, ale být v souladu. To je často používaná fráze, ale nikdo již nevysvětluje, co to přesně znamená a čeho se konkurence má nebo nemá týkat.
Podobně je na tom desatero ministryně obrany, které tvrdí, že obranná spolupráce v EU nesmí nahrazovat NATO a vést k budování evropské armády. To je nadbytečná fráze, jelikož vybudování společné evropské armády je v praxi tak náročné, že jde (minimálně v blízké budoucnosti) o nereálnou představu.
Pro ilustraci toho, že se skutečně nejedná o akutní téma, i vojensky velmi ambiciózní Francie ve svých prioritách pro předsednictví píše, že chce silnější a více operativní Evropskou obranu kompatibilní s NATO. Konkrétně chce navázat na summit NATO v Madridu a jednat v souladu se společnými prioritami NATO, EU a Spojených států. Společnou Evropskou armádu nyní nikdo nechystá, zmiňovat náš odpor mezi prioritami proto nedává moc smysl. Věnujeme zkrátka síly problému, který není.
